login::  password::




cwbe coordinatez:
101
63533
21896

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::98
total children::41
27 K

show[ 2 | 3] flat


slivka0
ode0
zrnk☉0
toxygen0
m@rek0
chess0
Prospero0
hmota0
ni0
zviera0
TeoHaxtebl0
MIJ1
lubomier.sk1
Fluide1
kstslv1
selectriques1
smrtak1
macrek4
-sXero-4
truehell4
Iluviel5
fook5
sly6
.maio6
tarabas6
dontbelight6
been7
lilien7
roborg_7
Kyyria7
_tsiXe7
mardou7
mintchi7
Alta7
@OMs7
psheno7
Umbrella umr...7
irma7
lemonxd7
bBaran7
galantny elegan7
kleine.nana7
m1237
87
b3inct.10
jesua12
Oli13
Toth13
ku14
andysun15
laykaa15
slnéčko15
mrkrm15
SKIRO15
karol16
alkinoose16
zayko16
kevala16
148016116
coquelicot*16
landru16
bujak16
edna soledadova16
shumiak16
janci21
mofo24
NiO24
anupev24
morgana25
safka30
Drahy clovek, si sucastou jedneho velkeho planetarneho organizmu ktory ZIJE. Ak to tvojmu egu ublizuje rovnako ako fakt ze Gaia sa toci okolo Slnka a nie Slnko okolo Gaii, radsej tento clanok necitaj, ogrcal by si si kozene kreslo. Ak vsak VIES, ze les dycha a vsetky rastliny su krasne, mozno ta potesi ze si sucastou planety ktora sa o teba chce postarat,a ze to nieje iba tvoja halucinacia ale coraz popularnejsia vedecka teoria. Predsa som vsak tento clanok zaradil do sekcie filozofia, pretoze Gaia je skor cesta zivotom ako sustava rovnic.:::Život - všeobecný stav hmoty na povchu a v oceánoch Zeme. Je založený na množstve kombinácií základných stavebných kameňov - vodík, kyslík, uhlík, dusík, síra, fosfor a množstve iných stopových prvkov. Vačšina živých foriem sa dá ľahko rozpozna? aj bez predchádzajúcej skúsenosti. Život ako taký však doteraz uniká všetkým pokusom o jeho formálnu definíciu.

Homeostáza - Konštantný stav vnútorného prostredia ktorý si udržujú živé organizmy zatiaľčo podmienky ich prostredia sa menia. Napr. konštantná teplota ľudského tela či už ste na Sahare alebo na Sibíri.




Pán Lovelock pracujúci v 60tych a 70tych rokoch pre NASA dostal za úlohu vyrieši? následovnú otázku "čo je to život, a ako ho rozpoznáme?". A tak bádal a bádal, zis?oval že sú popísané tony papiera o živých organizmoch, od biochemických cyklov až po priemernú váhu slonieho trusu, ale život sám nejak unikol pozornosti pánov akademikov. A tak bádal a bádal a zistil že celá planéta, či už atmosféra alebo oceány sa nachádzajú v stave zvláštnej rovnováhy , ktorá by sa dala prirovna? jedine k homeostáze živých organizmov. Napríklad taká simultánna prítomnos? metánu a kyslíku v našej atmosfére. V slnečnom svetle tieto dva plyny reagujú v takom množstve že udrža? metán v atmosfére vyžaduje aby bolo ročne do nej pridaných 500 miliónov ton tohto plynu a dvakrát tak viac kyslíku. Výskyt presne takýchto množstiev vytvárajúcich túto kľúčovú atmosferickú zmes je v prípade nebiologického prostredia 10^100 (10 na 100. to je sakra veľké číslo) krát menej pravdepodobné. Atmosféra už pre pána Lovelocka zrazu nebola produktom planetárnej "fabriky", ale skor predĺženou rukou biosféry, neodmyslitelnou súčas?ou tej istej "fabriky".



Hypotéza Gaia - táto hypotéza postuluje že fyzikálne a chemické zloženie povchu Zeme, atmosféry a oceánov bolo a je prisposobované pre život prítomnos?ou života samotného. Toto je v kontraste so všeobecným presvedčením že život sa adaptoval na planetárne podmienky ako keby sa vyvíjali odlišne. Toto je povodná hypotéza Gaia, o ktorej dnes vieme že je nesprávna. Život nereguluje Zem tak aby ju prisposobil na svoje potreby. Regulácia, teda schopnos? celého vyvíjajúceho sa živého systému, zahŕňa aj vzduch, oceán a kamene. Toto by mohlo by? nazvané Teóriou Gaia keďže má svoj matematický základ a dajú sa pomocou nej robi? overiteľné predpovede.



Alebo taká klíma. Z geologických záznamov vieme, že za posledné 3 a pol miliardy rokov klíma bola vždy aspoň čiastočne priaznivá pre život. Oceány nemrzli ani nevreli, dokonca sa na základe viacerých dokazov predpokladá že klíma sa za posledných 3 a pol miliardy rokov až s drobnými odchylkami v tzv. ľadových dobách (tie sa však týkajú iba oblastí mimo 45 stupňov Severnej a Južnej zemepisnej šírky) moc nemenila.

Možno na tejto stálosti klímy na prvý pohľad nieje nič zvláštne až na to že za posledných 3 a pol miliardy rokov sa výdaj energie zo Slnka zvýšil o 25 percent. Keby sa klíma určovala iba množstvom energie zo Slnka, prvú miliardu a pol by bola Zem v zamrznutom stave. Avšak Zem si už 3 a pol miliardy rokov udržuje, tak ako vaše telo, konštantú vnútornú teplotu nech sa deje čo sa deje, pravdepodobne pomocou výdaja plynov ako amoniak ktoré konzervujú teplo, alebo pomocou zmeny farby svojho povrchu. Keď je povrch planéty biely, všetko žiarenie je odrazené do vesmíru a planéta je veľmi studená, naopak keď je čierny, žiarenie je absorbované. Zem proste funguje ako veľký termostat, keď dostáva energie príliš málo, upraví svoje vnútorné podmienky a energiu si udrží, keď jej dostáva príliš veľa, upraví svoje "šaty" - atmosféru - a energiu odrazí. Chemických a geologických príkladov ako si udržuje Zem homeostázu sú desiatky , kto chce može si to prečíta? v Lovelockovej knihe Gaia ktorá to celé vlastne začala, ja už pristúpim k troška záživnejším témam.



kybernetika - slovo pochádza z gréckeho "kubernetes" - kormidelník. veda ktorá sa zaoberá samoreguláciou systémov, komunikáciou a kontrolou v živých systémoch a strojoch



Celá planéta je stručne a jasne kybernetický systém. Systém ktorý sa "učí" metódou pokus-omyl-pokus-omyl, systém ktorý je niečím viac ako iba súčtom svojich častí, systém v ktorom neplatí klasická lineárna logika príčina-následok, ale logika kruhová. Život proste žije a jeho účelom je život ži? a život chráni?. Žiadne prečo. Lebo. Gaia je neuveriteľne komplexná sie? vz?ahov medzi organizmami a neživým prostredím ktoré vlastne neživé vobec nieje, sie? kde má význam každá morská riasa aj váš metánový prd; je to matka v ktorej lone prebieha neustály cyklus premeny, života a smrti, tvorenia a rozkladu, lovca a jeho koristi. A s postupom času sa Gaia mení, kam, to asi vie iba ten ktorého meno sa nevyslovuje.



Žijeme vo veku Kozmického Zrodenia. - Russell Schweickert, astronaut Apolla 9 , potom čo sa ako jeden z prvých ľudí pozrel na Gaiu z povrchu Mesiaca.



A čo človek a jeho vz?ah k tomuto globálnemu organizmu? U všetkých domorodých národov, nomádskych kmeňov a aj normálnych vidieckych roľníkov (ktorých mozog ešte nezdegeneroval alkoholom) je od nepamati veľmi silný archetyp Duše Zeme, Matky Prírody, ľudia ktorí su v kontakte s množstvom dúhových farieb prírody nepotrebujú rovnice teórie Gaia, proste ju cítia a žijú. Ekológia pre nich nieje forma protestu, nedotujú Greenpeace, namiesto toho radšej odpadky v lese nezahodia ale zodvihnú.

