login::  password::




cwbe coordinatez:
101
600252

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::80
total children::51
13 K

show[ 2 | 3] flat


zola0
djtopper0
vrq0
v.0
rb0
afross0
holdsun0
druha lapa duhu0
kris rubin0
Caracol0
adhara0
shady0
cichlasoma0
.maio0
:j4nc00
extatic.slow...0
asety0
_0
lubomier.sk0
silent motion0
andos0
tati0
asides0
porkac0
dzamila0
ach0
ivu-chacha1
hilda1
Harvie1
been1
petka1
quaplo1
Kubris1
enea1
e_1
Dejw2
andysun2
A.boy3
bazilisek6
laykaa7
ria7
Ciny9
oktopus9
vodo9
metlos10
fi-x10
hopcuptralala10
dorje10
nin12
alicka12
gorgona12
dogmaT13
Citadelo, vystavím tě v Srdci Člověka.




  • 000001010060025208793287
    Synapse creator 11.10.2020 - 01:42:16 level: 1 UP New Hardlink
    LXIV

    Ale přesto se ptáš:

    "Kde tedy začíná a končí otroctví? Kde začíná a končí oblast všeobecného? A kde začínají práva člověka? Znám práva chrámu, který je smyslem kamenů, práva říše, která je smyslem lidí, i práva básně, která je smyslem slov. Neznám však práva kamenů vůči chrámu, práva slov vůči básním a práva člověka vůči říši."

    Nejde ve skutečnosti o sobectví, nýbrž o jakési zmrzačení. Člověk, který si vykračuje zcela sám a říká: "Já, já, já ...", jako by nebyl v říši. Jako kámen, který leží mimo chrám, či holé slovo mimo báseň, nebo kus masa, jež není součástí těla.

    "Ale co když zruším všechny říše a spojím lidi v jediném chrámu," řekl kdosi. "Najdou potom svůj smysl v chrámu daleko větším ..."

    "To znamená, žes nic nepochopil," odvětil otec. "Vždyť vidíš, že tady z těch kamenů se skládá nejprve paže, a ta jim dodává smysl. A z jiných hruď a z jiných křídlo. A ze všech společně se skládá kamenný anděl. A z jiných oblouk. A z jiných pilíř. A když pak vezmeš všechny ty kamenné anděly, oblouky a pilíře, ze všech dohromady se skládá chrám. A když pak vezmeš všechny chrámy, ze všech dohromady se skládá svaté město, které tě řídí na cestě pouští. Chceš snad tvrdit, že bude lepší podřídit všechny kameny v jediné jednotvárné hromadě rovnou svatému městu, místo abys je podřídil nejprve paži a hrudi a křídlu sochy, pak skrze paži, hruď a křídlo samotné soše a skrze sochy pak chrámu a skrze chrám teprve svatému městu? Jako by záře svatého města, které je jedno, nebyla zrozena právě z té rozličnosti? jako by záře sloupu, který je jeden, nebyla zrozena z hlavice, dříku a podstavce, které jsou různé? Čím vyšší je pravda, tím z větší výšky je třeba na ni hledět, abys ji uchopil. Jedna je touha po moři a jeden je i život, ale člení se od stupně k stupni, a jako by kráčel po jednotlivých příčkách, předává svou moc od jednoho bytí k druhému. Neboť jedna je plachetnice, i když je složena z rozličných věcí. Když k ní přistoupíš blíž, spatříš plachty a stěžně a příď a kostru a kýl. A z ještě větší blízkosti spatříš na tom všem lana a úpony, prkna a hřebíky. A to vše se člení ještě dál.

    Tak jako obyčejné město, ani má říše by neměla smysl a nebyla by doopravdy živá a nebylo by vojáků, kteří pochodují na stráž, kdyby byla jen pěkně srovnanými kameny. Ale je tu nejprve tvůj rodinný krb. A z krbů rod. A z rodů kmen. A z kmenů provincie. A potom z provincií říše. A pohleď, jak je ta říše od východu na západ a od severu na jih plna horoucnosti a života. Jako plachetnice na moři, která se živí větrem a pořádá ho k určitému neměnnému cíli. třebaže se vítr mění a ona sama je složena z rozličných věcí.

    Teď můžeš teprve pokračovat výš a z říší udělat loď ještě rozlehlejší, která všechny ty lodě do sebe pojme a ponese je jedním směrem, živena různými větry, které se budou měnit, aniž se změní směr špice jejího kýlu ve hvězdách.

    Sjednotit znamená lépe svázat jednotlivé rozličnosti, a ne je vymazat kvůli bezduchému pořádku."
  • 000001010060025208793286
    Synapse creator 11.10.2020 - 01:35:15 level: 1 UP New Hardlink
    CXXXVI

    Jsou zemdlelí a chtěli by ti namluvit, že dnem i nocí žhnou. Lžou však.

    Lže hlídka na hradbách, zpívá-li ti dnem i nocí o lásce k městu. Dá před ním přednost polévce. Lže básník, který hovoří dnem i nocí o svém básnickém opojení. Stačí, aby ho trochu rozbolelo břicho, a pustí všechny básně z hlavy.

    Lže zamilovaný, jestliže tvrdí, že má dnem i nocí před očima obraz své milé. Dokáže ho od něho odvrátit pouhé kousnutí blechy. Anebo prostě nuda, a on začne zívat. Lže cestovatel, jestliže tvrdí, že je dnem i nocí v opojení svých objevů. Stačí jedna hlubší vlna, a začne vrhnout. Lže světec, jestliže tvrdí, že dnem i nocí nazírá Boha. Tak jako mořský odliv, i Bůh se od něho občas odvrací. A světec je náhle vyprahlejší než kamenité pobřeží. Lžou ti, kdo dnem i nocí lkají nad mrtvým. Proč by nad ním měli dnem i nocí lkát, když ho přece dnem i nocí nemilovali? Byly i chvíle hádek, únavy nebo myšlenek na jiné věci než na lásku. Pravda, mrtvý je přítomnější než člověk živý, neboť je nazírán v jednotě, která přesáhla rozpory. Ty jsi však nevěrný i mrtvým. Ti všichni lžou, neboť nic nepochopili a své chvíle vyprahlosti chtějí zapírat A ty pak začneš pochybovat sám o sobe, protože to věčné ujišťování o jejich horoucnosti tě nakonec přesvědčí, že jsou opravdu tak stálí; a začneš se za svou vyprahlost stydět, a když pak sám propadneš smutku, začneš před pohledy druhých měnit svůj hlas i tvář.

