Fórum o neduhoch digitálneho veku


node:	Fórum o neduhoch digitálneho veku
template:	8514432
parent:	Compz & Net
owner:	Prospero
created:	21.06.2018 - 13:14:04
updated:	13.12.2019 - 11:16:04

cwbe coordinatez:
101
63540
8514408

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

dita	0
mimmon	0
Faun	0
MIJ	0
didaktikskal...	0
pht	0
pandrlak	0
Tomáš, to ...	0
\|\|	0
enemista	0
al-caid	0
Burning A	0
retart	0
_W1 22/7	0
dno	0
maaca	0
stanley_ptaaach	0
Carbon	0
pstmn	0
k	0
matt	0
himself	0
maniac	0
milton	0
selectriques	0
hihihi	0
kybu	0
nzajacik	0
michal tucny	0
〰	0
evad	0
Prospero	0
ci boha	0
dixi____	0
toxygen	0
sob	0
calmo	0
umarian	0
total trash	0
unsane	3
WooDy	3
basstom	3
barzyako	4
aufhebung	4
mamaralo	4
ananas	5
punkheart	6
Iluviel	6
soc	7
ddd	8
christiana	8
sly	11
kubriel[Lock...	12
sosso	12
haness	12
jaffar	13
s7	13
slimaque	13
supermario	14
timko	14
mrjn	15
the boy king	17
darmozrac	20
andread	22
muna	22
krokobox gomont	22
yank	23
	23
berlin monroe	24
teflon	25
ode	27
smrtak	27
BrokenArrows	27
leather glov...	27
urza	28
dragulievic	28
wunna	29
lubomier.sk	29
dashaa	30
blondava mrha	30
_	31
Toth	32
vlnka	32
sioux	32
Catherine Mo...	32
peal	34
pikseliahky	34
Huto	35
ID 1085352	35
snifferko	35
kabal	36
killya	36
epxd	36
Milka	36
2pug	36
zdienka	37
DFH	39
espinozino	39
Burnout	39
jamajka	41

Fórum ktorého cieľom je agregácia správ a vedeckých článkov o neduhoch digitálneho veku ako napr.

- kyberšikana (cyber-bullying)
- závislosť na počítačoch, smartphonoch, sociálnych sieťach atď.
- digitálna demencia, digitálna anorexia atď.
- vplyv používania digitálnych technológií na fyzické (napr. deformacia muskulatúry, poškodenie zraku atď.) či psychické (depresie, štiepenie osobnosti, samovražedné sklony) zdravie jednotlivca
- call-out culture v digitalnom priestore a jej vplyv na koheziu spolocnosti

Mnohé z informácií z tohto fóra pravdepodobne využijem pri mojej profesúre v oblasti Digitálneho Vzdelávania. Z tohto dôvodu sú obzvlášť vítané príspevky tématizujúce vyššie vymenované neduhy vo vzťahu k deťom, adolescentom resp. študentom.

Vďaka za pomoc

Link 1: https://www.childrenssociety.org.uk/cyberbullying-inquiry

Link 2: https://cyberpsychology.eu/

00000101000635400851440808872072

00000101000635400851440808838109

6 minuta 6 sekunda až 6 minuta 12 sekunda tohto videa je absolutna memeticka topka

0000010100063540085144080883810908689040

s tou rekurziou a interaktivitou to myslim vo velmi sirokom zmysle zakladnych principov vnimania (teda nie len predavanie infomacii v spolocnostiach).

Ak prijmeme premisu, ze cielom nervoveho systemu je zabezpecit prezitie a rozmonzenie organizmu prostrednictvom intrakcie s prostredim, vyplyva z toho, ze vnimanie nemoze byt izolovania funkcia, ale musi sluzit funkciam relevantnym pre prezitie organizmu. Od toho mame mechanizmus pozornosti, ktora prideluje kognitivne zroje do spracovania infomacii relevatnych k aktualnych cielom - ci uz zdola (zrak ti pritiahne obrazok ceckov) alebo top-down(musim teraz docitat toto strasne nudne interview, aby som sa k nemu mohla vyjadrit).

Vnimanie tiez nemoze ist jednym smerom, pretoze by to strasne vypocetne narocne, ale zaklada sa na existujucich konceptoch, pamati, predpokladoch, vnimanych tvaroch, etc. Dokladaju to neurovedne vyzkumy, kde aktivita v oblastiach, ktore su vyssie po kognitivnom streame dokaze predikovat aktivitu v zakladnejsich oblastiach. Mozme si to predstavit na zrakovom kortexe - oblasti, ktore rozlisuju vysokourovnove chrakteritiky (napr. tvare) ovplyvnuju aktivitu v oblastiach, ktore rozlisuju nizkourovnove charakteristiky (napr. izoluju jednotli linie utvaru).

(ale tym som len chcela dolozit, ze vnimanie je interaktivne a rekurzivne - preto je preskakovanie na relevantne informacie prirodzenejsie ako linearne skenovanie prudu informacii)

Co sa tyka argumentu z autority, chlapik je e:~~popredny~~ neurolog, ale nieje predny kognitivny vedec - a to je tema, ku ktorej sa v tomto pripade vyjadruje. Neurologia je aplikovany obor mediciny zamerany na liecbu poruch nervoveho systemu. Kognitivne vedy su oblast zakladneho vyzkume medzi biologiou, psychologiou, medicinou a informatikou. Je to ako keby sa predny raketovy inzinier vyjadroval k fyzike. Informativne urcite, ale nie smerodajne.

edit: medzitym som si ho vygooglila a nenasla som od neho ani jeden peer-review clanok a nieje ani primar neurologie na Yale.