Z filozofického hľadiska myslím, že každú živú bytos? ktorá si je vedomá svojich limitov v čase a priestore a ktorá sa nepotrebuje považova? za stred vesmíru musí poznatok že je súčas?ou niečoho vačšieho napĺňa? rados?ou a približuje ju k nesmrteľnosti oveľa viac ako upload vedomia na chip".



"No čo, ako sa máš?" spýtal sa raz Gaii pán Chaos.

"Ale už v klídku. Les šumí, delfíny sa radujú tak ako vždycky, pohoda reggae. Ikeď, včera večer som mala chvílu horúčku. V priebehu pár minút mi docela agresívna choroba zachvátila celé telo. Plúca mi zasrali ?ažkými kovmi, telesné tekutiny zajebali ropou."

"Ach jo, zase tá mužská strana sily snažiaca sa o kontrolu." zahundral si Chaos popod nos.

"Tak tak. Ale ani som sa nemusela nejak príliš snaži?, ten parazit bol tak agresívny že zničil sám seba, na sekundu ma pichlo v boku, ale už je kľud a fungujem ďalej."

"Štandart. Takých tu už bolo. Nevieš čo to bolo za probiotickú kultúru?"

"Homo sapiens. A ešte raz sapiens. Či čo."





Ajkeď sa to na prvý pohľad v zamorenom svete nezdá, duch Gaii silnie. Samotná hypotéza je vlastne dokazom toho že Gaia si pomocou človeka, resp. zatiaľ niekoľkých jednotlivcov začína uvedomova? seba samú. Boli uskutočnené pokusy o komunikáciu s inými inteligenciami - delfínmi a veľrybami - a ani veľmi špecifická komunikácia s ríšou húb možno nieje iba halucináciou ;-). Internet, ktorý robí s informáciami podobné kybernetické čary ako Gaia s hmotou pokryl celú planétu a aj vďaka nemu je mém Gaii čoraz silnejší. Kiež by napadol všetkých, je totiž za 5 minút 12.



pridruzene forum: Matka Zem









00000101000635330002189608393931
jurov
 jurov      13.09.2017 - 21:17:37 [1K] , level: 1, UP   NEW
"When Humboldt died in Berlin, in 1859 at the age of 89, he had just completed a five-volume work called Kosmos, in which he sought to sum up his view of the universe as a “living whole” that enfolds us in a “never ending activity of animated forces”.
https://newhumanist.org.uk/articles/5173/how-we-invented-nature

Keď tak, tak tak a nie inak.

00000101000635330002189608389160
SYNAPSE CREATOR
 Prospero      31.08.2017 - 13:16:08 (modif: 31.08.2017 - 13:43:06) [13K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK !!CONTENT CHANGED!!
Jeden z najkrásnejších rozhovorov ktoré som v poslednej dobe čítal, IMHO si zaslúži kompletnú archiváciu ::


Co je to environmentální žal?

Vím, že to zní podivně. Ale environmentální žal je odborně popsán, je to psychiatrická diagnóza. Není to póza ani výkřik fanatiků, kteří se rmoutí nad tím, že se svět mění a nevyvíjí podle jejich představ. Zahraniční psychologie a psychiatrie chápe environmentální žal jako „emoční strádání způsobené ztrátou části přírodního světa“. Typicky doléhá na vyhořelé ekologické aktivisty a na terénní ochránce přírody, jejichž snažení většinou končí neúspěchem. Ale, široce nahlíženo, environmentální žal zažívá každý milovník přírody – i když ho v českém prostředí nenapadne hledat pomoc u psychiatra.

To truchlení může být tak silné, že je potřeba vyhledat odbornou pomoc?

Environmentální žal nebývá méně silný než žal osobní. Psychologové a thanatologové pozorují u některých ochránců přírody podobné příznaky: akutní posttraumatickou stresovou poruchu, těžkou únavu a epizody pláče. Ale zároveň se žal environmentální od osobního liší, například zánik biologického druhu bývá tak trýznivý, protože, na rozdíl od údělu smrtelníků, není fatální, bylo možné se mu vyhnout, nebo ho aspoň odsunout v čase. Dalším charakteristickým znakem environmentálního žalu je jakýsi neurčitý pocit lidské viny – ekologické škody jsou přímým důsledkem lidské nepozornosti a bezohlednosti. A nepřímo důsledkem našich nároků na životní úroveň. A ještě jeden důležitý rozdíl: osobní žal bývá zmírňován soustrastí, ten environmentální hledá ve svém okolí pochopení obtížně, většinou marně.

Ale co výzkumy veřejného mínění, kde se dušujeme láskou k přírodě?

Nenechte se mýlit. Ve skutečnosti má většina občanů k takové lásce daleko a na environmentální žal pohlíží jako na citovou přepjatost. To tedy neplatí o mých studentech, kteří líčení environmentálního žalu v mé knize přijali s pochopením; v seminářích o něm někteří mluví s přesvědčivou autentičností, na základě vlastní zkušenosti. Jen nevím, zda mám mít z tohoto souznění radost… Ale neměli bychom zapomínat, že kromě negativních dopadů na psychiku má environmentální žal i jeden příznivý efekt – může mít katarzní funkci. Paradoxně osvobozuje od pocitů zoufalství. Tam, kde se optimista a nadšenec cítí dotčen, kde je zklamán a rezignuje, tam se environmentální truchlenec nenechá odradit: nemá iluze, nic neočekává a vytrvá. To jsou výhody pesimismu, jak o nich hovoří britský filosof Roger Scruton.

Doléhá environmentální žal také na vás?

To víte, že ano. Masivně. Mám obzvlášť vyvinutou jednu jeho dimenzi – říkám jí meteožal. Pociťuji ho, když dlouho neprší, když je horko a sucho, což je u nás na jižní Moravě nejen letos převažující stav. Klimatologové bez přehánění a také bez vzrušení hovoří o tom, že se zde krajina postupně mění v polopoušť. To je přece děsivý výhled!

Dnes mluví o suchu každý trouba, sucho je předmětem jednání všech možných grémií, mediálním tématem. Můj meteožal je ale dlouhodobý. Už před více než čtyřiceti lety jsem napadla způsob, jímž Hydrometeorologický ústav prezentuje veřejnosti zprávy o počasí. Meteorologové se podbízejí optice dovolenkářů, je to populismus v koncentrované podobě: když měsíc v kuse praží slunko, máme „pěkné počasí“, když se blíží fronta, „doufáme, že se počasí nezkazí“. Když to slyším, úpím i jako socioložka. Zdá se, že odborníci dnes tuto dikci konečně opouštějí, ale zase jen ve dnech skutečně kalamitních.

Jeden druh environmentálního žalu je pak všeobecně rozšířen a je až na výjimky představované občanskými sdruženími a ekologickými aktivisty občany přijímán s jakousi samozřejmostí a odevzdaností. Američtí psychologové mu dali jméno solastalgia. Jde o zánik krajiny, k níž člověk, třeba nevědomky, přilnul. Krajina se dramaticky mění těžbou, expanzí průmyslové zástavby, způsobem zemědělského hospodaření, ale i změnami klimatu.

Co zmizelo z české krajiny?

Louky, mozaika polí, meandrující potoky, aleje, cesty, ptáci. Idylický obraz venkovské krajiny, který nám vtiskly Alšovy perokresby, Mánesovy obrazy, Raisovy romány a Smetanova hudba, zanikl – navždy. Ale není třeba starých romantických asociací. Když se mí vrstevníci po letech vracejí do krajiny svého mládí, vesměs si stýskají, že se změnila k nepoznání.

Ještě bych se ráda zmínila o rorýsech. Skoro se obávám, že už s tématem rorýsů obtěžuji, jsou i podstatným motivem mé knížky. Ubývá jich rapidně. V moderních, opravených, čistých a hygienických městech přicházejí o hnízdiště i o potravu – létavý hmyz. Pokouším se rorýsům vytvořit náhradní hnízdiště a přemlouvám k tomu své přátele, sousedy i zastupitele. Ale vzdušný plankton, hlavní složku rorýsí potravy, vykouzlit nedokážu.

Dle výzkumů pravdivé informace o stavu životního prostředí vedou spíš k vytěsnění či popření, mají tedy opačný účinek, než by bylo třeba. Někteří psychologové proto environmentalistům doporučují, aby veřejnost „nestrašili“.