    Ale já neznám nic, co by v tobě mohlo být trvalé, krom nudy. A nuda pochází z neduživosti ducha, jenž není s to vyčíst ze stavební hmoty nějakou tvář. Jako když někdo sleduje šachovou hru jen hmotně, aniž ví, že je v ní vepsán určitý problém. Jestliže je ti občas dopřáno, jako odměna za věrnost v kukle, poznat na vteřinu jas hlídky, básníka, věřícího, milence či cestovatele, nenaříkej, že onu strhující tvář neumíš nazírat věčně. Jsou totiž i tváře tak palčivé, že toho, kdo je vidí, sežehnou. Slavnost není pro každý den.

    Mýlíš se tedy, jestliže podobné jako ten šilhavý prorok, v němž dnem i nocí doutnal posvátný hněv, odsuzuješ lidi pro jejich navyklá hnutí. Až příliš dobře vím, že v běžném životě poklesá ctnost v pouhý ústupek bincům. Až příliš dobře vím, že v běžném životě poklesají vyšší zákony spravedlnosti v zástěnu špinavých her. Ale co na tom záleží? Vím také, že člověk někdy musí spát Mám si snad tehdy naříkat na jeho nehybnost? Vím také, že strom není ještě květ, nýbrž podmínka květu.
  • 000001010060025208793285
    Synapse creator 11.10.2020 - 01:29:31 level: 1 UP New Hardlink
    CXXX

    Hierarchie je zajisté nespravedlivá, protože tě brzdí a brání ti. aby ses uskutečňoval. Jenomže v boji s onou hierarchií půjdeš a postupně zbouráš jednu stavbu za druhou, až zůstane jen stojatý močál, v němž se ledovce slily. Chceš, aby byli jedni jako druzí, neboť rovnost s totožností je pro tebe totéž. Kdežto já říkám, že jsou si rovni, ne když se co nejvíc podobají jedni druhým, nýbrž když všichni stejně slouží říši.

    Podobně jako při šachové hře: je vítěz a je poražený. Někdy se stává, že vítěz nasadí posměšný úsměv, aby poraženého pokořil. Takoví už lidé jsou. Ty však v duchu své spravedlnosti zakážeš, aby někdo v šachové hře zvítězil. A řekneš: "Jakou má vlastně vítěz zásluhu? Buďto byl chytřejší, nebo lépe ovládal hru. Vítězství je u něho jen výrazem určitého stavu. Kdyby byl červenější v tváři nebo mrštnější, kdyby měl více či méně vlasů, proč by za to měl být oslavován? ..."

    Já jsem však zažil, jak takový poražený vydrží v naději na slavné vítězství hrát v šachy celá léta. Už tím, že je možné, tě vítězství obohacuje, i kdyby nebylo určeno tobě. Tak jako perla na mořském dně.

    Neklam se totiž v tom, co je závist: je to jen znamení určité silokřivky. Zavedu třeba nějaké vyznamenání. A vyvolení, kteří dostali na prsa můj kamínek, se pyšně natřásají. Začneš jim závidět. A přijdeš se svou spravedlností, která však pochází jen z ducha vyrovnání. A rozhodneš: "Ať nosí kamínek na prsou každý." A věru, kdo by od té chvíle toužil po podobné ozdobě? Nežils pro onen kamínek, nýbrž pro jeho smysl.

    Nu vida, řekneš. Zmenšil jsem lidskou bídu. Vyléčil jsem lidi z touhy po kamíncích, které nemohou mít všichni. Tvá úvaha vychází ze závisti, neboť závist působí bolest. Předmět závisti je proto cosi špatného. A nenecháš žít nic, čeho nelze dosáhnout. Dítě natáhne ruku a bude volat po hvězdě. V duchu své spravedlnosti ji tedy budeš muset uhasit. Podobně jako s drahými kameny. Ty je ukládáš do muzea. Říkáš: "Patří všem." Ovšem, za deštivých dnů budou okolo vitrín proudit lidé. A nad sbírkami smaragdů budou jen zívat, neboť tu už nebude obřad, jenž by smaragdy ozářil smyslem. Oč budou pak zářit víc než broušené sklo? Dokonce i diamant jsi zbavil jeho jedinečné povahy. Mohl být totiž pro tebe. Tys ho však připravil o záři, jež pocházela z toho, že po něm člověk toužit. Stejné tak, proměníš-li ženu v zakázané ovoce. I kdyby pak byla sebekrásnější, bude to jen loutka z vosku. Nikdy jsem neviděl, že by někdo zemřel pro obraz ženy, zachovaný na basreliéfu sarkofágu až do jeho doby, i kdyby to byl obraz jakkoli nádherný. Může působit kouzlem či melancholií minulosti, ne však krutostí touhy.

    Ani tvůj diamant nezůstane týž, nebude-li ho moci nikdo získat. On totiž zářil právě tím. Znamenal pro tebe slávu a poctu a zvyšoval tvůj lesk. Ale tys proměnil diamanty v ozdobu vitrín. Budou tedy poctou pro vitríny. Protože však sám netoužíš stát se vitrínou, nezatoužíš ani po diamantu.