V ceskom CV ma "Primář neurologie, Yale New Haven Medical Center a přidělené nemocnice", ale na strankach nemocnice je ako neurologist-in-chief uvedeny niekto iny https://medicine.yale.edu/neurology/people/. Na stranach skoly/nemocnice existuje iba ako assistant professor (to je ucitelska funcia, to som v podstate aj ja) a attending physician (tj. radovy neurolog), podla titulov teda neni profesor, dokonca nema ani PhD - je len doktor mediciny. Ma to tak aj vo svojom CVcku na strankach skoly, kde sa ziadna funkcia primara nezmienuje: https://medicine.yale.edu/profile/martin_stransky/

Teda sa neda usudzovat, ze je popredny neurolog a odbornik, pravdu ma pht dole, ktory vravi, ze je to politik s lekarskym bcgroundom. ale je velmi dobry v sebaprezentaci hraniciacej s ojebavanim, pretoze spravne ocakava, ze si ani taky inteligentny a rozhladeny clovek ako ty jeho CVcko neoveri.

e: tisic preklepov

00000101000635400851440808832822

00000101000635400851440808830078

Vyřazení sociální sítě Parler z provozu, které bylo de facto realizováno rozhodnutím jen tří firem (Apple, Google a Amazon), přivedlo hodně lidí k otázce, co se stalo s původním decentralizovaným charakterem internetu. Celosvětová informační síť byla původně založena právě na tom, že nemá žádný „centrální bod“, který by se dal vyřadit. Je potomkem ARPANETu, vojenského projektu ze 70. let 20. století, který měl být rezistentní i v případě jaderného úderu na území Spojených států.

link - https://www.armadninoviny.cz/big-tech-hvezdna-komora-digitalniho-sveta.html

00000101000635400851440808820832

https://b-ok.xyz/book/5301082/01f33b

00000101000635400851440808786117

Going Postal
A psychoanalytic reading of social media and the death drive
MAX READ
https://www.bookforum.com/print/2703/a-psychoanalytic-reading-of-social-media-and-the-death-drive-24171

The writing and thinking emerging from the anti-social-media “techlash” of the past few years has tended to focus on malevolent design choices and business models that supposedly keep users hooked on the big platforms. “The problem,” ex-Google “design ethicist” Tristan Harris told Wired in 2017, “is the hijacking of the human mind.” According to tech critics and industry apostates like Harris and former Facebookers Sean Parker and Chamath Palihapitiya, the brains of users are overtaken by “dopamine feedback loops” “exploiting a vulnerability in human psychology” to reap profits from an attention-driven business model. But as radical (and conspiratorial) as such explanations of social media’s power might sound, they rely on the same techno-determinism that Silicon Valley’s boosters have been pushing for decades: just as networks would inevitably turn everyone into a liberal democratic subject, they now inevitably turn us into slavering zombies. Fundamentally conservative, this school of thought finds its solutions in narrow technical reformism: tweak this algorithm, move these numbers, ban these users, and everything will be fixed.

It’s not that the accounts of people like Harris are illegitimate—the social industry was designed as a behavioralist casino; it relates to us, even constitutes us, as addicts, “users” whose natural state is devoted attention to the object of our addiction. But such techno-determinism renders all of us passive objects, our very brain chemistry at the mercy of a small handful of Harvard dorks with admin privileges. Are we really captive to our devices in quite so direct or helpless away? Seymour doesn’t buy it, and worries that just-so stories about addiction are disempowering and limiting. “To reduce experience to chemistry”—those dreaded dopamine feedback loops—“is to bypass what is essential to it: its meaning,” he writes. His rejection of determinism isn’t a recourse to personal responsibility, but a warning: regulation will not cure us, and reform won’t save us. If we live in a “horror story, the horror must partly lie in the user.”

...

The social industry doesn’t just eat our time with endless stimulus and algorithmic scrolling; it eats our time by creating and promoting people who exist only to be explained to, people to whom the world has been created anew every morning, people for whom every settled sociological, scientific, and political argument of modernity must be rehashed, rewritten, and re-accounted, this time with their participation.

These people, with their just-asking questions and vapid open letters, are dullards and bores, pettifoggers and casuists, cowards and dissemblers, time-wasters of the worst sort. But Seymour’s book suggests something worse about us, their Twitter and Facebook interlocutors: That we want to waste our time. That, however much we might complain, we find satisfaction in endless, circular argument. That we get some kind of fulfillment from tedious debates about “free speech” and “cancel culture.” That we seek oblivion in discourse. In the machine-flow atemporality of social media, this seems like no great crime. If time is an infinite resource, why not spend a few decades of it with a couple New York Times op-ed columnists, rebuilding all of Western thought from first principles? But political and economic and immunological crises pile on one another in succession, over the background roar of ecological collapse. Time is not infinite. None of us can afford to spend what is left of it dallying with the stupid and bland.ew decades of it with a couple New York Times op-ed columnists, rebuilding all of Western thought from first principles? But political and economic and immunological crises pile on one another in succession, over the background roar of ecological collapse. Time is not infinite. None of us can afford to spend what is left of it dallying with the stupid and bland.