Věc je příliš vážná a morálně významná, než abychom se k ní směli stavět pragmaticky. Ať je účel a úmysl sebelepší, jde-li o základní otázky našeho života, nesmíme se uchylovat k manipulacím, ke lžím nebo k polopravdám, případně stav zamlčovat. Společnost si přece vydržuje vědce, intelektuály, aby jí pomohli orientovat se právě v podobně závažných problémech!

Něco jiného je, že i když už dnes lidé vesměs vědí, jak škodlivá je po mnoha stránkách jízda automobilem, aut se nevzdávají. Konečně se podařilo na našem venkově obnovit hromadnou dopravu – a já v autobusech jezdím jako jediný pasažér. Víme, jak málo je v krajině vody, a napouštíme si na zahradách plné bazény. Takže když to bilancujeme bez příkras, když to vezmeme střízlivě, vyjde to skoro nastejno: máme-li informace, nebo nemáme, stejně se chováme k přírodě bezohledně.

Dílčí projevy globální ekologické krize je snad ještě možné přehlížet. Kdy podle vás udeří tak, že náš svět převrátí vzhůru nohama?

Vtip je v tom, že právě ty dílčí projevy bychom přehlížet neměli… Jistě, environmentální problémy mají globální povahu, ale projevují se místně. Citlivý, elementárně poučený člověk přece pozoruje a ví: tři zimy bez sněhu, kumulace teplotních a srážkových extrémů, zánik mravenišť v lesích a úbytek ptáků v zemědělské krajině, to všechno jsou známky, že není v pořádku něco podstatného. Ekologická krize není dílo jednoho okamžiku, neudeří jednorázově jako jakýsi blackout. Je nebezpečná právě pro svou plíživost. Ale zároveň je to asi tak, že po určité plíživé gradaci překvapí nečekaným skokem.

Co považujete za její podstatu, kritérium?

Úbytek biologické diverzity, zánik biologických druhů. Když se na ekologickou krizi podívám z tohoto hlediska, nepochybuji, že už je zde. A ve světě zbaveném radosti z jiných bytostí se mi žije těžko – teď jsem vám předvedla, co je to ten environmentální žal.

Věrní a rozumní jsou vaší třetí sondou do života dobrovolně skromných lidí. Vypadá dnes dobrovolná skromnost jinak než před dvaceti lety?

Je pozoruhodně nezměněná. Jistě, mí respondenti nežijí ve vakuu, všichni mají počítač, většina si pořídila auto. Ale základní rysy jejich života se nezměnily: záliba v situacích a věcech, které se nedají koupit, radost z mezilidských vztahů, rodinných, sousedských, ale i obecních, domicilnost, vztah k domovu, skepse k vývoji, kterou se nenechají zkrušit, zvládnutý environmentální žal, často pomocí obrany náboženskou vírou.

Jak se vaši respondenti vyrovnávají s tím, že individuální snažení klimatické změny nezastaví, protože skutečně účinná opatření jsou zcela v kompetenci a na libovůli nadnárodních korporací, respektive že jsou klimatické změny produktem neoliberálního systému?

Oni nejsou naivové, ale ani revolucionáři. Neumím jejich postoje charakterizovat líp než citáty z rozhovorů. Mirek Janík z Valašských Klobouk odpověděl: „Nedá sa, leda stát na brzdě.“ Pro silně zastoupený podsoubor praktikujících křesťanů je zase charakteristický výrok bývalého soukromého zemědělce pana Maláče: „Je spousta krásnejch malejch aktivit. Když zajdeme k říčce Kyjovce, jsou tam bobři a malý rybníčky, spousta lidí se na tom podílí. Dobří starosti nebo nějakej podnikatel, kterej nějakou korunu pustí… Ale mám pocit, že globálně se to sune strašně špatně. Třeba půda se strašně kazí, to bude za nějakejch dvacet let gigantickej problém, s kterým si lidstvo neporadí… Naše děti čekají těžký doby, ne nezajímavý, nějak to bude pokračovat… je to jen smutná epizoda velkýho příběhu.“

Proč jste dala knize podtitul Kapitoly o ekologické zpozdilosti?

Trochu manýristické, že? Slovo zpozdilost jsem zvolila, protože má v češtině dva významy. Vyjadřuje jednak jakési zpoždění v čase: na záchranu „naší“ přírody, jak jsme se ji naučili obdivovat a milovat, je už pozdě. A zpozdilost naznačuje také pošetilost. V tom smyslu je to slovo v podtitulu trochu provokace. Kladu si společně se čtenářem otázku, kdo z objektů mé knížky je vlastně ve vztahu k přírodě pošetilý, zpozdilý. Technooptimista spoléhající se na technická řešení ekologických problémů? Aktivisté, účastníci blokády na Šumavě? Či básník zoufalý nad vysychající tůní? Abych totiž nezapomněla, do knihy jsem vložila i environmentální lyriku Radka Štěpánka. Spolehla jsem se, že pomůže v tom, co odborná próza nedovede – naznačí těžko uchopitelnou krásu přírodních dějů a zároveň faktickou složitost environmentálních otázek.

00000101000635330002189608297883
Prospero
 Prospero      10.02.2017 - 22:04:28 [1K] , level: 1, UP   NEW
In what’s considered the largest mass stranding in decades, over 400 pilot whales have beached themselves on a New Zealand shore. Hundreds of whales died overnight, and rescuers are now frantically working to save the dozens of remaining whales who are clinging to life.

wegqf9nfohjif0rmlepl.jpg
Farewell Spit in New Zealand. (Image: NASA)

According to New Zealand’s Department of Conservation (DOC), 416 pilot whales had beached themselves at Farewell Spit in Golden Bay, at the northern tip of the country’s south island. When the DOC arrived on the scene, around 250 to 300 whales had already perished, and by the time dawn broke this morning, more than 70 percent of the whales were dead. DOC staff and dozens of volunteers are now trying to save the remaining 80 to 90 whales.

For those trying to help, the sight must be truly horrific. Images from the scene show the beach littered with the large black-bodied corpses. The ones still alive are surrounded by rescue workers who are desperately trying to keep them cool, wet and and calm.

“It is one of the saddest things I have seen, that many sentient creatures just wasted on the beach,” noted volunteer rescuer Peter Wiles in The Guardian. The DOC has made a plea to the local community to come and help, and to provide towels, buckets, and sheets. Some rescuers have been working in the cold, wet conditions for upwards of nine hours straight. The response was incredible, and the DOC says no more volunteers are needed at this time.

The next opportunity to save the remaining whales is scheduled for noon tomorrow (Saturday) when the tide comes in. Frustratingly, the remaining whales were “refloated” at high tide earlier today (at about 10:30 am local time), but 90 of them came back and re-beached themselves. As social mammals, they were likely trying to stay close to their pod—the majority of which are now lying dead on the beach.

“We are trying to swim the whales out to sea and guide them but they don’t really take directions, they go where they want to go,” said DOC team leader in The Guardian. “Unless they get a couple of strong leaders who decide to head out to sea, the remaining whales will try and keep with their pod on the beach.”

New Zealand has one of the highest rates of whale strandings in the world; about 300 whales and dolphins beach themselves on the nation’s shorelines each year. Golden Bay is particularly conducive to strandings because of its shallow topography, which makes it difficult for whales to swim out once they’ve entered.

On top of that, pilot whales are notorious for stranding themselves. Entire groups of these whales will beach themselves on account of their strong social bonds. It’s possible that the whales got stuck when an old, sick, or injured whale got stranded, and its pod-mates swam to its aid. The stranding may also have something to do with the pilot whales’ compromised ability to use echo-location in shallow, gently sloping waters. These whales, which are the largest of the oceanic dolphins, prefer steep areas such as continental shelf edges. Farewell Spit, with its shallow waters, is a death trap.

This stranding is now considered the third largest in New Zealand’s recorded history. In 1918, over a thousand whales beached themselves on the Chatham Islands, and in 1985, 450 stranded themselves at Great Barrier Island off the coast of Auckland. Two years ago, 200 whales were killed in a mass stranding at Farewell Spit.
http://gizmodo.com/hundreds-of-whales-are-dead-following-a-horrific-mass-s-1792213145

00000101000635330002189608297882
Prospero
 Prospero      10.02.2017 - 22:03:42 , level: 1, UP   NEW
In what’s considered the largest mass stranding in decades, over 400 pilot whales have beached themselves on a New Zealand shore. Hundreds of whales died overnight, and rescuers are now frantically working to save the dozens of remaining whales who are clinging to life.

wegqf9nfohjif0rmlepl.jpg
Farewell Spit in New Zealand. (Image: NASA)

According to New Zealand’s Department of Conservation (DOC), 416 pilot whales had beached themselves at Farewell Spit in Golden Bay, at the northern tip of the country’s south island. When the DOC arrived on the scene, around 250 to 300 whales had already perished, and by the time dawn broke this morning, more than 70 percent of the whales were dead. DOC staff and dozens of volunteers are now trying to save the remaining 80 to 90 whales.