    Když potom vhodíš diamant do ohně, abys tou obětí dodal slavnostnímu dni vznešenosti a aby se tvůj duch a srdce tím víc rozzářily, nevhodíš vlastně do ohne nic. Nebudeš to už ty, kdo obětoval diamant. Bude to pouze dar tvé vitríny. A té je to zcela lhostejné. S diamantem, který ti k ničemu není, nemůžeš už hrát. Nebo kdybys ho zazdil do tmy chrámového pilíře, abys ho daroval bohům, také nezazdíš nic. Pilíř bude jen jakési skladiště, které ho ukryje o trochu lépe než vitrína, pokud však slunce vytáhne lid z města, bude ukryt ve vitríně stejně dobře. Takový diamant už nemá hodnotu daru, protože není věcí, kterou lze dát. Je to věc určená k uložení. Tam nebo onam. Ztratil svou magnetickou sílu. Své božské silokřivky. Cos tím získal? Já naopak přikazuji, že se nikdo, kdo nepochází z proroka, nesmí oblékat červeně. Poškodím tím snad ostatní? Nikdo se červeně neoblékal. Červená barva neměla smysl. Ale teď každý sní o tom, chodit v červených šatech. Vtiskl jsem červené barvě určitou moc a tys její existencí obohacen, i když třeba není pro tebe. A závist, kterou cítíš, je znamením nové silokřivky.

    Tobě však říše připadá dokonalá, jestliže ten, kdo usedne se zkříženýma nohama uprostřed města, zemře na místě hladem a žízní. Neboť nebude mít nic, co by jej táhlo spíš nalevo či napravo, kupředu nebo dozadu. A nikdo mu nebude nic přikazovat, stejně jako nebude nic přikazovat on. A nic ho nebude pudit za nedosažitelným diamantem ani za kamínkem na prsou ani za červenými šaty. A u kupce s pestrými látkami bude celé hodiny zívat, čekaje, až vtisknu jeho touhám nějaký směr a smysl. Zakážu-li však červenou, pohleď, jak začne šilhat po fialové ... anebo je-li vzpurný a svobodný, nenávidí-li pocty a přehlíží konvence a je mu k smíchu smysl barev, podřízených mé libovůli, nechá si v krámě vyprázdnit všechny police a prohrabe celý sklad, jen aby našel barvu co nejvíc opačnou červené, třeba křiklavou zeleň, a bude ohrnovat nos tak dlouho, dokud nenajde to nejdokonalejší z nejdokonalejšího. A v téhle křiklavé zeleni, pln pohrdání k mé hierarchii barev, si bude slavně vykračovat po městě. Nicméně jsem mu tím dodal života na celý jeden dlouhý den. Jinak by, oblečen červeně, zíval někde v muzeu, neboť prší.

    "Když ustavím nějaký svátek," říkal otec, "neustavuji tím svátek, nýbrž určitý vztah. A odbojníci se hned začnou pošklebovat a proti mému svátku si schválně určí jiný. Tím však pouze utvrdí týž vztah a pomohou mu trvat. Trochu jich tedy pozavírám, abych jim udělal radost, neboť si přejí, aby byl jejich obřad brán vážně. A totéž chci i já."
  • 000001010060025208793284
    Synapse creator 11.10.2020 - 01:20:21 level: 1 UP New Hardlink
    LVIII

    Přišli mi vykládat rozumy, ne snad přímo geometři říše --- geometr byl ostatně jen jeden a ten už byl mrtvý ---, ale delegace jejich vykladačů. A těch vykladačů bylo deset tisíc.

    Když někdo staví loď, nestará se o hřebíky, stěžně a palubní prkna, ale zavře do dílny deset tisíc otroků a několik dohlížitelů s bičem. A slavně vyrůstá loď. Nikdy jsem však neviděl, že by se některý z otroků chlubil, že přemohl moře.

    A když někdo buduje geometrii, také ji nebude odvozovat od důsledku k důsledku celou až do konce, protože taková práce je nad jeho síly i čas, ale vznikne okolo něho desetitisícová armáda vykladačů, kteří vybrousí poučky, využijí plodných cest a sklidí ovoce stromu. Ježto však nejsou otroky a nejsou poháněni bičem, nenajde se mezi nimi jediný, aby si nemyslel, že se tomu jedinému skutečnému geometru vyrovná, protože mu jednak rozumí a jednak jeho dílo obohacuje.

    Ale já, byť si jejich práce cením --- neboť svážet sklizeň ducha je třeba ---, také dobře vím, jak je směšné zaměňovat ji s tvorbou, s tvorbou, která je ničím nezdůvodněné, svobodné a nepředvídatelné gesto člověka. Držím si je proto od těla, aby se nenadmuli pýchou a nechtěli se ke mně chovat jako rovný k rovnému. A slyšel jsem je, jak mezi sebou nespokojeně mručeli. Pak promluvili:

    "Protestujeme ve jménu rozumu. Jsme hlasatelé pravdy. Tvé zákony jsou zákony boha, který je méně spolehlivý než ten náš. Ty máš za sebou vojsko a můžeš nás onou silou svalů rozdrtit. Budeme však mít proti tobě pravdu pořád dál, i v žalářních kobkách."

    Mluvili, neboť dobře věděli, že se nemusí bát mého hněvu. A dívali se jeden na druhého, spokojeni vlastní odvahou. Zamyslel jsem se. Jediný skutečný geometr býval denně přijímán u mého stolu. Když jsem nemohl spát, odebral jsem se někdy do jeho stanu, uctivě jsem zul obuv a pil jsem jeho čaj a okoušel med jeho moudrosti. Oslovil jsem ho: "Geometre ..."

    "Jsem sice geometr, ale především jsem člověk. Člověk, který někdy snívá o geometrii, pokud mu nevládne něco naléhavějšího jako třeba spánek, hlad či láska. Ale dnes. kdy jsem zestárl, máš asi pravdu: už jsem jen geometr." "Jsi ten, komu se zjevuje pravda ..." "Jsem pouze ten, kdo tápe a hledá slova jako dítě. Pravda se mi nijak nezjevila. Ale můj jazyk je pro lidi prostý jako tvá hora a oni si z něho svou pravdu vytvoří sami." "Tvá řeč je hořká, geometre."

