login::  password::




cwbe coordinatez:
21
8223716

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
commanders
polls

total descendants::0
total children::0
6 K

show[ 2 | 3] flat



Myslím, že pokud jde o vztah západní Evropy k totalitním systémům, ze všech chyb, kterých se může dopustit, by byla největší ta, která jí zřejmě nejvíc hrozí: že totalitní systémy nepochopí jako to, čím v poslední instanci jsou, totiž jako vypouklé zrcadlo celé moderní civilizace a tvrdou – a možná poslední – výzvu této civilizaci ke generální revizi svého sebepochopení. Z tohoto hlediska není už tak podstatné, jakou formou by západní Evropa tuto chybu udělala: zda tím, že v duchu své vlastní racio­nalistické tradice přijme totalitní systémy jako jaké­si lokálně svérázné pokusy zjednat „obecné blaho“, kterým jen zlovolní lidé přisuzují expanzivní pova­hu, anebo tím, že je – v duchu téže racionalistic­ké tradice (tentokrát v podobě machiavellistického pojetí politiky jako technologie hry o moc) – pocho­pí naopak jen jako své vnější ohrožení rozpínavými sousedy, které lze zahnat do patřičných mezí patřičnou demonstrací vlastní síly, aniž by bylo nutné se jimi hlouběji zabývat. První z těchto alternativ je alternativou člověka, který se smiřuje s kouřem komína, protože ví, že i když ten kouř je ošklivý a smrdí, slouží koneckonců dobré věci: výrobě obecně potřebného zboží. Druhá z nich je naopak alter­nativou toho, kdo se domnívá, že jde prostě o tech­nickou závadu, kterou lze tudíž i technicky odstra­nit: nějakým filtrem nebo čističem exhalací. - V.Havel, Politika a svedomi, 1984 (link)


Vo viedenskom palaci Lobkovickych je muzeum divadla, ktore sa pysi nevelkymi, no podivne kontrastujucimi expoziciami. V jednej sale su schemy kratochvil barokovych vladarov: balety na konoch, pompezne opery o svatcoch, parady alegorickych sani. Vsetko pompezne, zahrnajuce stovky inzinierskych majstrov, trub, sluhov, kocovnych divadelnikov a najma mladych aristokratov, ktore su uvadzane do spolocnosti pred cisarom, kralom, alebo aspon florentskym kniezatom ako suciastka jeho show. Ponukaju mu jazdecke umenie, roky driny a prisneho rezimu v kadetskej skole a regimente husarskej gardy, aby neskor so sablou v ruke branili jeho meno. Ak nie na poli bojovom, tak aspon v ramci divadla na jeho pocest, absurdne vysokymi operenymi klobukmi na hlavach.

Na druhej strane muzea je miestnost venovana Havlovi, ktory by sa 5.oktobra dozil 80.narodenin. Jeho tvorby mocnarov vtedajsej CSSR asi velmi nezaujimali, s tym svojim nejasnym postojom k ideologii a vysmechom z praktik, akymi svojich sluzobnikov spracuva. Klobuky s predimenzovanymi perami - v jeho pripade poziadavky ideologickych cenzorov - mu boli trapne, oddanost mocnarom akosi cudzia. Mnozstvo exponatov dokladuje pomoc, ktoru mu ponukal susedny rakusky narod, ked doslo na lamanie chleba. Po tom, co sa navstevnik muzea nasyti tradiciami a moznostami propagandy ery baroka, moze nahliadnut do zivota cloveka, ktoreho si stat svojou pompou, a ani viac ci menej subtilnymi formami natlaku kupit nedokazal.