For those trying to help, the sight must be truly horrific. Images from the scene show the beach littered with the large black-bodied corpses. The ones still alive are surrounded by rescue workers who are desperately trying to keep them cool, wet and and calm.

“It is one of the saddest things I have seen, that many sentient creatures just wasted on the beach,” noted volunteer rescuer Peter Wiles in The Guardian. The DOC has made a plea to the local community to come and help, and to provide towels, buckets, and sheets. Some rescuers have been working in the cold, wet conditions for upwards of nine hours straight. The response was incredible, and the DOC says no more volunteers are needed at this time.

The next opportunity to save the remaining whales is scheduled for noon tomorrow (Saturday) when the tide comes in. Frustratingly, the remaining whales were “refloated” at high tide earlier today (at about 10:30 am local time), but 90 of them came back and re-beached themselves. As social mammals, they were likely trying to stay close to their pod—the majority of which are now lying dead on the beach.

“We are trying to swim the whales out to sea and guide them but they don’t really take directions, they go where they want to go,” said DOC team leader in The Guardian. “Unless they get a couple of strong leaders who decide to head out to sea, the remaining whales will try and keep with their pod on the beach.”

New Zealand has one of the highest rates of whale strandings in the world; about 300 whales and dolphins beach themselves on the nation’s shorelines each year. Golden Bay is particularly conducive to strandings because of its shallow topography, which makes it difficult for whales to swim out once they’ve entered.

On top of that, pilot whales are notorious for stranding themselves. Entire groups of these whales will beach themselves on account of their strong social bonds. It’s possible that the whales got stuck when an old, sick, or injured whale got stranded, and its pod-mates swam to its aid. The stranding may also have something to do with the pilot whales’ compromised ability to use echo-location in shallow, gently sloping waters. These whales, which are the largest of the oceanic dolphins, prefer steep areas such as continental shelf edges. Farewell Spit, with its shallow waters, is a death trap.

This stranding is now considered the third largest in New Zealand’s recorded history. In 1918, over a thousand whales beached themselves on the Chatham Islands, and in 1985, 450 stranded themselves at Great Barrier Island off the coast of Auckland. Two years ago, 200 whales were killed in a mass stranding at Farewell Spit.
http://gizmodo.com/hundreds-of-whales-are-dead-following-a-horrific-mass-s-1792213145

00000101000635330002189608085372
macrek
 macrek      02.02.2016 - 14:10:27 [2K] , level: 1, UP   NEW
predbehnem id zviera:
http://upliftconnect.com/plants-communicate-using-an-internet-of-fungi/

00000101000635330002189608022592
zrnk☉
 zrnk☉      23.10.2015 - 13:11:51 (modif: 23.10.2015 - 13:12:56), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
Rubrika: Statistické údaje
Srpen 2015 byl v globálním průměru nejteplejší od začátku měření v roce 1880 s odchylkou 0,88 stupně Celsia (oproti průměru za 20. století). Předchozí rekord ze srpna 2014 byl překonán o 0,09 stupně. Teplotní rekordy byly dosaženy ve všech měsících letošního roku s výjimkou ledna a dubna. Také období od ledna do srpna jako celek bylo rekordně teplé s odchylkou 0,84 stupně Celsia. Stejně rekordní je i teplotní odchylka za posledních 12 měsíců (období od září 2014 do srpna 2015) s odchylkou 0,82 stupně Celsia. Ve své pravidelné analýze o tom informoval americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration, NOAA).
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2015090005

ॐ ∞ 卐

00000101000635330002189607308987
fool
 fool      30.08.2013 - 18:59:51 , level: 1, UP   NEW
Vidím to tak,že telo je neustále prebiehajúca chemická reakcia a má vedomie.Planetárny ekosystém alebo hviezda sú neustále prebiehajúcimi chcemickými reakciami.Majú vedomie?Minimálne účinkami svojho posobenia na svoje okolie sú nemenej efektívne než človek na svoje okolie ,takže pravdepodobne nejaké vedomie tam bude.

00000101000635330002189607284362
SYNAPSE CREATOR
 Mirena      09.08.2013 - 16:53:06 [20K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
BreathingEarth.gif

00000101000635330002189605086727
SYNAPSE CREATOR
 8      25.12.2009 - 06:55:24 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Trh, na kterém probíhá většina současného obchodu, není předurčen neměnnými zákony vesmíru. Nejde o přírodní jev. Je to hra, hra s velmi specifickými pravidly, uvedená do pohybu lidmi a s lidskými záměry. Proto žasnu, když vědci a lidé, kteří se jako vědci označují, tento trh studují jako by šlo o součást přírody, něco jako počasí nebo korálový útes.


Nejde totiž o výtvor přírody, ale o uměle vytvořený systém. A chovat se k trhu jako k jedinému možnému výsledku evolučních procesů znamená uzavřít si možnost trh rekonstruovat a měnit. Je to, jako bychom se probudili ve světě, kde na všech počítačích běží jen ten jeden operační systém, a co je ještě horší, vůbec bychom nevěděli, že jiné operační systémy mohou existovat. Prostě bychom se na Windows dívali jako na danou věc a svůj svět bychom ohýbali kolem potřeb tohoto operačního systému.

Je na našich nejdůslednějších myslitelích a spisovatelích, aby svou práci nestavěli na všeobecně uznávaných, ale do značné míry lidmi vytvořených konceptech. Aby vykonávali svou práci dobře, musí být schopni rozlišovat mezi mapou a samotným územím - a rozpoznat, když staví na premisách, které zabarvují jejich pozorování a závěry. Jak nám ukazuje nebývalý zájem o vývody Richarda Dawkinse, Daniela Dennetta, Sama Harrise a Christophera Hitchense, narůstá zájem o myslitele, kteří si troufají utkat se s mýty o stvoření světa. To, že je dnes jednodušší zpochybnit svrchovanost Boha než se dotknout svrchovanosti trhu nám však ukazuje, že jsme nadále náchylní k víře ve svět stvořený, svět s předem danými podmínkami - obzvlášť, když někomu taková víra vlastně zajišťuje živobytí.

Příliš mnoho inženýrů, vědců, spisovatelů a teoretiků považuje výchozí předpoklady našeho korporacemi ovládaného trhu za přírodní zákonitost. Někteří dokonce své výzkumy podnikají hlavně proto, aby tyto předpoklady podpořili. Pokud se rozšíří ekonomický koncept nulové ceny, jak ho popisují Chris Anderson nebo Clay Shirky, psaní knih se stane neplaceným prostředkem, jak si zajistit placenou pozici přednášejícího. Jak by v takovém případě mohli profesionální spisovatelé a teoretici uniknout nutnosti přizpůsobit své práce tomu, co chce korporátní trh s osvětou slyšet? Jako by hodnota teorií a vhledů byla dána čistě použitelností v tržním sektoru.

...
text prevzaty z http://www.kerray.cz/2009/douglas-rushkoff-ekonomie-neni-prirodni-veda/cs/
...
njoy merry xmas from hrmsko
...

Není třeba být géniem nebo vědcem, aby člověk mohl pochopit, že způsob, jakým jsou nastavena dnešní ekonomická pravidla, nebere ohled ani na lidské hodnoty ani na zákony fyziky. Trh, narozdíl od červeného posuvu vzdalujících se hvězd, nemůže narůstat donekonečna. Kolik znáte živočichů, kteří by se snažili co nejrychleji nahromadit dostatek tukových zásob, aby si pak mohli dovolit odejít na zbytek života do důchodu? Jak by mohla metrika, jakou je hrubý národní produkt, ukazovat na stav ekonomiky, když se jevy jako úniky toxických látek či epidemie nemocí počítají jako krátkodobé plus?