00000101000635400851440808782866

https://www.theguardian.com/technology/2020/jul/05/facebook-is-out-of-control-if-it-were-a-country-it-would-be-north-korea

There is no power on this earth that is capable of holding Facebook to account. No legislature, no law enforcement agency, no regulator. Congress has failed. The EU has failed. When the Federal Trade Commission fined it a record $5bn for its role in the Cambridge Analytica scandal, its stock price actually went up.

00000101000635400851440808782212

Factors related to parent ratings of young children’s (mean age = 3.72, range = 3–6) fidgeting and reports of attention-deficit hyperactivity disorder (ADHD) were examined in a nationally representative sample of US families via the National Household Education Surveys. In structural equation models, the number of television hours viewed daily was associated with more fidgeting (a sign of hyperactivity), which, in turn, was related to ADHD, when controlling for race/ethnicity, SES, family structure, autism, emotional disturbance and gender. The home literacy environment (shared reading, children’s books and library visits) was negatively associated with both fidgeting and hours of television. Home literacy was indirectly negatively related with ADHD via fidgeting. Boys and children with autism fidgeted more frequently, where as children from two-parent families were less likely to have ADHD. Overworked parents allowed more television viewing than other parents. The implications for future studies involving television viewing, home literacy, attention and hyperactivity are discussed.

Keywords: parent involvement, attention-deficit/hyperactivity disorder, home literacy, television, ADHD, children
https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/01443410.2014.963031

00000101000635400851440808782056

Oh toto presne. Sledujem to realtime na kolegyni. Jej dcera nastupila minuly september na skolu, ktora ma surveillance system ako vaznica. Vsetko co, kedy a kde dieta pocas pobytu v skole robi (vratane toho ci, kedy a co obedovalo) sa zaznamenava do aplikacie, do ktorej ma rodic pristup a je o vsetkom notifikovany.
Spociatku tvrdila, ako jej to pride strasne a odmietala aplikaciu pouzivat, notifikacie mala vypnute a tak. Koncom roka uz mala notifikacie zapnute, ze pre istotu, ak by sa nieco stalo. Teraz checkuje kazde pipnutie a pridala tracking appku aj na cas mimo skoly. Pre istotu...

Lieb sein.

00000101000635400851440808781901

Toto je dobry clanok

One of my fondest memories from late elementary school is walking a mile home with a pack of friends. It’s a composite of many days when we’d stop at a park next to the train station on our way home and play tag or swing, our legs pumping in the cool fall air. Our parents didn’t know our exact coordinates, and they didn’t seem to care that we didn’t come home at the same time every day. I recall feeling high on that freedom — it’s a feeling I want my kids to have, too.

This vision of childhood seems harder and harder to realize today.

--

GPS tracking of such young children is so new, there isn’t reliable research on it — most of the research about children and smartwatches is about weight loss using the pedometer function. With that caveat in mind, the child development experts I spoke to were concerned that tracking young children may get in the way of their developing autonomy and responsibility, and it may also make them more anxious. After all, adults feel completely freaked out when they discover their location is being tracked without their active consent — why wouldn’t kids?

During the elementary school years, children should become more and more responsible and independent, and we need to give them appropriate boundaries. If you tell them that they’re not allowed to leave the neighborhood, and they need to be home at a certain time but you’re still monitoring their movements, that’s a problem.

“You’re trusting a device instead of trusting your child,” said Sally Beville Hunter, assistant clinical professor in child and family studies at the University of Tennessee, Knoxville.

They might not be learning critical skills like knowing where they are and keeping track of time, if they know their parents will be yelling at them through a smartwatch to come home for dinner, Dr. Hunter said. Children’s brains are still developing. If you don’t let them develop these skills, she said, “The part of their brain that’s supposed to be maturing in a more responsible way has shifted.”
https://www.nytimes.com/2020/03/10/learning/should-parents-track-their-children.html

00000101000635400851440808778910

British Grading Debacle Shows Pitfalls of Automating Government
https://www.nytimes.com/2020/08/20/world/europe/uk-england-grading-algorithm.html

LONDON — Even after a final term with schools closed for the pandemic, Sam Sharpe-Roe was optimistic about the coming school year. Teachers from his West London school had given him grades — three A’s and one B — that were strong enough to secure him a spot at his first choice of university next month.

But after the British government used a computer-generated score to replace exams that were canceled because of the coronavirus, all his grades fell and the college revoked his admission.

Mr. Sharpe-Roe, along with thousands of other students and parents, had received a crude lesson in what can go wrong when a government relies on an algorithm to make important decisions affecting the public.

Experts said the grading scandal was a sign of debates to come as Britain and other countries increasingly use technology to automate public services, arguing that it can make government more efficient and remove human prejudices.

But critics say the opaque systems often amplify biases that already exist in society and are typically adopted without sufficient debate, faults that were put on clear display in the grading disaster.

Nearly 40 percent of students in England saw their grades reduced after the government re-evaluated the exams, known as A-levels, with the software model. It included in its calculations a school’s past performance on the tests and a student’s earlier results on “mock” exams.

Government officials said the model was meant to make the system more fair, balancing out potentially inflated scores given by some teachers. But students and their parents, particularly those from lower-income areas with struggling schools, were outraged that their futures had been turned over to lines of code that favored students from private schools and wealthy areas.

00000101000635400851440808752210

https://www.studyfinds.org/digital-overload-average-adult-will-spend-34-years-of-their-life-staring-at-screens/

A poll of 2,000 British adults, commissioned by Vision Direct, found that the typical person will spend a staggering 34 years looking at phones, computers, or televisions. During the typical adult lifespan, from ages 18-81, researchers say a person will be glued to their screens for over 13 hours a day.

