login::  password::




cwbe coordinatez:
4684483
1495370
2449314
6545355

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::63
total children::28
21 K

show[ 2 | 3] flat


Fen0
al-caid0
mateno0
chess0
didaktikskalica0
s70
Prospero[Loc...0
ash1
pesiak2
georgio4
DFH4
jonas4
čo4
zemo5
andread6
vrq12
sedo13
krokobox gomont13
mrkqua13
dnc14
valdemar14
sandozz14
ZAP14
dnes nie je ...14
scyth15
kostja18
laume21
mythea24
dontbelight27
starosloviencina, cловѣньскьїи ѩзъıкъ, ⱄⰾⱁⰲⱑⱀⱐⱄⰽⱏ ⱗⰸⱏⰹⰽⱏ, старославянский язик, Altkirchenslawisch, OCS (Old Church Slavonic), старобългарски език

Jazyk znamy vierozvestcom aj ich audiencii ziskava na popularite, uz ma aj vlastnu verziu wikipedie. Tazky nie je, par javov z jeho gramatiky ci morfologie sa zidu pri uceni inych slovanskych jazykov. Najblizsi je sucasnej bulharcine, ktora si trebars ako jedina zachovala samohlasku jer, ale prvky zname z OCS najdeme v kazdej -

- 7 padov (snad vsade okrem BG a MK)
- nosove samohlasky (PL; napr.Ѧ sa v SK zvacsa vymiena za "ä")
- dual (zachovany pri par slovach, napr.v SK "bratia", viacero v BG)
- iotizacia ("zmakcovanie" pomocou "j")
- palatalizacia velarnych spoluhlasok (g, k, ch)
- jat (ѣ; dlhe "ä", vyvijalo sa rozne, v SK je z neho vacsinou "ie")
- styri minule casy slovies (BG)
- "ň" a "ľ"...

H.Lunt - Old Church Slavonic Grammar (7.ed., 2001) - link na google books
hardcore vyuka - http://www.utexas.edu/cola/centers/lrc/eieol/ocsol-0.html
ceska modernizacia - http://sites.google.com/site/novoslovienskij/
ruske zjednodusenie - http://www.slovio.com/
na vela staci aj cyrilika - http://kyberia.sk/id/6547674
aj Bibliu (RCS) - http://kyberia.sk/id/6722569

"kanonicke" texty online

Corpus Cyrillo-Methodianum Helsingiense - kodexy Marianus, Zographensis, Assemanius, Suprasliensis a Savina kniha v ASCII
TITUS (Thesaurus Indogermanischer Text- und Sprachmaterialien) - kodexy Marianus, Zographensis, Assemanius a Savina kniha v unicode cyrilike aj hlaholike

kievsky misal (10.st., fragment)
Codex Zographensis (10.st., V.Jagić 1879)
Euchologium Sinaiticum (200 stran hlaholiky z 11.st., R.Nahtigal 1941)
dalsie Euchologium, prepis do cyriliky (L.Geitler 1882)
este jedno vydanie Euchologia v cyrilike s francuzskym prekladom (J.Frcek 1933)
Glagolita Clozianus (11.st., F.Miklosić 1860)
Psalterium Sinaiticum (11.st., M.Altbauer 1971)
dalsie Psalterium, prvy moderny prepis do cyriliky (L.Geitler 1883)
Codex Suprasliensis a dalsie cyrilicke texty (11.st., J.Lindstedt 1986)
dalsi Suprasliensis s greckymi originalmi (ak boli!) s linkami na dalsie (D.Birnbaum 2013)
eninska epistola (stranka po bulharsky) a ine
LXX - predloha vacsiny OCS bibl.textov
Vulgata a KJV, Lutherbibel, Bible Kralická pre porovnanie
zbornik popa Punca z r.1796, prepis do anotovanej latinky

ⰃⰎⰀⰃⰑⰎⰊⰜⰀ

unicode table - http://en.wikipedia.org/wiki/Glagolitic_%28Unicode_block%29
mas uz hlaholiku v unicode?
omniglot - http://www.omniglot.com/writing/glagolitic.htm
online pisadlo s navodom - http://kyberia.sk/id/7542816
hi-tech - http://slovo-aso.cl.bas.bg/sinai.html





0468448301495370024493140654535508784991
al-caid
 al-caid      16.09.2020 - 09:35:40 (modif: 29.09.2020 - 17:22:45), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
"Начѧло врѣменемь есть, въ емже потрѣбно самого деликатнейшего вниманïа точности настроенïй есть. Се всей сестрѣ Бене Джесеритꙋ вѣдомое есть. Аще бо оустрѣмлıаеши сѧ о животѣ Мꙋад'Диба знати, внимавай въ прьвѣ, да его въ времени емꙋ положиши: порождень бѣ въ лѣтѣ *нж* власти царꙋ-падишахꙋ Шадамꙋ, сего имена *д*-ого. Такожде, оустрѣмлено внимаваѧ, положиши его на мѣсто емꙋ: на планитѣ Аракись. Не прѣльщавай сѧ знаемимь о ражденïи его на планитѣ Каладань, сьде же *еι* лѣть живꙋщомꙋ. Аракись, планита такожде Дꙋной нарицаемаа, всегда хощеть свѣтомь емꙋ быти." - Правило Мꙋад'Дибꙋ кнѧгынïи Ирꙋлань

046844830149537002449314065453550878499108786391
al-caid
 al-caid      20.09.2020 - 17:48:26 (modif: 24.10.2020 - 12:30:01) [3K] , level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Načęlo vrěmenem est, v nem že est sama delikatněĭša vnimanïa točnosti nastroenïĭ potrěbno. Se vseĭ sestrě Bene DŽeseritu vědomoe est. Ašte bo ustrěmljaeši sę o životě Muad'Dibu znati, vnimavaĭ v prvě, da položiši ego v vremeni emu: porožden bě v lětě *nž* vlasti caru-padišaachu Šadaamu, sego imena *d*-ago. Takožde, ustrěmleno vnimavaę, položiši ego na město emu: na planitu Arakis. Neprělštaĭ sę znaemim o raždenïi ego na planitě Kaladan, ideže *ej* lět živuštomu. Arakis, planita že jako Duna naricaema, vsegda choštet světom emu byti. - 'Pravilo Muad'Dibu' knęgyni Jrulan

Ednu nedělju prěd prěselenïem ugotovęštomu sę domu, v sumatochu sïe podgotovlenïa prěobrazujuštim, starica pridet někotora k srětenïju materi junoši togo, Pavla.
Bě topla nošt. Staraa kupa kamenïa, jako dom rodu Atreĭd dvadesęt-šest pokolěnïi služavšïa, izdaaše chladnopotęšte čuvstvïe, eže prěd prěměnoju vrěmeni polučavaet sę.
Prïęta že črěs vrata postrannaa dolu, v prěšstvïi pri kelïi Pavla sušta, pozvolišę eĭ, vnutrě na nego na odrě svoem spljuštego nazrěti.
Sbudiv že sę junoša, možaaše v polusvětlě sebespirajuštyę lampy, potemneĭšyę, nizu nad zemloju vznašajuštyę, u vrat veličaĭšyę, ednu kračku pri materi svoeę stoęštyę, ženskyę postavy viděti. Starica ona mněaše sę emu sěnom někotorěĭ veštici byti: vlasy eĭ jako někotora pavučina izgleždajušte, tvary že eĭ v tmině oblěčeny sušte, oči že eĭ jako biser blstjašta.
"Něst on tvrdě malym dělma lět svoĭch?" starica ona popyta. Glas eĭ jako baliseta neizladena skržtaaše i režaaše.
Mati že Pavlu nežnym si kontrealtom otvě: "Atreĭdy rastenïim pozděĭšim znakomyi sut, Prěpodobnaa."
"Da, da, se esm slyšala," iskržta starica ona, "n emu uže pętnadesęt."
"Tako est, Prěpodobnaa."
"Sbudiv sę, slušaet ny," reče starica ona. "Pakostničę edno drzko!" Zasměja sę. "Obače drzkosti rodu knęžeskomu potrěbno est. I esli t v istinu kvisac aderach... ami..."
V sěně odra svoego, Pavl oči svoja mněĭšim prězorom otvori, dvu ptičosvětlu kruga - oči starici - jako rastuštu, v oči že emu ględęštu nabljuę.
"Spi dobrě, pakostničę drzko," glagola starica ona, "k utrinju bo vsich sil tebě nužnych budet, egda gom džabar moĭ srětiši."
I isčeznu, mater emu vysunuvše, vrata že s udarenïem tupim zatvorivše.
Budn sy, Pavl ležeše, čudę sę: čto est gom džabar?
OT vsěgo metęža prěměnajuštich sich vrěmen, starica ona bě vsich čudiměĭšaa.
Prěpodobnaa.
I čin glagolanïa s matereĭ emu Eschoĭ - jako by někotoroju služęštuju byla děvkoju?! Ona, gospožda bene-džeseritskaa, suložnica knęžskaa i mati naslědniku emu?
Pavl mněaše: Est li gom džabar něčim na Arakisě, iže potrěbno est mně onde prišdšemu znati?
Povtorěaše strannyę toĭ dumy: gom džabar, kvisac aderach...
Mnogaa bo běachu věšti, ęže iměaše naučiti. Arakis iměaše na mnoźě različnym ot Kaladana městom byti, da misl Pavlu novym znanïem zavaljaet. Arakis - Duna - planita pustinnaa...
THufir CHavat, madžister asasinom otcu emu, izjasnil emu est: Harkoneni, smrtnïi emu vraźi, na Arakisě osemdesęt lět živěachu, planitu jako by udělom držęšte, da dobyvajut s koncesïeju ot KChNT-y melanži, korenïa gerïatričskago. Nyně že jako planitu ostavišę, izměsteni rodom Atreĭd, iže eju udělom cělokupnym polučavšim - sice že jako knęz Leto poběždajuštim ich mněaše sę byti. Obače, CHavat glagolaaše, se mněnïe sponu skryvaaše opasněĭšuju, bo knęz ljubimim pomeždu veličeĭšich rod Sbora zemskago bě.
"Muž ljubimïĭ revnosti vlastelin vzbuždaet." CHavat glagolaaše.
Zaspav, Pavlu mněaše sę na sně v pešteri Arakeĭnscěĭ byti, v neĭže tichago množestva, okolo nego v světlě plavom vznosisfěr chodęštich, ljudeĭ vidě. Pokoĭně bě sde jako v někotorom chramě, slyšimo že tčïju vody kvapanïa ticha sy. Daže i v sně sy, Pavl znaaše, jako se v pamęti emu ostanet. Vsegda zapomnil bě sništ, jaže prědiskazuemy běachu.
Sn že isčeznu.
Pavl vzbudi sę v toplom odrě svoem, myslę... myslę. Sïĭ svět dvora kaladanskago, bez igr ili prïateleĭ v vzrastě emu, proštavanïa pečalnago nezaslužaaše. Doktor Juech, učitel emu, naznačil bě, jako na Arakisě fofreluš-klasovago nedržit sę razdělenïa na stroźě. Planita zakriljavaaše ljudeĭ, na kraju pustin živuštich, bez ęže nadzirajuštego kaĭda ili bašaara: samovil pustinnych, Fremeny že naricaemych, carskym poljudïem ešte nikogda neizbroeny.
Arakis-Duna-pustinnyĭ svět.
Svoę napraženïa čuę, Pavl reši edno upražnenïe myslnno-tělesnoe, ot materi emu naučeno, povtoriti. Trïe skora vzdychanïa vzbudišę otvěty tělesi emu: pad že v vznosimo vnimanïe... ustražę svěstïe si... razreždę aort... otteštę ot neustražennych děĭstvïi svěstïju... svěstnym po volïi svoeę sy... obogaštaę krv, isplnïaę že prětęžennych zon... ne samym bo instinktom polučaet sę jastïe, bezopastïe že, i svoboda... svěstïe živuštego neissęgaet ni nad dannogo mignovenïa, niže v misl, jako žrtva emu izmrïaema est... živuštee razrušaet, n netvorit... udovolstvïa živuštich ostavljajut bliz čutelnyę zony, nezasęgajušte zonu vnimanïa... čelověku mrěži ružnyę potrěbno est, da črěs neju kosmos nabljudaet... svěstvïe opręzano izborom da sdělaet tvoju mrěžu... zdravïe tělesnoe toku nerv i krvi poslěduvaet, vzprïemljaę klětočnych nužd... vsę věšti, klětky že i sštestvïa neustaleni sut... ustrěmljaĭ sę, vnutrě tčïju ustalenoe iměti...
Eže upražnenïe povtorjaaše sę v vznesenom vnimanïi Pavlu pače i pače...
Kosnuštomu že žltym světlom iz okna Pavlu smnuvanïju, čuvstvav ego črěs oči zatvorena, otvori ja, slyšę pak metęž po dvorě, vidę že tvar znakomych stropnych ukrašenïju kelïi spalněĭ emu.
Vrata kelïi emu otvorišę sę, i mati emu vlěze, s vlasi bronzovy na temene stugom črnym svęzany, s licem eĭ kruglym bez čuvstva suštim, ględęšta ego tišě očima si zelenyma.
"Ty esi budn." glagola. "Eda esi dobrě spal?"
"Da."
Nabljuę vysokych eĭ tvar, Pavl napręženïe v pleču eĭ zaznamena, egda oděžd emu iz kovčežka izvaždaaše. Sicevo napręženïe by inomu nezrěmym ostalo, n ja ego v stęźi bene-džeseritsceĭ naučila est - da vnimaet mnšěĭšich věšt. Obvrnuvši sę, dast emu jake srědnoformalnoe. Nad mošnoju grdnoju jaketa sego stojaše sokol rudyĭ, iže znamenm roda Atreĭd est.
"V skorě da oblečeši sę," glagola emu mati, "Prepofobnaa mati čakaet."
"Prividělo mi sę ednoju o neĭ est," reče Pavl, "kto est ja?"
"JA běaše učitelka moja v bene-džeseritsceĭ školě. A nyně, ja est carskaa pravdomluvęštïa. I, Pavle..." Mněaše sę nerešimoju byti. "Tebě nužno est, o sněch tvoĭch toĭ rasskazati."
"Az choštu. Eda est ja povod on, počto my Arakis polučili esmy?"
"My něsmy polučili Arakis." Isprašivše edny gašti, Escha ich složi na vesilcę pri odrě emu.
"Ne ostavi Prěpodobnuju čakati."
"Pavl sědna, obchvaštaę kolen svoĭch. "Čto est gom džabar?"
Paky pravilo, eže polučil est ot neę emu nerešimosti nezrěměĭ izjavi: prědanïe nervnoe, eže strachom čuvstvaaše sę byti.
Prěšdše kelïeju k oknu, Escha razgrnu zaslony, ględęšte za ramena reky k vrchu Sjubi. "V kratcě chošteši o... gom džabarě znati," glagola.
I uslyšav že strach v glasě eĭ, čuděaše sę tomu.
Escha glagolaaše bez obraštenïa. "Prěpodobnaa mati v istbě utrnnoĭ čakaet. Molju tě, v skorě prïidi."
Na obvitom sědęšti prestolci, prěpodobnaa Gajus Elena Mochjam prichodęštuju mati s synom eĭ ględaše. Okna na obu stranu ot neę k južnomu zavoju reky ględaachu, k zelenym poljam roda Atreĭd. N Prěpodobnuju mater ględ sïĭ nevpečętljaaše, svoego vzrastu jutra togo v malcě draznęšteĭšago čuvstvovęštu. Se eĭ mežduźvězdnogo putešestvïa, druženïa že s Gildoju kosmičeskoju i taĭn toĭ věšt vinu sę mněaše. Obače sde potrěbnogo Zrějušteĭ sestry bene-džeseritsceĭ nezastupimago suděĭstvïa běaše. Zadlžena sušte, ni carskaa pravdomluvęštïa nemožaaše sicevych trěb izběgati.
Prokletaa Escha! Prěpodobnaa mati myslěaše. Ašte by nam děvicu porodila, jako narędena běaše!
Ostavše tri kraka ot prěstola, Escha kratko pozdravlěnïe lěvoju rukoju po skutě si stvori. Pavl že v skorě sebe v poklon "egda neznaeši čina drugomu" vdast, jako učitelem tanca svoĭm naučen běaše.
Značenïe častm poklona togo Prěpodobnoĭ znaemi běachu, i ja vzglagola: "Prědpazliv est i, Escho."
Escha rukoju ramene Pavlu posęgnu, tisnušte e. Za udar srdca, strach poteče dlanju eju. Po sem že obvladna sę. "Sice že učaaše sę, Prěpodobnaa."
Česogo boĭt sę? Pavl čuděaše sę.
Starica ona Pavla v ednom mignovenïi po estestvě emu prěględa: lice kruglo, jako u Eschy, n kosti krěpky... vlasy - tmnočrni, a vęždy ot děda svoego iz strany materi, egože ljuběĭ neimenovati, i tnkyĭ t, neudobnyĭ nos; zelenyma že, ravno ględęštoma očama tvar: jako u starago knęza, iže umrěl est.
Se muž, iže silu doblesti obcěnaaše - daže do smrti, Prěpodobnaa mati pomysli.
"Oуčenïe edno est," glagola, "čęst osnovnaa - drugo. CHoštem viděti." Stara oči zrenïe tvrdoe na Eschu metnuste. "Ostavlši nas, zaemi sę molboju smiravęšteju."
Escha ruku svoju ot ramene Pavlu issęga.
"Prěpodobnaa, az..."
"Znaeši, Escho, eže potrěbno sdělati."
Čudę sę, Pavl na mater svoju vzględnu."
Ispravivše sę, Escha vzglagola: "Da, razuměet sę..."
Pavl obvrnu sę paky k Prěpodobněĭ materi. Poslušanïe i vidima k starici onoĭ bazn materi emu prědpazlenïa nalagaaše. Obače bljudenïe isšdšego iz neĭ stracha v nem gněva razžegaaše.
"Pavle..." Escha glbocě vzduchnu, "ispytanïe, eže nyně prïemleši... se mně važno est."
"Ispytanïe?" Vzględnu na neju.
"Ne zaby, jako esi syn knęžeskïĭ." reče Escha. Obrativše sę, s vejuštim skutom iz istby izide, vrata že zatvorišę sę tupě zad neju.
Pavl starici protivostojaaše, držę gněv si krěpcě. "Eda tako gospožda Escha issilaet sę? JAko někotora děvka služęšta sušte?"
Oуsměšenïe kuty starych eĭ ust vzkrivě. "Gospožda Escha běaše mně děvkoju služęšteju četirnadesęt lět, otroče, v školě." Glavoju zavrti v suglasïi. "A na mnoźě dobroju. Obače nyně - ty, idi sde!"
Naręd on ego jako bič udari. Nemogy inače pomysliti, Pavl bez sznanïa posluša. JA Glasa polzuet, myslěaše. Žesta že eĭ vzprïemav, u kolen eĭ izstavi sę.
"Eda se vidiši?" popyta ego. Iz rucha svoego kovanoju, zelenoju, do petnadesęt santimetra na straně dlgoju vzęt kutïju. Obvrnuvši neju, pokaza Pavlu edno otvorenïe v neĭ - črnoe i čudno ustrašimoe, iz negože světla nikakogo neizžarěaše.
"Vdadi desnuju svoeju v kutïju." glagola ja.
Strachom obęt sy, Pavl chotěaše otstupiti. "Takožde li mater svoju poslušaeši?"
Vzględnu že eĭ v oči, světlěĭ.
Mdlě, čuvstvovę nužd, nemogy že e spirati, Pavl ruku svoju v kutïju vdast. Prvě čuvstvovaaše stud, jakože črn sïa ruku emu obęt, a v poslědstvïi - kov tnkïĭ, protiv prstom emu, bodanïe že, jako by ruka emu spěaše.
Poględ chištn tvary starici isplni. Vzdvignuvši desnuju svoju ot kutïę, priloži neju bliz grla Pavlu. Zrěę i onde někotorïĭ kov blštę, načna k nemu sebe obvrštati.
"Spri!" vzglasi ja.
Paky Glasa polzęšte! A paky vnimanïe k licu eĭ obvrnu.
"Držu gom džabar pri grlě tvoem," glagola. "Gom džabar - vrag s nadvižavęšteju rukoju. Se igla s kvapceju otrovy na kraě. A, ne! Neottegljaĭ sę, bo počuvstueši otrovu eĭ."
Pavl opyta sę na sucho grlo prěgltnuti. Nemožaaše otvrnuti sę ot lica sego vzvraštena, ot blstęštu že oču, ni ot blědych že ust, zad nich že strěbrstïi zubi pri glagolanïi eĭ zrěĭmi stavaachu.
"Potrěbno est synu knęžskomu otrov znati. Msky, za otrovu piva. Omas, za otrovu jastïi. Skoryę, mdlyę, i eteryę meždu nich. A se edna novaa za tebe: gom džabar. Oуbyvaet tčïju živuštyę."
Grdost že istisnu strach Pavlu. "Drzaeši polagati, syna knęžska někotorym živuštim naričati?" poiska i.
"Da polagam, jako čelověk esi." glagola, "Tvrdě! Da nemrdaeši, uprěždaju tę. Stara esm, n ruka mi v skorě iglu sïju vneset, egda běgu imeši sę."
"Kto ty?" vzšpta i. "Kako mater moju prělsti, da mene samago s toboju ostavljaet? Eda ot Harkonen esi?"
"OT Harkonen? Blagoslovi ny, ne! A nyně, mlči." Suchïĭ že prst grla emu kusna, i že nesvěstnago otskočiti želanïa potisnu.
"Dobrě," glagola. "Prošl esi prvym ispytanïem. A nyně, se pravilo ostavljajuštego: ašte li ruku iz kutïi izemeši, umrěši. Se pravilo edinym est. Ostavl ruku vně - proživěeši. Izem eju - umrěši."
Pavl glbocě vzduchnu, da treperenïa svoego ukori. "Ašte li vzglašu, slugy v mignovenïju prïidut, a togda ty umrěši."
"Slugy nemogut proĭti vraty, eže mati tvoja strěžaet. Pomysli. Mati tvoja uspě, ispytanïim sim proživěti. Nyně doba tvoja est. Se est čst za tebe, v redcě bo sicem junoši provoždaem."
Ljubopytïe Pavlu strach na upravljaemu měru umali. Istiny bo neotricaemeĭ v glasě starici uslyša. Ašte mati emu tamo strěžaaše... ašte by se v istinu ispytanïim někotorym bylo... N da si budet sicěm ili tacěm, uže bě rukoĭ onoĭ na grlě svoem zaloven - gomom džabarom. I pomina litanïi protiv strachu, eže mati ego bě iz liturgïi bene-džeseritsceę naučila:
"Ne dostoĭt mi bojati se. Strach ducha ubivaet. Strach est malaa smrt, jaže skrušenïa cělostna prinašaet. Postavlju sę prěmo strachu svoemu. Ostavlju ego, črěs mene proĭti. Mimošdšemu že oko svoe obvrnu, da viždu putïa ego. I ničesogo tamožde nebudet. Tčïju az ostanu."
Pokoja že vrštęštego čuvstvovę, vzglagola: "Sdělaĭ si, jako chočeši, starico."
"Starico!" vzglasi ja. "Doblesti imaši, v istinu. Ami, choštem viděti, gospodine mlade!" Prikloni se k nemu, svoego glasa tkmo k špotu nizlagęšte. "CHošteši bolězn čuvstvovati v rucě svoeĭ, jaže v kutïi. Bolězn. N! Ašte li ruku svoju iz kutïę izmeši, posęgnu grlo tvoe gom džabarom - smrt skoruju prinosęšte, jako by tę sěkyroju posěčali. Izmeši ruku a gom džabar vzęt tę. Razuměeši?"
"Čto est v kutïi?"
"Bolězn."
Počuvstvovę svrb slab v rucě svoeĭ, Pavl usty krěpcě stisnu. Kako možet se ispytanïem byti? čuděaše sę. Svrb stana bodanïem.
Starica reče: "Eda esi slyšal o živuštich, eže svoja noźě otkušajut, da někotorěĭ spony ottečajut? Se kzn živuštim priličajušta. Edin čelověk v sponě ostanet, čakaę, bolězni že trpěę, smrt daže pritvarjaę, da ubïet sponu onu položivšego, skrušaę sice napast dělma roda svoja."
Bodanïe že v žar prěminu. "Vskuju mi se dělaeši?" vstęza i.
"Da obsuždu, ašte li čelověk esi. Mlči."
Žar vse silnejuštïĭ v desnici svoeĭ čuvstvovę, Pavl stisnu druguju ruku v pęst. Nabiraeše mdlenno na silě: žar k žaru prilagaęšte, paky... i paky. Nokty emu že v pęsti ruky volnyę v dlan vpečatlošę. Pavl ustrěmi sę, prsty desnice svoeę napręšti, n nevzmog ęže podvizti.
"To palit," zašpta.
"Mlči!"
"Bolězn v ramene emu boděaše, pot že na čelě emu stojaaše. Vsa žila ego molěaše, da ruku svoju iz goręštyę onyę dupiny izmet... obače... gom džabar t. Nemrdę glavoju, ustrěmi sę vzględnuti na strašnuju sïju iglu, u grla emu stoęštuju. Čuvstvovę, jako v skorych vzdysěch dychaet, vschotě dychanïe svoe umaliti, no nevzmože.
Bolězn!
Svět emu isprazni sę, tčïju ruku v tuženïi udovlěnuju ostavleę, lice že prastaroe, na nego ględęštee.
Oуstny emu toliko issušiste, jako uže vznemože ich otdeliti.
Žar! Žar!
Mněaše mu sę, jako koža na rucě onoĭ počrnjavaaše i izvivěaše sę, otpadęšti, kost že opalenuju ostavlęšti.
I skonči se!
Bolězn izčeznu, jako někotorym kolcem isključena sušti.
Cělostno ispoten sy, Pavl desnuju treperęštu čuvstvaaše.
"Dovolno," starica ona vzmnka. "Kul vachad! Nikotora děvica toliko neizdržala est. Eda mi sę chotěaše, da neuspěeši." OTkloni že sę nazad, vzęvši gom džabar ot grla emu.
"Izvadi ruku svoju iz kutïę, poględni že na neju, čelověče june."
Borę sę s treperenïem bolěznym, Pavl poziraaše v tmninu krmečnuju, v neĭže ruka emu jako po volě svoeĭ ostavlaaše. Pomęn bolězni vse dviženïe vzdražaaše. Razum že mu glagolaaše, jako chotěaše iz kutïę črno ot rukyę krupo ostanavše izvlěšti.
"Dělaĭ!" vzglasi ja.
Abïe izmrknav ruku svoju iz kutïę, Pavl eju nabljudaaše, učuden sy. Ni ednago bělega. Ni znamenïa tuženïa onogo na koži. Vzdvignu ruku sïju, obvrštaę eju, napręgaę že prsty.
"Bolězn ta v nervoch vzyvaet sę," glagola, "Nemožem bo mnogomoštnych čelověk nakrupvati. N mnogo est tacěch, iže taĭn kutïi seĭ na mnoźě vždělajut." Vmknu že eju v zavoĭ rucha svoego.
"N bolězn sïa -" vzglagola i.
"Bolězn," ja posměchnu sę emu. "Edin čelověk možet vs nerv v tělese svoem ustroĭti."
Pavla lěvaa ruka bolěaše. Istvorę pęst, četyri bělezi ot krve uvidi, ideže nokty v dlan sę vrezošę. Ispusti ruku k boku svoemu, vzględaę na staricu onu. "Eda esi takožde i materi moeĭ sdělala?"
"Eda esi pěsk črěs někotoro rešeto cědil?" popyta ja.
Obminuvaemost pytanïa onogo udari mysl emu, izvaždęšte eju v svestïe vzvyšenoe. Pěsk črěs někotoro rešeto. Oуkloni že glavu v suglasě.
"My, Bene DŽeserit, cědim ljudïe, da naĭdem čelověk."
Pavl desnuju svoju vzdvignu, ustrěmljaę bolězn tuju zapomniti. "I se vsě, eže cědenïe ono prědstavlaet - bolězn?"
"Az tebe v bolězni nabljudaach, junošo. Bolězn toliko os ispytanïa togo est. Mati tvoja est tebe o našich nabljudanïa načiněch isskazala. Viždu v tebe učenïa toĭ běleźi. Rešenïe i nabljudanïe - se est ispytanïe naše."
Poslyšav potvrždenïa v glasě eĭ, Pavl vzglagola: "Se pravda est!"
Gledaaše na nego. Čuvstvuet istinu! Možet li i Těm byti? Možet li v istinu Těm byti? N abïe vztrženïe svoe izgasi: ibo "Naděžda nabljudanïe vzmglaet."
"Ty znaeši, egda ljudïe věrujut v toe, eže glagolajut."
"Da, znaju."
V glasě emu pokazvaaše sę lětïe, v ispytanïach potvrždaemoe. Čuęšti ladnosti lětïa onogo, ja glagola: "Možno ty esi kvisac aderach. Sědni k mně, bratce."
"Prědpočitaju stojati."
"I mati tvoja raz u moĭch nog sěděaše."
"Něsm mati moja."
"Eda nenavidiši ny v malu, a?" Obvrnęšti sę k vratam, vzglasi: "Escho!"
Vrata rastvorišę sę, i Escha tamo stojaaše, ględęšti ustrěmleno v istbu. Tvrdost poględa eĭ isčeznu, kogda Pavla uvidě. Oуspě daže v malu usmějati sę.
"Escho, eda esi edinoju ostavila, mene nenaviděti?"
"Az ljublju i nenaviždu tę," Escha reče. "Nenaviždu tę bolězni radi, juže nemogu zabyti. A ljublju tę... radi..."
"Prosto estestvïa radi," starica ona glasom krotkym vzglagola. "Nyně možeši vlěsti, n mlči. Zatvori vratę, vnimavaę, da nikto ny neprěsěčit."
Escha vlěze, zatrovi že vratę, opiraęšti sę grbom k nim. Syn moĭ živeet, myslěaše, syn moĭ živeet i est... čelověk. Znaju, jako běaše... n... i živeet. Nyně mogu v žizni prodlžati. Vrata tvrdymi, istinnymi že čuvstvaachu sę. Vse v istbě neposrědstvennym i vnimanïę eĭ natiskajuštim běaše.
Syn moĭ živeet.
Pavl vzględnu na mater svoju. Isskaza pravdu! CHotěaše izběgati i v samotě proživenïe onoe promysliti, n znaaše, jako nemožaaše bez pozvolěnïa izlěsti. Starica ona vlast nad nim uže iměaše. Pravdu glagolaachu.
Mati emu bě takožde sicevym ispytanïem prěminala. Toe vsęko světa strašnogo iměaše... bolězn ta i strach t strašny běachu. Razuměaše světom strašnym: prěmo vsěmu ustrěmljajut sę, tčïju sebe sama nuždajušte. Pavl čuvstvaaše, jako by tacěm světom posmraden byl. A neznaaše, čto svět on běaše.
"Edinoju, junošo," starica glagola, "tebě takožde možet potrěbno byti, zad taci vraty čakati. Se truda ne mala trěbuet."
Pavl vzględnu na ruku, jaže bolězn toju poznala est, poslěžde na Prěpodobnuju mater. Zvuk glasa eĭ razlišavaaše sę ot vsěch drugych, iže emu poznatych suštich. Slovesa eĭ prělstno proĭzglasvaachu sę, někotoryę ostrosti imějušte. Čuvstvaaše, jako vs vpros, iže by toju popytal, možaaše ego iz veštestvenago světa v něčto bolěe vznesti.
"Vskuju ispytaeši čelověčestva?" popyta i.
"Da tę svobodnym sdělaju."
"Svobodnym?"
"Edinoju běachu ljudïe myslenïę svoe vitlom prědali, nadeždajušte sę, jako se ę chotěaše osvoboditi. N v istinu, sice sut tčïju čelověkom inym pozvolili, ęže vitly ony porobiti."
" 'Ne sdělaeši vitl rozumu čelověku priličajuštego,' " Pavl povtori.
"Pravo, jako iz DŽichada slug i O.K.-Biblïę," glagola ja, "N čto O.K.-Biblïa nekazuet, est: 'Ne sdělaeši vitl rozumu čelovečěskomu priličajuštego.' Eda esi něčto o mentatě služęštom vam naučil sę?"
"Az esm ot CHavata učil sę."
"Velikoe vsstanïe est palicu pomoštnuju vzęlo," reče ja. "Prinudilo est rozum čelověčeskyĭ, da sebe razvyvaet. Školy běachu osnovany byli, da upražnjajut čelověčeskyę darby."
"Bene-džeseritskyę školy?"
JA glavu v suglasě ukloni. "Dvě este iz škol sich drevnych ostala: Bene DŽeserit i Gilda kosmičeskaa. Gilda, myslim, tčïju mathimatiku upražnjaet. Bene DŽeserit služby inoĭ utęgaet."
"Politiku tvorjut," glagola i.
"Kul vachad!" vzglagola starica, na Eschu na strosě vzględnęšti.
"Az něsm emu kazala, Prěpodobnaa," Escha reče.
Prěpodobnaa mati paky k Pavlu obvrnu sę. "Ty uspě toe s zaběležitelnym malom porazuměti," glagola ja. "Politiku tvorjut, věrno. Školu Bene DŽeserit, jako v prvoobrazïi sušte, ljudïe vodišę, iže nuždu prisnobytïę děl čelověčeskych viděachu. Razuměachu, jako nemožet sicevago prisnobytïa iměti, bez porod čelověčeskych otdělenya ot porod živuštich - razvěštanïa radi."
Slovesa starici onoĭ naprasno ostrosti svoeę osobenyę pogybošę. Pavl bo počuvstvova obidy togo, eže mati emu "instinkt pravdy radi" naričaaše. Ne, Prěpodobnaa nelžaaše. JA skazanomu javě věruvaaše. Se mněaše sę emu něčesim glběĭšim byti, s světom tym strašnym svęzenym suštim.
Reče i: "N mati moja kazuet, jako mnogye v bene-džeseritskych školach roda svoego neznajut."
"Pričtenïa rod sut u nas vsegda upazeni," reče ja. "Mati tvoja znaet, eda iz bene-džeseritskago roda est, ili iz porody, jaže byst prïemliva jako sama."
"Togda vskuju nemožaaše poznati, kto toĭ roditelem est?"
"Někotory znajut... A mnogyę ne. JAko priměr: ašte li chotěachom eju s bližěĭšim srodnym razvěštevati, da někotora genetičeskago javlenïa usilim. Mnoźěch svět radi rabotaem."
Pavl paky protiv pravdě ubidy počue. "Toliko mnogo na ramę svoe vzimaete," reče i.
Prěpodobnaa mati na nego ględaaše, čudęšti sę: Est li osuždenïem, eže v glasě emu slyšu? "Tęžkago brěmena nesem," glagola.
Pavl čuvstvaaše, jako cělym iz udara ispytanïem naloženago byst. Poględnu eju, jako uže izměriti chotę, glagolaę: "Kažeši, jako esm sïĭ... kvisac aderach. Čto se est? Eda něčto jako gom džabar čelověčeskïĭ?"
"Pavle," Escha vzglagola, "Něst dostoĭno, sice s-"
"Se spravlju, Escho," reče starica ona. "Nyně, junošo, česo znaeši o lěcě pravdomluvštim?"
"Vzimaete ego, da vy pomagaet, pravdy ot lži različavati," glagola i. "Mati moja est mi kazala."
"A eda esi uže pravdovztrga viděl?"
Pavl glavoju zavrti. "Ne."
"Lěk on opasnym est," reče ja, "n sětu veliku naveždaet. Vzemše ego, pravdomluvęštïa možet mnoźěch měst pamęti svoeę nabljusti - v pamęti telesi eę. Toliko mnoźich putïi možem viděti... obače tčïju putïi ženskych."
Znamencę pečali v glasě eĭ začuet sę. "A est měst, v ęže nemožet nikotora pravdomluvęštïa vzględnuti. Opiraet nam sę, zastrašavaet že ny. Kazuet sę, jako edinoju někotoryĭ muž pridet, vnutrešnago očese lěkom onym nachoždaę. I choštet tamo ględati, doĭdeže my nevidim - v mimošdšee ženskoe i mužeskoe."
"Eda est sïĭ vaš kvisac aderach?"
"Da, iže možet na mnoźěch městach ednokupno byti: kvisac aderach t. Mnoźyę muži lěka onogo opytali sut... toliko mnoźyę, a bez dobyti."
"Opytali sut, neuspěęšte li?"
"O, ne," zavrti ja glavoju. "Opytavše, umrěšę."