Internet opravdu může fungovat jako rhizom, kořen, ze kterého může v kterékoliv části vypučet rostlina, ale stále je poháněn měnou, která sice byla zamýšlena pro nejrůznější účely, ale rozhodně ne jako neutrální médium. Většina lidí nadšených novými obchodními možnostmi Internetu schvaluje úsílí Google stavět otevřené systémy, podobně jako jejich předchůdci schvalovali dar otevřeného trhu, který rozvojovým zemím světa věnovala Světová banka - tedy zcela bez pochopení a zájmu o to, čemu že se vlastně země třetího světa otevírají.

Ať už se bavíme o fenoménu Web 2.0, Wikipedii, sociálních sítích nebo možnostech mobilního připojení, síť nabízí lidem možnost budovat ekonomiky postavené na jiných pravidlech a stojící mimo dnešní ekonomickou mapu, mylně pokládanou za samotné území lidských interakcí.

Rozjet startup či postupně zvětšovat firmu je možné s minimem peněz i zcela bez nich. Banky a investiční kapitál, na kterém bylo dříve podnikání závislé, je v těchto případech zbytečný. To je skutečný důvod dnešní takzvané ekonomické krize: o možnost půjčit si a s úroky splácet, na které je založená dnešní shora řízená hra, už není takový zájem. Dokážeme vyvinou místní a doplňkové měny, barterové sítě a další výměnné systémy nezávislé na centrální bance, a provádět s jejich pomocí a za použití mobilního telefonu bezpečné transakce.

Když tyto možnosti začneme využívat, uvědomíme si, že může existovat trh založený na jiných prinicipech, než je nedostatek - což je nutné, pokud někdy máme přijít na způsob, jak do našeho světa potencionálně začlenit pokročilé energetické zdroje, nabízející nadbytek energie. Dnes již totiž nejde o to, že bychom neměli možnost používat obnovitelné zdroje energie - jen zatím nikdo nepřišel s konceptem trhu, který by si se vzniklým nadbytkem dokázal poradit. Buckminster Fuller by nás ujistil, že nejde o problémy přírody, ale o problémy designu.

Pokud věda může zpochybnit koncept Boha, neměla by se bát ani trhu. Obojí je konec konců výtvorem člověka.

Musíme přestat udržovat v oběhu výmysly o tom, že samotná existence se řídí neměnnými zákony ekonomiky. Tyto takzvané zákony jsou ve skutečnosti ekonomickými mechanismy vládců z 13. století. Ti z nás, kdo se zabývají výzkumem digitální kultury a jejích dopadů na trh musí veřejnosti odhalit, že ekonomika je jen umělou konstrukcí. Ačkoliv může být podrobena věděckým metodám a matematickému bádání, není to přírodní věda. Je to aplikace teorie her, obsahující v základech soubor předsudků, které mají jen pramálo společného se skutečnou genetikou, neurologií, evolucí nebo přírodními systémy.

V minulosti věda objevila nepříjemný astromický fakt - totiž že Země není středem vesmíru. Tento postoj ohrozil stávající společenský řád a ti, kdo s ním přišli, se nesetkali s porozuměním. Dnes má věda podobnou možnost: odhalit chybné předpoklady, na kterých stojí náš dnešní ekonomický model, místo snahy jej krátkodobými kroky zpevnit tak, aby odolal vlivům vynálezů a objevů které tento náš sdílený přelud ohrožují.

Současný ekonomický systém se prostě zadrhnul nadobro. Je na čase přestat předstírat, že vlastně odpovídal potřebám našeho dnešního světa.

00000101000635330002189605086725
8
 8      25.12.2009 - 06:51:26 , level: 1, UP   NEW
Trh, na kterém probíhá většina současného obchodu, není předurčen neměnnými zákony vesmíru. Nejde o přírodní jev. Je to hra, hra s velmi specifickými pravidly, uvedená do pohybu lidmi a s lidskými záměry. Proto žasnu, když vědci a lidé, kteří se jako vědci označují, tento trh studují jako by šlo o součást přírody, něco jako počasí nebo korálový útes.


Nejde totiž o výtvor přírody, ale o uměle vytvořený systém. A chovat se k trhu jako k jedinému možnému výsledku evolučních procesů znamená uzavřít si možnost trh rekonstruovat a měnit. Je to, jako bychom se probudili ve světě, kde na všech počítačích běží jen ten jeden operační systém, a co je ještě horší, vůbec bychom nevěděli, že jiné operační systémy mohou existovat. Prostě bychom se na Windows dívali jako na danou věc a svůj svět bychom ohýbali kolem potřeb tohoto operačního systému.

Je na našich nejdůslednějších myslitelích a spisovatelích, aby svou práci nestavěli na všeobecně uznávaných, ale do značné míry lidmi vytvořených konceptech. Aby vykonávali svou práci dobře, musí být schopni rozlišovat mezi mapou a samotným územím - a rozpoznat, když staví na premisách, které zabarvují jejich pozorování a závěry. Jak nám ukazuje nebývalý zájem o vývody Richarda Dawkinse, Daniela Dennetta, Sama Harrise a Christophera Hitchense, narůstá zájem o myslitele, kteří si troufají utkat se s mýty o stvoření světa. To, že je dnes jednodušší zpochybnit svrchovanost Boha než se dotknout svrchovanosti trhu nám však ukazuje, že jsme nadále náchylní k víře ve svět stvořený, svět s předem danými podmínkami - obzvlášť, když někomu taková víra vlastně zajišťuje živobytí.

Příliš mnoho inženýrů, vědců, spisovatelů a teoretiků považuje výchozí předpoklady našeho korporacemi ovládaného trhu za přírodní zákonitost. Někteří dokonce své výzkumy podnikají hlavně proto, aby tyto předpoklady podpořili. Pokud se rozšíří ekonomický koncept nulové ceny, jak ho popisují Chris Anderson nebo Clay Shirky, psaní knih se stane neplaceným prostředkem, jak si zajistit placenou pozici přednášejícího. Jak by v takovém případě mohli profesionální spisovatelé a teoretici uniknout nutnosti přizpůsobit své práce tomu, co chce korporátní trh s osvětou slyšet? Jako by hodnota teorií a vhledů byla dána čistě použitelností v tržním sektoru.

...
text prevzaty z http://www.kerray.cz/2009/douglas-rushkoff-ekonomie-neni-prirodni-veda/cs/
...
njoy merry xmas from hrmsko
...

Není třeba být géniem nebo vědcem, aby člověk mohl pochopit, že způsob, jakým jsou nastavena dnešní ekonomická pravidla, nebere ohled ani na lidské hodnoty ani na zákony fyziky. Trh, narozdíl od červeného posuvu vzdalujících se hvězd, nemůže narůstat donekonečna. Kolik znáte živočichů, kteří by se snažili co nejrychleji nahromadit dostatek tukových zásob, aby si pak mohli dovolit odejít na zbytek života do důchodu? Jak by mohla metrika, jakou je hrubý národní produkt, ukazovat na stav ekonomiky, když se jevy jako úniky toxických látek či epidemie nemocí počítají jako krátkodobé plus?

Internet opravdu může fungovat jako rhizom, kořen, ze kterého může v kterékoliv části vypučet rostlina, ale stále je poháněn měnou, která sice byla zamýšlena pro nejrůznější účely, ale rozhodně ne jako neutrální médium. Většina lidí nadšených novými obchodními možnostmi Internetu schvaluje úsílí Google stavět otevřené systémy, podobně jako jejich předchůdci schvalovali dar otevřeného trhu, který rozvojovým zemím světa věnovala Světová banka - tedy zcela bez pochopení a zájmu o to, čemu že se vlastně země třetího světa otevírají.

Ať už se bavíme o fenoménu Web 2.0, Wikipedii, sociálních sítích nebo možnostech mobilního připojení, síť nabízí lidem možnost budovat ekonomiky postavené na jiných pravidlech a stojící mimo dnešní ekonomickou mapu, mylně pokládanou za samotné území lidských interakcí.

Rozjet startup či postupně zvětšovat firmu je možné s minimem peněz i zcela bez nich. Banky a investiční kapitál, na kterém bylo dříve podnikání závislé, je v těchto případech zbytečný. To je skutečný důvod dnešní takzvané ekonomické krize: o možnost půjčit si a s úroky splácet, na které je založená dnešní shora řízená hra, už není takový zájem. Dokážeme vyvinou místní a doplňkové měny, barterové sítě a další výměnné systémy nezávislé na centrální bance, a provádět s jejich pomocí a za použití mobilního telefonu bezpečné transakce.