Politicka scena sa tiez stale viac podoba divadlu. Ide vsak o pluralitnu, vysoko postmodernu formu, kde len tazko odlisime audienciu od hercov, a tiez iluziu od reality. Chce jeden politik v tricku osocujucom druheho toho dotycneho politicky oslabit, alebo skutocne dostat do basy? Alebo vlastne je spokojny a uziva si performance opozicneho vodcu? Je to dzungla, boj o spravodlivost, boj o moc a peniaze? Posobi to jedno - ci uz to je v umysle hercov, ktori su zaroven aj rezisermi, alebo nie. Takyto stat - ci uz je to SR alebo EU s poslancami typu Farrage - posobi smiesne. Havlovske reci o state, ktory ludi obera o zodpovednost o seba posobia vrcholne nerealne, kedze tento stat akosi nevie byt zodpovedny ani sam za seba. Ako by potom mohol obmedzovat zodpovednost obcanov? Co im este moze ponuknut? Pokus dostat predstavitelov takehoto statu do cela OSN alebo uz len sudneho dvora EU je ceresnickou na torte. Dokazu zodpovedne viest taketo institucie, ked vztah k ich volicom a pohladavky voci ich stranam su otazne?

Napriek tomu, nemyslim, ze by tie havlovske reci stracali na vyzname. Neexistuje tu statostrana, ktora by byrokraticky urcovala, ako ma obcan mysliet, aby stat fungoval; velmi rychlo sme vsak prijali neduh zapadny, a to manazera, ktory naopak zistuje, ako obcania myslia, aby jeho strana mohla fungovat. Ono je to vlastne pekne demokraticke, ked sa politik vlastne riadi tym, co si myslia ti, ktori mu daju mandat.

Myslenie obcana sa potom pekne moze zaskatulkovat do objektivnych kategorii typu "vydavky na cestovne", "strach", "liberalizmus", a tak verbalne vyjadrenia, ako aj samotne policies sa potom uz len naskladaju tak, aby podrazdili tie momentalne najcitlivejsie receptory. Spravna fraza - "rodna sestra fanatizmu a studna totalitneho myslenia" ako pise Havel - sa chape ako prikaz (ci snad function call?) programovacieho jazyka, ktore vyvolava v masach urcite spravanie. Ked suslednost prikazov narazi na bug, ked sa spravanie vymyka predpokladom manazera, tak sa tento manazer vymeni. Ak sa vymenit neda, lebo je proste nenahraditelny (ved alternativa su len extremisti od Kotlebu po Zirinovskeho a ISIS), tak sa vymeni par gruntov-koderov, ktori su za "chybu" zodpovedni - alebo sa pokusia vymenit rovno samotne masy, resp. skusia sa dotlacit ku vhodnemu spravaniu radikalnejsim sposobom, ci uz snipermi na Majdane alebo kobercovym bombardovanim Halabu a Rakky. Clovek vo funkcii predsa robi len to, co je nevyhnutne, co je v ramci jeho objektivnych moznosti, a clovek mimo nej - to je len bezducha premenna, bez zodpovednosti za seba.

Havlova esej k udeleniu cestneho doktoratu v Toulouse bola venovana problemu vztahu demokratickych spolocnosti k totalitam. Nas totalitny rezim padol, no stale je otvorena otazka, ci tu slo o nejake vitazstvo? Moze nejake to sucasne "divadlo" byt podmienkou osobnej slobody? Tazko, podla mna. Stat moze slobodu upriet, no nemoze ju vzbudit. Jeho rozvoj je priamo zavisly od toho, nakolko sa ludia v spolocenstve, ktore spolocne spravuju, slobodni citia, a nakolko svoje rozhodnutia mozu presadzovat; pritom vsak nemoze si nijak ludi kupovat propagaciou nejakeho "spravneho" myslenia a spravania, objektivne najvhodnejsimi policies. To je prave to zbavovanie sa osobnej zodpovednosti, odovzdavanie sa do ruk mocnara, prijatie absurdne vysokeho klobuka s perami a tancovanie podla jeho lubovole.

Rozhodnutie a sloboda su v tej "kupelni", o ktorej hovori Havel, mimo dosahu existujucej moci. Mozu byt spontannym zdrojom pokroku; nesmu byt puhym materialom, z ktoreho sa mocensky aparat buduje. Alebo dame myslenie do muzea a radsej to nechame na kalkulacky?