Muad'Diba znati, bez da vragov emu nesmirimich Harkonen porazuměti - se est, jako Istinu viděnïa chotěti, bez da Lži znaeši. Se est, jako Svetla videnïa chotěti, bez da Tmninu znaeši. Se prosto něst vzmožno. - 'Pravilo Muad'Dibu' knegynïi Jrulan

Krugovatica ta površïe někotora světa vidotvoraaše, vrtęšti sę pod rukoju debeloju, blěstęšteju prsteny. Položena bě na stojale bestvarnom blizu zdi istby bez okn, eĭže drugyę zdi směsicu mnogocvětnych svoĭčc, knig prjannych, rogoz že i bdyn pokazaachu. Svět izjasnjaaše istbu iz kandil zlatych krugovatych, visęštich na poljach sebespiranïa, eže prenosimi běachu.
Trapeza kruglastaa s površïem iz jadeĭtovo-rozova drvese elačeĭska po srědě istby onyę stojaaše. Prestoly sebespiraštïe s tvary jasny okolo neę razměsteni běachu, dva ot nich někogo nosęšta. Na ednom ot nich někotorïĭ junoša tmnovlasit do šestnadesęt lět věka sěděaše, s licem kruglym i oču unylu sušte. Drugïĭ že muža nosěaše nizka, tnka, s licem vždenenym.
Izzad krugovatici bě posměch čuti. Iz posměcha že grochot glasu basovu vprašti: "Se, Pitere - spona vsěch veličaĭša čelověka radi v jstorïi. A knęs t pravo v gubu onyę naglit sę. Eda něst se dělo velikoe, eže az, župan Vladimir Harkonen, tvorju?"
"V istinu, o župane," reče muž on. Glas emu pozvę, jako tenor sladcě gudę.
Ruka debelaa na kruglovaticu pade, vrtenïa eĭ spręšti. Nyně, vsi očesa v istbě možaachu na površïa nedvižima vzględnuti, zręšta, jako ja sbiratel bogatych i vlastelin planit radi sdělana bě. CHudožstvo carskoe bě v neę vpečateno. Črty širiny i dlžiny iz brnj svrchtnkyę platinnyę sdělany běachu, krai že poljarnye iz diamant mlečnoběl.
Ruka debelaa po dělcech površïa podvignu sę. "Pozyvaju va, da po malu pobljudim," glas basovyĭ vprašti. "Bljudi iz blizu, Pitere; i ty, Faĭd-Rautho mile: sde, ot stepene šestdesęta severno do sedmdesęta južno - nežnye sïe rovy štaplennye. Cvětove že ich: eda nenapomnit va karamela sladka? A nigde brunatu ezer, niže rěk. A sïa nežnya kraĭšta poljarnaa - toliko mala! Kto že možet o městě onom pochybit? Sïĭ Arakis v istinu edinovidn est! Město edinovidnoe dělma edinovidnyę pobědy."
Oуsměšenïe na ustnu Piteru izrazit sę. "I da pomyslim, župane: car-padišach veruet, jako planitu ti korennuju knezu dadet. Koliko bodęšte."
"Se isskazanïe bessmyslno est." župan on vprašti. "Glagolaeši tacě, da mladago Faĭd-Rauthu potštiši, a něst potrěbno ego tštiti."
JUnoša unilolicïĭ na prestolě svoem pomrdnu sę, izravnjaę zavoĭ gašt svoĭch. Ravno že sěděštomu, zad vraty izzvę někotoryĭ zvuk diskretn.
Vstanav ot prěstola si, Piter k vratam prěĭdet, otvarjaę ę toliko, da možet tčïju valca priĭměti mala, sobštenïa nesuštego. Zatvoriv že vrata, sobštenïe onoe v skorě razvi i pročite. Posměšenïe ot nego zazvę. Pročee že v kratcě poslěžde.
"I?" župan on popyta.
"Glupc t otveštaet, župane!"
"Eda Atreĭd est ednyę ostavil vzmožnosti, egda někotorïĭ možet žest stvoriti?" župan popyta. "Ami, česo pišet?"
"I na mnosě neprivětn est, župane. Naričaet tę prosto 'Harkonene' - bez 'Gospodarju' ili 'Brate mnogouvažaeme', bez čina, ničesogo."
"Se imę dobroe est," župan on vsšęta sę, glas emu netrpěnïa prědavaę. "N česo moĭ uvažaemiĭ Lěto kažet?"
"Kažet: 'Prědloženïe tvoe neprïemljaet sę. Množiceju kraty esm prědatelstva tvoego posrětil, jako mnosïe znajut.'"
"A?" župan on paky opyta.
"Kazuet: 'CHudožstvïe msty kanly ešte ne mala ljudeĭ dostočudim v Carstvïĭ imaet.' Podpisa se: 'Knęs Lěto Atreĭd Arakisskyĭ.'" Piter že načnu směeti sę. "Arakisskyĭ! Eda ne! Se počti tvrdě blagolěpo est!"
"Mlči, Pitere," župan on reče, směcha emu jako někotorem kolcem spręšte. "Eda li kanly kažet? " popyta i. "Msta pokrvnaa, cha? Slovese stara, krasna, dlgo že prědavana polzuet, da razuměem budet, jako sego pritęžno myslit."
"Znamene mirna stvori," vzglagola Piter, "Žest uvaženïa bě isplnen."
"Na mnosě glagolaeši, jako ubo mentatom sušte." župan on reče, mysly: Potrěbno est v skorě s sim se ukončati. I uže polzy svoeę počti izživě. Župan črěs istbu na mentata-ubiĭcu si naziraaše, bljudę sameę zabeležitelnyę črty na lici emu, jaže mnosi v prvě na neĭ rassmotraachu: oči, prozorě brunatna v brunatě, oči bez ničesogo bělago vnutrě.
Oуchylenïe na lici Piteru vzrazi sę, podražajušte někotoru masku, jaže na oču sïju jako vzložena byst. "N, župane! Msta nikogda krasněĭše ne byst. Sde prědloženïa vsěch chytrěĭša nabljudaem: da Lěto Kaladan Duny radi izměnit - a bez izbora sušte, ibo samyĭ car eže poveljaet. Koliko šutlivo ot tebe!"
Župan on glasom studenym vzglagola: "Guba ti uběgaet někako, Pitere."
"N az raduju sę, župane, a tebe - revnost posęgaet."
"Pitere!"
"Ach, župane! Eda něst pečalno, jako ty sam nevzmog plana onogo delikatnago smysliti?"
"Edinoju chošteši udavlen byti."
"Se bez smnenïi, o župane, okončatelno! N vsegda est vzmožno milosti stvoriti, ach?"
"Ty semuty ili věrit vzęt, Pitere?"
"Pravda bez stracha župana desit," glagola Piter. Lice emu v karikaturu prěměni pomračenïa preminu. "Ach! N vidiši, župane, jako mentat poznaju, egda na mene sečcu všleši. Počakaeši, doĭdeže ot mene polzu polučaeši. Polzu že ot mene ešte polučavaę, skorěĭšě by ti nizletïe bylo. Se, eže esi na Duně miloĭ naučil sę - nizletïa netvoriti, eda li?"
Župan t prodlžaaše Pitera pozirati
Faĭd-Rautha na prěstolě svoem pomrdnu sę. Glupci tyę! pomysli i. Stryĭ moĭ nemože s mentatom si bez karmoly govoriti. Eda mysljut, jako druga ne imam dělati, otsvěn prïi im slušati?
"Faĭde," župan on reče. "Vchoždęštemu, esm ti skazal, da na slušaeši i učiši sę ot naju. Eda ot naju učiši sę?"
"Da, strye." reče i, starostno glas uslužnym dělaę.
"Někogda čudeju sę Piteru," glagola župan on. "Az stvorjaju bolězn tčïju ašte něst drug vzmožnostïi. N i... věruju, jako i radosti istinnyę vzpriemljaet. Az samyĭ pristrastïa k knęsu Lětu milomu čuvstvuju. Doktor Juech choštet v skorě protiv nemu konati, i se koncem roda Atreĭd budet. Obače Lěto raspoznaet, kto že ruku baliïa prědajuštego vodit... znanïe ono že emu strašnym budet."
"Togda vskuju doktoru onomu nepoveliši, prosto kindžalem, tiše i spěšno, srdce emu probiti?" popyta Piter. "Glagolaši o pristrastïĭ, obače -"
"Knęsu tomu potrěbno est, o mene jako uročište emu prigotovljavšemu znati," župan on reče. "A drugyi rody velikyi takožde. Znanïe ono ę na kratcě k pokoju privodit. Sice bo tvorit se bolěe města zavoĭ radi. Potrěba mi jasna mnět sę, ubo mi ja neračit se."
"Města zavoĭ radi..." Piter že pomrači se. "N oči carju tę uže nabljudajut, župane. S drznovenïem ne malym postupaeši. Edinoju car edin ili dva pošlet legeon Sardjukar svoĭch semo, na Gïedi Prvuju, a se že koncem županstva roda Harkonen budet."
"A tebe by eže v istinu poračilo sę, eda ne, Pitere?" reče župan. "Ty by s radostju velikoju Sardjukar ględal, moĭch gradov plěnjuštich, sïju že krěpost razvaljajuštich? Se by tę v istinu na mnosě vzraduvalo."
"Eda li est županu potrěbno se pytati?" šepnu Piter.
"Dobryĭ by esi bašaar voĭsk sich byl," glagola župan on. "Tebe toliko krv i bolězn zanimajut. Vzmožno est, jako esm tebe tvrdě skoro děl koristi arakiskyę obvěštal."
Piter pęt kračk uklonnych po istbe postupi, spiraę ravno zad Faĭd-Rauthoju. V vzdusě istby napręženïe čuvstvovaaše sę, junoša že ona na Pitera pomračeno vzględnu.
"Da ne si igraeši s mnoju, župane," reče Piter. "Obvěšta mi gospoždu Eschu. Ty esi mi eju obvěštal."
"A počto radi, Pitere?" popyta župan on. "Bolězni radi?"
Piter že na nego poziraaše, ticho ono sice nategaę.
Faĭd-Rautha prěstola svoego sebespiręštego na stranu podvignu, glagolaę: "Strye, eda li mně potrebno est, sde ostajati? Esi mi kazal, jako va-"
"Faĭd-Rautha moĭ milyĭ uže trpělstvïa gubit," župan on reče, v sěn kruglovatici onyę preminušte. "Trpělstvïe, Faĭde." Obvrnu že sę k mentatu svoemu. "A česo s knęsętem tem, Pavlom junym, Pitere moĭ mile?"
"Spona ona ego k tebě prineset, župane," vzmnči Piter.
"Sego něsm pytal," glagola župan on. "Eda pomniši, če ty bě prědpolagal, jako vlchva ona bene-džeseritskaa chotěaše knęsu tomu dšterku roditi. Se prosto pogrěšenïim malym byst, cha?"
"Negrěšaju čęsto, župane," reče Piter, prvěn strach v glasě svoem imušte. "Priznaĭ že: v istinu čęsto negrěšaju. A sam znaeši, bene-džeseritky po obyčaju svoemu čęstěe dšter raždajut. Carica ta daže tčïju ženskych vzdadet."
"Strye," vzglagola Faĭd-Rautha, "esi mi kazal, jako sde o nečem važnem-"
"Poslyši plemennika moego," župan on reče. "Oуstrěmlaet sę, županstva moego obvladati, neuspěę obače niže samago obvladati sebe." Župan on zad krugovaticeju sebe pomrdnu, jako sěnom meždu sěn sy. "Dobrě, Faĭd-Rautha Harkonen, izviknuch tebe s nadeždoju, da mudrosti ne mnosěe naučiši. Eda li mentata naša dobra nabljudaaše? Ty chotěaše iz besedy seę něčesogo naučiti."
"N, strye-"
"Sïĭ Piter jako mentat sělo spěšnyĭ est, eda li nemysliši, Faĭde?"
"Da, obače-"
"Točno: spěšnyĭ, da, obače! Obače sělo na mnosě korenïa vzimaet. JAko někotora kolačeta ę jadet. Nabljudi oči emu: jako u někotora iz rabotnik arakeĭnskych sušta. Spěšn est, da, n takožde čuvstviteln i na legcě jarosti podlagaem. Spěšn, n mogy grěšati vinu."
Piter že vzglagola glasom dlbokym, unilym: "Eda esi mene pozval, da spěšnost moju osuždenïem uchudiši?"
"Da spěšnost tvoju uchuždu? Ty mene lepěe znaeši, Pitere. Tčïju ištu, da plemennik moĭ gran edna mentata poznaet."
"Eda li uže podsstavlenïa moego podgotvjaeši?" poĭšte že Piter.
"Podsstavlenïa? Vskuju, Pitere? Kde mogu druga mentata s chytrostju tvoeju, drznovenïem že naĭti?"
"Ideže esi mene našl, župane?"
"Sice ubo možet byti potrěbno stvoriti," pogudi župan on. "Nejaviši mi sę na poslědno sělo stanovn. A korenïe, ęže potrěbueši...!"
"Eda li raskoši moi sělo dragy sut? Eda li ę poricaeši?"
"Pitere mile, raskoši ti tę k mně privrzajut. Vskuju mi est se potrebno poricati? Tčïju ištu, da tę plemennik moĭ nabljudaet."
"Se budet potom prědstavlenïe moe," reče Piter. "Da sę vzigraju? Da prědstavlju spešnostïi svoę različněĭšïę gospodinu zabeležimu Faĭd-Rau-"
"Da, tako est," reče župan on. "Ty na prědstavlenïe tvoriši. A nyně, mlči." Vzględnu na Faĭd-Rauthu, ustnu emu vnimavaę plnu i prědstavnu, iže znakom genetičnym Harkonenom est, nyně ot obvěselenïa po malu osklablenu. "Se est mentat, Faĭde. Oуčit sę i uslovjaet sę, da děla oprědělena isvršaet. Da ne ti obače ottečet istina ta, jako se v telese čelověčescěm složeno est. Sice že nedug težkyĭ est. Daže něgda mislju, eda li prědteči s vitly myslęšty prava ne iměachu."
"Sravnęšte ę s mnoju, jaže igračky prosty běachu," pomrači sę Piter. "Ty sam že, župane, by esi vitly ony prěboril."
"Vzmožno est," reče župan on. "N, da..." Izduchnu dlbocě, otrygaę. "Nyně, Pitere, načrtni plemenniku moemu čęsti izrazimy rata našego s rodom Atreĭd. Pospěši nama jako edin mentat, molju tę."
"Župane, esm tę opomenil, da nevzdavaeši znanïa sego někomu toliko mladu. Nabljudaech, jako-"
"Az choštu se rešiti," vzglagola župan on. "Naręždam tę, mentate. Prědstavi ednu ot spěšnostïi svoĭch različněĭšich."
"Da budet volja tvoja," reče Piter. Sravni sę, dostoĭnstva vzraždaę, jako by se paky někotora maska byla, n nyně telese mu vse pokryęšta. "Poslě několika dnïi zakonnych, vs dvor knęsu Lětu v svězdolět Gildy kosmičeskyę dělma Arakisa nastupit. Gilda že ę v Arakeĭně gradě izložit, a ne v Karthasě, gradě našěm. Mentat knęsu tomu, THufir CHavat, choštet smatrati Arakeĭn po pravdě jako lepěe obranim."
"Slušaĭ sumnivě, Faĭde," glagola župan on. "Nabljudaĭ světy v světěch v světěch."
Oуklonjaę glavu v suglasě, Faĭd-Rautha pomysli: Se mi bolěe račit sę. Konečno, čudovište staroe mę v taĭny svoę vpuskaet, jako chotěaše v istinu mene naslědnikom svoĭm sdělati.
"Est i drugych vzmožnostïi," glagola Piter. "Prědpolagaju, jako rod Atreĭd na Arakis poĭdet. Obače vzmožnost, jako knęs Lěto Gildu nael est, da ego v mesto bezopastnoe prěneset, vn Svstemy. V položenïĭ podobně, i drugy rody bezzakonny stanaachu, atomnych oružïi i štit vzęvše rodovych, utěkavše že vn Carstvïa."
"Knęs t tvrdě grdliv, da by tako stvoril," reče župan on.
"Se est vzmožnost," reče Piter. "V koncě obače, poslědstvïe nas radi nelišit sę."
"A, lišit sę sělo!" vzgrochoti župan on. "Ištu, da t mrtv est, pokolenïe že emu da skončit sę."
"Se est sělo prědpolagaemo," reče Piter. "Egda edin rod choštet v bezzakonïe prěĭti, prigotovaet sę konanïem izvěstnym. Mněaše mi sę, jako knęs t ničeso netvorit podobno."
"Togda," vzduchnu župan on. "CHaĭdě."
"V Arakeĭně," glagola Piter, "knęs t vselit sę s rodom svoĭm v polatě, jaže domov vladyky i gospoždi Fanringov běaše."
"Posla prěkupcom," zasměe sę župan on.
"Posla že komu?" popyta Faĭd-Rautha.
"Otc tvoĭ šutit," glagola Piter. "Naričaet vladyku Fanringa poslom prěkupcom, zanimanïi načrtaę carscěch v dělach prěkupničestva na Arakisě."
Faĭd-Rautha poględa nedorazumęšta k stryju svoemu obvrnu. "Počto radi?"
"Nebudi skotn, Faĭde," župan on vzglagola. "Doĭdeže Gilda izvn vlasti carscěĭ stoĭt, kako se možet inače byti? Kako by zvědy i ubïĭci naręždali sę?"
Oуstny Faĭd-Rauthě stvorista ticha "Ach-cha-a-a."
"Prigotvichom někotorych uskok v polatě onoĭ," reče Piter. "Stvorit sę opyt, života naslědniku Atreĭd vzęti - opyt, iže možet uspěti."
"Pitere," vzgrochoti župan on, "ty prědpoloži, če-"
"Prědpolagaju, če neštastïa slučajut sę," glagola Piter. "Opytu že onomu dostoĭt javiti sę pravym."
"Ach, n junoša on telese toliko mlada i sladka imat," glagola župan on. "Da, i možet daže opastněĭšim otca svoego stanuti... s těm, jako vlchva ta mati ego naučila est. Ženište ono proklęto! N, dobrě, molju tę da prodlžiši, Pitere."
"CHavat vzvěšti, če esmy emu čeloveka naša vsadili," glagola Piter. "Doktor Juech po estestvïju podozrim budet, v istinu konatel naš sy. N issledvaęštemu CHavatu pokažet sę, jako balïĭ naš na školě Sukovoĭ svršil est, uręždanïa carskago polučav - javě bezopastn daže dělma samago carïa sy. Oуręždanïe carskoe uvaženïe poddržaet veličěĭšee. Prědpolagaet sę, če ureždanïa vsech višněĭša ne sut bez ubitïa izrušimi. Obače, jako edinoju někto nabljuda, paku istinnuju imušte možeši daže planitoju dvignuti. My že esmy paku našli, jaže balïem onym podvignu."
"Kako?" popyta Faĭd-Rautha. Mněaše mu sę sělo privlěštaęštim vprošenïe onoe. Vsěkyĭ bo znaaše, jako uręždanïe carskoe nepodvratimo est!
"Inogda," reče župan on. "Prodlži, Pitere."
"Vměsto Juecha," glagola Piter, "lica podozrima vsěch privleštaęštego v obzor CHavatu vzložim. Drznovenïe že lica onogo podozrima choštet vnimanïe CHavatu k toĭ ustrěmljati."
"Toĭ?" popyta Faĭd-Rautha.
"Gospožda Escha samaa," reče župan on.
"Eda něst se blagolěpo?" pyta Piter. "Mysl CHavatu budet vzmožnosteju sïeju toliko isplnena, jako nechoštet bolee spěšno mentatstvuvati. Vzmožno daže est, jako on choštet eju ubiti." Pomrači že sę i. "N nemyslju, jako by on posměel tako stvoriti."
"Neĭšteši da posměet, eda ne?" popyta župan on.
"Nerazvlěštaĭ mę," reče Piter. "Zaętomu že s gospoždoju Eschoju CHavatu, vnimanïe emu kramoly v někotorych graděch oplčenych i drugy děĭstvïa otklonim. Sïe budut nizlagany. Knęs t imat věrovati, če bezopastva polučaet. A egda vrěmę dozrěet, JUechu davši znamenïe, naĭdem s siloju glavnoju...ach..."
"CHaĭdě, rasskaži emu vse," reče župan on.
"CHoštem nachoždati dvama legeonama okrěpleny Sardjukar, v okroech charkonenscěch prěmenenïch."
"Sardjukar!" izduchnu Faĭd-Rautha. Mysl emu ustrěmi sę k sim voĭskam carskam vseustrašavęštim, ubiĭcem bezmilostnym, voĭnam revnivym caru-padišaachu.
"Se vidiši, Faĭde, koliko na tebe vspvaju," reče župan on. "Ni slovese ednago o tom ne imat drugago veličěĭšago roda dostignuti, inače možet Sbor zemskyĭ protiv dvoru carskomu sediniti sę, beznarędïe vzraždaę."
"Vsego važněĭše est," glagola Piter, "ibo rod Harkonen děla smradna cara radi tvorit, i est udobu veliku polučil. Oуdobu že opastnu, n rodu našemu eju s vnimanïem upražnjajuštemu, veličěĭša bogatstva vsěch drusěch rod prineset."
"Ne možeši si prědstaviti, koliko bogatstva vključeno est, Faĭde," reče župan on. "Ni v snoch divočěĭšich. V prvě, upravitelstvïa neotricaema v KChNT-ě."
Faĭd-Rautha pokloni glavu v suglasě. Sice že běaše bogatstva radi. KChNT- ključ k bogatstvu sušte, vs rod boljarskyĭ si iz skrivališt sputstva onogo izlivaaše, eže možaaše, upravitelstvïi polzę. Sïe upravitelstvïa v KChNT-ě prědstavljaachu vlast istinnuju v Carstvě suštu, kupno s glasy Sborě zemscěm postupęštu, sice bo carïa s posobniky emu zatęgotivšu.
"Knęs Lěto," glagola Piter, "možet ottečenïa iskusiti k pakostnikam onym nověĭšim Fremenam, eže na kraě pustiny sut. Ili i možet čeljad svoju v tožde bezopastvo zrěĭmoe poslati. Putïe onoe obače ednym iz dělatelnik Veličěĭstva carskago zagraždeno est - smotritelem světa onogo. Vzmožno est, jako pomniši ego - Kyneĭ."
"Faĭd pomnit ego," reče župan on. "Dovrši se."
"Nepěniši na mnosě prěkrasno, župane," glagola Piter.
"Dovrši se, naręždaju tę!" vzgrochoti župan on.
Piter že rameni pokrči. "Ašte li světy isplnit sę," glagola i, "rod Harkonen uděla čęstčna do ednago lěta zakonna polučit. Stryĭ tvoĭ ustroĭnikom uděla onogo budet, dělatelnika svoego na Arakisě upravljajuštego imušte."
"Bolěe polzy," reče Faĭd-Rautha.
"V istinu," glagola župan on. A myslěaše: Se prosto est pravedno. My esmy Arakis ukrotili... otsvěn němnosěch Fremen, v kraěch pustinnych ukryvajuštich sę... někotorych že prěkupc že krotkych, eže s planitoju svęzany sut počti toliko, kako rabotnici domašnyi.
"Drugyi že rody poznajut, jako župan t est Atreĭd izgladil," glagola Piter. "CHoštęt znati."
"Budut znati," vzduchnu župan on.
"Vsego utěšitelněĭše est," glagola Piter, "jako knęs t choštet takožde znati. I uže znaet. I uže sponu tu čuvstvuet."
"V istinu knęs t znaet," glagola župan on, v glasě znamenca pečali imušte. "Ne možet ničeso stvoriti, otsvěn da znaet... těm se bolěe pečalno est."
Župan on že izzad krugovaticę Arakisa onyę podvignu sę. Ischodiv iz sěn, tvar emu razměr poluči: velicě i nesměrno debel. Někotoryę že kruglosti pod ruchom emu tmnym otkryvaachu, jako vs tuk on sebespiraštim orudïem v męsě emu poddržvan est. Možaaše daže četyrech set litr zakonnych tęžiti, n nosaaše ne bolěe sta.
"Gladen esm," vzgrochoti žуpan on, ustna svoja prědstavna rukoju oprstennoju potrěv, ględę niz na Faĭd-Rauthu očama tуkom obrastenama. "Narędi da jastïa prinesut, mile moĭ. Pojadem prěd spanïem."

04684483014953700244931406545355087849910878639108798782
twoclicks
 twoclicks      24.10.2020 - 14:08:52 , level: 3, UP   NEW
"Čto est v kutïi?"
"Bolězn."

