Nenavidim totiz, co je snadne. Neni clovekem, kdo neklade odpor. Pak zbyva leda mraveniste, do ktereho se uz neotiskuje Buh. Pak je to clovek bez kvasu. A zde je prave to podivuhodne, co se mi zjevilo ve vezeni. Silnejsi nez ty, nez ja, nez my vsichni, nez moji zalarnici, me padaci mosty a hradby. Zde bylo to tajemstvi, ktere mne trapilo podobne jako tehdy v lasce, kdyz jsem tu zenu drzel poddanou a nahou. Lidska velikost a soucasne i malost, nebot vim, ze velky je clovek ve vire a ne ve vzdorne pyse.