    "Toužil jsem odhalit ve vesmíru stopu božského pláště, dotknout se pravdy, která by byla mimo mne, toužil jsem zachytit ji za cíp oděvu jako nějakého boha. který se dlouho lidem ukrýval, a pak jí strhnout závoj z tváře, abych ji ukázal. Ale nebylo mi dáno odhalit nic jiného než sebe sama ..."

    Tak hovořil on. Kdežto ti vykladači mi halasně mávali okolo hlavy svou modlou.

    "Mluvte tišeji" řekl jsem. "I když dost dobře nechápu, slyším výborně."

    Mručeli dál, ale ne už tak silně.

    Konečně mezi sebou postrčili jednoho kupředu --- neboť už začínali litovat, že projevili tolik odvahy --- a on za ne promluvil:

    "Kde je v tom monumentu pravd, jež ti nabízíme, abys je uznal, nějaká svobodná tvorba nebo sochařský čin a poezie? Naše poučky vyplývají jedna z druhé na základě přísné logiky a nic lidského tu dílo neřídí." A tak se na jedné straně dovolávali jakési absolutní pravdy --- jako některé kmeny, které se drží pomalované dřevěné modly, o níž říkají, že metá blesky --- a na druhé straně se chtěli rovnat jedinému skutečnému geometru, neboť každý z nich také něčemu sloužil či něco objevil podobně jako on, ale žádný z nich netvořil. "Určíme tady před tebou vztahy mezi úsečkami určitého obrazce. A nemůžeš naše zákony přestoupit, kdežto my ty tvé můžeme. Musíš z nás udělat své ministry, neboť my víme."

    Mlčel jsem rozvažuje, co je to hloupost. Nepochopili mé mlčení a zaváhali.

    "Chceme ti přece především sloužit" řekli. Odpověděl jsem tedy:

    "Nečiníte si nároky na tvorbu, a to je štěstí. Neboť šilhavý stvoří zase jen šilhavého. Měch plný vzduchu vydá jen vítr. Kdybyste založili království, bylo by předem poddané barbarské šavli, protože logiku lze vztáhnout pouze na historii už odehranou, na sochu už vytesanou a na mrtvé ústrojí. Stalo se jednou, že lidé objevili stopy člověka, který vyšel za svítání ze stanu, směřoval k moři, došel až na břeh a tam se zřítil, neboť břeh byl strmý. Logikové se sklonili nad stopami a poznali pravdu. Neboť v řetězu událostí nechyběl jediný článek. Jeden krok následoval za druhým, každý byl umožněn tím, že mu předcházel jiný. A tak šli zpátky po krocích od následku k příčině a přivedli mrtvého zpět do stanu. A šli po krocích kupředu od příčiny k následku a navrátili ho smrti."

    "Všechno jsme pochopili," začali vykřikovat logikové a navzájem si blahopřáli.

    A já jsem si říkal, že pochopit by znamenalo vědět tak jako jsem to poznal já, že kdesi existuje úsměv, křehčí než spící voda, neboť ho stačí zakalit pouhá myšlenka, úsměv, který v tu chvíli možná ani není, neboť patří tváři, která spí a není ani odtud, ale z cizího stanu, vzdáleného na sto dní cesty.

    Tvorba je jiné podstaty než stvořený předmět, tvorba uniká ze stop, jež zanechává, a nikdy ji nelze vyčíst z žádných znamení. Znamení, stopy a znaky, jež vyplývají jedny z druhých, vysvětlíš vždycky. Neboť stín každé tvorby na zdi skutečnosti je čistá logika. Avšak i přes tenhle samozřejmý objev zůstaneš pořád stejně hloupý. Protože však zdaleka nebyli přesvědčeni, snažil jsem se je ve své dobrotě poučit:

    "Byl jednou alchymista, který pátral po tajemství života. A stalo se, že ze svých kotlíků, baněk a koření vydobyl kousek živoucí hmoty. Sběhli se logikové. Pokus opakovali, namíchali koření, foukali do ohně pod kotlíky a povedlo se jim získat další živou buňku. A odcházeli s pokřikem, že tajemství života už neexistuje. Že je život jen přirozený vztah mezi příčinou a následkem a následkem a příčinou, že vzniká pouze z toho. jak oheň působí na koření a jednotlivá koření zase navzájem na sebe, a koření že přece není živé. Logikové jako vždycky všechno dokonale pochopili. Neboť tvorba je jiné podstaty než stvořený předmět, kterému vládne, a vytrácí se z vlastních stop. Tvůrce se ze své tvorby vždycky vytratí. A stopa, kterou zanechá, je čistá logika. Já však byl pokornější a šel se poučit k příteli geometru. ,Co je tu zvláštního,' řekl, .krom toho, že se ze života rodí zase život?' Život by se byl neobjevil, nebýt vědomí alchymisty, který byl, pokud vím, živý. Na to se zapomnělo, neboť se jako vždycky ze své tvorby vytratil. Jako když někoho dovedeš na vrchol hory, odkud se problémy jeví uspořádané, a ponecháš ho o samotě. Hora se stane pravdou mimo tebe. A nikdo se neptá, jak došlo k tomu, žes vyvolil právě tuto horu, neboť ten člověk tam prostě je a někde věru být musí."

    Oni však mručeli dál, protože právě logikům logika vždycky chybí, a já jsem řekl:

    "Vy domýšlivci, kteří sledujete tanec stínů na zdi a myslíte si, že znáte, kteří čtete krok za krokem geometrické poučky a nenapadne vás, že tu byl někdo, kdo kráčel, aby je nastolil, kteří čtete ze stop v písku a nepřijdete na to, že tady zas byl někdo, kdo odmítl lásku, kteří sledujete vzestup života od výchozího materiálu a nevíte, že tu byl někdo, kdo zamítl a volil, vy otroci, vyzbrojení kladivem na hřebíky, nechoďte za mnou a nechtějte mi namluvit, že jste vymysleli a spustili na vodu loď.