That adds up to 4,866 hours each year and a stunning 301,733 hours throughout those 62 adult years. Those figures have seen a big spike during the coronavirus pandemic, with the poll finding that video calls have doubled during the quarantine.

00000101000635400851440808749023

00000101000635400851440808744614

demokratizacia pravdy - https://aeon.co/ideas/say-goodbye-to-the-information-age-its-all-about-reputation-now

My reasons for believing that the Moon landing took place go far beyond the evidence I can gather and double-check about the event itself. In those years, we trusted a democracy such as the US to have a justified reputation for sincerity. Without an evaluative judgment about the reliability of a certain source of information, that information is, for all practical purposes, useless.

00000101000635400851440808741684

00000101000635400851440808735783

https://www.inc.com/jeff-bercovici/quitting-twitter-changed-my-life.html

Because I enjoyed Twitter, in particular, and relied on it for work, going cold turkey would be hard, I figured, but it would all be worth it if it allowed me to establish a healthier relationship with social media.

I was wrong in two ways. First, it wasn't particularly hard. Second, I'm no longer sure there is such a thing as a healthy relationship with social media. Not for me, anyway.

...

One month in, abstaining from social media has been both the easiest to stick with and the most immediately gratifying of any resolution I've ever made. I'm astonished, and a little terrified, at how much it's improved my life.

00000101000635400851440808720015

https://science.slashdot.org/story/20/03/07/0129224/study-finds-more-younger-adults-are-being-diagnosed-with-alzheimers

zeby to na nas zacalo doliehat? :)

0000010100063540085144080872001508720016

Lepsia diagnostika.

000001010006354008514408087200150872001608720051

src?

00000101000635400851440808716645

0000010100063540085144080871664508729724

Nebuď knedlík!

0000010100063540085144080871664508716730

"chimpanzees with nukes". yup :)

0000010100063540085144080871664508716705

kvalitka

00000101000635400851440808711768

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/mobilni-telefon-deti-digitalni-generace.A200214_194318_domaci_jum
https://uloz.to/file/ZiqdoODaNXau/nova-generace-alfa-deti-s-mobilem-jedi-i-spi-predevsim-kvuli-rodicum-pdf

Naprosto typický jev, který zažila (nebo ještě zažije) většina rodičů. Podle průzkumu BBC navíc 57 procent dětí s mobily i spí. No a pak se vzbudí a snídají s nimi. „Dávám malému tablet k jídlu už asi od osmi měsíců,“ říká devětatřicetiletý Aleš, když jeho syn drobí svačinu na pohádku Máša a medvěd.

„Jsem ve spirále, ale bez toho už se prostě nenají. Jestli jsem to podělal? Já nevím, jak by ses tomu chtěl vyhnout?“

Jiní rodiče zase argumentují tím, že jejich dítě v restauraci při absenci mobilu udělá do deseti minut ostudu. A tak ho umlčí moderními technologiemi. Je to lepší, než aby se válelo na stole mezi jídlem.

---

Generace alfa je online od narození. V neustálé interakci s technologiemi. Na YouTube můžete najít spoustu videí, jak například tříleté dítě přejíždí po stránkách časopisu prstem v domnění, že jde o tablet.

Vše samozřejmě začíná u rodičů. Když dělala v roce 2018 společnost Huawei průzkum na českém trhu, uvedlo 74 procent dospělých lidí, že alespoň někdy používají smartphone před spaním.

A jídlo? Jak píše BBC: přes 30 procent rodičů přiznalo, že během jídla kontrolují svůj mobilní telefon. Až smutný je fakt, že 20 procent dětí řeklo ve výzkumu britské restaurace Frankie & Benny, že rodiče jsou raději se svou elektronikou, než aby si s nimi povídali. Dalších 10 procent dětí dokonce mobil rodičům schovává s nadějí, že si jich pak všimnou. Už máte výčitky?

00000101000635400851440808701039

Říkáte, že žijeme ve složitější společnosti. Jak náš mozek ovlivňují digitální technologie?
Na jedné straně rozšiřují náš potenciál. Na druhou stranu je tady nebezpečí, že náš mozek zleniví, pokud nějaká digitální technologie zastoupí v řešení určitého problému naši mentální funkci a my ji přestaneme aktivně používat. Obecně platí, že to, co se v mozku nevyužívá, má tendenci zaniknout nebo se oslabit. V okamžiku, kdy začnete využívat třeba digitální navigaci, oslabujete svou schopnost orientace v prostoru. Před dvěma lety jsme dokončili studii, která se tím zabývala. Měli jsme skupinu lidí, jež začala používat navigaci v brýlích rozšířené reality (reálný obraz světa doplněný počítačově vytvořenými objekty, pozn. red.). Zapnuli si tyto brýle, kdykoliv šli po městě, zadali cíl a nechali se vést přístrojem, který měli na očích. Ten je pak šipkou navigoval. Již po třech měsících u nich došlo ke změně funkce hipokampu, což je část mozku, ve které je do značné míry soustředěna naše orientace v prostoru. Zjistili jsme oslabení spojů z hipokampu do dalších oblastí mozku, které se podílejí na navigaci. A stejné to může být při používání různých jiných aplikací a technologií. Musíme s tím tedy opatrně.