Strach ducha ubivaet

0468448301495370024493140654535508776707
al-caid
 al-caid      12.08.2020 - 20:45:05 , level: 1, UP   NEW
Како псѧнцѧ съ котѧнцѧтемь *ки* ѡктомврïа ослависте

Котѧнце и псѧнцѧ сѣдꙋща въ кꙋпѣ въ домцѣ своıемь бесѣдaaшете.
"Послыши, котѧнце," рече псѧ, "*ки* ѡктомврïа скоро приближаеть сѧ, а вѣ знамене никакого немавѣ. А лѣта сего се паче же славнымь бꙋдеть. Аще оубо на вьсимь хорꙋгвы бꙋдꙋть домꙋ, а ничесого на нашемь, въ истинꙋ великого бы нам было стꙋда."
"Да не," сказа котѧнце, "знамене, азь въждѣлаю знаменемь,"
"Нъ да," рече псѧнце, "егда вѣтремь знамене вïють сѧ, се много краснымь бываеть; како вьсе небо ними напльнившимь."
"Да ıеще ѡт горѣ, се бысь, члвече бжïй, не позрѣль," котѧнце сказꙋıеше, "что бо ино любьзнѣйше быти, паче по покрывѣ ити, егда знамене вïють сѧ. Разхожденïе се здравымь и обвѣселꙋющимь есть. Изъ покрыва выглеждаеть, аще бы пакь землıа знамень тѣхь изпльнѣною была."
"Обаче не каждомꙋ възможно есть, по покрывѣ ıако тебѣ разхождати сѧ," отвѣти псѧнцѧ, "длѣ примѣра, мене на покрывь лѣзꙋщаго страхь бы мѧ обьıель, бо паднꙋти, даже себѣ оубити могꙋщимь быхь быль. Нъ нѣкоего знамене нама трѣба възложити, понеже славный тъ *ки* ѡктомврïй бꙋдеть."
"Се послыши, псѧнцѧ," рече котѧнцѧ, "нъ что есть сïй *ки* ѡктомврïй?"
"Ей-ей," котѧнцѧти посмеıа сѧ псѧнцѧ, "ты даже не вѣси, какымь же славнымь день онь есть? Вѣдѣ, ты ничесого не знаеши, ıако малыми онѣми детѧнцѧты сꙋще! Они тожде пытати бꙋдꙋть, вьсѣхь знамень онѣхь и славы оныѧ зрѣще, вьскꙋю вьсѣ то людïе дѣлають."
"Ами да," рече котѧнцѧ, "симь обаче пытающимь то отець или мати ихь скажеть. Нъ кьто оубо се менѣ да речеть?"
"Вѣси," сказꙋıет псѧнцѧ, "азь тожде о семь подобно не знаю. Можемь пытать онѣхь детей, егда нама о семь опознавше се расскажꙋть. Азь толико знаю, че древнѣıе горѣıе въ свѣтѣ бѣше, ѡтъ еже днесь. Въ войнѣ же велицѣй и гладѣ живꙋщимь, лꙋкаваго же цѣсарѣ и господарѣ имꙋщимь, людïе смꙋтаахꙋ и скрьбаахꙋ сѧ тврьдѣ. Обаче днесь въ свѣтѣ болѣıе лѣпѣıе есть, понеже война она скончала есть, и людïемь добрый господарь есть президенть, емꙋже Масарыкь прозванïе. Се же слꙋчило сѧ прѣжде множицей годинь паче *ки* ѡктомврïа, егда людïе, войны оныѧ, съ царѣмь же тымь трьпѣти не могꙋще, вьсѣмꙋ конца сдѣлашѧ, войнꙋ ѡставивше, лꙋкавого же изгонивше царѣ, послѣ же лѣпѣıе живꙋще. Се же помѧнꙋюще, людïе вьсегда *ки* ѡктомврïа мноsѣ знамень вешають, вѣселыми сꙋще."
"Въждѣлаю, егда людïе щастливыми и вѣселыми сꙋть." рече котѧнцѧ; "и азь, людей покойныхь и вѣселыхь видѣща, мнѣю себѣ ѡт себѣ вѣселствꙋвати."
"Азь же се тожде въждѣлаю," рече псѧнцѧ, "о людехь, въ лѣпомь настроıенïй сꙋщимь, се скоро чꙋю; а ѡт мразꙋющихь мнѣю того ради сто крачей далѣıе ити. Члци бо, вѣселы и покойны сꙋще, съ другы члцы, sвѣрцѧты же добрѣ общꙋвають."
"Нъ, егда людïе *ки* ѡктомврïа вѣселы и добры бꙋдꙋть, оубо трѣба нама тожде знамене вѣсити," свѣдетелствуеть котѧнцѧ. "Се трѣба нама ѡславити, даже двѣма, оубо трѣма или ıеще велицѣй знаменама нама вѣсеныма. Обаче," мыслеше котѧнцѧ, "где можемь нѣкоего взѧти знамене, никоего имꙋще?"
"Азь се юже продумахь," рече псѧнцѧ, "чакающей ти нѣчесого исскажꙋ: таможде в оулици трьговника есть, иже вьсемь, оу него нѣчесого кꙋпꙋющимь, матерю или татцемь сꙋщимь и отрочѧте или дьщеркы съ собою несꙋщимь, знаменцѧ за чѧдо оно подаваıеть. Азь же такожде се оумыслихь: въ рꙋно тѧ, ıако детѧнцѧ сꙋщꙋ, завинꙋвь, въ рꙋкꙋ тѧ несы, кꙋпити тамо нѣчесого пойдꙋ. Ибо спсныхь пенѧsь имавѣ. А трьговникь онь нама знаменцѧте придадеть, нама знамене имѣти бꙋдꙋщома - а, молю - не плащающома!"
"Да, да!" радꙋваше сѧ котѧ, "ıединако менѣ несеней, се бꙋдеть sѣло любьзно!"
Сице оубо се сдѣласте. Псѧнцѧ в рꙋно котѧнцѧ завинꙋвь, въ детѧнцѧ тою престроıѧвь, къ трьговникꙋ кꙋпꙋвати пошьдь. Заслонь кꙋпивше, заплащавше же, ѡт трьговника знаменцѧ за детѧнцѧ прïѧть. Котѧ же оупражнıаıеше, ıако детѧнцѧ сꙋще, знаменцѧ в тлапчѧнцѧти дрьжаще, тѣмьже веюще, "нюнюнюнюню" рекꙋще, псѧнцѧтемь же въ домь несено сꙋще.
Въ домꙋ своıемь, извитою псѧнцѧтемь изъ рꙋна сꙋщей, котѧнцѧ гордѣеше сѧ: "Виждь, ничесого не плащающаа, колико любьзнаго знамене полꙋчихь!"
"Се быхь такожде могль сдѣлати," рече псѧнцѧ. "И азь възхощꙋ знамене полꙋчити! Нынѣ, ты пакы менѣ въ рꙋно завинꙋвша, въ детѧнцѧ же менѣ престроïѧвша, съ мною нѣчесого къ трьговникꙋ кꙋпити пойди. И тогда и азь знамене полꙋчꙋ."
Такожде се сдѣласте. Котѧнцѧ псѧнцѧ, оупражнıаıеще, ıако детѧнцѧ сꙋще, въ рꙋнцѧ завине. Котѧнцѧ с нимь къ трьговникꙋ пошьдше, оу того кïлïмь кꙋпи, псѧнцѧ же ѡт трьговника знаменцѧ полꙋчи, такожде "нюнюнюнюню" дѣлавше, знаменцѧмь же тѣмь вѣселе вѣıеше, въ домь шьдеще.
"Хичь," сказꙋıеше, "азь такожде, ничесого же не плащающïй, любьзного полꙋчихь знамене."
"Егда не плащаıеть сѧ," сказꙋıеше котѧ, "вѣ мноsѣй знамень оурѧдити моговѣ. Да тѣхь sѣло мноsѣй имавѣ, да тѣхь имавѣ мноsѣй вьсѣхь! Нынѣ пакы азь бꙋдꙋ детенцѧ дѣлати, тобою носима, и егда нѣчесого кꙋпиши, знаменцѧ полꙋчꙋ. Пакы по сѣм же ты детенцѧ бꙋдѣши дѣлати, и азь бꙋдꙋ кꙋпꙋвати. Такожде се бꙋдевѣ дѣлати непрѣстанно, дойдеже бꙋдевѣ безчета знамень имѣти. Пакь пенѧsь за кꙋпꙋванïе доволно имавѣ."
Такожде вьсь день дѣлаашете; ıеднымь пꙋтемь котѧ бѣше детѧнцѧтемь, дрꙋгимь же псѧнцѧ, непрѣстанно кꙋпꙋвати шьдеща, тьчию же пенѧsь ѡставлıаше, дойдеже доволно знамень имаашете, даже и балонцѧть нѣкыхь полꙋчивша, дѣлавше се, дойдеже вьсѣхь пенѣsь издадете, ничесого уже мноsѣй не имꙋща.

"Се левнѣ оурѧдиховѣ," по семь же наслаждаашете сѧ, знамень и балонцѧть вѣшати шьдша. Котѧнцѧ знамена на покрывѣ вѣшеше, псѧнцѧ же из прозорець, понеже на покрывь боıащимь ити сꙋще. Sѣло знамень и балонцѧть имаашете, по вьсѣмь домꙋ тѣхь имаашете, а вьси бо, иже ѡкрьсть на *ки* ѡктормврïа приходеще, sѣло се въждѣлаахꙋ. "Се нѣкакь любьзно и вѣсело выглеждаıеть," сказꙋваахꙋ вьси, ıеже ѡкрꙋсть ходещи, "они сꙋть си се нѣкак лѣпо на *ки*-того оукрасили." "А вьскꙋю быховѣ се не славили," сказꙋваашете псѧнцѧ съ котѧнцѧтемь, "егда людïе спокойны и вѣселы сꙋть." Тогда войни дойдошѧ, абïe красно начьнꙋщïе гꙋсти. "На здарь *ки*-томꙋ ѡктомврïю, слава!" зоваашете псѧнцѧ съ котѧнцѧтемь, и вьсѣ дѣти къ тѣмь пришьдше вѣсело зоваахꙋ: "Слава! На здарь! На здарь!"

0468448301495370024493140654535508745826
SYNAPSE CREATOR
 al-caid      02.05.2020 - 21:31:57 (modif: 03.05.2020 - 13:07:59) [3K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK !!CONTENT CHANGED!!

vrta mi v hlave, ci tato basen vo fore uz bola / poctena spomienkou, aka ved majstrom epiky patri - https://web.archive.org/web/20160304232718/http://vzjp.cz/JK/xiiigce.pdf

Νήπιος ἔσσ’, Οὐδείς, ἢ μαρξισμὸν δεδάηκας,
ὡς ὀΐεις τὸ ὄναρ τε ὕπαρ δίχα διαφέρεσθαι

Hloupý věru jsi, Nemo, či snad ses marxismu učil,
myslíš-li realita a sen že se od sebe různí.
ч


...a aby to neposobilo prilis konvencne, skusil som par versov prelozit do staroslovienciny:

Звѣздоплавъбы испѣвь *҃гı*
ѡ различныхь сътворенныхь планить

Ѿсьдѣ по сѣмь же плаваахомь, въ милѣмь сѧ тщающе срьдци
къ Порногѵнитꙋ кралю лютою несꙋще злобꙋ,
Мандѵна ищꙋще овцꙋ же миранагледающꙋю,
в празднѣ забытымь сꙋще - планить же ближнь нигде,
нь тьма крьмьчнаıа сама звѣзды же сиїащѧ далыѧ.
Къ сльнци же чюдномꙋ, чꙋждꙋ же по вьсѣмь томь прїѣдомь,
чюдныѧ планиты чужды же ѡкрьсть сѧ врьтѣахꙋ сего.
Ѿсьдѣ видѣхомь сътворенїи мѣсть же многоразличныхь,
єже видѣти чюдно бѣ рѣщи же чюдно sѣло.
Прїѣдомь прьвѣнь на планитꙋ, еже осѣта бѣше
сꙋществы чюдны sѣло бо космата бѣахꙋ ıакꙿ sвѣры,
нь трїѧ ноsѣй, въ лицꙋ же хоботь имѣща,
ꙮчесы оубо совамь или подобны жабамь.
Скарѧдна sѣло бо сꙋщества ѻна бѣахꙋ таможде,
знающа бѣахꙋ нь ıакꙿ смрьтный людїе на Земли сꙋще,
общаго ѧзыка имꙋще, оума же своего тожде,
Франта же тльмачь намь възможе ѧзыка того превѣсти.
Съ ними же живѣахꙋ сꙋщества ıако ихь скоть домашный,
велика sѣло, мощна, подобна тюленꙋ нѣкакь,
обаче на земли живꙋща, съ четырми ногами тожде,
тожде былїе же жьрѧща ıакꙿ кравы, козы и овце.
Триножци ѻны имѣахꙋ сѧжде ıакꙿ скоть домашный,
доѣще млѣко, крьвь имь же пїюще тьмнꙋ,
мордами никнꙋще sвѣромь ѻнѣмь кожꙋ и мѧсо.
Сꙋщества ѻна чьстѣахꙋ, мьнѧща є б҃гами быти,
вѣчнѣй же подаващими нимь быти жизнѣ сꙋща.
Аще оубо крьвь млѣко же sвѣромь тѣмь пїющимь,
оумрьше, бꙋдуть жизнь вѣчнꙋю скоро по сьмрьти имѣли.
Триножци ѻны нꙋждаахꙋ ѿ нась крьвь тꙋю пити,
нехотѣвшимь намь же ѧшѧ скоро намь врагы быти,
силою хотѣще вѣчною начьнꙋти намь жизнь тожде
ѿсьдѣ на вѣкы вѣкомь, бо намь се лꙋчше бы было.
Ѧше же лꙋщѧ нѣкы, тѧже почьношѧ двигати.
Нѣколикꙿ изъ тѣхь оубивше таможде съ сьмрьтны фейзры,
въ звѣздолеть вьстꙋпивше, оулетомь къ н҃бси горѣ.
Ѿсьдѣ по сѣмь же плавꙋще въ празднѣ бездного мира,
триножцѣмь ѻнѣмь, чюднѣй же вѣрѣ имь сѧ чюдѣахомь.



0468448301495370024493140654535508738645
al-caid
 al-caid      12.04.2020 - 11:22:53 (modif: 12.04.2020 - 11:23:09), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Вьсѣмь словѣньскаго наꙋчити ѧзыка оустремꙋющимь сѧ,
каѳолическо-грегорïанского возползовающимь календарѧ и Пасхꙋ празднꙋющимь,
"Христос воскресе!" поздравлѧѧ,
Цвѣтницꙋже православнымь празднꙋющимь нашимь братѣмь,
поганьскыхъже Iарилꙋ ритꙋаловь оупражнающимь,
вьсего добрааго пожелаваю

0468448301495370024493140654535508731758
al-caid
 al-caid      27.03.2020 - 19:24:08 , level: 1, UP   NEW
prvy pokus o digitalnu ediciu starosl. Zitia sv.Petky - https://homepage.univie.ac.at/ivan.simko/petka/vukovic.html

Vьsà oúsrьdstvoujù dáti, vьsà líšiti se, da žélaemojè mně poloúčjù skróvište...

0468448301495370024493140654535508679376
SYNAPSE CREATOR
 dunihlav      12.11.2019 - 16:21:20 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Nestava sa, ze by som nasiel novy black ktory by ma nadchol. Je to tu, a kope to rit.



Myslim, ze nebolo

0468448301495370024493140654535508626121
al-caid
 al-caid      17.05.2019 - 18:11:43 (modif: 17.05.2019 - 18:13:40), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

maloktore pribehy si udrzuju popularitu od antiky tak, ako tie o Trojskej vojne a vybojoch Alexandra Velkeho; stredoveky clovek vsak mal malo casu na zabavu, a este menej na to, aby si pamatal kto je kto, co sa kde stalo, a podobne; a tak na miesto zzenstileho Parida nastupuje akcny Alexander, ktory si svoju Helenu-Igulidu neda, a namiesto toho, aby sa spoliehal na daku Klytaimnestru, posle na Juga-Agamemnona a jeho blizkovychodnych spojencov obavanych Saracenov...

zdrojom povesti je prepis od B.Coneva z Veleskeho zbornika (signatura 667 v narodnej kniznici v Sofii) zo 16.storocia, pricom ide o jeden z mala zachovanych textov z tohto obdobia, ktore su pisane v hovorovom jazyku


Aleѯa'rь raste vь domu wca svoego i bys ratnikь prěd vsemm ezikì i crь vsem ezikwm. I beše krasota ego velia zělo. I re(če) vlьxvwm svoim: "Ašte mi izьwbrěštet ženu lěpu i mudru, pače vsěx veliko_ti, azь vam dobro učinu." I vlьxvi že wbidoše vse zemlu i wbrětoša ženu vь More Siwna cra crcu imušti veliku krasotu zělo, ime eï běše Iuglida. I pridoše kь Alěѯandru i povědaše emu. Togda pakì' reč(e) vlьxvwm svoim i ljubiš(e)se za *k* lět toliko veliko kat(o) nošti eliko vь dni želaxu več(e)rou byt(i) da jako vь sně zgov(o)raxu se. Aleѯandrь sьtvori se jako edinь wt kupecь" i pride sь korabmì vь Palewpol kь Siwnu cru nosešti mnogo imènía. I darova Siwna cra po obïčajù bivajušte i Siwnь cr tog(da) darova. I sotvorista se brat(ja). Golida crca po običaju bivajušte" s Aleѯandrwm vь sně da egda gostesta se ona sěd(ě)še pri Alѯandrwm. Siwnu se mněše" jako Alèѯandrova žena jes(t), da egda wtxoždaše sì' vь dwm glaše kь crci: W, velie čjudo w sem. Sia žena u sego kupca veliku prilikou imat kь nemu. Togda Igulida gněvaš(e)se i glaše: Počto mene prilagaeši k tomu? Da' ašte takova esmь, da i ti priličen esi kь tomu kupcu. Onь paki zoveše Aleѯandra na gosti i wna tu beše i tako tvoresta *g* mscь. Kogda u t(o)go i wbrětaš(e)se Aleѯandrь vь ina ruxa prěmenajušt(e)se. Imeše bo Aleѯandrь vь koraby" mantiju sь zlatwm i bisrwm i kameniem ukrašenuju. Čjuvše bo Igulida jako prodav(a)tь Aleѯandrь mantiju (...) Siwn crь izvьnь grad izьšlь beše. Igulida crca vьstavši sь malo rabmi i prišьd v korabь i vide mantiju. Aleѯandrь povel i vьzdigoše větrila korabou i un(e)se Igulidu crcu i prived ju vь velki gradь Troanь. Togda gradь potresese zělo. Amor crь r(e)če wcь eg(o): Vь istinu sьbisь se snь moi iže videx glavnu wgnu.

Simwnь crь wsta vъ pečali i vьporugani velicěm. I pusti kь Jugu cru bratu svoemu vь Sanь grad i Jugь crь posla kь svoim šurevem vь Xanwnь i vь Mestopotameju i vь Persisь i vь Tarsisь Mespotamsic(ě) iže crie xaldeisci i tarsïsti i xanawnsti i sьbraš(e)se vsěx cri *dı* i pridoše kь Simwnou crou na velik gradь Troanь i wbsadoše ego i rьvaše za *zı* lět ne iměxu čto sьtvoriti emu sь množьstvom polema. I beše vь nix něky" moužь imenem Pamida pekrni Ijuga cra i sьtvori zarь igrati. Da egda vsi voe nauči i zarь igrati, toiže i tavliju sьtvori jako da wsebe su a ne wpolem. I paki Pamida sьkova kona medna velika zelo. I vlěze vь kona medn(o)go Siwnь crь i sь+nim *l* voe dobri i xrabri. A medni konь imat (...) sky xoždaše. I paki Pamida podkova vse koni nawpaku peldami i naredi vse voiski i sьtvori trista voevodi velikyx i vь pošty" wtidoše i sьkriše(se) za gradь. Nautria padoše nedaleč wt grad. A medni konь wsta na wkolь. I povel(e) Aleѯandrь vьvesti mednog(o) kona vь gradь, da egda približišiš(e)se kь vratwm gradu, togda izide izь kona medni Siwn crь i *l* voe xrabri i uetь grdou vrat doideže i Pamida prišьd sь mnogie voe i sь velikoju voiskoju i prěeše velik gradь Trojanь i razvališe ego gloušte: Istьštaite do wsnovanie zemli! Aleѯandrь že poe ženu svoju Gulidu izьšьdь noštiju izь grad i beža kь Sotanu c(r)ou zetu svoemu vь Sagrakïnь da jako beše gněvь bži na Siona cra. Eg(d)a vьzvratiš(e)se vь dwm svoi ni ednь wt nix ne wbrětaše ženi svoe nь tьkmo pusti domvi wbrětaxu. Pon(e)že bexu bežale sь rabmi svoimi. Aleѯandrь že vъzidže Sutana cra i pride porazi ego i razory" velik gradь Vasanь i tex zemu vьzet sarakinь vь dosanie sěbe takožde i na Siwna cra pride vь Moreju i porazi e"go Aleѯandrь. Sьmiri se sь rabmi siwnskim i bijaxu se raby sь gspodmi svoim. Aleѯandrь stoaše vь e"lewnsě a Sutan (crь) vь Palewpoli. I toliko bexu teškie rati za *k* msca na dnь po tisušta. A ubiše *di* crie i voe ix. I wsta Sutan crь i Aleѯandrь sь nim lixo po *r* junak. A to vsi izbieni biše. Togda bo i Erouslimь razoriše i gradvy inex *sl* voe ix izьbiše a xoru ix wpustiše. I vide Aleѯandrь crь čto se sьtvory" zla za ednu ženu, izь mčь svoi, wts(ě)čě glavu Igulidě crci a sam skoči vь more i udavi se tou.


Alexander rástol v dome svojho otca. Stal sa z neho obávaný bojovník, udatnosťou prevyšoval všetky národy aj ich kráľov, a bol prekrásny. Jedného dňa povedal svojim čarodejníkom: "Nájdite mi ženu, čo je najkrajšia a najmúdrejšia zo všetkých, a bohate vás odmením." A tak čarodejníci prešli celú zem a našli ju v Morei, prekrásnu manželku kráľa Siona, volala sa Igulida. Keď mu o nej povedali, zdôveril sa im, že sa mu zjavila vo sne a odvtedy už 20 rokov (?) túži, dňom i nocou, stráviť s ňou aspoň jeden večer. Alexander sa preobliekol za kupca a prišiel s korábmi do Paleopole ku kráľovi Sionovi, s množstvom tovaru. Podľa vtedajších zvykov sa navzájom obdarovali a pobratili. Igulida podľa zvyklostí spávala s Alexandrom a sedela pri ňom na hostinách. Sion si raz myslel, že je Alexandrova žena, keď sa vracal do paláca a povedal jej: "Žena toho kupca na neho veľmi podobá, je mi to až podivné." Vtedy sa Igulida nahnevala a povedala: "Ja že sa na neho podobám?? To potom aj ty!" On však naďalej pozýval Alexandra a tak to konal zhruba 4 mesiace. Vtedy sa Alexander obliekal do rozličných šiat. Mal na lodi aj odevy so zlatom, perlami či drahými kameňmi. Raz sa Igulida dopočula, že chce jeden taký odev predať (...) Kráľ Sion bol vtedy odišiel mimo mesto. Igulida sa však šla v doprovode niekoľkých sluhov pozrieť na tie šaty. Keď ich uvidela, Alexander zavelil napnúť plachty, a tak uniesol kráľovnú Igulidu, ktorú zaviedol do veľkého mesta Trojanu. Vtedy mestom otriaslo silné zemetrasenie. Jeho otec, kráľ Amor, mu vtedy povedal: "Synu môj, ty si sa naozaj zblázni, ako som to videl v ohni (?)."

Kráľ Sion ostal smutný a zahanbený. A tak poslal zvesť svojmu bratovi Jugovi, kráľovi v meste (Va)san, a Jug ju poslal ďalej svojim švagrom v Kanaáne, aj v Mezopotámii, i v Perzii a Tarzide Mezopotámskej. A zozbieralo sa až 14 kráľov, chaldejských, tarzijských i kanaánskych, prišli s kráľom Sionom k mestu Trojan a obľahli ho. No za 16 rokov, po mnohých bitkách, mu neurobili nič. No bol s nimi jeden chlap, čo sa volal Pamida, (pokrvný brat? kováč?) kráľa Juga, ktorý učil vojakov hrať kocky, a vymyslel tiež tablu, tak ako sa hráva o sebe, a nie o poli (?). Tento Pamida ukoval veľkého medeného koňa. Do neho vliezol kráľ Sion s 30 chrabrými bojovníkmi. Medený kôň mal (...) Vtedy Pamida podkul všetky kone naopak, zoradil vojská pod vedením tristo veľkých vojvodcov a ráno ich skryl za mestom. Medeného koňa nechal niekde pri meste. Keď ho Alexander uvidel, rozkázal ho voviesť do mesta. Keď sa s ním však priblížili ku bráne, vyšiel z neho kráľ Sion a jeho 30 chrabrých bojovníkov, tí sa zmocnili mestskej brány a držali ju, kým neprišiel Pamida s veľkým vojskom. Veľké mesto Trojan dobyli a rozbúrali, hovoriac: "Rúbajte do základov zeme!" Alexander však vzal svoju ženu Igulidu, v noci ušiel z mesta a odišiel k Sutanovi, svojmu zaťovi v Sagrakine (Saracénsku), aby vyvolal hnev boží na kráľa Siona. Keď sa (on a jeho bojovníci) vracali, nemohli si nájsť svoje ženy, nachádzali len pusté domy. Ich ženy boli totiž na úteku aj so služobníctvom. Alexander vtedy na nich vytiahol spoločne s kráľom Sutanom, porazil ich, rozvalil veľké mesto Vasan, a ich zem zaujali Saracéni. Následne vpadol Alexander do Moreje proti kráľovi Sionovi, a porazil ho. Dohodol sa vtedy so sionskými poddanými a poštval ich proti svojim pánom. Alexander vtedy zostal v Eleone a kráľ Sutan v Paleopoli. A prebiehali ťažké boje celých 20 mesiacov, tisíc dní kým pobili všetkých 14 kráľov aj s ich vojskami. Ostali len kráľ Sutan, Alexander a s nimi ledva 200 hrdinov, no aj to všetci dobití. Vtedy zničili aj Jeruzalem, zbúrali jeho hradby, zabili 320 vojakov a spustošili ich zem. Až napokon Alexander videl, koľko zla vykonal kvôli jednej žene. Vzal svoj meč a odťal Igulide hlavu, no sám skočil do mora a utopil sa.



0468448301495370024493140654535508610933
al-caid
 al-caid      29.03.2019 - 13:52:10 (modif: 30.03.2019 - 20:24:50) [9K] , level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

moderny mytus o Draculovi sa vdaka Stokerovi zvycajne spaja s nemrtvymi a hematofagiou, pricom obcas sa kritici mylne domnievaju, ze suvislosti s historickou postavou vojvodu Vlada III. (1431-1476) niet

napokon, zachovana korespondencia z jeho ruk nam dava obraz uplne iny, no aky hrozovladca a tyran by svoje listy koncil slovami ako i bogъ da vi veseli?

no korene mytu siahaju do doby nie tak nedavnej: historky o jeho ukrutnostiach sa sirili este za jeho zivota, a uz v r. 1462 ich isty Sas z Brasova spisal; v 16.storoci bolo zopar pribehov o jeho sadistickych excesoch spisanych aj v lubozvucnej cirkevnej slovancine, z coho vychadza aj nasledujuci preklad; podobnost postavy so vtedajsim, tiez nie prave ludomilnym carom Ivanom IV., bola nepochybne cisto nahodna...


Bol raz jeden vojvoda v Muntenskej zemi, kresťan gréckej viery, menom Drakula latinským jazykom, no našim, ruským - Diabol; taký zákerný, ako jeho meno.

Raz k nemu prišli vyslanci od tureckého cára. Keď vošli a poklonili sa, podľa svojho obyčaju si nesňali čiapku zo svojich hláv. Vtedy sa ich spýtal: "A to prečo tak činíte? Prišli ste k veľkému pánovi a takéto hanebnosti robíte!" No oni mu odpovedali: "V našej krajine držia páni tento obyčaj." On im povedal: "Potom chcem aj ja váš zákon presadzovať, nech hrdo stojíte." A rozkázal svojim, aby vzali železné klince a pribili im čiapky k hlavám. A púšťajúc ich povedal: "Odkážte vášmu pánovi, keď k nemu prídete, že ak aj on si na vaše hanebnosti zvykol, my sme si nezvykli. A teda nech nerozosiela svoj obyčaj nám a do iných zemí a k ich pánom; lebo iní nechcú mať jeho zvyky."

Turecký cár sa kvôli tým poslom rozzúril a vytiahol s vojskom na Drakulu, s veľkou silou. Ten vtedy zozbieral všetky vojská, čo mal, a pobil veľa Turkov, útočiac na nich v noci, lebo proti veľkému ľudu (vojsku) sa nemôže s malým ľudom biť a navrátiť (živý). Keď sa z tej bitky vrátil, začal tých, čo sa s ním vrátili, prezerať, že aké majú rany. U koho našiel rany spredu, tomu vzdal česť a slávu a pasoval ho za rytiera; no kto bol ranený zozadu, toho dal naraziť na kôl, hovoriac: "To je zbabelec, smrad." Lebo keď vytiahol na Turkov, vravel svomu vojsku: "Kto pomýšľa na smrť, nech nejde so mnou a ostane tu." Keď sa to dopočul (turecký) cár, odtiahol s veľkou hanbou a nedovolil si už na neho zaútočiť.

Turecký cár k nemu poslal vyslanca, aby mu (Drakula) odovdzal daň. Drakula vtedy prijal vyslanca s veľkými poctami, ukázal mu všetko svoje bohatstvo a povedal mu: "Nielenže cáru daň odovzdám, lež vstúpiť chcem do jeho služby s celým svojim vojskom a veliteľmi (? со всею казною); a ty povedz cárovi: keď pôjdem k nemu, nech rozkáže, aby nikto neublížil mne ani mojim ľuďom, keď pôjdeme po jeho zemi; a ja čoskoro pôjdem k tebe; prinesiem daň i sám k nemu prídem." Keď cár počul od svojho posla zvesť, že Drakula chce vstúpiť do jeho služieb, zaradoval sa; lebo v tých časoch viedol vojnu s cármi a krajinami Východu. A rozposlal po mestách celej svojej zeme, aby neublížili Drakulovi, keď bude tiahnuť ich zemou, a ešte nech mu česť vzdávajú. A Drakula zozbieral všetky svoje vojská a vyrazil, i cárski poslovia mu prišli vzdať veľkú česť. On pochodoval tureckou krajinou 5 dní, a zrazu sa obrátil a začal plieniť mestá aj vsi, a premnoho toho vyplienil i rozsekal, jednych na koly narazil, druhých na poliach posekal a popálil, ani kojencov neušetriac, i celú tú zem pustou učinil, mnoho kresťanov vo svoju zem odviedol, i veľkú korisť si vydobyl. Vtedy si predvolal poslov, čo mu mali vzdať česť a pustil ich so slovami: "Povedzte cárovi, čo ste videli: koľko som mohol, toľko som mu poslúžil; a ak sa mu moja služba páčila, aj nabudúce mu rád takto poslúžim." No cár, zarazený od hanby, mu nijak neublížil.