    Onoho geometra, který byl svého druhu jediný a teď je mrtev, toho bych byl zajisté k vládě připustil, kdyby si to byl přál. Neboť pocházel z Boha. A uměl mi svou řečí ukázat onu dalekou milou, která se naprosto nedala vyčíst jedním rázem z písku, neboť s ním nebyla téže podstaty.

    Z nekonečného množství možných směsí dovedl vybrat právě tu jedinou, jež někam vedla, ačkoli se ještě nevyznačovala před ostatními žádnou předností. Když se v bludišti hor ztratí vůdčí nit a nelze postupovat cestou dedukce, neboť až nad propastí poznáš, že tvá cesta selhala, a co je na protějším svahu nikdo neví, stane se někdy, že náhle vyvstane vůdce, který ti vytyčí cestu, jako by přišel tam odtud, z protější strany. Když je pak cesta prošlapaná a jednou vytyčená, zdá se ti samozřejmá. A zapomeneš na onen zázrak pochodu, který vypadal jako návrat."
  • 000001010060025206136295
    kris rubin 25.07.2011 - 16:04:04 level: 1 UP [3K] New
    Nenavidim totiz, co je snadne. Neni clovekem, kdo neklade odpor. Pak zbyva leda mraveniste, do ktereho se uz neotiskuje Buh. Pak je to clovek bez kvasu. A zde je prave to podivuhodne, co se mi zjevilo ve vezeni. Silnejsi nez ty, nez ja, nez my vsichni, nez moji zalarnici, me padaci mosty a hradby. Zde bylo to tajemstvi, ktere mne trapilo podobne jako tehdy v lasce, kdyz jsem tu zenu drzel poddanou a nahou. Lidska velikost a soucasne i malost, nebot vim, ze velky je clovek ve vire a ne ve vzdorne pyse.
  • 000001010060025204411574
    eiff balboa 06.01.2009 - 10:47:45 level: 1 UP [1K] New
    Jsou zemdlelí a chtěli by ti namluvit, že dnem i nocí žhnou. Lžou však.
    Lže hlídka na hradbách, zpívá-li ti dnem i nocí o lásce k městu. Dá před ním přednost polévce. Lže básník, který hovoří dnem i nocí o svém básnickém opojení. Stačí, aby ho trochu rozbolelo břicho, a pustí všechny básně z hlavy.
    Lže zamilovaný, jestliže tvrdí, že má dnem i nocí před očima obraz své milé. Dokáže ho od něho odvrátit pouhé kousnutí blechy. Anebo prostě nuda, a on začne zívat. Lže cestovatel, jestliže tvrdí, že je dnem i nocí v opojení svých objevů. Stačí jedna hlubší vlna, a začne vrhnout. Lže světec, jestliže tvrdí, že dnem i nocí nazírá Boha. Tak jako mořský odliv, i Bůh se od něho občas odvrací. A světec je náhle vyprahlejší než kamenité pobřeží. Lžou ti, kdo dnem i nocí lkají nad mrtvým. Proč by nad ním měli dnem i nocí lkát, když ho přece dnem i nocí nemilovali? Byly i chvíle hádek, únavy nebo myšlenek na jiné věci než na lásku. Pravda, mrtvý je přítomnější než člověk živý, neboť je nazírán v jednotě, která přesáhla rozpory. Ty jsi však nevěrný i mrtvým. Ti všichni lžou, neboť nic nepochopili a své chvíle vyprahlosti chtějí zapírat. A ty pak začneš pochybovat sám o sobe, protože to věčné ujišťování o jejich horoucnosti tě nakonec přesvědčí, že jsou opravdu tak stálí; a začneš se za svou vyprahlost stydět, a když pak sám propadneš smutku, začneš před pohledy druhých měnit svůj hlas i tvář.
    Ale já neznám nic, co by v tobě mohlo být trvalé, krom nudy. A nuda pochází z neduživosti ducha, jenž není s to vyčíst ze stavební hmoty nějakou tvář. Jako když někdo sleduje šachovou hru jen hmotně, aniž ví, že je v ní vepsán určitý problém. Jestliže je ti občas dopřáno, jako odměna za věrnost v kukle, poznat na vteřinu jas hlídky, básníka, věřícího, milence či cestovatele, nenaříkej, že onu strhující tvář neumíš nazírat věčně. Jsou totiž i tváře tak palčivé, že toho, kdo je vidí, sežehnou. Slavnost není pro každý den.

    /.../ Neboť se rozvázal onen božský uzel, který svazuje věci. Ale já chci, abys sám sobě zůstal věrný, neboť vím, že se vrátíš. Nežádám, abys byl v každém okamžiku plný porozumění a citu. Vím příliš dobře, kolika vnitřními pouštěmi prochází i ta nejopojnější láska! I nad milovanou ženou tě někdy napadne: "To čelo je prosté čelo. Proč je mám vlastně rád? Ten hlas je prostě hlas. Řekla takovou a takovou hloupost. Udělala takový a takový chybný krok ..." Je celkem, který se rozpadá a už tě není s to živit, a ty si myslíš, že ji brzy začneš nenávidět. Ale jak bys ji mohl nenávidět? Vždyť nedovedeš ani milovat. Mlčíš však, protože tušíš, žes jenom upadl do spánku. A totéž, co platí o ženě, platí i o básni, kterou jsi četl, nebo o panství či říši. Nejsi s to přijímat potravu a tedy odhalovat --- neboť i to je láska a poznání --- božské uzly, které svazují věci. Ale všechny tvé lásky, spící vojáku, se ti zas vrátí zpátky, a ne snad jedna či druhá, nýbrž všechny naráz, jako se vrací dluh. A kdykoli tě zkruší takováto nevěrnost, je třeba mít úctu k onomu opuštěnému domu, který je v tobě.

    /.../ ve tvé pochybnosti není nic nečistého. V tom tě chci utěšit.