Základním stavebním kamenem našeho mozku je nervová buňka, tedy neuron. Nervový systém se skládá přibližně ze 100 miliard neuronů a každý z nich funguje jako počítačový procesor, který je však poměrně pomalý. To, co je podkladem unikátní a velké výpočetní kapacity našeho mozku ve zpracování informací, je fakt, že nervové buň

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/mozek-deprese-porucha-psychiatrie.A200110_101409_zdravi_jum

0000010100063540085144080870103908701129

predpokladam ze toto je ten clanok ktory spomina:
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S107158191830171X

Spatial knowledge impairment after GPS guided navigation: Eye-tracking study in a virtual town
https://doi.org/10.1016/j.ijhcs.2018.04.006

Time spent with a GPS-like map during learning correlates with a travel distance in recall.
•

The more users engage with a GPS-like map, the worse spatial representation they acquire.
•

The extent of GPS use is a better predictor of travel distance than participant’s cognitive skills.
•

Users engage with a navigation aid more, if they are not confident in their own navigation skills.

Abstract

There is a vibrant debate about consequences of mobile devices on our cognitive capabilities. Use of technology guided navigation has been linked with poor spatial knowledge and wayfinding in both virtual and real world experiments. Our goal was to investigate how the attention people pay to the GPS aid influences their navigation performance. We developed navigation tasks in a virtual city environment and during the experiment, we measured participants’ eye movements. We also tested their cognitive traits and interviewed them about their navigation confidence and experience. Our results show that the more time participants spend with the GPS-like map, the less accurate spatial knowledge they manifest and the longer paths they travel without GPS guidance. This poor performance cannot be explained by individual differences in cognitive skills. We also show that the amount of time spent with the GPS is related to participant’s subjective evaluation of their own navigation skills, with less confident navigators using GPS more intensively. We therefore suggest that despite an extensive use of navigation aids may have a detrimental effect on person’s spatial learning, its general use is modulated by a perception of one’s own navigation abilities.

000001010006354008514408087010390870112908701140

zhodou okolnosti je to moj pripad. nad mapou mesta neuvazujem, hodim do gps a idem podla toho (nejak tak dufam, ze waze vie lepsie fastest way podla aktualnych podmienok ako ja).

nejaky cas som jazdil bez waze, popr. minimalne, tak sa mi orientacia omnoho zlepsila. potom som zase zacal pouzivat a islo to zase do kytek.

normalne by to problem nebol, ale parkrat som sa uz zobudil spoteny, ze sedim za kniplom vo vetroni a zrazu stratim orientaciu (co sa mi parkrat uz v reale stalo) a je to hrozne.

tak zrejme nastal cas zase trenovat :)

00000101000635400851440808699074

Nutkání odpovědět okamžitě na zprávu se tedy podobá nutkání kuřáka zapálit si?
Kuřák zapálením cigarety často utekl do svého klidového místa. Podobně to funguje u člověka s mobilem, často utíkáme na internet nebo sociální sítě, kde si myslíme, že odpočíváme nebo cítíme větší angažovanost. U digitální závislosti se často dostáváme do dopaminové pasti. Dopamin je hormon, který navozuje spokojenost či dobrý pocit. Vyplavuje se do mozku, kdykoliv dostaneme lajk nebo komentář, a potom se můžeme přistihnout, že jich chceme pořád víc. Když dostaneme deset lajků místo obvyklých sto, nutí nás to dělat obsah pořád zajímavější.

...

Ale pro cigarety nebo lahev si musím dojít do obchodu, mobil těžko odložím.
Souhlasím. U mobilu je velmi těžké dojít na konec internetu nebo Facebooku. A bohužel je to dnes trendy. Naopak kuřák je brán jako neřád. Musíme si zkrátka uvědomit, že něco jako digitální závislost existuje, že způsobuje velké problémy a taky dostává lidi do dluhů, protože chtějí nejnovější přístroje či hrají online hry. Reklamy pak cílí na náš strach, že o něco přicházíme, či na touhu patřit do nějaké skupiny. Když mám problémy s pitím, změním přátele, vyhnu se hospodám a mám částečně vyhráno. Ale když si pořídíte třeba tlačítkový mobil, tak to vše nevyřeší. Když jste student, tak se nepřihlásíte na zkoušky, protože se vypisují většinou večer. Když chcete kolegům poslat projekt, těžko to uděláte dopisem. Můžete utéct do lesa, kde není wi-fi, ale tím ztratíte výhody, které internet nabízí. Musíte si zkrátka uvědomit, jak často technologie používáte, kdy a proč.

...

Také říkáte, že je náš vztah s přístroji ve fázi líbánek – nemůžeme se jich nabažit. Přijde podle vás někdy krize ve vztahu nebo rozvod?
Je otázka času, kdy přestanou být mobily u našich stolů trendy. Kdy společnost řekne, že jsou otravné, a začneme se jim stranit jako dnes kouření. Ale přijde zase něco nového. Což je strašidelné, protože je otázka, co to bude.

https://uloz.to/file/5zhkUPmSRWNy/neberte-si-mobil-do-loznice-ani-k-jidelnimu-stolu-radi-terapeut-matej-krejci-idnes-cz-pdf

00000101000635400851440808694252

http://93.174.95.29/_ads/E40B847B7D05F12C20DE1B24CA7EDB8B

vyslo aj v cestine spolu s dalsim esejami https://www.cbdb.cz/kniha-167701-vyhorela-spolecnost

han rozobera premenu disciplinarnej spolocnosti do spolocnosti vykonu- dosledky na premenu socialneho milieu od vnimania po patologie a ludske vztahy
je to aplikovana filozofia, zovseobecnenie tech-hooman trendov do teorie

00000101000635400851440808692006

https://www.theceomagazine.com/business/innovation-technology/smartphones-killing-globe/

The most obvious example is all the people who are killed on our roads, not just because they were the ones stupidly looking at their phones while driving – Australians now believe it is the main reason for our rising road toll, with 32% of drivers admitting to reading text messages while driving, according to the Community Attitudes to Road Safety 2013 Survey Report – but because they ambled, zombie-like, into traffic while posting on Instagram.