Taký hrozný bol Drakula vo svojej zemi, nemohúc sa nasýtiť zlom, čo by mohol popáchať, zbíjania či zlodejstva, lžou či nepravdou; nikto si od neho nemohol život vykúpiť, či už bol duchovným, bojarom alebo prostým človekom, nech už bol akokoľvek bohatý.

Bola raz jedna studňa na nejakom mieste, chladivá a sladká, a mnohí k tomu prameňu prichádzali z ďalekých krajín. A prichádzali mnohí ľudia k tomu prameňu, aby sa z neho napili. Drakula dal vyrobiť veľký, podivný a zlatý krčah (? чару), a položil ho na ten prameň. A keď sa niekto chcel napiť tým zlatým krčahom, potom ho položil nazad na rovnaké miesto, lebo nikto sa ho zo strachu neodvážil vziať...

Prišiel k nemu vyslanec od uhorského kráľa Mateja, Lech (Poliak; alebo Vlach?) rodom, nemalý človek. A rozkázal mu (Drakula) poobedovať s ním medzi mŕtvolami, a pred nimi ležal kôl, zlatý, veľký, hrubý a vysoký. A spýtal sa posla: "Povedz mi, na čo som sem ten kôl dal?" Vyslanec sa hrozne vyľakal a povedal: "Pane, mne sa zdá, že nejaký veľký človek voči tebe zhrešil, a takto mu chceš pripraviť počestnú smrť." Drakula na to povedal: "Pravdu si vyriekol: ty si veľkého pána kráľovský vyslanec: ten kôl je pripravený pre teba." On mu odpovedal: "Ak si, pane, zaslúžim smrť, urobím ako chceš: si spravodlivý sudca: nie ty, ja sám sa usmrtím." Drakula sa rozosmial a povedal: "Ak by si mi takto neodpovedal, naozaj by si na tom kole skončil." Vtedy mu vzdal veľké pocty, obdaroval ho, a prepustil ho hovoriac: "Ty buď mojim vyslancom, a iný nech sa neopováži, ak sa najprv nenaučí, ako sa s veľkými pánmi hovorí."

Raz Drakula obedoval pod trupmi mŕtvych ľudí narazených na koly, množstva okolo jeho stola. A posli prichádzali k nemu, jedli s ním chlieb, a on sedel v prostriedku. Jeho sluha stál pred ním, a nemohol vydržať onen smrad, a tak si zapchal nos a sklonil hlavu na stranu. Drakula sa ho spýtal: "Prečo to robíš?" - "Pane, nemôžem ten smrad vydržať." Drakula rozkázal naraziť ho na kôl a povedal: "Tam si vysoko: tam k tebe smrad nedojde."

Raz vydal nariadenie po svojej zemi, hovoriac: "Kto je starý alebo niečim postihnutý, alebo chorý, slepý alebo chromý, akýmkoľvek neduhom postihnutý, nech každý príde ku mne, a ja vás zbavím utrpenia." I zišlo sa nespočetné množstvo postihnutých, očakávajúc od neho veľkej milosti. On postavil veľký chrám, a keď ich tam zhromaždil, rozkázal im dať jesť a piť koľko len chcú. Oni jedli a veselili sa. Drakula k nim vtedy prišiel hovoriac: "Čo vám ešte odomňa treba?" Všetci mu vtedy odpovedali: "Nech Boh vie, pane, o tvojej výsosti, koľko ti dal rozumu." (?) On im povedal: "Chcete, aby som vás zbavil utrpenia na tomto svete, aby ste už nič nepotrebovali?" Oni ho vtedy úporne prosili, aby niečo veľké spravil, a všetci hovorili: "Chceme, pane." Vtedy rozkázal chrám uzamknúť (a podpáliť), a keď ich upálil, povedal svojim bojarom: "Vedzte, čo som spravil: po prvé, aby nezavadzali ľuďom (? да не стужають людямъ), aby nikto nebol chudobný v mojej zemi, lež všetci bohatí; po druhé, oslobodil som ich, aby nikto netrpel na tomto svete od chudoby a neduhov."

Raz prišli k nemu dvaja latinskí mnísi z Uhorskej zeme kvôli almužne. On rozkázal rozdeliť ich. Jedného zavolal k sebe, poukazoval mu veľké množstvo ľudí na koloch a kolesách, a spýtal sa ho: "Robím dobro?" Mních mu povedal: "Nie, pane! Činíš zlo, bez milosti trestáš. Pánu prislúša byť milostivým, a tí, čo sú na koloch, sú mučeníkmi." (Potom) si zavolal druhého mnícha a spýtal sa ho to isté. Ten mu odpovedal hovoriac: "Teba, pane, určil Boh, aby si zločincov trestal a dobrých chválil (жаловати): a tí, čo krivo jednali, dostali svoj údel." Vtedy si zavolal prvého mnícha a povedal mu: "Ty načo vyliezaš zo svojej cely a chodíš k veľkým pánom, keď nič nevieš? Keď teda sám hovoríš, že sú to mučeníci, tak urobím jedného aj z teba, aj ty sa s nimi pomuč." A rozkázal naraziť ho na kôl, pričom druhému rozkázal dať 50 dukátov zlata: "Ty si rozumný človek;" - a rozkázal ho vyprevadiť s poctami na vozoch do Uhorskej zeme.

Raz k nemu do mesta prišiel kupec z Uhorskej zeme, i rozkázali mu zanechať voz a ulici pred palácom aj s tovarom, pričom on sám spal v paláci. Vtedy niekto prišiel a ukradol mu z voza 160 dukátov zlata. Kupec išiel k Drakulovi a povedal mu o stratenom zlate. Drakula mu povedal: "Poď, túto noc dostaneš zlato (naspäť)." A nariadil po celom meste hľadať zlodeja, hovoriac: "Ak nevrátite ukradnuté (zlato), celé mesto vyhubím." A rozkázal, aby na voz dali v noci jeho zlato, a priložil ešte jednu zlatku. Keď kupec (ráno) vstal, spočítal vrátené zlato, a ešte druhý raz, aj tretí raz, a vždy mu vychádzala jedna zlatka navyše. Vtedy išiel k Drakulovi: "Pane! Prepočítal som svoje zlato a jedna zlatka bola navyše." Vtedy priviedli zlodeja aj so zlatom. Drakula kupcovi povedal: "Choď v pokoji! Ak by si mi o zlate navyše nepovedal, dal by som ťa naraziť na kôl spolu s tým zlodejom."

Keď raz Drakula cestoval, uvidel na nejakom úbožiakovi úbohú, zodranú košeľu (? срачицу худу, издрану), a spýtal sa ho: "Máš ženu?" On mu odpovedal hovoriac: "Mám, pane." Drakula mu povedal: "Vezmi ma k sebe domov." Keď k nemu prišiel, videl, že jeho žena je mladá a zdravá, a povedal mužovi: "Zasial si ľan?" On mu odpovedal: "Pane, mám ho veľa," - a ukázal mu ľan. A Drakula povedal žene: "Prečo si voči svojmu mužovi tak lenivá? Tvoj muž musí orať a siať a teba živiť; je tvoja povinnosť mu spraviť čistý a pekný odev, a ty, súc zdravá telom, ani košeľu mu poriadnu nespravíš. Ty si vinná, a nie tvoj muž: keby tvoj muž nenasial ľan, on by bol vinný." A rozkázal jej odťať ruky, a trup naraziť na kôl.

Majstri mu spravili železné sudy; nasypal do nich zlato a uložil ich do rieky, no tých majstrov dal posekať, aby nikto o ich diele (? содѣланнаго имъ окаянства) nevedel, len jeho diabolský menovec.

Raz proti Drakulovi vytiahol uhorský kráľ. On tiež vyrazil proti nemu. Stretli sa a udreli na seba v bitke; a Drakulu zajali živého: jeho vlastní ho vydali po vzbure; a keď ho doviedli ku kráľovi, ten ho prikázal uvrhnúť do temnice. A sedel 12 rokov vo Vyšehrade na Dunaji, štyri míle od Budína. Zatiaľ do Muntenskej zeme posadili iného vojvodu. No ani keď sedel v temnici, nezanechal svojich zlých obyčajov, a tak lovil myši a vtáky, čo (? mu) kúpil(i) na trhu, a trestal ich: narážal ich na koly a iným hlavy odtínal, iným trhal perie a tak ich púšťal. V temnici sa naučil šiť a tým sa živil.

Keď ho kráľ Matej vyviedol z temnice, priviedol ho do Budína a dal mu dom v Pešti oproti Budínu... Jedného dňa nejaký zlodej prišiel na jeho dvor a skryl sa tu; jeho prenasledovatelia ho (však) našli. Drakula zobral svoj meč, vyskočil z paláca a odťal hlavu drábovi, čo držal zlodeja, a zlodeja pustil. Ostatní bežali ku kráľovi a povedali mu, čo sa stalo. Kráľ vtedy poslal k nemu posla s otázkou: "Prečo si tak učinil?" On odpovedal: "Nevykonal som nič zlé, on sám seba zabil tým, že vošiel do domu veľkého pána... Ak by som vo svojom dome našiel toho zlodeja ja sám, ja by som ho vydal alebo oslobodil od smrti." Kráľ sa so všetkými udivil jeho srdcu.

Keď umrel ten vojvoda v Munténskej zemi, kráľ mu poslal do temnice (odkaz), že ho môže prepustiť, aby bude chcieť byť Munténskej zemi vojvodom ako predtým a prijme latinskú vieru; ak nebude chcieť, že umrie v temnici. Drakula si však vybral časné pred nekonečným, odpadol od pravoslávia a zanechal pravdy, opúšťajúc svetlo a prijímajúc tmu. Videl, že už nezvláda ťažobu temnice, a tak sa začal pripravovať na večné muky a zanechal pravoslávnu vieru, kresťanskú, grécku, prijímajúc latinský blud. Kráľ mu dal však dal vojvodstvo na Munténskej zemi, a tiež sestru svoju rodnú za ženu. Ona mu porodila 2 synov, pričom žil ešte 10 rokov a potom umrel v blude.

Jeho koniec bol takýto: keď žil v Munténskej zemi, vpadli do nej Turci a začali plieniť. On na nich udrel; a Turci ušli. Drakulovo vojsko ich bez milosti sekalo. Drakula od radosti vybehol na jednu horu, aby videl, ako sekajú Turkov. Keď sa však oddelil od svojho vojska, jeden (z jeho vojakov) ho považoval za Turka a udrel ho kopijou. Vidiac, že ho idú zabiť jeho vlastní, pobil 5 zo svojich vojakov. Jeho samého však viacerí prebodli kopijami, a tak bol zabitý.


podla Buslajeva (s.211-213) - http://gen.lib.rus.ec/book/index.php?md5=3DEA5F79A4C94190FABE631CA60A55C4



046844830149537002449314065453550861093308611322
al-caid
 al-caid      30.03.2019 - 20:39:47 , level: 2, UP   NEW
Zu den zeiten künig Matthis von Ungern, ist Weiuoden inn diser Walachy gewesen der strêg ja tyrannisch man Dracula, den künig Mathis fieng und zehen jar in der gefencknuß hielt. Man lißt wunderbarliche ding vô seiner tyrannischen gerechtigkeit. Als auff ein zeit der Türck hett ein bottschafft verordnet zů disem Dracula, und sie vor im stůnden und nach gewonheit die Schlappen mit abzugen von dem haupt, bestetigt der inen iren brauch und ließ ihnen mit dreien negeln die schlappen uff den kopff neglen, domit sie ire hůtlin nim̂er dörfften abziehen. Zů einer anderen zeit als er vil Türckê hert in spiß gestöckt, ließ er und die spiß zůrichten ein wol bereiten disch, lebt wol mit seinen freünden und den armen sterbenden menschen. Zů einer anderen zeit versamlet er alle arbeitseligen bettler und ließ in zůrichten ein gůt mal, und als sie wol gessen und truncken hettê, zunde er ds hauß an und verbren̂t sie alle. Item wan̂ er Türcken gefangen hat, ließ er in die haut ab schinden under den füssen, und strich saltz darin, und ließ geissen härzů füren, die mit irer rwhen zungen das saltz ab leckten, meret also den arbeitseliget leüten ir marter.

Zů einer anderen zeit kam ein kauffman von Florentz in sein herzlichkeit, der hert vil gelts, und wůßt nit wem er es sölt vertrauwen, do geboth im Dracula das er es zelet, und legt es über nacht auff die gassen, fand es auch am morgen onuerseret. Do was kein wald so ongeheür, es mocht in jederman mit gelt und gůt durch wandlen. Als nun diser Dracula zehen jar in der gefencknus war gewesen, und wider ihn sein herzschafft gelassen, ward er netlichen in eim Türckischen krieg erschlagen, und sein haupt für ein schencke dem Türckischen keiser zůbracht.


podla Münstera (1550) - http://www.digitalis.uni-koeln.de/Muenster/muenster1038-1041.pdf
cele dielo - http://www.digitalis.uni-koeln.de/Muenster/muenster_index.html

046844830149537002449314065453550861093308611195
twoclicks
 twoclicks      30.03.2019 - 10:46:25 , level: 2, UP   NEW
A Drakula povedal žene: "Prečo si voči svojmu mužovi tak lenivá? Tvoj muž musí orať a siať a teba živiť; je tvoja povinnosť mu spraviť čistý a pekný odev, a ty, súc zdravá telom, ani košeľu mu poriadnu nespravíš. Ty si vinná, a nie tvoj muž: keby tvoj muž nenasial ľan, on by bol vinný." A rozkázal jej odťať ruky, a trup naraziť na kôl.

- cez tohto ochrancu tradičnej rodiny by ziadny Istanbul nepresiel!

04684483014953700244931406545355086109330861119508611215
al-caid
 al-caid      30.03.2019 - 12:14:51 , level: 3, UP   NEW
on apriorne bol proti akymkolvek dohovorom s Istanbulom

0468448301495370024493140654535508610933086111950861121508611217
twoclicks
 twoclicks      30.03.2019 - 12:33:21 , level: 4, UP   NEW
inak citajuc tie "anekdoty" rozmyslam, co to muselo byt za kolektivnu psyche ze si vyformovala takyto role model ... to im z tych turkov tak svitorilo?

046844830149537002449314065453550861093308611195086112150861121708611229
al-caid
 al-caid      30.03.2019 - 13:13:16 , level: 5, UP   NEW
"diabol" ako role model?

sice takto ucelene he to dochovane len na Rusi, tie historky sa sirili aj v Nemecku ci Taliansku, trebars to prve s klincovanim klobukov sa v Rakusku hovori o Ivanu Hroznom; zrejme sa zacali sirit prave v Uhrosku za Mateja Korvina, teda kym bol vo Visegrade; vtedy tiez vysli Janiciarske memoare od Konstantina z Ostrovice, ktore su podla mna scasti aj zdrojom (trebars o tom utoku v noci)

teda ide tu skor o othering, on bol skor exoticka kreatura nez narodny hrdina, tak ako u Stokera

04684483014953700244931406545355086109330861119508611215086112170861122908611275
twoclicks
 twoclicks      30.03.2019 - 17:59:45 , level: 6, UP   NEW
no, mozno ho na zaciatku nazyvaju diablom, ale cely ten subor historiek okrem potlacovanej sadistickej uchylky rozpravaca obsahuje aj taky ten skryty obdiv typu ... n.j. bol to psycho, ale na Turkov to veru vedel a vedel si zjednat respekt (minimalne u vyslancov :))

trochu mi to pripomina jedneho priaznivca koltelbu, co mi vysvetloval, ako obdivuje harabina, lebo si vzdy suverenne urobil poriadok v diskusii ako v sudnej sieni a skolil moderatorov raz-dva-tri ako z velkej knihy (... a samozrejme, ten by to na imigrantov vedel)

0468448301495370024493140654535508610933086111950861121508611217086112290861127508611306
al-caid
 al-caid      30.03.2019 - 20:18:19 , level: 7, UP   NEW
nj, vlastne aj na konci ide do pekla hlavne lebo zaprel vieru, prestal byt nasim son-of-a-bitchom... (Buslajev to v opise tiez spomina, ze toto "moralizovanie" pridal az nejaky Rusin)

tieto historky sa sirili vacsinou ustne, po trhoch a krcmach, vtedajsia popkultura; ake uchylky ukazuju trebars Game of Thrones alebo House of Cards? je to v podstate to iste

btw pozeram prave nemecku verziu (s.4), tak snad este nieco pribudne

0468448301495370024493140654535508598372
al-caid
 al-caid      21.02.2019 - 13:57:33 (modif: 14.03.2019 - 11:36:39) [1K] , level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

14. októbra

Žitie prepodobnej matere našej Petky Tъrnovskej
Otče požehnaj!

Nad slnko jasnejšie osvecuje svet pamäť prepodobnej Petky. Kto by mohol prerozprávať jej zázraky, a pôst, a všetky jej dobré skutky, čo vykonala na zemi? V krajinách Epibatov a Thrákie, a v Tъrnovsku, a v Mízii, a v Dalmácii, a nie len tam, ale aj po celom svete? Náš jazyk nedokáže popísať, ba ani rozum nemôže uchopiť všetky jej zázraky, a pôst, a slzy. Len to, čo uchopiť dokáže, a to som spísal ja, Euthymius patriarcha Tъrnovský, z toho, čo som vedel. A tak aj vy, požehnaní kresťania, počúvajte.

Svätá a prepodobná Petka bola z mesta Epibates [blízko mesta Kalikratia v krajine srbskej¹]. Jej rodičia boli dobrí a blahočestiví ľudia, a nasledovali božie príkazy, konali skutky milosrdenstva a mali mnoho iných dobrých vlastností. A im sa narodila tá čistá Kristova holubica. [Neboli bohatí, nemali ani zlato, ani striebro. A takto skromne si žili, až zo sv. Paraskevy vyrástla dospelá dievčina.²] A okrem nej mali ešte jedno dieťa, chlapca menom Euthymius, ktorý sa napokon stal vladykom [biskupom] v Madite. A dobre ich naučili bázni voči Bohu a zákonu, A potom sa predstavili [pred Boha]. A ostala sv. Petka so svojim bratom Euthymiom, čo sa stal maditským vladykom, a ten tam vykonal mnoho zázrakov, pretože sa posvätil pôstom a dobrými skutkami, a jeho relikvie spôsobujú aj dnes zázračné vyliečenia. A keď sv. Petka pochovala svojich rodičov, zobrala si od nich dobrý príklad. Vtedy sa začala aj postiť, aj klaňať sa [Bohu až po zem], aj bdieť [do noci pri modlitbe], a rozhodla sa žiť ako apoštoli, a na zemi spala bez postele. A potom sa jej naplnilo srdce božskou túžbou ísť do púšte, a aj odišla tam, kde prebývali anjeli. A svoj život viedla ako prorok Eliáš či Ján Krstiteľ: pôst a bdenie, a klaňanie sa a slzy, mráz aj horúčavu, všetko vydržala. A jedla trávu ako pokrm, a aj jej len málo k večeru. A bez prestania sa modlila, a na nič nemyslela v tomto svete. [Nemyslela na] dobré šaty, či na domy, na dobytok, či na bohatstvo. Len za Boha sa jej pri modlitbách oči plnili slzami. A všetky myšlienky sa jej upierali k nádeji voči Pánovi, a myslela na jeho druhý príchod, na posledný súd. [A myslela na to,] ako si okrášli dušu, aby [ako múdre nevesty] sa stretla s Kristom s pripravenou lampou. A aké dobro môže vykonať, aby vtedy začula krotký hlas Pánov, ako si naplní olejom lampu, aby s múdrymi nevestami vošla do raja, aby sa nasýtila jeho krásy, a svetla, a anjelských piesní. Len na to myslela a ťažilo ju srdce touto túžbou, ako len dosiahne ono dobro.

A takto si žila na onej púšti dlhý čas. No zákerný diabol ju neprestával plašiť. A mnohokrát sa premieňal na hrozného zvera, aby ju vypudil z púšte. Avšak sv. Petka mala Boha za pomocníka. A neprestajne sa jej liali slzy z očí, a všetka diabolská prefíkanosť sa kvôli jej modlitbám vytrácala. Takú silu získavala od Boha. A k tomuto sa odhodlávala, aj keď bola ženou; no bola naplnená Duchom Svätým, a diablova moc od nej utekala, a mizla ako dym. Kráľ Dávid prorokoval za takéto ženy, a [tak aj] hovorí: "Zaľúbi sa kráľ do tvojej krásy".

A takto prebývala na púšti veľa rokov. A v jednu noc, keď sa modlila a klaňala, a svoje ruky dvíhala k nebesám a plakala, a v tom uvidela božské zjavenie, v ktorom sa jej ukázal anjel v podobe mládenca. A svietil ako sviečka. A povedal jej: "Zanechaj púšť a choď nazad do svojej vlasti, lebo ti prislúša, aby si tam zanechala svoje telo, zatiaľ čo tvoja duša bude vzatá do krásneho a sladkého [nehmotného, beztelesného] raja. Keď sv. Petka uvidela toto zjavenie a začula tie slová, rozumela, že je od Boha, a pochopila, že sa čoskoro predstaví [pred Boha], a radovala sa z toho. A nechcelo sa jaj zanechať púšť, lebo nič nemôže očistiť dušu človeku než púšť. A keď sv. Petka začula onen hlas, aj keď sa jej nechcelo, z onej púšte odišla. A najprv odišla do Carihradu, a tu navštívila Kristov chrám sv. Sofie, a v ňom sa bez prestania modlila. Ako by len človek mohol opísať toľké poklony, všetky dni i noci bdelých modlitieb, jej plač a ťažobu za púšťou? A pochodila po všetkých chrámoch ako pracovitá včielka po jarných kvetinách. A vošla do chrámu presvätej Bohorodičky, čo sa nazýva Blachernae. A tu sa vrhla k ikone Bohorodičky a so slzami v očiach sa k nej modlila so slovami: "Na teba, ó vládkyňo celého sveta, a čo si rodila Pána, na teba kladiem celý svoj život. A k tebe skladám svoju nádej, že sa nadomnou zmiluješ. A nehnus sa odomňa, čo som tvoja slúžka, lebo veď od mladosti som nasledovala tvojho syna a modlila sa k nemu. Ty poznáš, ó Bohorodičko, moju ženskú prirodzenosť, moju slabosť, čo zaťažuje moju dušu. A tak ty, ó svätá Bohorodičko, buď mi pomocníčkou, lebo okrem teba nemám inde nádej. Ty ma veď k dobrej kajúcnosti, aby si ma ochránila od všetkého zla. Lebo keď som bola v púšti, teba som mala za pomocníčku, a teraz, keď som sa vrátila do sveta, aj teraz ma stráž a chráň, a aj tu mi buď pomocníčkou, a kry ma od všetkého zla."

A toto sa pomodlila, a plakala z celého srdca. A vyšla, a odišla do svojej vlasti. A došla do Epibatov, odkiaľ pochádzala. A tam prebývala nemálo času, a nikto ju nespoznával. A aj tu - kto by mohol popísať všetok jej pôst, a klaňanie sa a bdelú modlitbu? Prešiel nejaký čas a pochopila, že sa čoskoro predstaví [pred Boha]. A takto sa mu vtedy so slzami pomodlila: "Človekoľúbiteľu, vladyko, neopúšťaj ma, Tvoju služobnicu, čo som kvôli Tebe všetko zanechala, a prišla za Tebou. Prikáž, ó Pane, Bože môj, anjelu mierne, aby prijal moju dušu, aby mi nebolo zabránené vojsť do Tvojho kráľovstva špinavými a nečistými besmi. No prichystaj ma, aby som bez strachu mohla predstúpiť pred Tvoj strašný trón. Lebo Ty si blahorečený, ó Pane, vo veky vekov, amen." A takto sa pomodlila a odovzdala svoju dušu Bohu. A jej telo pochovali nejakí kresťania, a nikto ju nespoznával, ani nevedel, odkiaľ vlastne prišla.

***

Takto viedla svoj život na zemi, a tam našla veľký pokoj [a dobro]. No Pán nedopustil, aby bola navždy skrytá v zemi, aby jej čisté a sväté telo ostalo skryté a zabudnuté, no vykonal na jej ostatkoch podivný zázrak. Jeden mních žil na stĺpe a postil sa blízko onoho miesta, kde bol hrob sv. Petky. Jedného dňa [pristála v Epibatoch loď na ktorej] umrel jeden námorník, ktorého telo hodili k jeho stĺpu. Začal páchnuť tak hrozne, že sa k nemu nikto nemohol od smradu priblížiť. Aj onen stĺpnik nemohol ten pach strpieť, a tak zliezol a vyhľadal ľudí, aby vykopali veľkú jamu pre ono telo. Oni ho vypočuli a ako kopali, narazili na telo sv. Petky, vyzerajúce zdravo a krásne, pričom vychádzala z neho príjemná vôňa, pretláčajúca smrad [druhej mŕtvoly]. A keďže tí ľudia boli hlúpi a nerozumní, nepochopili, že ono telo je sväté. Nikto veď nevedel, že tam je pochovaná sv. Petka, keďže tam ležala už dlho. Dumali, čo urobia, až napokon si povedali medzi sebou: "Načo budeme kopať inde, veď táto jama je dosť široká aj hlboká, hoďme tam tú mŕtvolu, nech tu nesmrdí. Ak tamto telo bude nejaké sväté, Boh si ho vyberie." A tak zakopali onu mŕtvolu pri tom svätom tele a rozišli sa domov. Jeden z nich, dobrý kresťan menom Georgij, sa tiež pobral domov, a večer vstal, aby sa pomodlil ako vždy. Keď potom zaspal, [vo sne] uvidel nejakú ženu, akoby kráľovnú, sediacu na zlatom, svietiacom stolci. Okolo nej stálo mnoho krásnych, svetlých vojakov. [Georgij] sa zľakol, padol na zem a rozochvel sa, keď sa na tú krásu už nedokázal viac pozerať. Jeden z tých krásnych, svietiacich mladíkov k nemu pristúpil, vzal ho za ruku a povedal mu: "Vstávaj, Georgie. [Takže vy ste] nechali ono smradľavé telo pri tele sv. Petky? Teraz pôjdeš, rýchlo vyberieš jej ostatky, a uložíš ich do zlatej urny, lebo kráľ sa potešil jej dobrote. A Pán ju takto preslávi po celom svete." Potom aj ona sama mu povedala: "Rýchlo vyberte moje ostatky a uložte ich na pekné miesto, lebo nemôžem už ten smrad viac trpieť. Čo sa nebojíš Boha, že by vás ohňom spálil? Aj ja som [len] človek, narodená od otca a matky, a to miesto, kde ste, čo voláte Epibates, je moja vlasť." Tej noci sa podobný sen prisnil aj inej žene, dobrej kresťanke menom Eufémia. Aj ona počula podobné slová, a dostala príkaz, aby ich ešte ráno všetkým vyrozprávala, aby ich Boh ohňom nespálil. A tak ráno obaja vyšli a vyrozprávali svoj sen všetkým Epibaťanom. Tí sa rýchlo zíšli, a s radosťou vykopali tie ostatky ako drahý poklad, a veľmi ich udivilo, ako jej sväté telo bolo zdravé, krásne a voňavé. I vzali ono telo so sviecami, spolu s kadidlom, tymiánom, myrhou, a mnohými inými vonnými prípravkami, a uložili ho s radosťou do chrámu sv. apoštolov.³

Tam vykonala sv. Petka mnoho zázrakov. Posadnutí vyzdraveli, a tiež chorí, hluchí a slepí. Ktokoľvek došiel s čistou vierou a láskou voči sv. Petke, nech mal akúkoľvek chorobu, hneď vyzdravel. A tak sa stala známou po celej epibatskej krajine, a nielen tam. Čoskoro sa stala známou aj v Carihrade a po celej zemi. Prešla nejaká doba, grécke kráľovstvo sa oslabilo, na rozkaz boží [do krajiny] vpadli Rimania [Frankovia] a Carihrad dobyli. Ako vraví kráľ Dávid: "s palicou železnou ho vzali". Frankovia plienili všetko v Carihrade, pokradli zlato aj striebro, aj cirkevné rúcha a náčinie, čo si veľmi cenili, a napokon aj sväté relikvie. Všetko odnášali do Ríma. Toto museli trpieť Carihradčania aj ctihodný zbor kňazov, vzdychajúc a trápiac sa z veľkej ťažoby. A tak len sa ponevierali ako mŕtvi, modlili sa Bohu a vraveli si: "Vstávaj, ak spíš, ó Pane, lebo zabudol si na našu chudobu a trápenie". Aj inak sa vtedy modlili a rozmýšľali.

V tom čase ctihodný kráľ tъrnovský Ivan Asěn, syn starého bulharského kráľa Asěna, držal svoju ríšu mocnou rukou. Nijak sa nezľakol Frankov, keď dobyli Carihrad, ale naopak zhromaždil svoje vojská, aby porazil nečestných. Zabral mnoho krajín: na rozkaz boží hrdinsky vtrhol do zeme macedónskej a podmanil si ju; aj Svätú horu Athon, aj Solún s okolím, aj celú zem Thessálsku, aj Tripolsko a Dalmáciu, čo prináleží k zemi Albáncov, a dobyl ju až po Drač. A po všetkých krajinách, čo zabral, ustanovil metropolitov a biskupov, žiarivých a čestných, so svojimi svätými xristobulmi, čo sú teraz v slávnej lavre na Svätej hore. A nestačili mu tie zeme, čo bol dobyl, no vytiahol aj na Carihrad a dobyl ho. Frankovia, ktorých tam našiel, sa mu poklonili a podčinili, stali sa jeho poddanými a odovzdali mu daň.