Když tyto možnosti začneme využívat, uvědomíme si, že může existovat trh založený na jiných prinicipech, než je nedostatek - což je nutné, pokud někdy máme přijít na způsob, jak do našeho světa potencionálně začlenit pokročilé energetické zdroje, nabízející nadbytek energie. Dnes již totiž nejde o to, že bychom neměli možnost používat obnovitelné zdroje energie - jen zatím nikdo nepřišel s konceptem trhu, který by si se vzniklým nadbytkem dokázal poradit. Buckminster Fuller by nás ujistil, že nejde o problémy přírody, ale o problémy designu.

Pokud věda může zpochybnit koncept Boha, neměla by se bát ani trhu. Obojí je konec konců výtvorem člověka.

Musíme přestat udržovat v oběhu výmysly o tom, že samotná existence se řídí neměnnými zákony ekonomiky. Tyto takzvané zákony jsou ve skutečnosti ekonomickými mechanismy vládců z 13. století. Ti z nás, kdo se zabývají výzkumem digitální kultury a jejích dopadů na trh musí veřejnosti odhalit, že ekonomika je jen umělou konstrukcí. Ačkoliv může být podrobena věděckým metodám a matematickému bádání, není to přírodní věda. Je to aplikace teorie her, obsahující v základech soubor předsudků, které mají jen pramálo společného se skutečnou genetikou, neurologií, evolucí nebo přírodními systémy.

V minulosti věda objevila nepříjemný astromický fakt - totiž že Země není středem vesmíru. Tento postoj ohrozil stávající společenský řád a ti, kdo s ním přišli, se nesetkali s porozuměním. Dnes má věda podobnou možnost: odhalit chybné předpoklady, na kterých stojí náš dnešní ekonomický model, místo snahy jej krátkodobými kroky zpevnit tak, aby odolal vlivům vynálezů a objevů které tento náš sdílený přelud ohrožují.

Současný ekonomický systém se prostě zadrhnul nadobro. Je na čase přestat předstírat, že vlastně odpovídal potřebám našeho dnešního světa.

00000101000635330002189605086723
8
 8      25.12.2009 - 06:46:44 , level: 1, UP   NEW
Trh, na kterém probíhá většina současného obchodu, není předurčen neměnnými zákony vesmíru. Nejde o přírodní jev. Je to hra, hra s velmi specifickými pravidly, uvedená do pohybu lidmi a s lidskými záměry. Proto žasnu, když vědci a lidé, kteří se jako vědci označují, tento trh studují jako by šlo o součást přírody, něco jako počasí nebo korálový útes.


Nejde totiž o výtvor přírody, ale o uměle vytvořený systém. A chovat se k trhu jako k jedinému možnému výsledku evolučních procesů znamená uzavřít si možnost trh rekonstruovat a měnit. Je to, jako bychom se probudili ve světě, kde na všech počítačích běží jen ten jeden operační systém, a co je ještě horší, vůbec bychom nevěděli, že jiné operační systémy mohou existovat. Prostě bychom se na Windows dívali jako na danou věc a svůj svět bychom ohýbali kolem potřeb tohoto operačního systému.

Je na našich nejdůslednějších myslitelích a spisovatelích, aby svou práci nestavěli na všeobecně uznávaných, ale do značné míry lidmi vytvořených konceptech. Aby vykonávali svou práci dobře, musí být schopni rozlišovat mezi mapou a samotným územím - a rozpoznat, když staví na premisách, které zabarvují jejich pozorování a závěry. Jak nám ukazuje nebývalý zájem o vývody Richarda Dawkinse, Daniela Dennetta, Sama Harrise a Christophera Hitchense, narůstá zájem o myslitele, kteří si troufají utkat se s mýty o stvoření světa. To, že je dnes jednodušší zpochybnit svrchovanost Boha než se dotknout svrchovanosti trhu nám však ukazuje, že jsme nadále náchylní k víře ve svět stvořený, svět s předem danými podmínkami - obzvlášť, když někomu taková víra vlastně zajišťuje živobytí.

Příliš mnoho inženýrů, vědců, spisovatelů a teoretiků považuje výchozí předpoklady našeho korporacemi ovládaného trhu za přírodní zákonitost. Někteří dokonce své výzkumy podnikají hlavně proto, aby tyto předpoklady podpořili. Pokud se rozšíří ekonomický koncept nulové ceny, jak ho popisují Chris Anderson nebo Clay Shirky, psaní knih se stane neplaceným prostředkem, jak si zajistit placenou pozici přednášejícího. Jak by v takovém případě mohli profesionální spisovatelé a teoretici uniknout nutnosti přizpůsobit své práce tomu, co chce korporátní trh s osvětou slyšet? Jako by hodnota teorií a vhledů byla dána čistě použitelností v tržním sektoru.

Ať už jde o počestné hlupáky, slepé následovatele nebo lidi cynicky využívající podmínek trhu, výsledek je tentýž: naše schopnost přicházet s odpověďmi na nejnovější výzvy je bržděna nutností přizpůsobit tyto odpovědi stávající situaci na trhu. A tak jsme povzbuzování, abychom na ekonomii aplikovali závěry genetiky, neurovědy nebo systémové teorie, a abychom tak činili v nebezpečně deterministickém duchu.

Ve své probíhající snaze definovat a bránit fungování trhu vědou a systémovou teorií prosazují někteří z dnešních nejlepších myslitelů, možná bezděčně, určitou mytologii o obchodu, kultuře a konkurenci. Tato mytologie je však stejně falešná, nebezpečná a ve výsledku dusivá jako každé jiné náboženství. Tento trend začal na stránkách digitálního magazínu Wired, který byl schopen dezorientovaným spekulantům přátelským způsobem vyložil technologické novinky a vědecké objevy. Lidé z Wired se nesnažili nějak zásadněji napadnout principy trhu. Namísto toho bankéřům a investorům nabídl mapu k této nové zemi, a spojili je s konzultanty, jejichž rady byly třeba k udržení stávajícího vlivu na ekonomiku.

Prvním a patrně nejvlivnějším z autorů byl Peter Schwartz, který v roce 1997 spolu s Peterem Leydenem předpověděl "dlouhý boom" prosperity a ozdravení životního prostředí za podpory digitálních technologií, který měl trvat nejméně 25 let, ale také pokračovaní systému otevřeného trhu. Kevin Kelly předvídal, že digitální nadbytek bude pro trhy založené na nedostatku výzvou, ale přišel také se způsoby, jak největší firmy mohou z tohoto jevu těžit.

Stewart Brand se přidal ke Schwartzovi a dalším při založení GBN, futuristické konzultační firmy. Už jen její jméno, Global Business Network, se zdálo vrhat nové světlo na ty části ekonomiky, ve kterých byl kvůli rychlému šíření internetu vyhlášen výjimečný stav. Ta měla za úkol zajistit, že všichni od Williama Gibsona, přes Briana Ena až po Marvina Minského budou dělat konzultanty největším dnešním korporacím. Mohli by si však tito lidé vybrat, co vlastně budou říkat? Brand v roce 1984 slavně prohlásil, že "informace chtějí být svobodné" - ovšem až poté, co pronesl jinou, mnohem méně známou větu: "informace chtějí být drahé, protože jsou tak cenné". Byly jeho práce spolu s pracemi dalších autorů pročesány s úmyslem nalézt kousky, které by se mohly hodit při prosazování pokřivené vize nové ekonomiky? Byli by členové kontrakultury schopni použít svůj nově získaný vliv konzultantů pro špičky Fortune 500 firem, aby dosáhli změn terénu, na němž trh funguje, nebo by se o to vůbec nesnažili usilovat v přesvědčení, že pohlcení všeho a všech vítězným korporátním kapitalismem je nevyhnutelné? Scénáře, které byly výsledkem jejich prací, a podle kterých si korporace mohly zajistit pokračování nadvlády nad svým respektivním segmentem trhu, poukazují spíše na druhou možnost.

Chris Anderson zanalyzoval, kam dnešní vývoj směřuje, ale místo aby nabídl vizi ekonomie pro svět netrpící nedostatkem, poradil firmám, aby pomocí toho, čeho mají nadbytek, prodávali cokoliv, co se jim podaří nadále v nedostatku udržovat. Podobně se nový koncept sítě od >Tima O'Reillyho a Johna Batelle, Web Squared, stal ve výsledku šablonou, podle které mohou firmy vydělat peníze ovlivňováním indexů, které lidé používají k navigaci v informačním prostoru.