The number of pedestrians killed on US roads has risen by a staggering 51% since 2009. In 2017, pedestrian fatalities in Australia jumped by 20% in a year, with police blaming the stupidity of smartphones.

...

The fact is, we are, as a species, becoming addicted to both the dopamine hits of satisfaction that our smartphones give us hundreds of times a day, while being simultaneously assaulted by the dangerous levels of cortisol they send coursing through our bodies.

That combination is affecting everything from the way we sleep to our attention span, our memory, our self-esteem, decision-making skills and our physical health. You’re probably aware that many apps, and phones themselves, are designed to be habit forming. Those Likes on Facebook and Instagram are designed to trigger happy chemicals in our brains, much the way poker machines do, and thus to make us want to keep checking them, endlessly.

No less an authority than Google noted in a report that: “Mobile devices loaded with social media, email and news apps” create “a constant sense of obligation, generating unintended personal stress”.

00000101000635400851440808688257

Pracuje náš mozek odlišně, když čteme z knihy a když z obrazovky či displeje?
Mozek k tomu používá stejné anatomické a neurochemické cesty. Když ale čteme z papíru, zapojujeme těch cest víc a víc si z přečteného pamatujeme. Je to asi stejný rozdíl jako mezi okresní silnicí, po které sem tam přejede auto, a dálnicí v dopravní špičce.

Jak to?
Text v knize i na obrazovce je přece stejný. Ano, ale mozek si ho pamatuje jinak. Opakovaně to potvrdily pokusy, ve kterých se žáci učili jednou z počítače a podruhé z vytištěného papíru. Učební text byl stejný, ale zapamatování látky bylo u druhé skupiny lepší až o 30 %. Mozek totiž informace ukládá podle určitých pravidel. K nejlepšímu ukotvení v paměti vede opakovaná signalizace přes různé cesty do stejného místa. Je to asi jako rozdělávat oheň: když ho bude zapalovat víc lidí víc sirkami, je větší šance, než když to zkusíte sám jedinou sirkou.

V čem je čtení z papíru pro mozek výhodnější?
Je evolučně starší, a tedy přirozenější. Lidé už kdysi dávno kreslili na stěny jeskyní a později ručně i psali. Výsledkem je, že slova nečteme po jednotlivých písmenkách, ale pamatujeme si je jako vizuální vzory. Na jedné ze svých přednášek ukazuji text, ve kterém jsou v každém slově zpřeházena písmena, ovšem s výjimkou prvního a posledního. Čtenář tomu textu rozumí úplně stejně, jako kdyby byl napsán správně.

Když je navíc text vytištěn, má ho mozek „zarámován“, tedy rozdělen do menších částí, což nám pomáhá ve vybavování z paměti. Obrazovka počítače nebo displej mobilního telefonu nic takového nenabízí. Tam prostě jen rolujete, takže referenční bod rámování odpadá.

Mozek se nemá čeho chytnout?
Ano – na rozdíl od knihy nebo papíru, který držíte v ruce, což mozku poskytuje další smyslový vjem, hmatový signál posilující ukládání informací.

Já někdy knihy i očichávám. Každá voní jinak.
To je další smyslový vjem, který nám nabízí klasické čtení. Čich je velmi silný stimulant paměti. Každý z nás má jistě tu zkušenost, že cítíme vůni a v hlavě nám naskočí vjem. Třeba jak jsme byli kdysi dávno na venkově u babičky, která pekla koláče. Vzpomeneme si i na detaily. Jaké tam bylo zrovna počasí, že tam pobíhal pejsek…

A to všechno jen díky vůni, která na sebe nabalila spoustu různých vjemů a zamotala je do pavučiny paměti. Když tu vůni po letech znovu ucítíte, pavučina se aktivuje. Vůně vám připomene dávné asociace. A když člověk čte papírový text, má stabilnější referenční body včetně vůně knížek. Text na obrazovce si tak dobře nezapamatujete i kvůli neustále vyskakující reklamě a odkazům.

Ruší nás to?
Přesně tak. Nějaký odkaz vám připadá zajímavý a kliknete na něj, abyste se dozvěděl víc. Tím přeskočíte jinam a ztratíte koncentraci. Takovéto čtení je fragmentované a evolučně nepřirozené.

Je pravda, že malým dětem čtení formátuje myšlení, dospělým ho pomáhá udržet ve formě a starým brzdí nástup degenerativních chorob mozku?
Jakékoli čtení je lepší než žádné čtení, mozek tak nabírá další informace. Je prokázáno, že čím pestřejší, rozmanitější a větší množství informací stárnoucí mozek má, tím víc je chráněn proti demenci. Důchodce, který celý den jen sedí a kouká na televizi, bude mít jiný mozek než ten, kdo čte noviny a romány, sbírá motýly, učí se řecky, plave a hraje šachy.

