login::  password::




cwbe coordinatez:
548
64919
667051

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
commanders
polls

total descendants::0
total children::0
1 K

show[ 2 | 3] flat


liDah0
Toth0
Avathar68400
mattoni0
Dílo Martina Bubera Já a Ty je dílem mystickým. Je to dílo pri čtení kterého se člověku plakat štěstím, dílo které člověka dovádí až na samotný okraj slovy vyjádřitelného a tam jej zanechává stát v němém úžasu. V této knize se snoubí moudrost tisícileté židovské tradice dovedené k vrcholu chasidismem jímž byl autor značně ovplyvněn, s křes?anskou cestou lásky, hinduistickým věčným brahma, láskyplnou kritikou buddhizmu a nietzscheho nihilizmem. Je to synteze, překrásná synteze toho opravdu "duchovního" na co člověk počas věkú nahlédl, a je velice těžké z této útlé, lež moudrostí nabité knihy napsat stručný referát. Proto namísto suché analýzy jednotlivých částí se budu soustředit na múj osobní, subjektivní a místy možná na první pohled chaotický vztah který jsem si s touto knihou vytvořil, protože právě to je základní témou knihy: vztah.

Dílo se začíná slovy "Svět je pro člověka dvojí, nebo? i jeho postoj je dvojí." a pokračuje rozlišováním těchto dvou postojú, těchto dvou světú. Jedním je svět Já-Ty, druhým je svět Já-Ono. Co je tím mysleno?

Svět Já-Ono je svět který je zakoušen, svět symbolú a jejich manipulace, svět který je rozkouskován na věci a objekty zájmu, svět předmětú, svět kauzality. Prostě pro dnešího člověka ten starý známý "empirický" svět který je zakoušen a analyzován, svět ve kterém člověk každodenně svádí marný boj o "něco", svět který je stále silnější, jak říká autor, svět který s postupem času roste.

Ale i v také chaotické době jako je ta dnešní je tady pro člověka ještě jeden svět, svět Já-Ty, svět vztahu, svět ve kterém já nemá žádné "něco". Do tohoto světa se utíkám vždy když už se tíha světa Ono nedá snést, protože svět Ty je svět věčný avšak neustále přítomný. Je to přítomnost sama, dynamická přítomnost v níž člověk neustále spočívá ale nevidí ji, pro stále silnější tlak ze světa Ono.

Už od počátku knihy člověk cítí co je mysleno oním slovem Ty v jeho absolutním významu, není to nic jiné než Búh, Búh-svět s kterým člověk vstupuje do vztahu Já-Ty. Autor se však moudře zdráhá rozhazovačně užívat slova Búh nebo láska, moudře volí aby význam těcho termínú nedevalvoval tak jak to dělá většina rádoby "duchovní" literatury.

Toto Ty neustále obklopuje člověka, jeho já, dokonce ještě předtím než se o Já dá vúbec hovořit, vždy? právě díky tomuto Ty vzniká později v člověku Já - to je jedna ze základních tezí celé knihy. Toto Ty jej obklopuje jako lúno Matky které obklopuje ještě nenarozeného člověka, jako sled momentú , přítomných momentú ve kterých se ocitá archaický člověk . Ze spolupoutníka nocí se stává Měsíc, z přítomného zážitku matčiny něhy a hebkosti plyšového medvídka se postupem času stává předmět v paměti, Ono.

Ještě předtím než však vzniká Ono, musí vzniknout Já, až Já dává vzniknout předmětnému světu Ono. A Já, to povstává díky Ty , až díky všem umožněným vztahúm k Ty dochází k vytvoření prúsečníku těchto vztahú, vzniku jednobodového Středu, nebo chcete-li, pólu, který v určujícím momentu zapomíná na Ty, odtrhává se od něj a tu zrazu uchopuje sebe sama jako zvrchovaného nositele počitkú, jako Já.