Keď tam [kráľ Ivan Asěn] všetko dobyl, tiež sa dopočul o sláve sv. Petky, o tom, aká je svätá, o jej liečení a zázrakoch. Vážne sa nad ňou zamyslel a srdce mu zahorelo. A ako keď smädný jeleň túži za vodou, tak aj kráľ Ivan Asěn zatúžil po jej svätých relikviách. Veď jej zázraky boli známe po celom svete. A tak sa kráľ vrátil do Tъrnova, a tu vymyslel dobrú a vyrovnanú dohodu [o prímerí]. Vtedy vyslal rozkaz Frankom do Carihradu, hovoriac: "Nechcem ani vaše striebro, ani zlato, ani perly, ani drahé kamene. Len jedno od vás chcem. Vo vašom franskom panstve je jedno mesto, Epibates, v ktorom sú ostatky sv. Petky. To sväté telo aj s urnou mi dáte. To je všetko, čo od vás chcem." Keď to Frankovia v Carihrade pochopili, hneď sa pripravili, poslúchli kráľa celým srdcom, a poddali sa jeho rozkazu. Poslali mu list s poklonou, v ktorom vraveli: "Nech sa stane vôľa tvoja, kráľu na mnohé letá, čo si želáš, vezmi si. Ak aj naše duše by si chcel, skláňame sa pre tebou." Keď to počul kráľ, zaradoval sa, až sa cítil, akoby lietal po nebi. Z veľkej radosti nevedel čo robiť, pomyslel si: "Aj keby som mal dať všetko svoje zlato a striebro s polovicou svojho kráľovstva, sv. Petku prinesiem do svojej ríše." Vtedy vyslal presvätého Marka, metropolitu velikoprěslavského s veľkými poctami, aby priniesol telo prepodobnej Petky z mesta Epibates do slávneho mesta Tъrnova. A vladyka tam aj odišiel, a vykonal všetko, čo bolo potrebné, vzal ony relikvie, a ako šiel, chválil Boha i prepodobnú Petku. A keď prešiel hranice franského panstva a vošiel na územie bulharské, všetci z okolitých miest i dedín mu vyšli v ústrety so sviecami, i kňazi v kňazských rúchach, a spoločne odprevádzali sv. Petku s kadidlom, tymiánom, myrhou a inými príjemnými vôňami. Keď čestný kráľ Ivan Asěn rozumel, že mu nesú ostatky sv. Petky, vyšiel z mesta peši, [a s ním] aj jeho matka Elena, jeho kráľovná Anna, spolu so všetkými svojimi bojarmi. [S nimi šli aj] patriarcha kýros Vasilij, spolu so všetkými kňazmi a diakonmi, a všetkým ľudom z mesta. A všetci šli peši štyri poprištia, kým ju stretli s veľkými poctami. Aj kráľ sa poklonil až po zem, pobozkal jej ruky aj telo čestne. A všetci sa jej s pocťou poklonili a bozkávali ju. Zaniesli ju do mesta do kráľovského chrámu a uložili ju tam v roku 1202 od narodenia Kristovho. Dodnes spôsobuje zázračné vyliečenia každému, čo k jej urne prichádza s čistou vierou, [vďaka] milosti a láske k človeku nášho Pána, Ježiša Krista. Tomu buď sláva na veky vekov, amen!


*****

podla ranej novobulharskej redakcie z damaskinov Tixonravova, Berlinskeho, Ljubljanskeho, Popa Ioanna a Popa Punča, a tiez Nedelnych pouceni Sofronia biskupa Vracanskeho

v novsej verzii od Dmitrija Rostovskeho (Kniga žitii svętyxъ, t.1, s.582-586, tu) Zitie pokracuje: Tъrnovo je dobyte Turkami a sultan si neporusene telo svatice prenesie do haremu; tu vsak sposobuje zazracne uzdravenia jeho sluhom, kvoli comu mnohi z nich prestupuju na krestansku vieru, a tak ho venuje carihradskym krestanom; roku 1641 sultan posiela Petkine relikvie moldavskemu kniezatu Ivanu Vasilievmu; ten ich uklada v katedrale v Iaşi, kde lezia dodnes


¹ - podla Rostovskeho (Epibates bola vsak dedina pri Carihrade, daleko od Kalikratie aj Srbska)
² - podla popa Punca (tu, s.165 f.)
³ - tu sa verzia u popa Punca konci



0468448301495370024493140654535508593340
al-caid
 al-caid      07.02.2019 - 09:40:06 , level: 1, UP   NEW
Hus
aj Hus sa nechal inspirovat hlaholikou (so svojim Azъ Buky Vědě, Glagoli, Dobro Estъ...) ked vymyslal svoj minislabikar:

A Bude w súdný den Celé wṡem ṡvatým eleḋi Dáno eḋictvíe, nebeské králowstvie Ey Fáraṙ Jeżíṡ kṅez Genż gest Hospodin Ili Y také Král Lidí ákán od ḋábl̇a a od kṅeżí Mnoho Nás ekdy On, w ṅem budem navieky bydleṫi, Pokoi Rád dobrovol̇ṅe ádem bezhríechu Sl̇úżil każdému ċl̇ovieku lechetný vṡí ctnosṫí Tak elesný ċl̇oviek ukázaw svými skutky Velikost bożstvíe y ċl̇ovieċenstvíe Wsobie Xil̇ kdyż duṡi pusṫil Zany ivotem Chṫe ny spasiṫi Genż gest konec y poċátek vṡeho dobrého pożehnaný navieky.

plna verzia Orthographiae Bohemicae - https://play.google.com/books/reader?id=oO49AAAAYAAJ&hl=de&printsec=frontcover&pg=GBS.PP1

046844830149537002449314065453550859334008593350
twoclicks
 twoclicks      07.02.2019 - 09:50:38 , level: 2, UP   NEW
a-ha ... cize Y kedysi sluzilo ako J a potom importovali J a ypsilonu sa uvolnili ruky na tyranie ziakov vybranymi slovami? ci ako to vlastne bolo?

04684483014953700244931406545355085933400859335008593404
al-caid
 al-caid      07.02.2019 - 12:25:40 (modif: 07.02.2019 - 13:16:56), level: 3, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
g bolo /j/ (napr. genż je dnes jenž), ono y sa v Husovej dobe este vyslovovalo trochu inak (v litovcine mu zodpoveda dlhe ū, napr. sūris "syr", takze asi nieco medzi /u/, /i/ a ruskym ы)

teraz citam, ze Hus citatela upozornuje, aby medzi i a y rozlisoval, takze asi sa ten rozdiel uz stracal (len dlhe /ý/ sa az neskor meni na /ej/, takze v niektorych nareciach asi este rozdiel bol)

0468448301495370024493140654535508593340085933500859340408593456
twoclicks
 twoclicks      07.02.2019 - 14:18:34 , level: 4, UP   NEW
danke sehr.
ak teda predpokladame, ze neskor, za hattalu, uz ten rozdiel zanikol, bol dobry napad znova tam to y tlacit?
mne to je viac menej jedno (aj ked v poslednych 4 mailoch som musel po sebe opravovat par y/i), ale ked vidim, kolko zbytocneo trapenia ma syn pri priprave na 8-rocne gymnazium, nepremarnili vtedy otcovia gramatici sancu zjednodusit zivot buducim generaciam?

046844830149537002449314065453550859334008593350085934040859345608593612
al-caid
 al-caid      07.02.2019 - 21:41:39 , level: 5, UP   NEW
pisany jazyk si zije vlastny zivot; v 19.storoci by som mohol oponovat, ze takto mali lepsi pristup k cestine a rustine, no to je uz davno

ako sa vsak v tychto veciach vrtam, stale viac som za pokracovanie tohto tyrania - Sk pravopis je relativne lahky, si pozri ako sa od vyslovnosti odlisuje anglictina a ine zapadne jazyky

0468448301495370024493140654535508586505
al-caid
 al-caid      18.01.2019 - 09:19:31 , level: 1, UP   NEW
Trunte vs Wikipedia-Kirchenslavisch - https://www.academia.edu/38168766/Wikipedia-Kirchenslavisch.pdf

0468448301495370024493140654535508534541
al-caid
 al-caid      16.08.2018 - 10:52:11 , level: 1, UP   NEW
Blagodě'telnoto prodolže'nie TANZIMA'TA

izda'deno ot Ca'rstvennago Sově'ta Pravosu'dię,
Na vsi'čkite Podda'nnicy Derža'vnago Ca'rstva

Peča'ta#sę sъ iždive'nie G. Panagio'ta Kirmitčo'va
Rožde'niemъ ot Te'rnova,
zaradъ
Da sę` razdada'tъ vъ Da'rъ
Za Po'lza
Na svoi'te Edinoro'dcy

***

Blagodě'telnoto prodolže'nie TANZIMA'TA

Vsevysoča'jšeto Pravi'telstvo izda'de nastoę'šteto uvědomle'nie za izvě'stie na vsi'čkite ži'teli, podda'nnicy derža'vnago Othoma'nskago Ca'rstva, če` ne predstoi` ot sega` vъ bu'dušte ni'komu nika'kovo muči'telstvo i nepra'vda, koe'to i vměšta'kamy tu'ka.
Nastoę'štyte Povelě'nię razsmotre'ny i sočine'ny su'šte vnu'trъ sama'go Vyso'kago Sově'ta Pravosu'dię, obęvlę'vat#sę tu'ka sporedъ Samoderža'vnoto Ca'rsko Povelě'nie.

Go'spodi spasi` Carę'!

Pravi'telstvoto EGO` VELI'ČESTVA žela'jušti vsegda` soverše'nnoto blagopolu'čie i spoko'istvie svoi'xъ Podda'nnikovъ vsę'kago či'na, zaprešta'etъ vsę'ko nasi'lie i na naj-malě'jšago, zašto'to e tako'vo proti'vno na zako'nъ i na pravosu'dieto, i iska da poluča'vatъ vsi'čkite bez° ra'zistvię vsę'ko Predsta'telstvo i Pravosu'die pod° Samoderža'vnoto ca'rsko Pokrovi'telstvo. I vyššereče'nnoto Pravi'telstvo ne presta'va da povelę'va vsegda` na vsi'čkite Čino'vnicy Ca'rstva, no pri vse` tova` ne'ka da zna'e i vsę'kij

2
ca'rskij Podda'nnikъ, če e' zaprešte'nna i vozbrane'nna proti'vъ nego vsę'ka nepra'vda i muči'telstvo, i če` vsę'kij ko'jto by derzna'lъ da sto'ri ně'što ot tova` zaprešte'nnoto, šte' se naka'že stroža'jše. I pone'že se razda'doxa uže` nu'ždnyte povelě'nię po vsi'čkite ca'rski Činno'vnicy, Pravi'telstvoto mo'že da pomy'sli, če` ně'koi ot Čino'vnicyte ili` ot Podda'nnicyte ne sa` razumě'li tova` to'čno, razsudi'#sę nu'ždno da se` naznača'tъ i da se` tolku'vatъ pi'smenno pravdoljubi'vyte ty'ę Sově'ty Veli'čestvennějšago Carę' zaradъ izvě'stie na vsę'kago.
Sla'va Vsevy'šněmu Bo'gu, če` vъ blagopolu'čnyte dni` Mi'lostivějšago na'šego Mona'rxa obezbědi'#sę živo'tъ i imě'nie vsę'kago, i slědova'telno, ako ně'koj pokusi't#sę na živo'tъ i na imě'nie drugo'go, ili` povredi` če'stь~ta' i pověre'nieto ně'komu, takovy'j ko'j da e', šte' se naka'že a'bie stro'go. I zaradъ ta'ę rabo'ta vsi'čkite Vlasti'teli i vyso'kite Čino'vnicy šte` da pa'zatъ, kato` ot sega` vъ bu'dušte da ne de'rzie ni'koj da stru'va ubi'jstva, grable'nię i ta'jny kova'rstva zaradъ da povredi` če'stь~ta` ně'komu.

3
Džereme'ta i Rušьve'tyte pone'že sa vozbrane'ny i ot zako'na i ot Pravi'telstvoto, za tova' i ni'koi ne šte' prie'mne ot ně'kogo edna` a'spra, da'že ni edno (sina'pno) ze'rno.
Ni'koi ot naro'da ne šte` da e' do'lženъ da stru'va ně'komu Angari'i, no vsę'komu rabo'tniku ko'jto šte rabo'ti ně'što da se` vozdade` prinadleža'štata mu zapla'ta.
Vlasti'telite, Sudi'ite, Čino'vnicy i vsi'čkite ca'rski Služi'teli šte` kupu'vatъ vsę'ka ve'štь i što'to i^mъ potre'bva sosь pary` po oby'čestvennata cěna` a ne` podo'lu: Ta'kožde i ni'koj ne šte` mo'že da proda'va ně'što pogo're ili` podo'lu ot opredě'lennata cěna`.
Služi'telite na Vlasti'telite i pro'či ko'j da e, ko'lkoto pǫ'ti sluči'lo by sę da xo'datъ vъ ně'koe Selo` ili` Gradi'šte zaradъ da sobi'ratъ pary`, ili` zaradъ dru'gi ně'koi rabo'ty, kakvo'to i pǫ'tnicyte koi'to minu'vatъ prezъ mě'sta i Sela`, šte` jada'tъ i pię'tъ sosъ svoe` iždive'nie, i ni edno` jajce` ne šte' i'mъ se dade` bezъ pary`.
Vlasti'telite ne šte` prie'mvatъ ot svoi'te Podvla'stny zaradъ ipka'ta si nito` pary`, nito` ve'šti zaradъ potveržde'nieto i'mъ, (što'to)

4
(što'to) gi posta'vętъ po Sela` i dru'gi města`: Nito` Podvla'stnyte šte` da'vatъ za tova` ně'kakovъ da'rъ, zašto'to a'ko poka'žatъ po'slě taki'vy iždive'nię, i gi` premi'natъ na da'noka, ne šte' se pri'emnatъ ot Pravi'telstvoto.
Mitropoli'tyte i Gradonača'lnicy da ne nasi'lstvuvatъ i da ne stru'vatъ Nepra'vdy na svoi'te naro'dy.
Vsi'čkite ca'rski Podda'nnicy pošto` otdada'tъ ca'rskite i zako'nnyte svoi` dav'nię na vre'meto i to'čno sporedъ do'lžnostь~ta' si, šte` bǫdatъ svobo'dni ot vsę'ko dru'go nepra'vedno vzyska'nie.
Čle'nyte na eparxia'lnyte Sově'ty (Šura`) šte` gle'datъ sobo'rno vsi'čkite děla` koi'to se sluča'vatъ sosъ mno'go Pravosu'die, bez° da sto'ratъ ně'kogda ljubo'vь (xati'rъ) ednomu na povrežde'nie dru'gogo.
Sudi'ite šte` su'datъ ta'kožde sluči'všyte sę sude'bny děla` sosъ Pravosu'die, vnima'jušte da se` ne sto'ri ně'komu kakova` nepra`vda.
E'to za tova` vsi'čkite naro'di poznava'jušte Blagoděę'nięta Vsemilostivě'jšago na'šego Carę', do'lžni sa da se` mo'lętъ vsegda` Bo'gu zaradъ EGO VELI'ČESTVO, i

5
da se` soobraza'tъ sosъ ty'ę Samoderža'vny EGO Povelě'nię, udalę'jušte#sę ot vsę'ko prestuple'nie: A'ko li ně'koj vъ bu'dušte za svoe` korystolju'bie de'rzne da sto'ri ně'što proti'vъ Ca'rskite ty'ę Povelěnię, to` Vlasti'telite i'matъ do'lžnostь a'bie da izvěstę'tъ tako'vo derznove'nie na Pravi'telstvoto, zaradъ koe'to se i izda'de i obęvi` tova` uvědomle'nie.
Vъ Ca'rigradě, 4 Revjul-evve'lъ, 1262
Sie'stь, 18 Feurua'ria, 1846

Vměsti'vše vyššereče'nnoto tova` no'vo Uvědomle'nie Othoma'nskago Pravi'telstva, koe'to poda'va na svoi'te Naro'dy, ka'kъ da ne ublaža'vamy na'šyte edinoro'dcy sъ pro'čite Sopodda'nnicy koi'to se name'ruvatъ vъ Ca'rskata derža'va!
Pravi'telstvoto EGO VELI'ČESTVA oduševle'no su'šti sъ narodospasi'telny čuvstvova'nię, koi'to pobužda'vatъ Ote'českoto se'rdce Vsemilostivě'jšago na'šego Carę`, i soobrazu'jušti#sę sъ blagodě'telnyte NEGOVY Sově'ty, izda'lo e i pre'žde svoi'te Povelě'nię na svoi'te Čino'vnicy sъ naměre'nie da presta'natъ uže` (Nepra'vdyte)

6
(Nepra'vdyte), Ugněte'nięta i Zloupotreble'nię, koi'to po ve'txite pravi'telstvenny usta'vy, a ne` po soverše'nnoto Soobraže'nie blagodě'telnago Tanzima'ta mu'čexa i otęgča'vaxa Naro'dyte. No sega` e'to i'styte Povelě'nię' koi'to se obęvlę'vatъ na sa'myte ca'rski Podda'nnicy izęsnę'vatъ se sъ ty'ę rě'či: ** Ne'ka da zna'e i vsę'kij ca'rskij Podda'nnikъ, če e' zaprešte'nna i vozbrane'nna proti'vъ nego vsę'ka nepra'vda i muči'telstvo, i če` vsę'kij ko'jto by derzna'lъ da sto'ri ně'što ot tova` zaprešte'nnoto, šte' se naka'že stroža'jše. I če se` obezbědi` živo'tъ i imě'nie vsę`kago, i slědova'telno, a'ko ně'koj pokusi't#sę na živo'tъ i na imě'nie drugo'go, ili` povredi` če'stь~ta` i pověre'nieto ně'komu, takovy'j ko'j da e', šte' se naka'že a'bie stro'go. **
Sъ koi` u'bo dru'gi poę'sny i podějstvi'telny rě'či mo'že dru'go ně'koe Pravi'telstvo da reče` na svoi'te naro'dy, če se` uprazdnę'va Samovo'lstvo, i se` osnova'va i utveržda'va Rave'nstvoto, če sa` ca'rskite žela'nię Ote'česki i blagodě'telny, sъ namě'renie kato` da blagode'istvuvatъ Podda'nnicyte MU i poluča'vatъ vsi'čki bezъ ra'znstvię

7
vsę'ko Predsta'telstvo i Pravosu'die pod° Samoderža'vnoto MU Pokrovi'telstvo!
No Promyšle'nieto Pravi'telstva izęsnę'va#sę ešte` pomno'go na Onova` mě'sto gdě'to kazu'va vъ Uvědomle'nieto: ** Mitropoli'tyte i Gradonača'lnicy da ne nasi'lstvuvatъ i da ne stru'vatъ Nepra'vdy na svoi'te Naro'dy. ** Zašto'to Pravi'telstvoto se e uvě'rilo, če` mno'gi Zloupotreble'nię stru'vaxa se ne to'kmo ot mě'stnyte Vlasti'teli i dru'gi Čino'vnicy, no i ot samy'te Ony'ę Gradonača'lnicy, koi'to i'mat° neposre'dstvennoto vlię'nie vъ děla'ta na svoi'te edinoro'dcy i edinově'rcy, i se` polzu'vaxa mno'go pǫ'ti ot zva'nieto si i stepe'nь ko'jto imě'xa, za` da nasi'lstvuvatъ svoi'te bra'tię. Togo` ra'di i Pravi'telstvoto sto'ri Promyšle'nie da istrebi` tako'vo gnu'sno i zlo` dě'lo izmeždu` svoi'te Podda'nnicy.
I sega` Pravi'telstvoto pošto` udavi` mnogogla'vnata O'naę i lju'taę zmię` na Zloupotreble'nieto, na Nepra'vdyte i Samovo'lstvoto, tru'di se da vvede` nu'ždnyte mě'ry, kato` da gi` upra'vi na ustanovle'nie Blagozako'nstva, i na vozdviže'nie blagode'istvię svoi'xъ Naro'dovъ, zaradъ koe` i

8
poluči'lo e Pravi'telstvoto EGO VELI'ČESTVA dosto'jny opravda'nię za da prie'mva čuvstvi'telnějsata blagoda'rnostь ot vsi'čkite ca'rski Podda'nnicy, koi'to podkrěple'ny sъ takovy` ca'rski Blagodě'ęnię, šte` pogle'dvatъ ot sega` sъ ra'dostiju kamъ Nebo'to, i šte` podvi'gvatъ mole'vnyte si ru'cě vъ Vsevy'šněmu zaradъ Vsemilostivě'jšago na'šego Carę'.
Tova` Uvědomle'nie prevede'#sę na vsi'čkite ęzy'cy Naro'dovъ koi'to se name'ruvatъ pod° Pokrovi'telstvoto derža'vnago Ca'rstva, i peča'ta#sę vъ Samoderža'vnata Peča'tnę na mno'go Lista` zarad` da se` raznesa'tъ po vsi'čka Ca'rskata Derža'va.

Izъ Smi'rnskago Vě'stnika.
Vsę'kij vě'rnyj Podda'nnikъ da vze'me po edin'nъ Li'stъ ot tova` Uvědomle'nie blagodě'telnago Tanzima'ta, i da go` i'ma kato` ně'koj Ně'drennikъ vsegda` vъ pa'zuxata si, i kogda'to by se sluči'lo da go` obidi` ně'koj, to` da go` protivosta'vi kato` tve'rdyj šti'tъ Pravosu'dię, i uvě'reny smy če' šte privede` vsi'čkite Nepra'vedny vъ ču'vstvo za da pozna'ętъ do'lžnostь~ta' si.

***

Prevede'#sę na Bo'lgarskij ęzy'kъ
ot
K. Ognę'noviča.

***

L Peča'ta#sę
Vъ Ca'rigradě 1846
U Thadde'a Divičia'na.

0468448301495370024493140654535508532042
al-caid
 al-caid      09.08.2018 - 10:45:36 (modif: 13.08.2018 - 21:14:08), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
(Krninsky damaskin 15)


198b

damaskina (monaxa) ipodiakona i studita slovo sъvětnoe vъse i poučenie sъmrъtnoe , o eže Zělo neridati skončavšix se , izbranno ot někoego kněZa kidexia . (slovo) *ei* (15) ***

Slyšite ljubimici učenie i pritčy slyšite slovo (božie) , da izydetь pečalь ot srdca vaša za nemnogašti slovo utěšenie bolězny i učenie dobroe pogubljaetь skrъby mnozěx bratie moa vidy vьčera živuštiix iže i besědujuštix i sъrdujuštix sę sъ nami , i (ninja) nesut nь ili poidoše kъ prizyvajuštiixь (vladyky) , ili ležešte vъ posteli . i ožidajušte i ty sъmrъtь , sego radi i (mnogo) rydanie (ninja) viždu mnogo sъmuštenie vъ (crьkvy) bezčislъny plač vъ domy i (nepodobnye) xlipi i tečenie vъ

199a

xraměx (božiixь) . mnogašti že (molixь) vaše (blagočъstye) o syx radi . i vъ spominax vy . jako sъ trъpěniemь i sъ (blagodareniemь) da prětrъpiou mrъšiixь pogribajuštiix se , i da netvorite tako bezčinno i (nepodobno) . ni že jakože ašte pogybšiimь , iměite o (xristianě) prěstavlъšix se , i da neplačete (nepodobno) . sebě ljubimici da plačimь , (če) meštix se da rydaimь . ašte ne ucělo mǫdrym se ot umrъšixь bratiaxь našixь , kogda pokaem se ; ašte Očima javlenno zrykacy byvaemь i neobrašlim se ; kogda da ispravy se samy sebě , sego radi da plačimь sebě (molju) vi se . i nejavljaem se jako besъmrъtny . za ne edinь pǫtъ sъmrъtnyi . i pročee i nьně vъ vsěxь osǫždenie (božie) prědannoe ravno sъmrъtь cara neboit se . arxierea nepočitaetь . starca (nepomiluetь) . krasota (nenaviditь) . edinorodnye neumilosrъdit se niže slъzy zritь . kněZe netrepěštetь gospodie ne vъ umь svoi (bъlagoslavletь) . lica nezritь . nь vъ vъsěx (gradetь ?) , sego radi vidimь elycii (?) sut na zemli , (zautra) na (nebesa) , ašte sъtvorili sut dobra (duše) svoe e radi . (dnesь) (esi) vъ pola ti , i (zautra) vъ grobě . (dnesь) vlastelinь i velikь , (zautra) smrъde i vonjae črъvie plъny (dnesь) veličavi i neprijateljanь , i (zautra) směrenь i (bezglasnь)

199b

(bezglasnь) . (dnesь) (raduet) se i (veselit) se , i (zautra) smrъdit ot vъsakoe vone množae . mnogašti že vъprašaemь drugь druga . gde onь sica kněZь , gde (carь) velikyi . gde nasilnikь i grъdelivь ; gde xyštnikь i nepravednikь ; gde xulnikь i obydlivь ; poidoševъ město strašnoe i prěslavnoe ; gde ; ideže (est) sudii sudiamь ideže (est) strašneiši strašny . (carь) (caremь) . tamo ideže vъsi ravno stojutь . raby i rabye . svobodny i (blagorodny) . nečъstni . grěšnici . pravednici . pravednici že věnčavaemi , grěšnici že osǫždaemi . gde tъmo (caremь) prividědnie , kneZemь vuznošenie ; gde bogatimь nemilosrъdie ; gde sudiamь licemerie , gde dobrota junotamь mnogo javlenna ; junoša nerazumnь . gde imě ei naděždu žiti mnogo lětь . junoša krotkь i veličavь . proče e kto zde veličavi . tamo (bezmilostyvь) . zde pianica , tamo pone ni edinu kaplju vodu imatь . zde gotovь vъ zloslovie i karanie , i tamo svězanь i ukaraemь . zde gotovь na nepravdy i na vъsxyštenie , nьtъmo oslǫždenь i poviju svězanь . gde tamo prěmudrь bratie moa ; gde vlastelinь , gde silnikь ; gde prědstojuštix emu mnogii i velikii . gde ony iže pijutь vino sъ igry i (svirbami)

200a

(svirbami) . i siceva da pijutь i ny žeždu šte i raby (tvoy) (xristiany) . věruimě temi ideže ot zlo stradanie ixъ i ništeta ixъ , želajušte i išušte sъmrъtь . uvy mně ljubimicy . strašnuju sъrъtь ; byvaetь želajušte ništetu . i životoljubymi , byvlet vъ potrebněišimь (nenavidimi) . i svět sъi ljubymi vъ vsěx , byvaetь vъ oněx zabyvajušte . proslavlenь (estь) (bogь) . ideže vъsakъ prinosima sъmatraetь . bratia moa (xristiany) . sъmrъtь ně zla , nь i pače dobra . i (neglagolaju) azь . nь i pravedny iovь tako (glagoletь) , sъmrъtь mǫžu pokoi . i (apostolь) pavelь (glagoletь) , umirajušte že opravdet se ot zemle grěxom , svobaždaet se ot xyštenia . ot nepravdy , ot klevety . ot privъlagania . sъmrъtь (est) (pravednym) pokoi . sъmrъtь (est) malim otročetem utěšenie . sъmrъtь (est) rabom svoboždenie . sъmrъtь (est) ponuždaemym svoboždenie . sъmrъtь (est) bědnykom otpuštenie . ašte ne by byla sъmrъtь , xotěxom jasti drugь druga sebě . ašte ne naděem se suditi se on že vъskresenie upovaemь . ašte nexotěli byxom izьpadnati ot raja , ni žesъmrъtь nas xotěše (obladati) , (vidiš) li (človekoljubia) (vladyky) ; ili osuždaeši ot padenie naše , (bys ?) vъ (nas ?) (spasenie) . ašte li že (est) pravednikъ (umiraeši) , raduet se . za njesъ mnogom upovaniemь poxoditь kъ (bogu) . ašte

200b

li (est) grěšnikъ , neskrъby , za nepriobrěte zlaa ideže xotěše podeti . ašte by bylo jako i my ostati zde , pravedne xotěxom plakati i umrъšiixь . ašte že (est) jako vъsy my tamo poxodimь . da neplačem se tako neutěšně , ona eže tvorimь pravědne i zakonně , da ne ix rasi (plače ?) sъ nepodobnimi dělesy . nevididiši li kako tvorimь o umrьšiix ; sъ psal°my i (pěsni) my posilaemy ix vъ grobъ , i pokazuemy kako (blagodarixum) (boga) . sъbělimi plati povivaemь , i naznamenuemь novouděanie ne tlěnia . sъ thimianom i svěštie vъže ženi sъprětaem° . i pokazuemь jako ot tъmnago mira sego , poxoditь vъ svět (božii) . na (vъstocě ?) polъgaemь glavu emu , i na znamenu emь (vъskresenie) . jako jakože (slьnce) sъkrivaet se i paky vъsijavaetь , tako i (človekь) . umiraetь , i paky vъstaetь . i my (boiže) věruemь jako (est) (vъskresenie) mrъtvym , da neskrъbym množae . jakože i pročii iže neimut (vъskresenie) naděžde . za nie onь iže nevěruetь (vъskresenie) ni naděet se . pravědne plačet se i umrъšiixъ . elliněxь . evreie . samaranini . ini ęzyci grěšny i nečъstivy , da plačjut se umrъšeeix . i my že da uslyšim (xrista) i da věruemь , jako gredet° (človeka) i (nyně) (est) . jako mrъtvy uslyšavšei (glasa)

201a

(sina) (božia) . i uslyšavše i oživut , i (prorokь) (isaia) (glagolet) , (vъskresnutь) mrъtvy i vъstanutь sušti vъ grobě , pročee poneže vъskrešajutь mrъtvy , i (xoštem) viděti drug druga nas da netvorim (nepodobny) obrazy vъ umrъšix . da netvorim po obyčaju drevnyx ellinь že rastrъzajušte ryzi naše nь pače (duše) da otvrъzem jako i na toju sъmrъtь ožidajetь . nebyemь glavy naše sъ rǫkama našima . neprizyvaem mirota (želnyce ?) iže ny nedobrie i nepotrebnye da nas podvyzajutь plakati . neotkrivaemь glavy naše , i posramljaemь (xrista) glavu vъsem . neplačim umrьšee vъmnozěx (dněxъ) , radi da neiznevěrimь (vъskresenie) . neglagolimь xulna slovesa , radi da nepovrědimь i umrьšix i sami sebě . umre li otroče tvoe ; (blagodari) (boga) iže izbra bol°še e susědь . (xošte li ?) ego prietь . pokloni se emu . sъzdatelь li ego sъzda ; nerъti . nevraždevai sъ (bogom) ideže vъzetь plod črěva tvoego . umrь li brat tvoi ; i togda (blagodary) (boga) iže umret° radi našego (spasenia) . umre li edinorodny (sinь) tvoi ; proslavi (boga) , jako tъ radi grěx našix° umret i prěda se na sъmrъt . umre li dъšterь tvoju . i togda (blagodari) da te neprogněvletь , rcy mi (človeče) iže plačeši i rydaeši vel°mi . čto možeši