Věda i technologie nabourávají dlouho zažité předpoklady o nutnosti hierarchického řízení, o konkurenci a o nedostatku. Ale naši hlavní myslitelé nám místo skutečně revolučních axiomů, použitelných jako základ pro další vývojový krok, mohou nabídnout nejspíš jen nápady, pomocí kterých je možné se vzniku sítí, novým technologiím a objevům, které hrozí, že odhalí dnešní trh jako účelově nastavenou pokerovou hru, přizpůsobit. Nejsou to nová pravidla pro novou ekonomiku, ale nová pravidla pro udržení starých ekonomických zájmů tváří v tvář masivní decentralizaci.

Není problém najít důkazy o tom, že korporátní trh ovlivňuje využití výsledků jakéhokoliv vědního oboru. Přitom nám však naše omezená ekonomická perspektiva brání podporovat hodnoty, které tržní cenu nemají. Omezovat se při uvažování o ekonomice jen na její dnešní podobu a své závěry prezentovat jako téměř vědecky dokázané je obzvlášťě zavádějící.

Předpoklad nevyhnutelnosti a předurčenosti, který podobné uvažování tvaruje, stejně jako jeho servilnost vůči dogmatům trhu, je ale nejnebezpečnější proto, že pak dále prosakuje ke spisovatelům a myslitelům, kteří už se tržními silami nezabývají přímo či uvědoměle. Podporuje, jak přímo tak i svým příkladem, ochotu na ekonomiku aplikovat závěry genetiky, neurovědy nebo třeba teorii systémů, a činit tak jednak deterministicky, a jednak často také nedbale. Potom stačí málo, a vliv trhu vykoná zbytek práce - ohne uvažování mnoha z dnešních nejlepších myslí tak, aby prospívalo záměrům těch, kdo je platí.

A tak Steven Johnson ve finále staví, možná více než by bylo záhodno, na firmám prospěšných důkazech o tom, že komerční televize a počítačové hry jsou prospěšné. Schválně, kolik korporací by najalo řečníka, který by tvrdil, že věci jako marketing a média jsou škodlivé? Podobně Malcolm Gladwell opakovaně používá nedávné objevy neurovědy, aby dokázal, že vyšší rozumové funkce slouží vlastně jen k vykonávání pohnutek z ještěřích částí mozku - z čehož by plynulo, že už se rovnou můžeme nechat vést profesionály z reklamy, protože beztak všichni jen bezmyšlenkovitě reagujeme na nejvýraznější stimuly. Business je za vším, a je to vlastně úplně v pořádku.

Toto rozšířené zaměňování dnešního ekonomického pořádku za přírodními zákony podložený jev snižuje význam nových objevů, a má značný vliv na vztah veřejnosti k vědě, která s těmito objevy přišla. Korporacemi koupení autoři neusilují o (ani neoslavují) napadání struktur s monopolem na vytváření hodnoty nebo centralizaci měny, což nové technologie a objevy ze samé své podstaty dělají. Raději korporacím prodají nový, na vědě založený algoritmus, který jim usnadní investování do nové tváře trhu. Lepší prodejnost takových knih a vyšší honoráře za přednášky pak autory vedou k tomu, aby příště dnešní uspořádání trhu zohlednili ještě více. Pište knihy, které se líbí firmám, a sami na tom vyděláte. Cyklus se opakováním sám posiluje. Že něco takového pomůže splatit hypotéku však ještě neznamená, že se z toho stane pravda.

Je faktem, že díky slepému přijetí určité teorie trhu se většina takovýchto konceptů v předpovídání budoucnosti zmýlí. Místo 25 let prosperity a zlepšujícího se životního prostředí se objevila bublina dotcomů a globální oteplování. Stejně tak se ukázalo, že neustálý ponor do médií není něco, co by lidským bytostem prospívalo, a že lidé jsou schopní reagovat i na složitější výzvy, než jaké představují zjednodušené emocionální výkřiky ideologů. Decentralizující vliv nových médií se střetává s nebývalou centralizací korporátních konglomerátů.

Tyto teorie o trhu selhávají ne proto, že by v nich obsažená matematika a věda nefungovaly, ale proto, že jsou nevhodně aplikovány. Přesto jim až příliš mnoho teoretiků věří, a zoufale hledají způsoby, jak nadále těžit z tržních modelů odvíjejích se od nedostatku. Mezitím zůstává nepovšimnuta závažná otázka: může dnešní ekonomický model, pravidla hry nastavená před půl tisícíletím panovníky a vynucená silou, udržet v šachu aktivitu skutečného trhu, probíhající mezi lidmi za pomoci počítačů?

Lidé znovu začínají vytvářet a směňovat hodnoty sami za sebe, a postupně si uvědomí, že trh, který považovali za daný, vlastně nemá opodstatnění. To je ta pravá hrozba dneška - a snaha celou věc zakrýt teoretickými hrátkami na tom nic nezmění, ani tomu nezabrání.

Vytváření trhů: od přebytků k umělému nedostatku

Fungujeme dnes nikoliv v nějaké přirozené ekonomice, ale v souboru pravidel vytvořených v pozdním středověku za účelem zabránit nekontrolovatelnému vzestupu třídy kupců, kteří si beztrestně vytvářeli a vyměňovali statky. Dnes bychom to nazvali peer-to-peer ekonomikou, nezávislou jak na centrálních zaměstnavatelích, tak na centralizované měně.

Lidé svozili z polí obilí, nechali si je zvážit v sýpce a odešli se směnkou, obvykle vyraženou do tenké kovové fólie. Ta mohla být rozdělena na menší kousky a těmito kousky šlo v okolí platit. Každý kousek představoval dané množství zrní. Tyto peníze tedy vlastně vyrostly, a velikost úrody určovala celkové množství peněz v oběhu.

Na tomto druhu peněz je zajímavé, že se s časem snižovala jejich hodnota. Sýpka musela dostat zaplaceno, nějaké zrní sežraly myši nebo se znehodnotilo. Každým rokem také sýpka znovu vydala směnky na obilí, pro které si nikdo nepřišel. Takovéto peníze tedy měly spíše sklon obíhat, než že by je chtěl někdo hromadit. Lidé tyto peníze potřebovali utratit v čase, po který měly svou hodnotu. Do značné míry platí, že čím více je peněz v oběhu, tím lepší je ekonomika a větší hojnost - v tehdejší době si můžeme povšimnout například všeobecné rozšířenosti preventivní udržby strojů a nářadí, a také mnoha zlepšení a vynálezů - jako například výkonnější větrné a vodní mlýny.

Mnoho měst se mělo tak dobře, že své přebytky investovali do dlouhodobých projektů, například do katedrál. Toto předrenesančního období, takzvaný "věk katedrál", nebyl sponzorován Vatikánem. Stavby byly hrazeny z prosperujících místních ekonomik. Pracovní týden se zkracoval, lidé dorůstali větší výšky, a stoupala i průměrná délka života.

Neznamená to, že tato doba byla dokonalá, to v žádném případě. Nesnažím se ani v nejmenším volat po návratu do středověku, avšak pokud se chceme dobrat pravdivého náhledu na systém, který dnes chybně považujeme za správný a jediný možný, je nutné vyhodnotit ekonomické mechanismy, které těm dnešním předcházely.

Feudální páni, králové a šlechta se tohoto vzniku bohatství neúčastnili. Jejich rodiny nedokázaly skutečné hodnoty vytvářet už celá staletí. Hledali tedy způsob, jak si zachovat své společenské postavení tváří v tvář sílící střední třídě. Přišli se dvěma nápady, které nás v podstatě beze změny provázejí až dodnes, a postupně se staly tak samozřejmou součástí obchodu a podnikání, že je mylně považujeme za dané a přirozené.