A děti?
Velmi záleží na prostředí, ve kterém vyrůstají. Znají jejich rodiče rizika elektronických médií? Dají dvouletému dítěti do ruky tablet, aby se nenudilo a matka měla čas na jiné věci? Hlavní rolí rodičů a dospělých je vychovat děti, naučit je vzory a étos, nikoli vydělávat na druhou kreditní kartu a na hypotéku.

Proč je tak důležité dětem číst?
Hlavně proto, aby se v rámci této aktivity zformovaly nejlepší zvyky a obešly nejhorší zlozvyky. Informační technologie nejsou a priori špatné, ale musíme je umět používat. Najít si na internetu něco, co potřebuji k práci, vůbec nevadí. Bude zítra pršet? Jaké jsou možnosti k práci v okolí? Tyto a další vědomosti a věcné informace nám mohou v každodenním životě dobře posloužit, ale nevzniká z nich moudrost.

K jejímu získání už člověk potřebuje takzvanou pozitivní frustraci, tedy aby byl jeho mozek někým tlačen do přemýšlení o alternativách. „Co si myslíš, že to znamená? Zkus to takhle! Podívej, ono je to jinak.“

Takhle funguje čtení knížky?
Ano, a navíc je to interaktivní činnost. Když si člověk něco sám čte v počítači, nestane se moudrým, protože k tomu potřebuje aktivní dialog, který ho tlačí do hlubšího způsobu uvažování. Většina rodičů dětem nejen čte, ale zároveň s nimi u toho i mluví. „Jeníčku, vezmeme prstíček a hezky pojedeme po stránce. Podívej se tady na toho zajíčka! Vidíš, jaký má červený míč? A koukej, teď mu ho někdo ukradl!“

Čtení tak dětem navíc nabízí něco, co žádná obrazovka nedokáže – mezilidskou komunikaci. Dítě se při čtení učí intonaci hlasu, sociálnímu cítění, empatii… To všechno dává rodič do vyprávění, což je moc důležité. Vyvíjející se dětský mozek si zvykne na přirozený způsob získání informací. A když pak později přijde technologie (jednou musí přijít), mozek jí vymezí patřičné místo.

Co to konkrétně znamená?
Počítač nebo mobil už pak mozek používá jen jako jeden ze zdrojů informací, ne jako základní vstupní portál do světa. Portál, který je absolutně o ničem, je návykový, ničí inteligenci, bourá mezilidské vztahy a vede k degradaci celé společnosti. Právě proto vydaly Světová zdravotnická organizace a Americká pediatrická akademie dramatické doporučení, že žádné dítě nemá mít před sebou žádnou obrazovku, teprve v dospívání jen dvě hodiny denně a pod dohledem. Matka, která dá dítěti tablet, aby se nenudilo, přímo přispívá k jeho neurologické a společenské stupidifikaci.

Někdy se říká, že člověk, který přečte hodně knih, přes všechny ty příběhy vlastně prožije stovky a tisíce životů jiných lidí. Je to cesta k větší empatii nebo k moudrosti?
Člověk může být empatický jen na základě výchovy nebo povahy. Abyste měl soucit k druhým, nemusíte nutně přečíst Shakespeara. Z neurologického pohledu existuje něco, co nás formuje už na základní úrovni. Může to být i čtení, ale prokazatelně to nemůže být technologie. Počítače, mobily, tablety a televize spíš připomínají situaci, kdy květinu useknete dřív, než mohla rozkvést. Technologie je extrémně nebezpečný, doslova toxický vynález. Pokud se – tak jako dnes – používá jako dominantní způsob mezilidské komunikace, potlačuje evoluční schopnosti, které máme.

Může čtení fungovat jako protijed proti elektronickým médiím? Pokud denně sedím několik hodin u počítače, měl bych to kompenzovat knížkou?
Čím víc něco děláme, tím víc opomíjíme jiné aktivity. Když počítač několik hodin denně používáme k práci, tak už s ním často i odpočíváme. Hrajeme v něm hry, čteme noviny, posloucháme hudbu, díváme se na filmy… Komunikace začíná fungovat převážně nebiologickým způsobem. A to je problém.

Fungují na mozek různé druhy knih různě?
V románu je příběh, v detektivce napětí, v ženském čtivu emoce. Jako kdyby auto postupně řídili tři různí řidiči. Každý má jiný styl řízení – jeden jezdí rychle, druhý pomalu, třetí perfektně podle předpisů. Z různých knih dostává mozek informace s různým charakterem. Třeba detektivky přímo vybízejí k bohatým představám. O vrahovi vám autor řekne jen pár základních věcí. Třeba že má černé vousy a kulhá. Zbytek si musíte domyslet, respektive nejdřív to porovnat s paměťovou „knihovnou“ předchozích představ a zkušeností. Když ale čtete o 80% slevě na letenky, moc prostoru k imaginaci to nenabízí. Přemýšlíte o tom jen prakticky: „Koupím? Nekoupím?“

Kniha má velkou výhodu i v tom, že nešmíruje moje soukromí a neodesílá moje data někam do Ameriky nebo do Číny. Některé technologie v tom mohou být velice nebezpečné.
Třeba sociální sítě. S výjimkou starých, osamělých nebo nepohyblivých lidí jsou sociální sítě prakticky k ničemu. Je to jen byznys s vaším soukromím, ale většinu lidí to nezajímá. Je jim jedno, že někdo jiný aktivně sleduje, kde nakupovali, s kým mluvili a jaké internetové stránky navštívili, a prodává tyto informace třetí osobě.