201b

sъtvoriti sъ plačem , vъskrešaeši li ego ; i nemožeši (spasiti) ego ; i (ně) (est) ti moštno , nь ničtože netvorišь , tъ či ju razgněvlaeši (boga) . (mrъtъvca) zriši umrьša , i ty drъznulь esi i ispuštaeši (glasa) ; vъ takovoe tain°stvo prědstoiši , i vъzmagaeši bezčina obraza ; ot edinuže stranu privodiši (sveštenniky) (blagodariti) (boga) ideže prěstavi se tvoi , i ot drugoju strannu vъpieši i kličeši mnogašti xulišit (boga) (?) ; nezryši li koe zlo nas ožidaetь ; koa Zvěrska sъmrъtь naša (svidětelstvuetь) . vъkoi put xoštem i i my poiti ; umьri treset se , i ty igraeši ; tъ izьdušaetь ; i ty šetaeši se ; onь strašit se i trepěštetь zrěšti věšti strašnie i prěslavnye ideže nikogda ix vidě , i ty ponuždaeši ego bo sebě plakati ; egda imaši umь ego , poveli ęzyk u ego , i plači pominajušti sъmrъtь , togda ašte možeši pomozy (dušu) ego . egda te pozdravljuetь , togda otzdrav°lju i ego . egda prostiraetь rǫcě ego i prositь pomoštь , togda ašte možeši sъtvori (milostiju) emu radi onogo . gde (molitvy) pomošt i emu togda gde ot (carь) da sъdružastvuetь . gde brat ; gde sъrodnikь . gde čęda . gde susědi . tamo brat brata nesvoboždaetь . dobra děla pomagajutь tamo . ničto že (ně) (est) (človekъ) ljubimici bratia . mala (žetva)

202a

(žetva) . i vъsa uvědaetь . vъ edinь čas , javljaemi že javljaet se , vъedinu črъtu . isxoditь (duša) i otxoditь tělo ego vъ zemle (matere) ego . tъkmo vъ onь (denь) strašnyi , xoštut pogybnut i pomišlenia naša . vъ tъi (denь) razdeljaet se bratia i drugy , i rod , i (sъodonicy ?) . da sъdružastvuem že , umrъšim , i razuměemь kako sъčetaem se . vidte velikoe tainstvo sъmrъtь , i prězyraite prěgrěšenia . vidte i vъstrepetaite . vidte i čjudite se . vidte i negrъdite se . ašte vidši cara ili kneZa umrьša razuměši li ego cara . i tъ sъmrъtiju treset se i tъ jako ženištь boit se . vъsъ byvaetь bezь milosti , i deže bě strašnь . vъ edinь čas byvaetь směrenь , velikyi i grъdi . tъi deže vъčera treseše se mirь , tamo smuti se . koleblet se vъsa sila (ego) pogybě . vidě (angely) strašny , i zaby vlastь svoju . zryt voin°stvo strašnoe , i togovu strax° , jakože dimь vъměni se . zryt viděnie stranno , i pogubljaetь obrazь ego . slyšitь otvorenie , (duši) i vъsь treset se . i plačjuštim (glagoletь) gde (est) načel°stvo moe i vlasti . uvy mně . (ole ?) vlastь istinna olě sily silnye . olě vlasti velikye . olě (carь) nepobědimь . olě (carь) strašnyi i besъmrъtnyi olě voinstvo prěslavno . takova i ina strašněiša sъmyšaja ju šte (mrъtvye)

202b

(mrъtvye) , mnogašti že i egda (duše) borešte , i inye vъskačešte ot postěle svoe xotěšte uběžati sъmrъty . druzy že skrъžešte zǫby svoimi . i niže byjušti se kolěnami . a drugy obraštajušte strašno Očima svoimi , zrešte (angely) i běsově . ideže izь stezajutь . ideže kleveštušte , ideže osuždljušte (dušu) ego . togda mnogo (molitvy) xoštet takovy . mnogye slъzy . mnogaa dobraa da sьdružin°stvujutь (dušy) . ašte zde xoštemь poiti nь ino město i ištemь družby , mnogaa pače xoštemь iměti tamo vъ strašnyi onь pǫtь družby (poděxodny ?) . da nas xranetь ot zlye taty běsově , ideže nexoštutь iměnie ili bogatъstvo , nь (duše) i štutь mučiti . togda dobrodružnin°stvoe (molitvy) , i ljubovь , iže mogǫtь izbaviti (duše) . dobry druzyi ništi sǫtь , (da na ?) nastavetь vъ (carstvo) (nebesnoe) sego radi da prědvarimь prěžde konca . da plačimь prěžde (mučenia) . životь našь (est) kratkь . (mučenie) že bez°čisla . skora sъmrъtь . i mirь kratkь . da sъdružin°stvuemь . umrъšomu . da poidemь daže do groba ego . da vidimь koe sъčetanie naše . da vidimь bogat°stvo naše . iže imat domь ego . da vidimь čestь naša gde vъdvaraet se . da vidimь čto byvaemь . da vidimь kako razdrušaem se , i da spravimь sami sebě . da vidimь

203a

kako umraemь , i da pokaem se . elici ištut° dobrota i krasota , da poidut na grobě viděti . elici ištǫtь čъsti i prъvočъstie , da poidut vъ grobě da vidětь čto prosetь , kako prězyrajut se ot vъsěx . kako popirajut se ot vъsěx ot malyx i velikyx . elici imut vraždu sъ inomь , da vidut s kym vraždujutь . elici pijutь i opivajut se i isxodětь vъně umom svoim , da poměnetь . čto priobrěšut . vidte ljubimici zrenie bezъmilostivno . vidte strašnoe viděnie , i rъcěte . kto (est) carь , i kto (est) voinь , kto (est) načelnikь . i kto (est) ništь . kto (est) junь . i kto (est) starь . kto (est) krasnь , i kto (est) bezьobraznь . nebyvaem li vъsi prъstь ; nebyvaem ly pepelь ; nebyvaem li zrenie prosto ; nebyvaem li sněd črъviem ; nesъnědaet li ni zemlja (maty ?) vъsem ; o veliko sъbytie . včera ljubymь , i (denь) nevidim . vъčera osezaexьmo sě i cělovaxom . i vъ malo (vrěme) sъmuštaem se pone da vidim se . gde sǫt Oči iže tvorexu namizanie zloe . olě zatvoriše (se) . gde vlasi na češlja ni i (vъp°sane ?) . gde lice izmivennoe i pomazannoe . olě potъmni se . olě sъtrь se . gde grъlo ideže vъzvišaše (se) ot kičeniemь tělesnym , olě istlě . gde junošьstvo i lěpota , olě grъdinja ; olě sъtrь se . gde ezykь i groxotь ; uvy umlъknu . uprazni se , i pročee

203b

ljubymici , nestanem tъkmo daže dozde , nь da vidimь i ponaprěd . da sъmyslim sekakovъ stavljajutь mrъtvy . sъ ideže lěžitь (nyně) , paky xoštet (vъskresnuti) , sъ ideže umrъknu , paky xoštetь běsěditi . i kogda ; egda priidetь strašnyi (denь) sǫdnyi . egda sěditь sudia suditi miru . egda prědstanut emu tysušte tysuštam i tъmami t°mь . egda (nebesa) svijut se jakože xartia . egda groby otvъzut se . egda istočniky isseknut . bezdny kolěbajut se . zemlja treset se . gory sъravnut se . kako vi imь namь (pobledaetь ?) togda byti , radi děla naša . radi děania naša . radi prazdnoslovia . radi bezьobrazna namizania . radi elika tvorimь (denь) i noštь . radi elika tvorimxotěniemь i nexotěniem° . uvy mně bratia moa , kakovo (est) město ono ideže (est) plačь i skrъžetь zǫbomь iže naricaet se tartarь . takovoe město , ideže i sami diavolь skrъžeštetь zrešti ego . uvy mně , kakovoe (est) rodstvo ognja negasimago , ideže goritь i nikogdaže nesvětit . uvy mně , kakova sut ona črъvia neusipaemaa mučnaa ideže nikogdaže nepočivajutь grizušte grěšniky . uvy mně , kakovi sut ony běsově , iže ni xoštut (mučiti) . togda xoštem zvati , i niktože nas nexoštetь poslušati . plakati xoštemь

204a

i niktože nas miluetь . uvy mně na grěšnycěx . egda pravedny stojutь o děsnuju (boga) . i ony skrъbljut . egda grěšnyci plačjutь se , i pravedny radujut sę . egda pravedni velikujušte , i grěšnici byjušte se . egda pravednici (bǫdǫtь) vъproxlaždenie . i grěšnici vъ strašnuju zymu , uvy mně na grěšniky . egda pravednicy proslavljajut se , i grěšnicy usuždajut se . uvy mně na grěšniky . jako pravědnycy xoštǫt iměti vъsa (blagaa) ; i ony xotěšte zrěti i skrъběti . egda pravednyci počъtut se . ony posramljajut se . egda pravednyci radujut se , ony skrъbetь ; egda pojutь pravednyci , ony plačjut se . pravednyci xoštut byti vъnědrox avraamlěx , i grěšnyci vъtъmu kroměšnoju . pravednycy radujut se na (neběsexь) , i grěšnici mǫčešt (se) vъ mukax . pravednicy poznavajutь drug druga , i mučeše i se nikogože zrešte . pravednici sъvtut se , i grěšnici potъmijajut se . pravědnyci běljut se , i grěšnicy očrъnevajutь . pravednyci (bǫdǫtь) nasištenny , i grěšnyci al°čny . pravědnyci (bǫdǫtь) vъ rai . i grěšnyci vъ mǫky . pravednyci (bǫdǫtь) vъ sadovia različna i krasna . i grěšnyci vъ rově tъmněmь . pravednyci sъ (angely) , i grěš°nyci sъ diavolom . pravednici vъ radosti , i

204b

grěšnyci vъ pečali . pravednicy věnčavajut sę , i grěšnyci uničažvajutse . pravednici gorě , i grěšnyci dolě . pravednyci na (nebesěx°) , i grěšnyci vъ prěispodnyx . sego radi (podobaet) ljubimici da rydaemь , syx radi (podobaetь) da plačem . sye (podobaetь) da vъspominaemь , da neoskǫdevaetь ot nas nikogda slъzy . ašte poživeši petь (deset) ili sto lět . i obogatěeši , i čęda tvoriši . i prikysueši (siny) i dъštere , i (carstvueši) . i vlastvueši . potom konc° čto ; sъmrъtь , i posъmrъty čto ; sud . ideže neimatь konca , i pokaanie . sego radi poxvaljaemь . mala otročeta , jako umreše , kako neumrexom maly , egda běxom otročeta . i pročee bratie mol se ideže xvalym i ljubym da postraždemь i my egda vidim vъ mala otročeta , da ne plačim . nь (glagoljutь) něcy , (sina) iměx edinorodna , mǫdra , (čestna) krasna , da me stara pitaetь . da mena zyraetь vъbolězny moei , i (nyně) umre da li neplačju ; kolika da reku i da ne plačet se (človekь) ljubimici . (ně est) že moštno da nerydaetь; nikto , i věmь i azь , jako edino (est) tvoe (smy ?) . razuměju i azь , jako plačju . nь (neglagolju) da ne slъzetь nikakože . slъzy , plači . (blagodary) (nebesa) . jako i (gospodь) pokazuetь (človekoljubcь) . plaka se jakože (človekь) , i (proslъzy)

205a

(proslъzy) se . toliko tъčiju plači , eliko ti nosit (estestvo ?) . netrъzai vlasi tvoe . niže skrъby daže do sъmrъti . nexodi jako vъ něuma tvoego ot pečali tvoee . mnogašti že jakože bezumny i bui . niže vъ (carstvo) ide (est) pogrebenь togovy xodetь . čto ino (nepodobněiše) e . čto ino ązyčьskyiše e ; čto ino vъ něčina (xristian°skago) ; sъ (bogom) li drъžiši vraždy ; sъ (cara) li imaši pizmu ; nь sъ kym imaeši ljubovь (bogъ) ego vъzet i ty rъpteši . jakože nevěstь (bogъ) čto tvorit° ; nerazuměet li edinь srdcovědcь , čto tvoritь ; egda vidiši sъmrъti (sinu) svoemu , rъcy jakože iovь (glagolet) (gospoda) , (gospodь) vъzetь , jakože iovь dva na (desetь) (siny) iměše i umrěše vъ edinь (denь) , nь nepoxuli . niže reč (nepodobno) slovo ot ustь ego . jakože něcy bezumnyi i bue ženě . iže (glagoljut) , ox, bex moi i počto radi sъtvori tako , ašte imaši ženu i prěstavi se , proslavi (boga) iže te sъčata sъneju , i paky te razdeli ot neju . ili jako bě nepotrebna i ustrani te (bogъ) ot neju . ili jao bě dobra i vъzljubi ju (bogъ) dobrěišee . (podobi) ěi ženy , tako da (blagodaretь) (boga) radi sъmrъti mǫža ee . nexuli , nerъpti . nerci nepotrebnoe slovo ot usta tvoa , ašte xošteši sъtvoriti (blagaa) radi umrъšago , sъtvori (milostinju ?) radi onemь . (podainišiim ?)

205b

(podainišiim ?) . vъdovicam , strannym . vъ tъmnicax . (sveštennikom) , da (molitvu) dějutь radi onem . vъ (crъkvy) , da vъspominajut se , ašte xošteši sъtvoriti dobru mrьšomu , i po trexь (dněx) emu . devetin i četiri (desetinu) . godinu . službu emu vъsu sъtvori (liturgie ?) eliko možeši . i nezri da ego pogrěbeši vъ město krasno i dobro . ideže ego polagaeši , nevrědit se ašte pogreběši ego i vъ (srьdcě) (crъkvě) , ničtože nepotrebьstvuetь ot syx . ašte sъprětaeši ego vъně , ničtože nevrědit se . (duša) ego tъčiju da (est) dobra , i (dostoina) (carstvia) (nebesnago) . vъžeži svěšte na grobě ego . ašte možeši , i kandilo oběsi da goritь vъ prazdnikь i vъ (nedelju) . vъsyx tъčiju (iznurevan ?) mnogaaže i velikaa prividěnia . vrědь (est) (dušy) umrьšomu . koi ; da ego nepogrybaeši sъ ukrašeniemь sъ srebrom , sъ oděaniemь . sъ iněx (nepodobnym) mъčtaniemь . ona vъsa , (podaždь ?) vъ (crъkvy) . podaždь vdovicam . vъ ništix . da ego praštavajutь . podaždь (sveštennikomь) da pominajutь ego . ideže xošteši podaždь , tъkmo vъ grobě neblagai . jako ničtože (ně est) pribitьkь ot syx umrьšomu . pročee ljubimici , elici slyšastě kakova (est) (xristianьskomu) činu děla . tvorite vъsačъsky . jako da i (gospodь) našь (isus) (xristos) upokoitь (dušu) ego (ninja)

206a

prěstavlьše e se , vъnědrom avraamlěx i vь (carstvo) ego . emu že (slava vo věky) , (...)

0468448301495370024493140654535508523385
al-caid
 al-caid      17.07.2018 - 16:35:50 (modif: 24.07.2018 - 11:27:37), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
1a
vi (bogь) spodobilь vo (carstvo) svoe (nebesnoe) togo radi napisaxь knigu siju na prostago jazika radi prosti ljudie darazumejutь takovoe rukidelie i pisanie moe brate i ima mnogo reči neispraveni poneže ne pisa angelь (gospodnь) ni (duxь) (svęti) no pisa ruka grešna (čelovečeska) ni ot svoj pametь izmislixь no ot (božestveni) knigi (Xristovi) proizvedox i napisax i napečataxь no ot bratię moj vozljubleni čitateli ne mojte mene grešnago proklinjati no (bogь) da nastavitь bratstvo vsem damь i blagoslovete me nedostojnago poneže ne ot mnogo učenie napisaxь ni ot mnogo orthografia no ot mnogo knigoljubie i revnostь ot srdce moe napisaxь vidite li (brate)
1b
mesto i napečatь postavixь pišu się predislovię za (svęti) (mъčenici) i ako po stradaxu (Xrista) radi pretrьpexu toliko muki i rani i dosadi i drugo mlogi reči ima izbranii za (svęti) (prěpodobni) (bogorodici) i angelomь i arьxangelomь i za sveku potrebu na sveki praznikь ugodno upisaxь ot proglo (crkvi) proizvedoxь i ot (grьčeski) izvodь paki na prostago jazika prepisaxь i domislixь azь ikajani i mnogo grešni Erei punčo da pročetutь nerazumejušti da razumejutь się: Prosta slovesa. poneže i ot bratię naši (svęštenici) ili monasi mlozina ima neumejutь propovedati tipografena slovesa (togo) radi potštax se i azь i mnogo (trudožixь) na sebe da bime pre (molitvi)
2a
te koi pročete tova (svętoe) pisanie predь soborь i dobre imь da izvestitь da razumejutь i oni da proslavutь ime (božie) zašto su glupavi ljudie kato ovci kogi neimat pastira a ti čitatelju propovedaj i nakaži (xristiani) i mi da polučišь proštenie grexovь tvoixь ot vsex (molitivago) (boga) (u...) (koliko) pomoštь imamь toja popь ili gramatnikь koj (...) izvesti knigu siju predь narodь da premnogaja (blagaja) leta vsegda i naveki azь Počexь knigu siju pisati vь leto ot sotvorenie mira (...) ot (rožba) že (boga) slova (...) (meseca) aprilia denь *z* (7) počexь i napisaxь skazanie do (...) prostago jazika pomenь sei dovek
2b
***
OGLAVLENIE KNIGI SEĘ KAKO Podobaetь izь obreštati i pročitati predь sobor vsę poredu (četeno) i prexvalno i čitatelja (bogь) da vrazumit vь čtenie
***
o pravilo angelu xranitelju ... (listь) *a* (1)
o slovo bogatago iova ... (listь) *g* (3)
o čudesa (svętimь) vračevemь ... listь *Z* (6) (naoborot)
o pričta avraamova ... listь *ai* (11)
o slovo davidu (caru) ... listь *gi* (13) naoborot
o slovo i čudesa proroku daniilu ... (listь) *ei* (15)
o pričta stlьpu i neofitu ... listь *kv* (22)
o čudesa (arxangelu) mixailu o rekax vodnix ... (listь) *kZ* (26)
o čudesa (arxangelu) mixailu i antixristu ... (listь) *kI* (28)
o kako osudi marta pilata ... listь *m* (40)
o slovo ioana (krstitelja) ... (listь) *md* (44) i na (listь) *Xg* (62)
o seknowenie ioana (proroka) ... listь *mz* (47)
o gnusno (bezzakonie) iudino ... listь *mI* (48)
3a
o slovo (svętago) pravednago iosifa ... (listь) *nI* (58)
o slovo (prěpodobnoi) (materi) našei paraskevi ... (listь) *XZ* (66)
o slovo iosifa sina raxilina ... listь *oa* (71)
o ukazь vь (nedelju) pervuju (svętago) posta ... (listь) *pd* (84)
+ o slovo pradedu adamu ... (listь) *pZ* (86) i na (listь) *sod* (274)
o potopa noeva ... listь *če* (95) i lota (listь) *soT* (279) (◄)
o kako (blagoslovi) isakь sina svoego ... (listь) *rg* (103)
o pričta davida razboinika ... listь *rI* (108)
o nedrugujuštix sasь čuždoju ženoju ... listь *rT* (109)
o čudesa kako živexu tri ženi u goru ... (listь) *ri* (110)
o pričta žene marię bludnica ... (listь) *rdi* (114)
o (mučenice) theodoti mladi device ... (listь) *rZi* (116)
o čudesa ioanu pričta razbojniku ... (listь) *rIi*
o (človeka) lakoma i nepravedna i nasadi lozie ... (listь) *rka* (121)
o (mučenice) ripsimie device ... listь *rkd* (124)
o zloumnago cara savoria ... listь *rkZ* (126)
o (nemolitivomu) petru kamataru ... (listь) *rla* (131)
o kako ispituetь (Xristosь) (čeloveka) ... (listь) *rle* (135)
o čudesa svętago mučenika dimitria ... (listь) *rlz* (137)
3b
o pričta (čeloveka) trьgovca ... listь *rm* (140)
o žitie (svętomu) ioanu rilskomu ... listь *rmd* (144)
o ukazь kako vosxoditь (duša) na (nebesi) ... (listь) *rmI* (148)
o čudesa (svętago) (mučenika) mini ... listь *rna* (151)
o zapovedex (svętago) ioana zlatoustago ... (listь) *rnI* (158)
o poučenie (svęštenikomь) kako deržati čistomu predь svętuju trapezu (xramovu) ... (listь) *rX* (160)
o proęvlenie (caru) kostandinu (čestnago) (krsta) (gospodinja) vo vreme maksentia kneza ... (listь) *rXg* (163)
o sudexь pravednixь kako podobaetь knezemь i vlastitelemь stareišimь ... (listь) *rXI* (168)
o ispovedniku i postniku theofanu ... (listь) *ro* (170)
o prezviterь v padše vь bludь i vь preljubodejanie i prositь proštenie ... listь *rov* (172)
o kako ispitvaše (svęti) apostolь andrei dijavola i skarase djavolь (sa) andreju ... (listь) *roe* (175)
o sudexь (božixь) kako nemožemь (čelovekь) ispitati sudbi (božii) nikogda ... (listь) *roz* (176)
o slovo (svętogo) (otca) našego ioana blagosloka
4a
kako izьučilь (čeloveka) pisati ikoni ... (listь) *rp* (180)
o slovo euargia duxovnika i celomudria i ovo zdrьžanie ot sladkix besedь ženskix ... (listь) *rpg* (183)
o slovo taisie bludnice ... (listь) *rpe* (185)
o mučenie (svętago) prokopija ... listь *rpT* (189)
o pričta prosta kalugerska kako istezuetь dijavola i pročia ... listь *sz* (207)
o iscelitelja i velikomučenika pantaleimona ... listь *si* (210)
o čudesa (svętago) samona guria i aviva ... (listь) *skZ* (226)
o čudesa i (mučenie) (svętago) georgia ... (listь) *slg* (233)
o slovo theodora kupca ... listь *sne* (245)
o (svętago) proroka (gospodnja) ilia ... (listь) *sX* (260)
+ o kako sozdade (bogь) adama ot zemlju i prestupi zapovedь (božii) ... listь *sod* (274)
o (blagoveštenie) pre (svętei) (bogorodici) ... listь *spg* (283)
o dlьžnina (čelovečeska) ... listь *spd* (284)
o roždestvo (gospoda) (boga) i (spasitelja) našego i isusa (Xrista) ... listь *spe* (285)
4b
o slovo radi večnuju i beskonečnuju muku i nelicemernoe sudište ... (listь) *spT* (289)
o lьživago proroka i bezьbožnako eretika prokletago ... listь *sče* (295)
o slovo (svętogo) ioana ništo ljubivago zlatoustago o sudexь (svętago) ... (listь) *ta* (301)
o kako nepodobaetь xristianinu dabu de tafradžia (тафраџиа) i podnoslivь ... listь *tZ* (306)
o ukazь kako da izberešь sebe ženu ot dobra i smirena roda ... listь *tai* (311)
o čudesa aleksia (čeloveka) (božia) ... (listь) *tka* (321)
o sьbranie istoričeskoe o narode i o (care) bolgarstemь i kako se bixu (carie) ... (listь) *tld* (334)
o turkomь kogi uzelь turski (carь) murat zemlju i (carstvo) blьgarskoe ... listь *tmg* (343)
o (cara) jasena kako se bilь sasь grci i sasь latini i uzelь mnogo gradove ... (listь) *tnZ* (357)
o povestь radi cara aleksandriju ... (listь) *tXa* (361)
o povestь radi moskovskago (cara) petra ... (listь) *tXg* (363)
5a
***
Baronia slavnaę i politika črьčeskaja istoria blьgarskaja
Predislovie kь xoteštimь čitati ili poslušati napisanaa vь istoriju siju vnemlite vi čitateli i slišateli rode blьgarski koi revnuetь i userdstvuetь po tvoego roda i po svoe otьčestvo blьgarskoe i želaetь razumeti i znati izvesno radi (otci) i pre (otci) i (carove) i patriarsi i (svęti) kakvo su i sprьva poživeli i preišli i vamь estь potrebno no da znaete izvesno dejanie (otcevь) našixь kako znajutь drugi rodove za nixni rodь i ezikь i xvalatse za svoi rodь tako iazь vamь na
5b
pisaxь poredu izvesno za vašь rod čitaite i znaite da ne budete ot drugi rodove podьsmejani i ukoreni sirečь ot grьci i ot srьbie i ot latini azь izlixa porevnovaxь poroda i po otьčesko blьgarskoe i mnogo trudь sьtvorixь sьbirati ot različni (knigi) da ideže sьbraxь i sovakupixь dejanie roda blьgarskago radi vaša polza i pofala napisaxь vam tako ljubite znati i prepisuite istoricu siju i imeiteju da se nepogubi ako i neljubatь za svoi ezikь i blьgarski rodь znati nь (se) ot frьga i obrašta se na čuždi ezikь i ne radutь za svoi ezikь blьgarski i sramuvat se da
6a
da se narečatь blьgare o (nerazumniju) rode poštose sramljašь da se narečešь blьgarinь ili (neu) i mali blьgari (carstvo) i (gospodstvo) zatoliko (carstvuvali) i bili slavni i učeni po vьsei zemli i mnogo puti ot rimljane i ot grьci danokь uzimali i davali sa imь (carove) i kralove dьšteri svoi za ženi (vь supružestvo) tьkmo da bixa imali mirь (sas) (cari) blьgarskia poveliki i poslavni bili blьgare prьvose o ni (carove) narekli prьvo oni patriarxa imali prьvo oni se (krьstili) naibole zemlju oni su uzeli i posvoili tako (oni) naisilni bili i prьvo (svętii) ot blьgarski rodь prosialьi zato i
6b
mejutь bolgari ot mnogo istorii svidetelstvo vь slavu (božiju) nenavistnikь svoimь rodomь
Nь ot što se ti nerazumne sramljaešь ot svoi rodь i vlačiš se na čuždi ezikь reče zašto sa grьci pomudri i polični a blьgare su prosti i glupavi i neimatь reči lični nь viždь nerazumne ot grьci pomnogo ima blьgare mudri i slavni dali si ostavljaetь nekoi grьkь svoi ezikь i učenie i rodь kako ti bezumne prixodišь vь grьčeska mudrosь ti blьgarine neprelьštaise znai svoi rodь i ezikь i uči se po svoe delo bole estь blьgarska (prostota) i nezlobie (blьgarskoe)
7a
(blьgarskoe) prosti i vasakago priimajutь i goštavatь i (molitinju) davatь a mudri grьci to neimejutь nь ešte ot imatь i grabatь ot prosti ljudie i više grexь ot nixьna mudrostь a ne polza * a koga uzeli turci (carstvo) blьgarsko i zemlju i naprasno pogazili i popalili (crьkvi) i monastiri (crьkveni) i arxiereiski dvorove vь to vreme (čeloveci) ot straxa i nužda i užasa turskago begali da začuvatь tьkmo životь svoi i vь to ljuto vreme zagubili se onia (crьkveni) knigi što su (bili) stari zašto i azь napisax siju istoriju da se nezagubi zašto nemožeju sveki čelovekь imati i čitati i pominiti + pisaxь azь popa puno ot selo mokrešь (konecь)
7b
***
azь pop puno ... uvi gore mne okajanomu ... počexь pisati sie skazanie + (glagolemi) prologь vь leto *aPčZ* (1796)
8a
***
azь pop puno (bogu) (gospodinom) sogrešixь (gospodi) (gospodi) ne (otvrьži) mene ot lica tvoego i (se) (spesitele) moi bludnago (spasi me) (spesitele) moi (isuse) priimi me bludnago i mene ni nja pomilui (isuse) mnogo (milostive) (spasitelju) i (umedrime) o (isuse) (blagodatelju) i edinu že zapovedь tvoju na zemli nь sotvorix kako
8b
javlju se tebe sedęštomu na (ptole) i koe slovo da vozdamь tebe (Xriste) moi i i sudь sotvorju ot vsexь jaže vavideni i ne vavideni koe dobro sodejaxь (Xriste) moi (isuse) temže zovuti tvoi slugi (molitvami) (isuse) (spasi me) (grešnago) (gospodi) (bože) moi tebe edinomu sogrešixь no ot tebe (xriste) moi ne otstupixь pomilume nedostojnago (gospodi) usliši (molitvu) moju (isuse) (spesitele) moi (isuse) (spesitele) moi očisti grexi moja i (spasi me) jakože inogda bludnicu razboinika že i bludnago i mene nьině vse štedre pomilui (blagoutrobnne) (gospodi) i muki izbavi me dolgo trьpelive (gospodi) slava tebe
***
Sь (bogomь) počexь pisati skazanie sie dokonca na prostago jazika azь popa punčo ot selo mokrešь się slovesa sa vakupixь va edinom
9a
mi oči da vidimь i da čuemь * slovesa tvoę i da razumeemь dela tvoę (gospodi) i da tvorimь volju tvoju (bože) moi zašto smь azь kato edinь prišalecь na zemlju ne skri ot mene zapovedь tvoi (bože) moi no otkri oči moi da razumeemь čudesa tvoę ot zakona * tvoego i skaži mi premudrosti tvoę tebe se molimь (bože) moi ti prosveti umь moi i mislь moju utverdi da polučimь i azь (mnogo)
grešni rabь tvoi (carstvo)
tvoe (nebesnoe) sь miromь i ot tebe (e)
vasakь darь
sьvrьše
sa više
amin *
9b
***




z - https://www.wdl.org/en/item/10659/

046844830149537002449314065453550852338508539979
al-caid
 al-caid      02.09.2018 - 12:47:10 (modif: 04.09.2018 - 08:40:17), level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

slovo o#kako podo~báetь
čl̃véku ỉ#vsa~komu
pravoslávnomu
(xristiáninu) egdá prïǐdétь dénь ỉ#čásь
da póčne da#tráži sébe ženu, oče
(blagoslovi) pročásti sïę slovesa pred (naroda ?)