Až teď, když abych použil řeč počítačové terminologie je "já nainstalováno" dochází k překotnému rozvoji světa Ono. Plyšový medvídek už není tím vším s čím jsem přicházel do vztahu, stává se plyšovým medvídkem, předmětem mezi předměty, něčím co mám zkategorizováno, uloženo a s čím múže Já slovní dvojice Já-Ono pracovat, manipulovat. A práce, aktivita, pohyb od něčeho co je, k něčemu co není nebo naopak, to je právě zásadní funkce kterou vykonává Já slovní dvojice Já-Ono.

A tak se dá nejen v historii člověka, ale i v historii lidského rodu , a možná i historií světa jako takového - jako Jednu možnost s logíckého prostoru možností, jako možnosti vynářející se a poté postupující, vysledovat rúst světa Ono. Je to svět Ono, předmětný algoritmický kauzální svět roste a nabírá na síle, projevuje se jako stát, jako hospodářství jako všechny ty instituce s divnými jmény o kterých se člověk dovídá dennodenně z novín, roste a dusí tak svět Já-Ty, horoucí svět vztahu.

Tento stav lidského rodu jenž je odkloněn od Ty směrem k Ono však jen dočasný stav, stav jenž je nutný na sinusoidě která spolu s exponencielou tvoří spirálu,střídání aktuality a latence, střídání Já-Ono s Já-Ty s Já-Ono ad infinitum. Vždy? právě toto střídání jak na úrovni lidského rodu tak na úrovni hledícího na strom z něhož se stává věčné Ty a zase strom, právě toto střídání umožňuje to, že se vúbec nějaký vztah múže dít!!! Proto by bylo klamlivým nazvat stav dnešního světa odkloněného od Ty, stavem špatným, ne, je to jen stav bouře před tichem.

Je vúbec možné v takovémto bouřlivém světě kdy se na nás Ono tlačí ze všech stran a my jej musíme neustále "řešit" vstoupit do vztahu s Ty? Někde ve vnitř cítí čtenář že "ano ano ano" je odpovědí, a to je také to co autor silou svého Ty říká čtenáři, mému Já.

Stačí jenom vykročit za svým určením. Stačí se jenom oprostit od toho že jsem "nesloboden" a svobodným se stanu. Stačí mít odvahu vykročit vpřed neznámou stezkou a svět se stane zjevením milosti. Svoboda se setká s osudem v uskutočnění vztahu k Ty. A s uskutočněním tohoto vztahu Já-Ty v něm roste síla.

Mohl bych v tomto referátu ještě psát o rozlišení mezi individualitou a osobou, o samotě Napoleona jenž neměl žádné Ty a sám byl "démonickým Ty milionů", o dvou obrazech na stěnách jež jsou dvěma pohledy na poznání že není ani já ve světě ani svět v já, ale že oboje je zároveň ve věčném vztahu, mohl bych kritizovat Buddhu, i mystické či náboženské školy které marně hledají vykoupení nikoliv ve vztahu člověka a světa ale jenom v člověku nebo světu, mohl bych napsat tlusté zvazky knih o nádheře i děsu které Buber vložil do svého díla, avšak neučiním to, aby Tobě neunikla podstata.
A ikdyž ji dávno znáš, aspoň tě v ní utvrdím.

Já potřebuje Ty a Ty potřebuje Já. Obé k sobě kráčejí. "Nic" potřebuje reflexi a proto Je "vším". Zobrazení je smyslem existence. To je ten nejzašší horizont kam se až dá zajít.

Na závěr několik citátú které bych nerad zapoměl:

"Ty" nezná žádnou koordinační soustavu

kdyby existoval ďábel, nebyl by jím ten, kdo se rozhodl proti Bohu, nýbrž ten, kdo ve věčnosti nedospěl k žádnému rozhodnutí

tam, kde je nebezpečí, vzrústá i síla která zachraňuje

a být osvobozen od víry v nesvobodu znamená dosáhnout svobody

věří; setkává se

autor je slovenské národnosti proto sa omlouvá za možné