    Člověče, který jsi věren sobě a poklízíš svůj dům, i když je zdánlivě opuštěný, tobě se vrátí to, čím jedině je živo tvé srdce. Nevíš, kdy navštívení přijde, je však třeba, abys věděl, že pouze ono jediné na celém světě tě může naplnit. Proto tě pomocí úmorných hodin učení vytvářím takovým, aby tě jako zázrakem dovedla zapálit báseň, a pomocí obřadů a zvyků říše zase takovým, aby ti říše dolehla k srdci. Neexistuje dar, pokud ho nepřipravíš. A nedojde k navštívení, jestliže není připraven dům, aby je přijal.
  • 000001010060025204036623
    TheWhiteOne 04.06.2008 - 19:54:43 level: 1 UP New
    fantasticka vec. vzdy si hovorim, ze ju precitam na jeden log a vzdy sa citim nehodna pochopit vsetky tie veci tam, preto ju znova odlozim a ked znova zacnem, mam pocit, ze som ju este necitala. skvele.
  • 000001010060025203785749
    Synapse creator 12.03.2008 - 02:26:25 (modif: 16.11.2009 - 22:06:36) level: 1 UP [15K] New Hardlink Content changed
    .
    more children: (1)
  • 000001010060025203621346
    Caracol 19.01.2008 - 15:52:29 level: 1 UP New
    joj ludia, my kazite radost.nechcem si to tu cele precitat lebo mam na ctoliku polozenu knihu.krasne a tazke citanie.nedokazem pri tej knihe stravit cely den. bojim sa, ze na druhy den by som to si to precital inak a krajsie.tak papam ju po kuskoch.odporucam knihu pri ktorej travim vela krasnych chvil.
    more children: (1)
  • 000001010060025202321865
    Prospero 20.04.2006 - 11:01:01 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP [11K] New Content changed
    A opýtaš sa: "Ako zvíťazím ?"

    A ja Ti poviem: "To čo už nastalo, neľutuj a to čo nezískaš, nechci . Prítomnosť je dokonalá. V prítomnosti je všetko jasné, priehladné a čisté. Je to budúcnosť ktorá Ti spôsobuje bôľ, vysnená budúcnosť a myšlienka na to že sa tá budúcnosť nikdy neuskutoční. Keď ležíš v letnom dni pod nebeskou modrou, v ten moment keď je Zem Tvojou Zemou, prečo vtedy unikáš do predstáv ktorých sa nikdy nedotkneš ? V mene čoho odmietaš ten jediný dar ktorý Ti bol daný - dar menom TERAZ ?

    Keď Tvoje telo znavené kráča pustinou a Tvoja krv sa mieša s potom a každý z miliónov slnečných lúčov Ti spaľuje tvár, ani vtedy netrpíš keď vieš , prečo si na ceste ktorou sa uberáš. Ak naozaj kráčaš, cieľ svojej cesty dosiahneš a či bude v studni voda uvidíš až potom čo do prázdnoty spustíš vedro. To je ten moment v ktorom od sveta dostaneš odpoveď, moment v ktorom uvidíš nielen to, aké mnohé je len prázdnou predstavou, ale i to aká mnohá plnosť Ti bola doposiaľ ukrytá.

    Kráčaj teda, kráčaj, plaz sa rozhorúčenou púšťou a áno aj vtedy sa s úsmevom raduj z dokonalosti ktorej si súčasťou. Netýraj sa však slovami o bezmedznosti tej pustiny , slovami o svojej slabosti, no najmä si neubližuj obrazmi vedra vytiahnutého z prázdnoty hlbín v ktorom nenachádzaš ani vodu, ani vlhké blato, len chladný piesok. Vedz, že tá pustina nieje bezmedzná, a vedz, že každá prítomnosť v sebe nesie možnosť prekročenia slabosti. Je pravdou že Tvoj skutočný smäd neuhasí vymyslená voda, ale len voda skutočná rovnako ako ten smäd. Je však pravdou aj toto: slabosť a sila, tie dve slová ktoré rozhodujú o tom či sa Tvoje pery vody nakoniec dotknú, tie dve mocnosti spočívajú v Tvojom myslení."
    more children: (1)
  • 000001010060025202005981
    oktopus 29.11.2005 - 18:51:43 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    je to jeden z najuzasnejsich literarnych zazitkov
  • 000001010060025201855077
    holdsun 15.08.2005 - 20:00:52 (modif: 03.12.2006 - 16:59:13) level: 1 UP New Content changed
    ...
  • 000001010060025201775405
    holdsun 12.07.2005 - 18:18:21 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    NEZAPOMEŇ, že tvá věta je čin. Ale snášením důvodů mě k činu nepřiměješ. Či snad myslíš, že by mi stačily? Našel bych si proti nim lepší.
  • 000001010060025201260906
    lst_n_rbt 13.12.2004 - 21:24:53 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Chtěl jsem v tobě probudit ...; jedna z tych lepsich a najlepsich
  • 000001010060025201145146
    JIN 27.09.2004 - 12:00:38 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    ja
  • 000001010060025201145145
    JIN 27.09.2004 - 12:00:28 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    jo
  • 000001010060025201092904
    enea 02.09.2004 - 13:10:01 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP [2K] New Content changed
    chtivi citatelia, nech sa vam lubi: http://www.sweb.cz/mjos/citadela/index.html
    more children: (1)
  • 000001010060025201090263
    vodo 31.08.2004 - 23:42:53 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Ak sa bude dat dajte tu knihu sem na kyberku,myslim ze to nieje az tak zly napad.
  • 000001010060025201067180
    Ciny 19.08.2004 - 14:12:15 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    ...nooo aj ja by som rad od niekoho pozical...
    more children: (1)
  • 000001010060025201046396
    pagastan 08.08.2004 - 20:24:09 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    je to jedna z knih, ktora mi vybila dych...