Ašte po#zakóna kóǐ ljúbitь (xristián͛sku)
véru ỉ#po ỏbičáǐ da po~tráži
za#sébe ženu dlženь (est)
da#pročetè u#zakóna da#vidi ka~kvo
píše (sveti apostolь) pávelь ỉ
da#sè nauči kakvò da tvóri za~što
kogì#se naǐde ženàỉ#xoštešь
uzeti i#ako bude ot baštu i#ot mai~ku
nenaučena i#(ne~ỉspedeѱana ?) ỉ#äko bude
bezь~Očlíva ỉ#bezь srámna i ustáta
slásto ljúbica ỉ#pijänica kakvò možešь

daju pretrьpišь i#äko bude bezь~bóžni~ca
ỉ#magesnica ỉli veštica ỉ#prísmexlu~kjä
ỉ#za tova#si dlь'ženь da#ju pretrь~pišь
zašto das#ì ỉmalь čétiri ỏčí
dobrè da#gledašь ot kákvь ródь ženà#za
sébe uzimašь zaštò ženà#mlogo mísli
na svéki čásь kakvó#e náǐ~zlo takoǐ
da#naprávi takoǐ učitь vrágь ženu
da číni zlo äkóli búde kur͛va nikak
da#jù netrьpišь nь dajù prostišь dá
ne pogúbišь glavu tvoju sásь nju nь
prosti#ju ỉ#maxnì#ju ot sebe ỉ#zemí#si
druga zaštò äko vódišь takuvu že~nu
mlogo trudь ỉ#gréxь privodišь na
sébe zatova#ti ỉ#jä rekoxь kogi xočet
nékoǐ da#sè ženi trebe da#ǐma četi~ri
Oč̃i da#izbére sébe ženù dabude
ot baštu na učena ná svekakvo (dobro)
i#ot#máǐku ỉ spedéѱana ỉ#nakazana

da#e krot͛ka ỉ#smírena ỉ#pokorlíva
ỉ#srámna ỉ#mudra ỉ bg̃u bojäzna táko~vo
čédo ỉzberi ỉ#oženíse ỉ#bg̃ь xo~šteši
pomognuti da#stečéšь xížu
ỉ#domь sásь takóvu dobrò~umnu nevé~stu
tako#ǐ ủčitь násь st̃oe pravilo
xṙ̂tovo ỉsamь pomislì kogi kúpišь
nekója kь'šta ỉli lozïe ỉli róbь ỉli
konь äko#tí nesu ugódni lesno možeš
da#gì Vrь'nešь A#ženàäko ti nebu~de
ugódna nemóžešь da#ju vrь'néšь
zatova pisuva ủ#právilo da#imašь
čétiri Oči da glédašь kakvàže~na
#uzímašь zašto äko bude siromaška
ỉ zla poskóro móžešь da#se ỉzbávišь
ot neja äkoli bude bogáta mlogo zlo
ỉbéda xóčešь (da poteglišь) ỉnemožeš
skóro da#sè ỉzbávišь ot neja zaštò ko~gi
naide nekoǐ čl̃vekь nekoju ženu

kur͛vu ỏna neuvodi tokò sama sebe
umuku večnuju nь ỉ drugi mlogo čl̃vé~ci
kóǐto prixódutь pri#nju takóǐ u~čít͛
#gi vrágь ỉ#sasь magïi uzímaju svoi
ljubóvnici ỉ drugi konьčno na#samrь'tь
predádoxu takvíva ženì nesmísleni ỉ
magésnici mužь kogì vídi sébe čee
daléko ot pómoštь bž̃ju ỉ#uzmet͛#go kur~va
ženàna#sébe ỉna svoju volju ỉ#prï~zove
diavola napómoštь ỉ#predadet to~gova
čl̃veka djävolu u#ruke posle stä~ne
za#poruganïe na svì čl̃véci ỉ#zaukorь
äko sakašь dả (spasišь) dš̃u svoju ne~ỉdi
kude ỉma besov͛ski pésni i#ǐ~gri
djavol͛ski ỉ#káde#se govórut kurьvar~ski
dumi zaštò upadášь u#jämu dlьbo~Ku
no náǐdi čl̃véci krot͛ki ỉ#smireni
kóǐto#se bojútь bg̃u sásь takvíva člo~Véci
xorotui (često) ỉ#sásь takvivá#se

sabírai da#čúešь ot nixь blági reči ỉ
ti da#se naučišь dase bóǐšь bg̃u ỉ
äng̃elь tvoi xranítelь nikogda da#se
ne~ot~lučva ot#tebe ỉ#kogì vidišь do~bro
líčnu ženu ỉ#prïǐdeti zlь pomi~slь
zá#nju ả#ti pomislì kakvò esì ze~mljä
ỉ#práxь ỉ#pepelь ỉ#turi rúku svo~ju
na Og̃nь äko móžešь trьpéti Og̃nь tà~ko
ỉ#za ženu čuždu pomislí ỉ#da#vídišь
nekoju bol͛nu ženù ležì ỉ#usmrьdéla
kakvò xočešь pomislíti ỉli äko vi~dišь
nékoju ženù stáru ỏ~slepela ỉ
stanula grózna ỉ#gnusna pomislì ỉ#re~či
tajä baba kogi#e bilà#mláda ka~kvá
#e bíla xubava ä#sьga#ju Oči ỏslé~peli
ủši ỏ~glušéli zubi ỉspadnuli
lice pogroznélo ỉzь Očíte#ju gurelé te~čutь
stráx͛#te#e ỉ#gnus#te#e daju pogled~nešь
ỉ#kogi#ti prineset Vragь xubavu

ženù na#pámetь ä#tì skóro prinesi
staroju ỉ#gnusnu babu ỉ#preminue ti
što#si pomíslilь ỉ#mlógo devíci xuba~vi
umíratь ỉ#po tri dní ỉdi ỉ#višь
u#gróbь kakvàxúbosь ỉma ỉ#nemóžešь
da#stóǐšь ot onaja smrьdéla mrь'ša ví~dite
#li čl̃veci bž̃ïi kakvo#sè nïe gnù~simo
ot čl̃večesko mrьtvo telo takoi
se gnusi ỉ bg̃ь na tija čl̃veci koito
želájut žen͛sko télo xúbavo tako ỉ
samь xṙ̂tósь réče kóǐ vidi dóbro~ličnu
ženu ỉ#otide#mu pametь po#nu kato
če#se#e ỉsxodílь sasь nju takóǐ da#ve~ruete
kogi vídišь nékoe lice#e neko~gi
ä#ti ustrelénь buduešь ot vrága
ä#pódobro#bi bilò da#nevídišь takvo~Vo
licè zašto mlógo ženì ỉmatь :
xubavo licè ä#unutre u#srdceto imat
nekoja bólestь ỉ#počnešь da#se gnusiš

(ot) neja í da móže čl̃vekь da#vidi
ženu da#ima na#sebe krásta ỉlí
šuga ne#bi gledálь u#néja nь#bi be~galь
daléko ot néja ỉ#ti da#ne~pre~fanešь
zla krásta ỉ#šuga ot néja

046844830149537002449314065453550852338508532790
al-caid
 al-caid      10.08.2018 - 18:17:52 , level: 2, UP   NEW
SLOVO#(SVETAGO)#(OTCA)#NAšego ioana zlatoustago o anthixri'sta luka'vago i#lь'živago i#bezbo'žnago san°taila kakvogo ple'ni (sveti) či'no~nača'lnikь ar°xange'lь mixailь voevo'da vase'mь angelomь * Posluša'ite (blagoslove'ni)
(xristi'ani) da vi ska'žeme za anti'xrista koliko e i zlo napra'vilь (bogu) i (caru) nebesno'mu i#isu'su (xristu) (otče) (blagoslovi') proče'sti (Gospodь) na'šь i#(isusь) (xristosь) što'toe napra'vi'lь (nebo) i#zemlju i#svi'čkia (svetь) sa'sь edna duma#e nego'va na'prava i#anьgeli i#ar°xan°geli i#kato na'pravi toja (svetь) ta#re'če da#pa'zi i#da#brani rod

38a
(mixailu o antixrista)
(človečeski) ot zlo ta#zagradi edna' ču'dna i#gole'ma gradi'na i#nasadi rai i#sazdade ljudie po#nego'va prili'ka pa#u'ze zemlju ta#na'pravi (človeka) ot#zemlju i#dade#mu vo'lju da#xo'di ni'zь onja rai i#da#caruva i#svi'čko dixanie što#sazda'de (gospodь) da#xo'di po#ra'i i#ono ta'mo da#sve'tuva i#da (caruva) zato'va pre~(milostivi) (bogь) nasadi' ra'i za#pra'vedni ljudi'e koito xoda'tь po#vo'lja (božia) a#togo'va člove'ka vi'de luka'vi i#prokle'ti san°tailь pa'#si turi' ja'ko zla mi'salь na#pametь i#re'če azь segi kakvo' da#uči'nimь kato napra'vi (gospodь) edno'go (človeka) ot zemlju da#e ot na'sь po#go'lemь i#pro'slavi#go go'rni (otecь) ono'gova (človeka) i#reče svi' an°geli da#mu#se sramuvatь i#da#mu se poklanjatь togi'va kakvo'#ču preluka'vi an°ti'xrisь taja duma jako#se (razgne)

38b
(čudesa' arxangelu)
rasrьdi' i#re'če ja#togo'va (človeka) nešte'mь ni#da pogle'dam (a#kamo#li ?) da#mu#se' poklo'nimь nь re'če kakvo da#učini'mь da#si zbe'remь ja moite slugi ta'#da ot~kra'dnemь (bogu) (bogo)~tka'na preme'na i#svetli' (bogo)~pleteni' venъ'cьi i#prili'ki (carski) i#ski'ptri arьxan°gel°ski či'nove to'va da#bu'de u#toja ru'ka pa#da#izleznemь ot nebo'to to'va po'misli i#napra'vi prokle'ti sata'nail mno'go an°geli prelь'sti ta#gi#zave'de kogi izle'ze ot (nebesa) a#onь otvo'ri vrata'ta na#ve'tara i#na dь'ždo pa#u#mignovenie oka sleznu na'#zemlju' i#prolivaše vo'du na'#zemlju pa#si na'pra'vi (nebo) pri'lično se'be i#napra'vi#si (slьnce) tьmno i#napra'vi#si (mesecь) mra'čenь i#zvezdi ne~svetli'vi i#napravi'#si presto'lь i#oko'lь ne'go mlo'go nečesti'vi i#luka'vi be'sove diavole sede'xu tamu' slugu'vaxu i#(bogu)

39a
(mixailu)
ne#bi' ne'kakь dra'go togi'va (milosti'vi) (bogь) pozova' prьvi' slu'gi svo'i četvo'rica anggeli štoto' drьža'tь nego'vь sto'lь ar°xan°gela mixaila i#gavri'la i#uri'la i rafaila i#re'če#imь vi'dite#li' svi' moi an°geli kakvo izbegnu preluka'vi anьti'xrisь i#prelьsti mlo'go anьgeli moi deto'#gi bexь azь (duxo'mь) (svetimь) sozda'lь ta#mi' bexa si'nove i#slugi si'lni be'xa sotvo'reni a#onь#gi pre'lьsti ta#gi zave'de va tmu krome'čnoju i va mu'ku ve'čnuju da#se mu'čatь Zle uvi koli'ko zlo' sto'ri prokle'ti (an°ti'xrist) pa#togi'va re'če (gospodь) ja'#štemь (da ?) izbe'remь na ni'xno me'sto ot (človečeski) ro'dь što'#su izbrani štoto' či'natь moja vo'lja što~to#su bili' proro'ci i#apostoli i#mučenici i#prepodo'bni i#svetli' i#(posnici) i#(mučenici) takvi'va (človeci) da#(...)

39b
(čudesa arxangelu)
da#mi bu'datь kato an°ggeli *r* (100) puti' podobre ot onia štoto' ot~pa'dnuxa ot#me'ne to#giva re'če a'rxangelь mi'xailь (gospodi) do#ko'gi šte da#prelь'stuva nas nečesti'vi sata'nail i#da mu'či rodь (človečeski') togi'va reče (gospodь) se'dma#mi budetь (častь) i#anggelite (boži) nemože'xa da#se seta'tь na#taja du'ma i#da razume'jatь ami reko'xa (gospodi) kaži na'mь taja du'ma i#nie da#se sra'zumeme kakva'#šte da#bu'de ta'ja du'ma a (gospodь) re'če ja'#vamь nešte'mь da#ka'žemь taja duma no da'#se dade' vam razumь ot#mene da#se sa'mi se'tite ne'vidi'te#li kato ja' sto'rixь (človeka) ot ze'mlju ta xoče tova' da#bu'de *z* (7) (častь) ta#šte po tova' da#se#mi'natь *¥z* (7000) go'dini pa#togiva#šte da#bu'de vto'ro priše'stvie mo'e ta#šte togi'va da#caru'va to'ja nečesti'vi an°ti'xrisь presь tija sedmьte (xiljad)

40a
(mixailu)
xiljad vekove togi'va#šte da#bude smrъt na#vasa'ko dixa'nie štoto#e' bilo' ži'vo i#na lju'di i#na dobi'tъkъ i#na sve što#ima na#to'ja (svetь) ta#pa' kogi'se zve're naro'dь na su'dnicu (božiju) ta#xo'če (milosti'vi) (bogь) da poža'li ro'dь (xristian°ski) a#prokle'ti an°tixri'sь zle'#šte da#muči ro'dь (xristian°ski) pa#kogi'#se dovrьšatь ti'ja *z* xiljad go'dini togi'va#šte da#se savrь'ši an°tixristu svi'čkata lь'ža i#prokleti'a i#(carstvoto) nego'vo xo'če (gospodь) da#mu zeme iz#ruke'te da#go sakru'ši i#da#go frь'li va#tmu krome'šnoju i#va#muku ve'čnoju u#dlьbo'ko me'sto kakvo'to veče da#nema an°ti'xrisь vla'stь da#vlastu'va ta#pa togi'va#šte (gospodь) da#satvo'ri dru'gi (svetь) deto nešte' da#ima do'vrьša i#nešte tamo da#ima samrь'tь i#nešte tamo da#ima gri'ža i#mlogo dobro' (...)

40b
(čudesa arxangelu)
da#bude ta'mo i#mlogo rado'sь i#mlogo veselba i#mlogo živo'tь a#tija' štoto sa' ot~padnu'li ot bo'ga o#go'rko ni'mь okaja'ni xočatь da#čuja'tь mo'i gla'sь i#mojata duma ta#štь'tь mlo'go da#se pokajat če#su ot~padnu'li ot prilika a'n°gel°ska i neštutь da#vi'dutь xubo'sь (božija) pa#togi'va (šte#da) re'če (gospodь) a'rxangele mixaile tebe' du'mamь idi~ka#do'lno muči'telju dia'volu davno'#bi uzelь ot nego mo'ja bogo~tka'na premena i#svetli' (bogopleteni) vene'cь i#priliki an°gelski či'nove i#svi'te mo'i slugi štoto#e uzelь antixri'sь ot mene i#reče arxangelь neznaeš#li (gospodi) toja lukavi satanailь sasь nego'va xi'trosь prelь'sti to'lьkova angeli ot prili'ka angelska ta zatova' i#ja' nesmee'mь da#sle'znemь pri nego nali#ti' znae'šь (gospodi) ot kra'i (svetь)

41a
(mixailu)
što#beše umьkmena (angelska) taina i#(božestve'na) ra'bota ta#ju drьžišь ti (gospodi) va besamrь'tnuju tvoju' ruku ta beše ja'ko dobro' i#pri'lično a#sьga kato pre'lьsti an°tixrisь nečesti'vi nego'vi slugi ta#se di'gnu na#golemo kato di'vь na (božestvo') ti#ne#go znae'šь (gospodi) zašto'#mu#e dlьžina'ta *r* (100) la'kti i#širo'kьe *n* (50) lakti šija'ta#mu *vI* (12) la'kti i#usta'ta#mu kato' ja'ma zubi'te#mu kato ka'mene pogleda'#mu kato Zmi'ja i#a'spida i *g* (3) gla'vi stoju't na#ne'go * Togiva re'če (gospodь) (svetomu) arxangelu mixailu mirь va'mь i#dobro prь'vi voevodo mo'i edi'no~ro'dni nastojate#li prili'če te'be da#sle'znešь ot nebesa' do'le pri do'lno muči'telja an°ti'xrista da zemešь ot nego (bogo)~tkana preme'na i (bogo)~plete'ni vene'cь i#ski'ptri (angelski)

41b
(čudesa arxangelu)
prili'ki štoto#e uze'lь ot me'ne da#pozna'jatь slugi'te nego'vi koi#e (gospodь) tvo'recь što'#e sozda'lь (nebo) i#zemlju i#reče arxistra'tigь mixailь o (vladyko) vьse si'lne toja' lukavi i#zlo~umni sata'nailь šte#da#me u#plaši nь azь tvoe'to povele'nie i#tvo'eto dobro' nešte'mь prestu'pi no ti#se mo'limь (gospodi) da#tu'rišь tvoju' (prečistuju) desni'cu na moi vrь'xь na#po'moštь i#pakь ti'#se mo'limь (gospodi) kato#šte'mь da#idemь pri#ne'go a#ja#štem da du'mamь lьžo'vni du'mi no da#se ne rasrь'dišь na#me'ne če#nali zna'ešь (gospodi) zašto#e toja santailь xi'tarь i#luka'vь i silenь i#voevo'di (angelski) trepe'ratь ot nega ot zьlь nego'vь ra'zumь no ako#go neizьlь'žemь nemo'žemь uze' (bogo)~svetli'vi preme'ni a (gospodь) re'če (arxangelu) ti što#rečešь ne'mu na#lьža' a#te'be da#bu'de na' (blagoslove'nie) toko' davno'#go ople'nišь a#ja

42a
(mixailu)
a#ja#štemь pušti (slьnceto) moe da#slugu'va te'be a#nego da#raspa'li *z* (7) puti da#go'ri kato' ognь i#da#mu izgori' gore'to i#pla'nine'to i#zemlja'ta#mu da#izgori' *n* (50) lakti na#dlьbi'nь i#da presu'ši more'to *v* (2) de'la * i#(arxangelь) re'če o (vladyko) vase' si'lne kakvo' mo'žemь ja' trьpe'ti gore'stь (slьnečna) i i#srьdba tvoja' (gospodь) re'če mixaile (arxangele) da se neuplašišь ot gore'stь (slьnečna) ja#štemь pušti nadi' te'be obla'kь studenь da#ti' bude tebe xladovi'na a#an°ti'xrisь da#nemo'že ni'gde da#se skri'e ot mo'i pe'kove togi'va (arxangelь) pa'dnu na#noze'te (vladyčii) i#reče (gospodi) budi#mi va#po'moštь togi'va#si (gospodь) prostre (prečistuju) svoju' ru'ku ta#mu tu'ri (bogo)~pleten vene'cь na#gla'vu i#(blagoslovi')#go i#re'če#mu mixaile poidi sa#mi'romь i#savrьši' togiva uze (arxangelь) smertono'sni mьčь u#de'snu ruku pa#si' pro'stre kri'lata na#širine' pa#(fanu)

42b
(čudesa' arxangelu)
(fanu) da#sla'zi ot (nebesni) visine' i#pro'trubi truboju ta#se rastu'paxu (nebesa) i#zemlja#se ubo'ja i#more'to pobegna' do'le u#dlьbina' i#bezdna#se potre'se i#anti'xrisь kato#se'deše na#sto'lь i#onьse zle sašti'sa i#pametь#mu otide ot toli'ko stra'xь i#reče što#bi' tova' ta#se potre'se zemlja'ta dne'ska ili što#bi' tova' znamenie i#čudo i#more'to pobe'gna da#ne#bude ne'što srьdba ot go'rnjago (otca) na#na'sь dali' ide mi'xailь voevo'da ili' ide sam°si go'rni * (otecь) i#pogleda' anti'xrisь na#go're sas nego'vi lukavi oči na#(nebeto) i#vi'de če#sla'zi (arxangelь) mixailь ot#nebesa' i#pozna#go po presvetlo'e lice' nego'vo i#reče anti'xrisь na#slugi'te#si zašto#ide dne'ska mixailь kamto' na'sь dali#ide za#zlo ili za#dobro' neznaeme za'što ide no izleznete#mu nasre'šta ta#vi'šte za#kakva' rabota ide kamto' nas i#poidoxa svi'te slugi anti'xristovi nasre'šta (arxa'ngelu) (mixailu)

43a
(mixailu)
(mixailu) i#vido'xa smertono'sni mь'čь ne'govь ta#nesmeja'xa da#pristupatь pri#ne'go nelo' se sakruši'xu be'sovete *g* (3) po'glede na'dole ot~padna'xu i#razbra' lukavi sata'nailь če#ide arxan°gelь mixailь na'#zemlju sasь o'nja mь'čь ogne'ni togi'va nače an°ti'xrisь da#ostri stre'li da#stre'lja arьxan°gela mixaila a#onija nego'vi slugi' ošte' pogoto'vi na#strelja'ne a#(arxangelь) re'če anti'xristu ja#idemь pri#va'sь na#zemlju da#bu'demь sas va'sь a#vie goto'vite na#me'ne stre'li ašto nepomi'slišь anьti'xri'ste kakvo re'če (gospodь) sta'nemь do'brem sta'nemь so#stra'xomь ta#mu' re'če ta'ja du'ma (arxangelь) na lьža' kato da#go pofa'li i#re'če ja'#vidoxь tvoeto (nebo) kato' če#e le'dno i#vido'x#ti (slьnce) tь'mno i#(mesecь) bleda'vь i#zve'zdi nesvetli'vi i#vido'x#ti' svi'čkata' ra'bota i#xitro'sta i#(sila)

43b
(čudesa arxangelu)
tvo'ja če#e bila' tvojata ra'bota pogole'ma (ot)#vi'šnjago (otca) a#ti o#si'lne gotoviš na#me'ne stre'li kato' na#voisku na#bo'i ne#e' prili'čno taka' da#sto'rišь sa'sь me'ne ja' smь vide'lь sve'ki (carь) kogi' vi'di nekoego' voina ot ču'ždi me'sta ili neko'i stare'šina ot dru'gi stra'ni a#onь#go počete' i#zdra'vi se sas ne'go i#ugo'tvi#mu presto'lь i#trape'za ja'#smь prebegna'lь kamto' tebe da samь tvo'i sa'sь tebe' zašto vido'xь tvoja nebesa' ukra'sena i#(slьnce) i#(mesecь) i#zve'zdi ukra'seni i#vetьrь ve'e i#xubo'sь po'veče bilo u#te'be ot višnjago (otca) ta#zaradi' tova' ja#doido'xь pri#te'be ako šte'šь da#me puštišь da#smь i#ja' sasь te'be i#po nekoli'ko dni' xo'čatь svi'te (angeli) da#doidatь tuka da#sa sa'sь te'be togi'va re'če sata'nailь o lugi' mo'i veli'ki raduite#se i#veseli'te#se sasь me'ne i#ti presto'le mo'i radui#se i#ti'

44a
(mixailu)
drьža'vo mo'ja veseli'#se zašto doide mixailь pri na'sь ta'#ni vaistinu pra'vo kaza' če xo'čatь svi'te (angelski) či'nove da#doida'tь pri#na'sь i#reče sa'ntailь o#mixaile prekrasni ja'#te'be štemь da#te#posta'vimь va ftori sto'lь mo'i da#si' drugu'vame zaedno' kato braikja' toko' tova izre'če (anьtixristь) i#po (božie) pove'lenie otvori'xu#se isto'čni vra'ta i#prigreja' (slьnce) i#jako pripe'če gorestь i#kače'xa da#goru'tь planine'to i#xlьmieta i zemlja'ta izgo're i#izla'zeše pla'menь izь zemlja'ta ot#gore'stь (slьnečnaja') togi'va#se uplaši'xa jako Zle slugi'te (an°ti'xristovi) ta#leža'xu svite kato mrьtvi na#zemlja'ta i#an°ti'xrisь#se sašti'sa ali nika'kvo nedu'ma če#go'#e sramь ot ar°xi'stratiga mixa'ila a#ot že'gu pu'kaše anti'xrisь i#vase mi'losti'vi (gospodь) pušti' obla'kь xla'denь (nizь) gla'vu mixailovu ta#mu' ja'ko beše (...)

44b
(čudesa arxangelu)
(ugo'dno) i#re'če arxangelь anti'xristu o#si'lne sa'ga što#da#učinime kato' gle'dame (slьnceto) če jako' pe'če izgorexme ži'vi ot#žegu na zemlju' i#slugi'te tvo'i sve' pomro'ša ot že'gu no#ti' kaži' što da#uči'nime da#nepogi'neme ot ta'ja gorešta'va i#anti'xrisь re'če ne'boise (arxangele) ti'#si#vide'lь sasь kakva' (xitrostь) ja#tuka prebi'vamь svi'te angele#se me'ne bojatь no#i#ti'#se o#to'ja ognь nebo'i i#reče (arxangelь) ti#e'si si'lenь ta#se' neboišь no#azь ot gore'stь nemo'gu da#trьpi'mь lego#ma' kato ostavixь ja' gor°njago (otca) ta#zaradi tova' pali nas tolko'va (slьnceto) santailь reče neboise Mixaile ja#znaemь edno gole'mo i dlьbo'ko ezero' ot#tu'ka edva'm#go vi'dišь sa'sь oči no xaide da#idemo' ta'mo da#se' mal°ko o~kupeme i#da#se proxla'dime dogde' zaide (slьnce) ta#pa' da#ideme na#istokь da#zatvo'rime putь na (slьnceto) da'#ne go'ri tolkova nasь

45a
(mixailu)
na'sь i#kato ču#mixailь za#eze'reto jako#se zaradova' zašto#če tamo da#mu prile'gne da go ople'ni da#mu' ze'me (bogo)~tka'na preme'na i#(bogo)~plete'ni vene'cь i#re'če mixailь o (vladyko) vase si'lne da#oti'demo na#ezero togi'va reče san°tailь na#slugi'te#si dobre paze'te mixaila če onь sa'sь lukav°ština i#sa'sь lь'ža doide pri na'sь da#ni' otь'vne dobro'to naše iz#ruke'te naši i#da#uči'ni me'ne da#sta'nem neuredenь i#nesi'lenь i#da#sta'nemь pri#va'sь slugi' mo'i zasme'xь i#zauko'rь i#šte'me da#reče'te ete (gospoda'rь) na'šь sta'nu siroma'xь no pa'ze'te dobre' mixaila da#nemo'že ni'što da sto'ri na#moja' drьža'va i#reče anti'xrisь na#slugi'te#si xaidate vi'e sa'sь me'ne na ezero i#oni' poidoxu i#(arxangelь) mixailь poide sa'sь anti'xrista zae'dno i#dumaxa#si dva'ta kakvo' da#sto'ratь da#zatvorat putь na#slьnceto i#reče mixailь anti'xristu

45b
(čudesa arxangelu)
o#(vladyko) pove'li da#sti'gnemo do#ezero' sko'ro#šte'me zatvo'ri pu'tь na#(slьnceto) i#dostigna'xu do#ezero' i#re'če satanailь (arxangelu) vle'zni mixaile u#ezero da#se' ma'lko proxla'dišь a#ja da#ti' poslugu'vamь zašto'#mi#si mi'lь i#srdceto moe ka#te'be i#re'če (arxangelь) anti'xristu o#(vladyko) ne#e ro'bь o#gospoda'ra svoe'go pogo'lemь ti' si' na#nebo'to prь'vi ti#zna'ešь na#ezero dlьbina'ta ti prьvi'nь tre'buva da#vle'znešь i#ja po'sle po#te'be zašto' ja#ezeru dlьbi'nu neznaemь i#boim#se ot Zve'rie i#ot zmi'i i#ot ga'dove mo'rьski' i#ot ta'ja si'lna Zmi'ja štoto'#e te'be sozda'la no#ti#si'lne ta#se' neboišь ot ni'kogo no vlezni' ta#gi' ukroti' sa'sь tvojata si'la a#mene prili'če da#ti' poslugu'vamь i#togi'va anti'xrisь soble'če (bogo)~tьka'na preme'na i (bogo)~plete'ni vene'cь i#ski'ptri (angelski') činovь i#xubo'sь i#sva prili'ka što#be'še uze'lь (xristu) ot (nebesa) i#dade#ju (arxangelu) mixailu u ruke

46a
(mixailu)
ruke i#reče luka'vi san°tailь arxa'ngelu stra'x#me#e ot te'be da#me' ne'kakь neizma'miš togi'va (arxangelь) re'če o#(vladyko) toko#mi' si'li tvo'ja neboi#se u#me'ne ne'ma luka'vština pak re'če anti'xrisь na#slugi'te#si pa#ze'te#go dobre' da#vi' ne'kakь neizma'mi mixailь i#vleze anьti'xrisь u#ezero i#pokupa'#se ma'lko izle'ze na'dvorь i#vide (arxangela) če#gle'da go're na#nebo'to i#goto'vi#se da#frь'kne pa#mu re'če anьtixri'sь o#mixaile neza'klьmi#se za#si'li mo'ja no zaklьni'#mi#se za#vi'šnja'go (otca) i#da bu'demь bezgri'ženь (?) i#vide' arxangelь če#ne#mo'že ni ka'kvo da#go' slь'že i#re'če o#(vladyko) takomi si'li tvoja i#vi'šnjago (otca) u#me'ne ne'ma lьža' i#lošinja togi'va vide' anti'xrisь zašto ne'ma lь'ža u#(arxangela) i#otloži'si sva'ta gri'ža i#stra'xь ta#pa' kogi li'snu i#trepnu sa'sь *vI* (12) kri'la i#sle'ze na#dno' u#ezero i#stori'#se gro'mь i#blь'sakь i#gla'sь gole'mь u#voda'ta

46b
(čudesa arxangelu)
ot nego i#izbi' ribi mlo'go i#zvero've i#gado've mor°skie i#razbra' Zmi'ja što#e na#dno' u#moreto i#ču gla'sь gole'mь i#izleze ot svoe' gnezdo' i sti'gnu anti'xrista u#dlьbinu' ezeru i#strašno se sple'toxa sa'sь ne'go zbori'xu#se i#izbixu#se anti'xrisь ot~frьli' zmi'ju ot sebe kolko'to#ne'može da#ju' vi'di sas oči pa'kь#mu re'če Zmi'ata ti saga' izbi' svete živini' mor°skie a#ja xočemь te'be da#zatri'emь do#kone'cь zašto' sa'ga štoto' saka' a#ti naide i#reče Zmi'i sanьtailь i#ja što#saka'xь i#ja naidoxь i#pakь#se sple'toxa da#se bora'tь i#sa'sь (božiemь) pove'lenie'mь sle'zoxu va be'zdna mo'rskaja i#arьxa'ngelь mixailь pomoli'#se (gospodu) (bogu) i#reče o (gospodi) ve'čni (caru) ogne'ni či'novь sozdatelju i#nevi'dimimь sila'mь pravi'telju budi#mi' pomoštni'kь i#prekloni' dlьbi'nu mo'rsku ko'lkoto#e do nebesa' viso'ko to'lko da#sta'ne more'to dlьbo'ko da#nemo'že anti'xrisь sko'ro da#izle'zne izь