Text čteme po slovech a větách zleva doprava a shora dolů. Informaci tedy získáváme lineárně – na rozdíl od televize, kde sledujeme příběh a posloucháme vyprávění. Co je pro mozek lepší?
V každém z těch dvou případů mozek zpracovává informace jinak. Když čteme, soustřeďujeme se na vizuální vzory. Sledování televize je naproti tomu podobné, jako když stojíte na tramvajové zastávce a sledujete, co se děje kolem. Pro srozumitelnost si představme člověka, který prodělal mozkovou mrtvici a najednou ztratil schopnost číst. Když se ho ale zeptáte, co viděl v televizi, perfektně to popíše. Čtení je velmi specifický neurologický proces, což dokazuje například vrozená porucha učení zvaná dyslexie. Dyslektik neumí přečíst určitá slova, která třeba začínají písmenem A. Ale přitom to může být vysoce inteligentní člověk nebo špičkový manažer.

Mám známého právníka, který kvůli dyslexii dělá chyby v pravopise. Je linearita textu pro mozek přínosná?
Ano, protože i myšlení je v ideálním případě lineární. Když má myšlenka linii jako text, zapamatuje se lépe, než když připomíná roztříštěné kousky puzzle.

Pomáhá nám v tom čtení? Vytváří třeba v mozku struktury, díky kterým pak přemýšlíme lineárně?
Ano, ale kulturu od kultury se to liší a má to fascinující souvislosti. V Evropě a v USA čteme a přemýšlíme zleva doprava. Stejně vnímáme i čas – minulost je podle nás vlevo, budoucnost vpravo. Ale v některých jiných kulturách je to naopak – čas a tok myšlení běží zprava doleva, nebo dokonce zepředu dozadu.

Někdo chodí do posilovny, aby měl svaly. Můžeme si čtení představit jako podobný tělocvik pro mozek?
Záleží na tom, co čtete. Pokud jsou to inzeráty na levnější zboží, mozek to řeší velice povrchně. Vést aktivní diskusi, jako je třeba tento rozhovor, vyžaduje mnohem víc mozkové kapacity. Nekoukáme do počítače, diskutujeme, bavíme se, užíváme si kontakt a pingpongujeme mezi sebou myšlenky. Tím se dostáváme do hlubších mezilidských procesů.

Asi do poloviny 60. let minulého století jsme netušili, že kouření škodí zdraví. Pak se postupně objevovaly vědecké důkazy, že cigarety jsou extrémně nebezpečné. Změníme časem podobně názor i na počítače, mobily a tablety?
O negativním vlivu moderních technologií se začíná mluvit. Dnes už víme, že užívání sociálních sítí prokazatelně vede k nárůstu úzkosti a deprese a k horším výsledkům ve škole. Světová zdravotnická organizace nedávno oznámila, že nemoc číslo 1 na zeměkouli není vysoký tlak, cukrovka ani malárie, ale deprese. A jsou to sociální sítě a technologie, které nás odvracejí jednoho od druhého. Průzkumy prokazují, že naši rodiče byli šťastnější než my, zatímco my jsme šťastnější než naše děti.

Proč?
Faktorů je víc. Zaprvé chybí jasný nepřítel či jasná hrozba, která by spojila společnost. Žijeme v blahu. Tím je každý z nás atomizován od ostatních. Každý hledá vlastní cestu, vlastní pravdu, netolerujeme pravdy ostatních. Současně vznikla technologie, která je v případě sociálních sítí návyková. Evoluce moderního člověka trvá víc než 200 000 let. Až do začátku tohoto století jsme komunikovali převážně jedním způsobem.

Za pouhých dvacet let jsme se pak dostali na dramatické rozcestí, které rozhodne o budoucnosti člověka. Velikáni jako Stephen Hawking nebo Albert Einstein upozorňovali, že lidstvo nezničí nukleární zbraně, ale všudypřítomná technologie. Jsme na ní závislí. Co se stane, až jednoho dne vypnou proud?

--

Martin Jan Stránský (63)

Primář neurologie na Yale University v USA, ředitel Polikliniky Národní v Praze, vydavatel časopisu Přítomnost.
Pochází ze slavné rodiny: pradědeček Adolf založil Lidové noviny a byl prvním ministrem obchodu za první republiky, dědeček Jaroslav byl ministrem spravedlnosti a po druhé světové válce ministrem školství, otec Jan založil s Pavlem Tigridem československé vysílání Rádia Svobodná Evropa.
Je vinař a muzikant: hraje na klavír, citeru, bicí a dudy.

dendrite Social Media Dangers Documentary — Childhood 2.0
dendrite Re[6]: 02.09.2020-23:08:03
dendrite Facebook is out of control. If it were a country it would be North Korea
dendrite Re[17]: 02.09.2020-23:08:03
dendrite Techno-primitivizmus na Kyberii
dendrite Vecna tema
dendrite The nightmare videos of childrens' YouTube — and what's wrong with the internet today | James Bridle
dendrite Re[4]: 21.11.2018-22:26:32
dendrite 21.11.2018-22:26:32
axone main
axone big brother & ako funguje
axone Zle halusky
axone Psychika a vy
axone forumz
axone Science fetish
axone Psychiatria

login::		password::
	name:: id::