    ... citat tu knihu je udalost

    ... odporucam cesky preklad
    more children: (1)
  • 000001010060025201038411
    Optos 03.08.2004 - 23:59:52 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Múdrich ľudí stálo na Zemi už mnoho. Ešte viacej múdrich životných právd a rád vyšlo z ich úst a spoločne vytvorili obrovský oceán vedenia. Dá sa v ňom občas pláva?, dá sa do neho prispie? svojou troškou, no ten kto sa naň príliš dlho díva, či pláva moc ďaleko, utopí sa, alebo zabuhne kde je breh. A beda tomu, kto sa v ňom ponára moc často! Toho stihne najstrašnejší osud - pojme všetky pravdy a rady na ráz a ostane naveky pomäteným. Myseľ i duša sa mu pokrivia takým spôsobom, že každý ho odvrhne a bude naveky sám.
    Ale i ten, kto využíva oceán s rozumom nech zamyslí sa najprv, či chce ňájs?, čo hľadá. Pretože keď ponorí sa a vyberie si z oceánu všetko potrebné, vynorí sa ako nový človek. I jemu potom možno nebude nikto rozumie?.

    more children: (2)
  • 000001010060025200909472
    Prospero 07.06.2004 - 12:58:18 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Dokážeš-li pochopit, žes větví, která se houpe, jsouc pevně připoutaná k palmě, pak ve svém pohybu okusíš věčnost. (13). Já, služebník boží, miluji, co je věčné (15). Člověk neobývá stejný vesmír, jestliže bydlí anebo nebydlí v království božím. (16). Kdo najde boha, najde ho pro všechny (39). Všechno se rozevře v cosi daleko širšího. Všechno se promění v putování, v cestu a okno k čemusi jinému, než je vlastní já. (59) Nesmím směšovat blaženost se smrtí. (75). Toužíš být: budeš až v Bohu. (76) Jak mohou lidé poznat vlastní činy, jestliže nepodstoupili osamělý, tvrdý výstup na horu, aby se pokusili v tichu uskutečnit? (97)
    more children: (1)
  • 000001010060025200909468
    Prospero 07.06.2004 - 12:57:52 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP [2K] New Content changed
    Není samoty pro toho, kdo umírá (7). Když housenka vytvoří kuklu, umírá. Když rostlina vyžene do semene, umírá. Kdokoli prochází proměnou, poznává smutek a úzkost. (57). Lidstvo je jedno veliké tělo, a když se dívám z výšin svého města, nevím, co to je smrt, nebo? tu a tam opadá listí, tu a tam se zrodí pupence, ale pevný kmen trvá skrze to všechno dál. (67). Každé dílo je putováním k Bohu a dokončeno může být až smrtí. (70)
  • 000001010060025200909463
    Prospero 07.06.2004 - 12:57:15 (modif: 21.01.2018 - 03:16:38) level: 1 UP New Content changed
    Pravdu je třeba hloubit jako studnu. (15).

    Pravdou mých příkazů je člověk, který se z nich zrodí (20).

    Neboť nic není více anebo méně pravdivé. Nýbrž jen více anebo méně účinné. (49)

    Já vím, že omyl naprosto není opakem pravdy, nýbrž je to jen jiné uspořádání, jiný chrám, zbudovaný z týchž kamenů, ani pravdivější, ani falešnější, pouze jiný. (50)

    Já znám jen jednu pravdu a tou je život, a uznávám jen jediný řád, a tím je jednota vládnoucí hmotě. (68).