47a
(mixailu)
iz#nego da#mene fa'ne toja be'sь no ti' (gospodi) pušti' nad me'ne tvoju' (presvetoju ?) desni'cu ta'#me izba'vi da#imašь pofa'la (ot)#tvo'ite angeli tova'#se pomo'li (arxangelь) (gospodu) (bogu) i#učini zna'me'nie na ezero sa'sь stra'šno ime' (nebesnago) (otca) i#trepna' sa'sь onija zla'teni kri'la i va magnove'nie oka vozne'se#se na#nebo i#(gospodь) v°se'milosti'vi vide' če#ide (arxangelь) mixailь i no'si (bogo)~tka'na preme'na i#(bogo)~plete'ni vene'cь i#pril'iki angel°ski čino'vь i mlo'go#se#zara'dva okol#ne'go i#re'če (gospodь) radui#se mi'xaile arxi'stra'tiže' i#mixailь togi'va vozupi gla'somь veli'kimь i#re'če tvoja' ot tvoixь te'be prinose'štixь o vasexь i#za#vase'xь i#dočuxa svi' si'li (nebesnie) če#doide ot zemi' arьxa'ngelь mixailь togi'va svi'te angeli zape'xa sa'sь gole'mь gla'sь i#dumaxu tebe poe'mь tebe' (blagoslovi'mь) (vladyko) (gospodi) vasedrьži'telju i#mo'lim#ti'#se (gospodi) (bože) našь

47b
(čudesa arxangelu)
i#letu'tь angelite i#peju'tь a#togi'va an°ьti'xrisь izleze izь ezero i#ču kato' pe'jutь angelite na#(nebesi) a#nemu jako zle doide' i#saštisa#se i#re'če ox te'ško me'ne i#pakь re'če ox zle za#me'ne gde'#su moite si'li i#gde#su moite angeli nikogo' saga' ne'mamь na#pomošt a#slugi'te#mu ležu'tь kato' mrь'tvi če#gi' izbi' (arxangelь) mixailь i#reče anti'xri'sь ox zle ime'ško me'ne kakvo ja učinixь ta#si' ispuštixь sva'ta preme'na i#svo dobro' mo'e iz#ru'ke izgubi'xь i#pogleda' go're na#nebo'to i#vide' (arxangela) če#ošte leti' na#na'go're i#nosi (bogu) preme'nata i#prili'kite angelski' kato vide' anti'xrisь če#ošte leti mixailь nago're a#onь zaskrь'ca sasь zu'bi i#trepna nečesti'vi satanailь sasь *vI* (12) kri'la i#zapišta i#zagro'ma ta#se doču gla'sь do#nebo i#do be'zdnu mo'rskuju toli'ko si'lno i stra'šno lete'še anti'xrisь i#sti'gnu mixaila

48a
(mixailu)
(mixaila) na tre'to (nebo) i#frь'li čen°gelь ta#go fa'nu za#stupa'lo na#le'va no'ga i#fana go za#de'sna ru'ka i#fa'nu antixrisь da#na'dviva arxangelu mixailu šte da#mu otьvne (bogo)~tka'na premena i#(bogo)~plete'ni vene'cь togi'va vikna' (arxangelь) sasь gole'me glas i#reče (bogu) O#(vladyko) pogledni' na#tvoe'go ra'ba nastojatelja tvoe'go mixaila če priexь gri'ža ot luka'vago satanaila če#me fanu sas (božestve'nu) preme'nu no#ti' (vladyko) neostavi' svoego' ra'ba da#bu'de posra'menь predь anьgeli slugi' tvo'i * Togi'va reče vi'šni (otecь) o mixaile moi prьvi služite'lju i#načalni' voevo'do angelomь uzmi' mьčь u#de'snu tvoju' ruku i#udari anti'xri'sta po#sami'ja vrь'xь po#gla'vu i#otseči#mu ot#kri'lata i#porazi'#mu lice'to i#videnieto nego'vo togi'va re'če (arxangelь) (gospodi) dai#mi vo'lja da#dovrь'šimь togo'va antixrista do#kone'cь a#(gospodь) reče (arxangelu) nedei#go (dovrьša)

48b
(čudesa arxangelu)
(dovrьša) do#kone'cь nelo#mu otseči ot kri'lata *e* (5) a *z* (7) mu ostavi' togi'va (arxangelь) uze smer°tono'sni mь'čь i#uda'ri anti'xrista po#vrьx po#glavu i#za'bi#mu slu'xь i#padnu nečesti'vi dole va#pro'pastь okru'ženь bes#krila i#bez da'rь posra'menь i#ogo'lenь kakvo'to#si ne'mu priliče * (Arxangelь) preda'de (bogo)~tka'na preme'na i#(bogo)~plete'ni (carski) vene'cь i#ski'ptri (angelski) prili'ki predade va#ru'ce (bogu) a#onia angeli dumaxa meždu se'be drugь drugo'mu dobre' ople'ni arxangelь mixa'ilь onogo'va prokle'tago san°taila ali zašto#e posrьbnal sasь li'ce nado'le nešto#mu lego#ma' i#se ugo'dno i#pita#go (gospodь) što#si'#se zamisli'lь (arxangele) a#onь#mu re'če o (gospodi) da#mi be'še da'lь volja' da#dovrь'šimь do#kone'cь togo'va krьvьni'ka anti'xrista da#ne luči angeli tvo'i ot#te'be i#da#ne prelьstuva rod (člove'česki) da#gi vo'di vь muku ve'čnuju togi'va re'če (gospodь)

49a
(mixailu)
arxangele mo'i mixaile neznae'š#li zatogo'va suproti'vnika zašto' šte onь da (caruva) i#da mu'či rod (človečeski') da'že do#skon°čani'e ve'ka tomu#že (arxangelu) mixa'ilu sla'va i (čestь) i#poklonenie (otcu) i#si'nu i#(svetomu) (duxu) ninja i#(prisno) i vo#vě'ki veko'vь ami'nь ***

046844830149537002449314065453550852338508531726
al-caid
 al-caid      08.08.2018 - 15:02:48 (modif: 08.08.2018 - 15:55:34), level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Slovo i#preslavnaa čudesa što#e#učinilь (sveti) ar'xi~stratigь mixailь * imaše dve reki brьzi ta#bexa tia *v* (1) reki u#elin'ska zemlja

Momče nekoe (arxipa) (ot) grad neropolь poide da ide na#nekoi monastirь da#stane kalugerь naide mesto i#stanu (sveštenikь) i čuvaše jako dobre onja manastirь i#na vasaki denь čineše čudesa i#imaše voda pri#onja manastirь a#elin'ci sedutь tamo ta#gledatь kakvo#se čini čudesa na#vasaki (denь) i#zavidexa i#nagovorixa#se da#razvalatь manastiro če#tamo imaše blizu edna voda zoveše#se xrisa ta#ja obrьnuxa elincite u#manastira da#go razvalatь a (bogь) (milostivi) povele ta#se obrьnu vodata na#druga strana ta#ostanaxa elincite posrameni i#pak#se nagovorixu drugo zlo naučinatь pogolemo imaše tamo drugi *v* (2) reki ta#tečexu ot istočna strana edna#se zoveše kufa reka a#druga koka reka

tija *v* reki natьkmixa da#gi obrьnat na monastira da#go porazatь i#prokleti elinci ot daleko fanaxa da#kopatь i#skopaxu vada dlьboka i#široka i bregove golemi napravixu i#puštixu onaja voda i#poče da#teče po#vadata i jako mlogo voda doide približi#se pri (svetago) monastira i#ar'xipa kato vide če#doide taja voda zla i#golema a#onь se jako zle uplaši pa#togiva pripadnu ar'xipь pri#ikonu (svetomu) ar'xan'gelu mixailu i#gor'go priplaka i#reče pomozi#mi (sveti) (ar'xan'gele) mixaile i#mene grešnomu da#se nezagubi tvoe ime i#tvojata (cr#kva) i#toja čas javi#se arьxan'gelь arxipu i#drьži u#ruku svoju mьčь i#reče neboi#se arxipe tьkmo vervai pa#izleze ar'xan'gelь togiva izь#monastiro ta#padnu gore na#neboto crьkovno

(crьkovno) i#vide ar'xangelь i#samь če#približi vodata da#vlezne u#monastiro da#go razvali togiva ar'xan'gelь dignu mьčь strašno i#naprasno ta#udari kamikь što#beše monastiro zazidanь na#nego ta go provali edinь čas ta#zbra i#dvete reki onaja propasь i#minuxa onija *v* reki dole dlьboko podь monastira i#ne~povredi#se ničto na#monastiro nelo prominu dlьboko dole pod#zemii togiva vodoxu onia elin'ci kakvo#se mlogo čudesa napravi ot (svetago) ar'xistratiga Mixaila i#oni svi što#bexu u#onja grad svi#poveruvaxu vo#ime (xristovo) i (svetago) ar'xan'gela i#(pokrьstixu)#se svi#što bexu tamo i#mali i#veliki i#ženi i#deca i#veruvaju (čestni) (krьstь) i#do dnesь takoi#se (spasi) i#ar'xipa sasь božiemь poveleniemь * Tomu#že Ar'xan'gelu

(mixailu) Slava i (čestь) i#poklonenie (otcu) i#(sinu) i (svetomu) (duxu) ninja i#prisno i#vo#veki vekovь aminь * konec ar'xipu čudesa

046844830149537002449314065453550852338508530838
al-caid
 al-caid      06.08.2018 - 18:43:10 (modif: 06.08.2018 - 20:13:15), level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
(Blagosloveni) (xristijani) poslušaite * da#skažeme čudesa što#se#e pravilo ot kogi#e (sveto) daže i#do dnešni denь razumeite bratie xubavo i#dostoxvalno i#da budete (blagosloveni) ot vsex (milostivago) (boga) *
Imaše edno vreme edinь (človekь) (bogatašь) ta#otide na#edno mesto u#edna gora da#traži mesto da#gradi monastir i#naide

i#naide i#xareksa ta fanu da#gradi manastira če#vide če#e čudno skrito mesto i#imenito i#sa~zida manastira i#nareče ime na#monastira duxijarь posle stanu i#onь galugerь i#nemu turixa ime neofitь i#po#tova stanu igumenъ dovrьši onja (sveti) monastirь svetoko ostanu da#se podpiše sasь obrazi i#nesosa#mu imenie togiva stanu griženь onja igumenь neofitъ i#moleše#se (bogu) davno#bi (milostivi) (bogь) ot negde pomognulь da#dovrьši (svetago) monastira i#sasь pismoto i (bogь) mu posluša molenieto i#bistь takove preslavno čudo * Sproti (sveti) gori anьthonski#e daleko do *X* (60) poglede imaše edinь ostrovь i#u#toja ostrov imaše edinь metovь manastirski ta#se#zoveše logь ta#go#obitičaše

vodata moreto i#tamu pri onja metovь imaše edinь stlьpь ot kamik napravenь ot prьvite vremena i#navrьxь stlьpu beše pisano takvava duma koi#me udari u#vrьxь u#glavata onь šte da#naide mlogo srebro i#zlato i#mlogo ljudie frьgaxu kata (denь) kamene ta#biexu visokь stlьpь u glavu i#umervaxa#go i#ništo u#stlьpь nenaidoxa no#za#taja rečь beše druga mislь na#vrьxь stlьpu senkjata gde upira kogi isteče (slьnceto) tamo#e bilo u#zemljata skrito no (bogь) kogi saka nešto da#objavi lesno#e bilo da#se nameri imane imaše na#toja metovь edinь mlad momkь ta#beše pristavinь da#rečeme če#e mlad reči do *k* (20) godinь ucenenь da#raboti na#onja metovь i onь

onь (često) xodeše pri#onja stlьpь i#gledaše i#čudeše#se i#va edinь denь ottide tamo i#ot~kri#mu (bogь) razumь i#vide gde upira stlьpu vrьxь senkjata i#poče da#kopae tamo i#naide edinь mramorь i#podь mramora Zelo golemь kotelь plьnь sasь žlьtici i#kato#vide tova onja momkь rastrepera#se i pokri pakь tova mesto i#otide na#monastirь i#kaza igumenu neofitu i#reče (vladiko) (sveti) imenie mlogo naidoxь na#metova našь pri visokia stlьpь no daimi kolko štešь bratia da#izvadime imenieto da#go#doneseme u#monastirь kakvo#ču tova igumenь a#onь izbra *g* (3) kalugere verni i#pušti#gi sasь gemija monastirska da#donesatь imaneto otidoxa i#izvadixa imaneto

i#turixa#go u#gemiata i#plivaxu po#moreto i#prelьstixu#se onija kalugere i#dogovorixu#se da#skrijutь imaneto za#sebe#si i da#go razdelatь troicata kalugere a#onogova momka fanaxu onija kalugere ta#mu privezaxu kamikь na#šijata i#metnuxa#go u#dno u#moreto i tova#e bilo ot#večerь kogi ot#peli duxovnici večernja izlezli iz#manastirь i zatvorili vratata pa#si otišli u keliju kogi onja momkь padnu u#dno u#moreto pa#mu#donese (gospodь) na#pametь pa reče (sveti) arxangele budi#mi pomoštnik togiva naprasno stanu arxangelь mixailь i#gavriilь javixa#se pred#momka~togo kato dva orla zlato~krilni edinь časь#go izvadixa iz#dno iz#(moreto) i#zanesoxa#go u#monastira i#ostavixa#go u#sredь monastira a#onija troica

(troica) kalugere tova čudo neznajaxu nelo si razdelixu onova imenie na *g* (3) delove i#skrixa#go dalekь ot monastira i tamo noštevaxu na#skeleto monastirsko a onja momkь kato#go ostavili angelete na~sredь monastira a#onь siromax ot golem straxь zaspalь nasredь monastira i na#zaranь stanu rano kandilarь da#zapali kandila u#(sveti) monastirь a#onь vide če#sveti nešto nasredь (monastira) i#kato vide uplaši#se i#reče če#e nekoja sablaznь i#vrьnu#se nazatь pak poide vtori putь i#pakь vide (tova)#pa#se vrьnu nazatь i#nesmeja da#ulezne da#zapali kandilata nelo ottide ta#kaza na#igumena i#reče kandilarь (vladiko) privelь nekoi edna sablazna besovska nasredь monastira i#(sveti) kato Zvezda i#nesmejax da#vleznemь

(vleznemь) i#reče#mu igumenь što#se boišь o čedo stori (krьstь) na#sebe i#vlezni bezь straxь i#pa#reče kandilarь ne#smeju (otče) da#vleznemь kato ču igumenь treti putь a#onь poide i#kandilaro po#nego ta#vleznaxu u#manastiro togiva vide i#samь igumenь če#istina leži onja momkь nasred (monastira) i#kamikь mu privezanь na#šiata i počudi#se igumenь pa#go udari polek sasь patericu i#razbudi#go togiva produma onja momkь i#reče kažete mi bratija gde#smь sega azь čini#mi#se če#smь na#dno u#moreto deto#me metnaxu trite kalugere i#reče#mu igumenь ne#znaeš#li o#čedo kade#si tuka#si u#manastirь duxarski deto#smь ja igumenь neofitь ami#ti što#štešь tuka kaži#mi čedo što#si patilь (togiva)

(togiva) reče onja momkь ostavete#me malko da#se posvestimь ta#pa#štemь svičkoto čudo kaza što#smь patilь poredu ot onia tri kalugere togiva#mu reče igumenь ti#sedi tuka dogde#se sьmne a#onija da#savrьšime utrenja ot nadvorь monastira dogde doidat ot skeleto onia troica kalugere da#vidatь i#sami tova preslavnoe čudo i#najutre pušti igumenь na#skeleto za#onia kalugere ta#doidoxa i#troicata i#reče#imь igumenь što#storixte (otci) za#onova imenie i#oni rekoxa igumenu lьža#e bilo (vladiko) zatova tьkmo ni#se prismeja momьko a#nie go pri~psuvaxme i#priplašixme a#onь pobegna ot nasь i#reče imь igumenь slava tebe (xriste) (bože) priidete bratija da#vlezneme u#manastirь da#(blagodarime) (boga)

(boga) i#vlezoxa u#monastirь i#vidoxa (onogova) momka če#leži nasredь monastira i#kamikь mu privezanь na#šiata i#kato videxa momkatogo onia *g* (3) kalugere i ot straxь bixa jako bezglasni togiva#imь reče igumenь Zle vamь i#gorko prelьsti#vi diavolь da#ot~padnete ot slavu (božiju) i#uplašixa#se Zle onija kalugere i#donesoxa svičkoto imenie u#manastirь togiva#gi igumenь propudi iz#monastirь i#pobegnuxa u#neznani strani a#onja momkь stanu kalugerь na onova mesto i#mlogo slavu vozь i#sila (bogu) i#(otcu) i#(sinu) i#(svetomu) (duxu) ninja i#prisno i#vo#veki vekovь (aminь) ***

046844830149537002449314065453550852338508529317
al-caid
 al-caid      01.08.2018 - 18:27:25 (modif: 03.08.2018 - 18:56:04) [1K] , level: 2, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Skazanie za (svetago) slavnago proroka danila kakvo prebiva u#(cara) dariju ***
(Carь) darija beše nekoe vreme ta#u#tьkmi da#ima u#negovoto (carstvo) *rk* (120) gospodare čemu#se čineše če#e taka dobre da#ima mlogo za#pčii pod#negova ruka i#natia zapčii ostavi troica ljudie razumni smotritele sim rečь da#gi (sapi...asuvatь) ot#troicata edin Prorokь daniilь i#onь beše sas umь nairazumenь ot svite zašto beše (duxь) (sveti) u#negovo srdce ta#beše mlogo izbranь i#celomudrь i#sam#si (carь)#se čudeše za negovь razumь i#zatova#go ostavi (carь) da#bude načelnikь i#stroitelь i#što bexa
gospodare podь#negovo (carstvo) a#oni vidoxa če#e početenь ot (cara) danilь , i#zavidexa#mu i ot togiva sakaxa da#mu#naidatь nekoja krivdina davno#bixa našli kakavь (goderь) kabaxatь ta#da#go zatrijutь do konecь i#nemožexu nikakvo da#go#okrivat zašto beše verenь i#skusenь , na#(carski) raboti i#rekoše onia gospodare meždu sebe#si mie danilu nemožeme da#naideme nikakva krivdina tьkmo na#verata šteme#mu nai krivdina i#otidoxa pri (cara) i#rekoxa#mu , darie (caru) živь budi Va veki da#učinime edinь zgovorь svi ljudie koito edutь tvoi xlebь pri tvoe (carstvo) što#su#voivodi i#načelnici da učinišь povelenie po#tvoe (carstvo) da ne#posaka nikoi ništo nekomu za *m* (40) dni ni#ot boga ni#ot (človeka) ako#li#se nekoi naide da#ne~posluša tvoe povelenie da#se
turi u#(trapo) pri raslanete da#go izedutь i#posluša#gi daria (carь) i#napisa takvava povelenia A#prorokь danilь imaše zakonь tri puti dneska da#se poklanja (bogu) i kato#si imaše zakonь pade na#kolena u onja denь i#pokloni#se (bogu) višnemu i#onia zavisnici prigledaxu i#videxa daniila če#se moli (bogu) togiva onia (gospodare) otidoxa pri cara i#rekoxa#mu nali#si#ti postavilь (caru) nekoe povelenie da#nesaka nikoi ništo za *m* dni ni ot (boga) ni ot (človeka) priidi sega samь#si ta#višь danila kakvo#se moli (bogu) i#poklanja#mu#se onь saka nešto ot (boga) togiva (carь) kato#mu za#danila taka#duma jako#se ogriži če#go jako mlogo ljubeše i#miluvaše#(go) če#mu be še nai~verenь danilь i#nešteše mu#se da#go turi onija trapь pri#raslanete i#onia Voivodi priidoxa i#rekoxa caru
ne#e prilično tebe (caru) da#si razvališ povelenieto što#si povelelь i#(carь) veče nema što#da#učini ami povele da#go dovedutь i#dovedoxa + Danila i#turixa#go u#onja trap pri#raslanete i#donesoxa kamikь golemь ta#zatvorixu usketo na#onja trapь i zapečatixu sasь pečatь (carski) i#onia voivodi svite turixu svoi prьsti ta dobre zapečatixu da#nedoide nekoi da izvadi danila i#(carь) ot mlogo griža nevečera i#zaspa (carь) griženь za#danila kogi#bi prezь onaja noštь (gospodь) pušti arxangela mixaila ta#zatvori usta~ta na#raslanete i#(prez) nošteva danilь u#onai trapь nepočeknatь ot#onia Zverove kogibi na#zaranь stanu (carь) zaedno sasь onia voivodi ta#otidoxa na#onja trapь gdeto beše frьlenь danilь pri#raslanete i#povika (carь) ot dalekь
živ#li#si danile druže moi i#danilь ču iznetre ta#reče da#si#živь (caru) do#veka (gospodь) pušti angela svoego i#zagradi ustata lьvomь i#živь#smь dosьga i#zaraduva#se (carь) togiva izvadixa danila ot onja trapь * pa#togiva umre (carь) daria ta#stanu pa#drugi (carь) kiro (tia carove bexu eline nekršь nevernici * oni#si sami pravexu bga ta#mu se poklanjaxu) *
(Carь) kiro za#velika (počestь) imaše proroka danila bez#nego xlebь needeše a vavilonjane imaxu ednogo idola golemogo ta#mu#se poklanjaxu kato (bogu) i#turixa#mu ime vilь (bogь) ta#mu davaše (carь) kiro kata denь po *vi* (12) kila žito i#po *m* (40) ovni i#po *Z* (6) meri vino tova mu#se gotoveše za#večeru na trьpezu tova jadene i#pike turili večerta na#trьpeza a#najutre nemožexa da#naidatь ništo toko naidoxa troxi i#(...kale) a#onia prelьšteni (človeci) (pomislixu)
če#istina e#de (bogь) vilь tova jastie togiva poide (carь) kiro (...) ta#se pokloni vilu (bogu) a#danilь nešte#ja da#mu#se pokloni pa#mu reče (carь) danile zašto neštešь da#se poklonišь Vilu (bogu) reče danilь azь (caru) poklanjaem#se živomu (bogu) a#mertvomu (bogu) neštemь da#se poklonimь (ako)#e (bogь) sozdalь nebo i#zemlju i#more i#sve što e živo na#toja (svetь) tomuva (bogu) poklanjaju#se azь (caru) i#reče (carь) danilu nali#ti#se vidi danile da estь živ vilь (bogь) ta#nevidiš#li koliko na denь ede i#pie a#danilь#se zasmeja i reče ne#prelьštai#se (caru) toja vašь vilь (bogь) vanutre estь ot zemlju a ot nadvorь estь ot bakьrь i ot žlьta metь kakvo može bezdušnь (človekь) da#ede tolkova gozba togiva#se (...)
rasrьdi (carь) kiro ta#reče na#slugite#si skoro prizovete#mi idolski popove i reče#imь (carь) pravo da#mi kažete koi edetija gozbi ako#gi ede vilь (bogь) da#ubiemo danila da#ne xuli na#velikago (boga) našego vila koga priidoxa popovete pri (cara) i#rekoše#mu čestiti Caru mi#e da#nesme tamo a#ti (zri lžu popovu) sasь tvoite slugi zanesi tova jastie i#ostavigo pred vila boga i#zatvori Vrata i#zapečati dobre jako nebude (bogь) vilь uzelь tova jastie a#nie svi i#ženi i#deca da#umreme bexu toko popove *o* (70) bez#ženi i#bez#deca a#oni imali sokrovište podь zemlju deto beše trьpezata vilu (bogu) i#pod trьpezata imaše dupka i#vrьzь neja golema ploča da#prixodexa popovete
noštemь i#ženite#imь i#decata#imь ta#edexa onaja gozba i#piexa onova vino kogi da#si poidatь na#zaranь izь#onova kapište a#oni pokriatь (kapište se zovi elinska crьkva) onaja dupka sas pločata i#otidoxa#si sveki na#svoj domь ta#gi nikoi nevide a#carь stanu zaranta i#povede Proroka danila ta#uleznaxa u#kapište i#tamь naidoxa mlogo ljudie bezakoni i#(carь)#se počudi pa#fanu da#izlazi nadvorь iz#kapišteto a#danil#mu reče poveli (caru) da#izleznu tija ljudie nadvorь da#ostaneme nie dvama u#kapište i#da#vidišь što#štemь azь da sotvorimь togiva uze danilь rešeto i#nasipa#go sas pepelь ta#posae#u#kapišteto taka kato#seeše pepelo a#onь xodeše na#nazatь da#nepravi dira izleze (carь) i prorokь danilь pa
nego i#(carь) turi pečatь na#vratata a#onia popove neznajaxu što#napravi danilь nelo otidoxu prez#nošta sas ženi sas deca ta#izedoxa sve što#beše prineseno vilu (bogu) i#pakь#si rano otidoxa da#gi nikoi nevide i#zautra rano stanu (carь) i#povede danila pri (boga) vila da#vidi što#se sotvori nošteska kogi vide (carь) če#su zdravi pečatete a#onь reče danilu zdravi#su pečati (zri prelьštenie carovo) (caru) togiva viknu (carь) sasь golemь glasь velikь (bogь) esi ti vile i#nema lьža na#tebe nikakva togiva#se pakь zasmeja danilь i#reče (caru) stoi na#edno mesto neidi napredь pogledai (caru) po#zemlju i poznai čii stupni ima u#kapište togiva reče (carь) tia stupni#su mužeski i#ženski i#detinski (togiva) se
jako rasrьdi (carь) na#popovete evreiski i#turi#gi na#mučenie da#gi muči da#kažutь pravo dali oni edutь tija jastija i#pitija a#oni pravo kazaxu vaistinu (caru) koga#ni pitaš pravo dati kažeme nia edeme tia jastia i#pitija togiva povele (carь) ta#gi i#sь sekoša svite popove evreiski i#ženite#imь i#decata#imь a idolatogo predade (carь) Proroku danilu na#ruku togiva reče danilь dai#mi volju (caru) tvoego (boga) bez#nikakvo oružie da#go ubiemь i#reče (carь) danilu kakvo#ti#e volja danile taka#go sokruši togiva danilь : uze smola i#loi i#kozina ta#gi izmeša i#omesi smolata i#loita i#kozinata kato xlebove ta#papriide pri#onogova zvera deto#go#(naričaxa)
če#e (bogь) i#reče danilь na#onova zvera na#ti (bože) xlebь a#onija zverь koga vide danila a#onь zinu koliko može i#onь#mu metnu onija xlebov u#ustata i#minu nekoi časь i#izь dьxnu onja zverь togiva#se zasmeja danilь i#reče ja#vište vašego (boga) nešto#mu#e zle ta#spava togiva onija prelьšteni ljudie kakvo vidoxa onogova besa če#e#umrelь ta#se sьbra narodь koliko nemože (človekь) da#gi#izgleda ta otidoxa pri#cara i#rekoxa#mu i#viknaxu velikimь glasomь ti (caru) nesi naš bratь i#drugarь počto radi ubilь esi (boga) našego vila i#isь korenь si#go#rasipalь i#popove naši#si isьklalь i#vila (boga) si#ubilь ili#dai#nam danila u#ruke ili#šteme da#turime ognь u#tvoite dvorove ili tebe živogo
na ognь i#zgarame i#uboja#se (carь) ot zlago naroda i#predade#mgi danila u nixni ruke i#oni#go ufatixu i frьlixa#go pri#ljuti i#strašni *z* (7) lьvove u#jamu dano#bi#go izeli lьvovete a pre~(milostivi) (bogь)#ne#ostavi raba svoego da#pogibne če#zatvori (bogь) na#lьvovete ustata i#nemožexu da#izedutь danila ta#sede danilь u#jamata pri#lьvovete *Z* (6) dni i *Z* nošti i#lьvovete okole nego i#danilь gladenь i#lьvovete gladni zašto stoešte i#jamata angel (gospodinь) pri#danila ta#go#čuvaše i#va onova vreme imaše edin (človekь) ime#mu beše avakumь ta#beše varilь lešta da#nosi na#žьtvare xlebь u#varivo pa#izleze (ot)#doma#si ta#ide po#putь ta#si otvodi na#nivu pa#go srešnu edinь#angelь (gospodinь) pa#mu reče avakume
skoro zanesi toja xlebь i#tova varivo proroku * Danilu * u#vavilonь grad deto#e zatvorenь pri#lьvovete (carevi) u jamata če#e jako ogladnelь danilь avakumь kaže angelu (gospodine) moi azь ni vavilonь grad znaemь ni (carevi) lьvove u#jamu znaemь togiva#go strašno ufati angelь zavrьxь za#glavni kosi i#zanese#go u#mignovenie oko pri#danila u#jamata pri lьvovete xočatь nekoi (človeci) da#rekutь če#e do#vavilonь grad *kd* (24) dni xoda o drugi xočatь da#rečatь nemože toi biti daleko#e ašto rekoxu drugi (človeci) va istinu da#veruvate zašto#su pobrьzi angeli (boži) ot pomislь (človečeski) i#zanese angelь avakuma pri#jamata i#reče avakum (eto#ni) danile ta#uzmi xlebь i#varivo
ta#jašь i#nasiti#se če#ti doprati pre~milostivi (gospodь) i#uze danilь i jade i#reče (blagodarim#te) (gospodi) na#tebe#se nadejutь vasi rabi tvoi nasiti#se danilь i#ostanu mlogo ošte xlebь i varivo avakumu pa#go zanese angelь (gospodinь) čas pri žetvarete i#varivoto ošte beše žeško nebeše istinulo pobrьzi#su angeli (boži) ot oko (človečko) i#ot pomislь (človečeska) pa#togiva priide (carь) kiro pri jamata da#vidi što#se napravi danilь pri#lьvovete a#danilь sedi živь i#zdravь i#lьvovete ležatь okole nego gladni počudi#se (carь) i#reče velikomu (bogu) poklanjaet#se danilь i#ne ima po veliki (bogь) ot nego togiva povele (carь) na#onija zavistjaici ta#izvadixa danila izь jamata * I#tu#skazaxme (dozde)
i#ošte malko ima da#skažeme (xristiane) dobro#bi bilo da#znaete i#vie če#se#e rodilь prorokь danilь predь (xrista) (boga) *yX* (460) godinь i požive *r* (100) godinь pa#togiva umre va treto leto u (carstvo) kirovo * tomuže slava i#(čestь) i#poklonenie (otcu) i#(sinu) i#(svetomu) (duxu) ninja i#prisno i#vověki vekovь aminь ***