    Pravdy mohou žít vedle sebe, a nepovažovali jsme za žádné ponížení připustit pravdu druhého i kdyby to znamenalo že jsme se sami mýlili. (82).
  • 000001010060025200909457
    Prospero 07.06.2004 - 12:56:44 (modif: 22.12.2017 - 11:29:30) level: 1 UP [1K] New Content changed
    (otec) já člověka kuji (12). Já však vládnu a tedy volím (19). Vládcem není ten, kdo zachraňuje druhé, nýbrž ten, kdo je žádá, aby byl od nich zachráněn. (21). Láska k bližnímu v duchu mé říše znamená spolupráci (35). Když člověk ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký...vládce, nebudiž nikdy od svých podřízených souzen...přinuť je, aby společně budovali věž,a uděláš z nich bratry. Chceš-li však, aby se nenáviděli, předhoď jim zrno. (37). Je špatné, když jeden člověk drtí stádo. Ale to největší zotročení je jinde: když stádo drtí člověka. (45) Neboť moc naprosto neplyne z přísnosti. Ale jen z prosté řeči. (50). Pochopil jsem, že každá volba je především krutá. (75) Neobětuji člověka říši. Buduji naopak říši, abych jí naplnil člověka a vdechl mu život.
  • 000001010060025200909453
    Prospero 07.06.2004 - 12:55:44 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP [3K] New Content changed
    Jeho pramenem není nic jiného než zrozené děti, svezené sklizně, uspořádaný dům . Jeho pramenem je věčnost kam se navracejí dokonalé věci... (15). Jestliže obětuji své pokolení pro stěstí pokolení budoucích, obětoval jsem tím lidi. Ne tyto zde či ony, ale všechny. Prostě jsem na ně uvalil neštěstí. Všechno ostatní je pouze vítr slov. A vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím. (54) Mír nevymáhám násilím. (55). Mír je strom, který narůstá dlouho...Budovat mír je jako budovat dostatečně velký chlév, aby tam mohlo ulehnout k spánku celé stádo. (56).
  • 000001010060025200909451
    Prospero 07.06.2004 - 12:55:25 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Nemám rád lidi lenivého srdce. Ti, kdo výměnou nic nenabízejí, nemohou se ničím stát. (28). Nebo? nenávist není nic jiného než neuspokojení. (54) Sebeláska je opak lásky. (69) Nejvíc nenávidím takové lidi, kteří vůbec nejsou. Psí syny, kteří považují za svobodu, když svobodně mění a zapírají své názory. (80) Chátrou však nazývám ty, kteří jsou živi z činů druhých lidí a podle nich se mění jako chameleóni a hledí s láskou jen tam, odkuď jim plynou dary. (81)
  • 000001010060025200909446
    Prospero 07.06.2004 - 12:54:43 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Věčný nepokoj temného moře tam venku. (22) Širá mi připadala má samota...úzkost a horoucnost mají společnou hranici. Nebo? úzkost a horoucnost nakonec spadají v jedno. Obě jsou pocitem prostoru a šíře. (74)
  • 000001010060025200909442
    Prospero 07.06.2004 - 12:54:02 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Tvůrčí obraz který mi vnuká Bůh leží mimo cesty logiky. Buduji svou civilizaci, veden představou jejího budoucího tvaru. (21) (dílo) se rodí stejně tak z pohybů, které selhaly, jako z těch které se podařily ...velký sochař se rodí z podhoubí špatných (38). Věž, město nebo říše rostou jako strom. Jsou projevem života, nebo? k jejich zrození zde musí být člověk. A člověk si myslí, že se řídí výpočtem. Myslí si, že kameny vytryskly vzhůru zásluhou rozumu, a zatím je vynesla do výšky jeho touha. (52). V tvorbě se kličkovat nedá. Člověk vytváří to, co dělá, a nic jiného...Nebo? vytváříš koneckonců to, k čemu směřuješ právě v tuto chvíli. (54). Mramoru může dát tvar pouze ten, kdo nemá zapotřebí se ospravedlňovat a vtiskne mu schopnost probouzet lásku. (57). A když vy, stavitelé, přestanete hledět k úžitku, stanete se většími i vy. Zrodit se můžete jen v uskutečňování opravdového díla, nebo? jenom takové dílo, které neslouží vám, ale naopak vás donutí, abyste sloužili vy jemu, z vás vydobyde všechny síly. (61) Předvídat nemohu, mohu však budovat. Nebo? budoucnost je nutno stavět. (64).
    more children: (1)
  • 000001010060025200909439
    Prospero 07.06.2004 - 12:53:32 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP New Content changed
    Nezajímalo mne, zdali je to peskování spravedlivé nebo ne. Slyšel jsem pouze horoucnost. (29). Chtěj říši, kde bude prostě všechno horoucí (39). Ano, čím větší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím je tvé nadšení větší. (56) Horoucnost stromu směřuje k plodům, které mu na oplátku nic nedají. (103)
  • 000001010060025200909436
    Prospero 07.06.2004 - 12:53:01 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP [1K] New Content changed
    Existuješ i neexistuješ. jsi i nejsi. (20) Vím, že každé usilování je krásné. I to, které chce svobodu, i to, které chce řád. I to, které chce chleba pro děti, i to, které si žádá chleba obětovat. I to, které chce vědu, jež zkoumá, i to, které chce úctu, jež přijímá a ustavuje. I to,které chce hierarchii, jež nastoluje zbožnění, i to, které chce podílnictví všech. I to, které chce čas k rozjímání, i to, které chce práci, aby čas naplnila. I to, které chce duchovní lásku, jež nenávidí tělo a činí člověka větším, i to, které chce konejšivý soucit. I to, které chce válku, zasévající zrno, i to, které chce mír, jenž zrno sklízí. Ale vím, že tyto rozpory jsou jenom rozpory řeči, a kdykoli se člověk pozvedne a zahledí se na ně z větší výšky, rozpory zmizí. (51) Vítr slov se mi vždycky zdal planý a pohrdal jsem jím. (54) Pouze nedokonalost řeči obrací lidi proti sobě, nebo? předmět lidské touhy se v ničem nemění. Nikdy jsem nepotkal člověka, který by si přál zmatek, podlost, čí zkázu...Vinou slov jež selhávají, sahají ve jménu jedné a téže lásky po zbraních. (56) Kdybych měl před sebou lidstvo dosud bez ducha a chtěl je vychovat a vzdělat a naplnit týmž tisícerým pohybem, most jazyka by na to nestačil...Nebo? ve věcech tak jak jsou, je uloženo víc rozumu než ve slovech. (66) Řeč, která chce zachytit, zkresluje, a když chce poučit, zjednodušuje, a když chce pochopit, zabíjí...logika zabíjí život a sama o sobě nic neobsahuje...nebo? směšují formulku, která označuje, s označovaným předmětem (67) Je omyl si myslet, že to co nelze vyslovit, neexistuje...A označit a uchopit je dvojí. Označit mohu tomu, kdo už zná. (79) Mohu to pouze označit, a sice do té míry, do jaké jsi to už pochopil jinými cestami než pomocí řeči. Zázrakem lásky anebo proto, že jsi zrozen ze stejného boha a že se mi podobáš. (88)
  • 000001010060025200909432
    Prospero 07.06.2004 - 12:52:17 (modif: 30.11.-1 - 00:00:00) level: 1 UP [2K] New Content changed
    Nejsi jednou školák, pak manžel, jednou dítě, pak starec. Jsi ten, kto se naplňuje (13). Člověk není dobytek na výkrm (17). Člověk, je v první řadě ten, kdo tvoří (38). Pro člověka není důležité to, co mu v určitém okamžiku patří...Pro člověka má cenu pouze smysl věcí. (43) Tajemství člověka je v tom, že když ho opustí milá, je celý zoufalý, ale když sám přestane milovat nebo ctít říši nic o svém ochuzení neví...Když lidé ztratí to podstatné, nevědí, co ztratili. (46). Člověk není živ z diamantu, nýbrž z určitého vztahu mezi diamantem a lidmi. Ani ze slov v knize , nýbrž z určitých vztahů mezi slovy knihy, ze vztahů, které znamenají lásku, báseň, boží moudrost.(47). Mám rád, když člověk ze sebe vydává světlo...Je nutné aby člověk žil a aby nacházel kolem okolo sebe prostředky, které mu umožňují růst. (58) Nepovažuji za důležité, bude-li člověk více nebo méně uspokojen. Důležité je, bude-li více nebo méně člověkem. (69) Není člověkem, kdo neklade odpor. (78) Nevyhledávej člověka na jeho povrchu, ale až v sedmém patře jeho duše a jeho srdce a ducha. Když se budete navzájem hledat ve svých nejnižších hnutích, zbytečně jen prolijete krev. (81)