První inovací byla centralizace měny. Jak lépe zajistit, aby si bohatí udrželi své bohatství, než omezit dostupnost peněz? Monarchové postavili blahobytné místní měny mimo zákon a lidé místo nich museli pro směnu používat centrálně vydávánou a záměrně těžko dostupnou měnu říše. Centralizovaná měna šla také snáze danit, a ještě ke všemu dávala centrální bance možnost si snadno přivydělat pomocí zhoršení kvality peněz (např. snížením obsahu zlata v původně zcela zlaté minci). Měna postavená na nedostatku přinesla tendence k shromažďování. Ti, kdo k takové měně mají přístup, mohou bohatnout prostě jen půjčováním nebo pasivním investováním do jiných lidí, kteří měli hodnotné výsledky. S tím, jak se bohatství začalo stahovat směrem k centru, přišly nově vzniklé okraje ekonomiky rychle o prosperitu. Během několika desítek let po zavedení centralizované měny ve Francii se na venkově rozšířila chudoba, samozásobitelské zemědělství přestalo fungovat, a udeřil mor. Ekonomika, kterou dnes máme za výsledek renesančních inovací, pro svůj rozvoj získala vhodné podmínky až když Evropa kvůli moru ztratila nadbytek (polovinu) pracovní síly.

V dnešní době je vydávání měny, jinak vlastně veřejná služba, stále kontrolováno centrálními bankami podobným způsobem. Centrání banka měnu do oběhu vydá tak, že ji poskytne jako půjčku jiné bance, a ta ji pak zase půjčí dál. Každý článek z výsledného řetězu dlužníků musí splatit víc, než si půjčil. To s sebou nese nutnost vzájemné konkurence, a nevyhnutelonst bankrotů: je totiž třeba se zakousnout do peněz, které si půjčili ostatní, aby bylo možné vlastní dluh splatit i s úroky, a růst je podmíněný dalšími půjčkami. Avšak ekonomika se striktně vynucenou centralizovanou měnou musí růst, aby bylo z čeho splácet úroky. Hlavní silou už tedy nejsou nabídka a poptávka, ale nutnost splatit dluhy. Kdo nezvládá růst skutečně, musí skupovat jiné podniky, aby rostl alespoň na papíře: ačkoliv téměř 80% firemních spojení a akvizic nepřináší ani jedné straně zisk, růst i za cenu ohrožení dlouhodobé hodnoty vyžadují jak pravidla ekonomie založené na dluhu, tak akcionáři, které tato podoba trhu favorizuje.

Druhým velkým vynálezem byla společnost s výsadní listinou, pomocí které mohli králové předat výhradní kontrolu nad určitým odvětvím nebo oblastí společnosti, výměnou za možnost do tohoto podniku investovat. Vznikly tak monopolní trhy: Britská Východoindická Obchodní Společnost měla například exkluzivní právo obchodovat v amerických koloniích. Kolonisté, kteří vypěstovali bavlnu, ji neměli dovoleno prodávat nebo z ní dokonce cokoliv vyrábět. To by znamenalo vznik hodnoty zdola, a z takto vzniklé hodnoty by centrální autority nic neměly. Místo toho museli kolonisté bavlnu prodat Společnosti, za pevné ceny, Společnost zajistila odvoz zpět do Anglie, tam z bavlny jiná monopolní korporace vyrobila oblečení, a to pak bylo odesláno zpět do Ameriky, aby si ho kolonisté konečně mohli koupit. V tomto řetězu nešlo o efektivitu - cílem prostě bylo vydělat víc.

Výsledná ekonomika vedla a často přímo nutila lidi, aby přijali zaměstnání ve výsadních společnostech místo co by dělali věci prostě jeden pro druhého. Když obyvatelé Indie začali plést lana, které potom mohli prodat Nizozemské Východoindické společnosti, zasadila se tato korporace rychle o nové zákony, které výrobu provazů v Indii postavily mimo zákon pro všechny s výjimkou společnosti. Bývalí výrobci museli zavřít krám, a pokud chtěli lana plést dál, museli se spokojit se mzdou nižší, než si vydělali sami, a stát se zaměstnanci Společnosti.

Dopadlo to celé tak, že máme ekonomiku postavenou na nedostatku a konkurenci namísto přebytku a spolupráce, ekonomiku, která nemůže fungovat na trvale udržitelné úrovni, protože z principu potřebuje růst. Ať už se v ní dá nalézt něco jako přírodní zákony nebo ne (a to je věc, o které bychom také měli vést diskuzi), rozhodně není přírodním výtvorem vzniklým bez lidských zásahů. Je to systém vzniklý v konkrétním okamžiku naší historie, vytvořený konkrétními lidmi s velice svéráznými záměry.

Podobně jako umělci v časech renesance, kteří si většinou museli najít patrona, který je při práci podporoval, většina vědců, matematiků, teoretiků a technologů dnes si musí hledat podporu ve veřejném nebo v privátním sektoru, aby mohli vykonávat svou práci. Tuto podporu však nedostanou, když budou přespříliš přivolávat pozornost k probíhající partii hry Monopoly, obecně považované za naši ekonomiku - získají ji v případě, že jejich poznatky pomohou novodobým patronům ve hře.

To zabarvuje jejich pozorování i závěry. Jako John Nash, který experimentoval s teorií her pro RAND v padesátých letech dvacátého století, tito konzultanti vidí konkurenci a sobeckou vypočítavost i tam, kde žádná není, a odmítají důkazy, které neodpovídají jejich předem učiněným závěrům. Přestože později svá tvrzení odvolal, Nash a jeho kolegové původně nedokázali uvěřit, že by si někdo z pokusných subjektů, kterým bylo předloženo tzv. vězňovo dilema, skutečně zvolil možnost spolupracovat s ostatními, a původní výsledky svého výzkumu jednoduše ignorovali.

Podobně dnes zastánci digitálního libertarianismu využívají všechny důkazy, které dokážou sehnat, aby ukázali jak evoluční principy reflektují vrozenou soutěživost lidí i dalších životních forem, a přitom ignorují mnohem pečlivější výzkumy o spolupráci jako jednom ze základních principů, na kterých stojí nejen lidská společnost. Archeolog Glynn Isaac například předvedl, že sdílení jídla, dělba práce, udržování sociální sítě a další formy spolupráce jsou tím, co našim prapředkům umožnilo přežít. A výzkum harvardského biologa Iana Gilbyho o lovu netopýrů a šimpanzů ukazuje pokročilé formy spolupráce a dělby kořisti bez ohledu na to, jaké kdo vyvinul úsilí k jejímu ulovení.

Namísto toho je populární soustředit se na jednání a soupeření ve vlastím zájmu, konec konců jde přece o přežití nejschopnějších. Bez ohledu na to, zda si Steven Pinker přeje, aby byla jeho práce používána tímto způsobem, jeho závěry o snižujícím se množství násilí mezi lidmi jsou jinými používány jako důkaz toho, že když kultura přijme volný trh, zvyšuje to její mírumilovnost. A Ray Kurzweil dokonce vykázal celou lidskou rasu do pomocné role v mnohem důležitějším procesu, evoluci strojů - odlidštěný přístup, který si až nepěkně notuje s principy industriální ekonomiky, ve kterém je většina lidských bytostí odsouzena do role pasivně reagujících konzumentů.

Ve vizi Chrise Andersona o nadcházejícím "petabytovém věku" ani nejsou potřeba žádní lidští vědci, protože sebeorganizující se struktury, které se vynoří z multidimenzionálních souborů dat nepůjde přehlédnout. Vlastnosti přírodních systémů, jejichž složitost povstává samovolně z jednoduchých jevů, jsou stavěny na roveň souhrám okolností ve vyprojektovaných tržních systémech. Jak naznačuje koncept neviditelné ruky Adama Smithe nebo zmínka rakouského ekonoma Friedricha Hayeka o "katalaxii", trhy by měly dosáhnout rovnováhy prostě z principu, jako každý jiný komplexní přírodní systém.

Ve zkratce, podobné ekonomické teorie si z přírody vybírají příklady, které potvrzují danost jinak zcela uměle vytvořeného trhu: sobecké jednání, nevyhnutelná rovnováha, nedostatečnost zdrojů, nutnost konkurence a přežití nejschopnějších. Tímto způsobem podporují myšlenku, že zákony umělého nedostatku ve fiskálních schématech jsou dané a nezměnitelné, zatímco ve skutečnosti jde o ideologii vynucenou pomocí střelného prachu. Když nic jiného, použití vědeckého jazyka dopřává těmto slepě přijímaným ekonomickým předpokladům nezaslouženou autoritu.

Dopady sítě

Nejhorší na tom všem je, že když se objeví Internet, tedy médium s destabilizujícím potenciálem, jehož působením by mohlo dojít k závažným změnám, tento zbabělý a polovičatý způsob výzkumu si potencionální převratnosti novinky všímá jen do chvíle, než se podaří vymyslet způsoby, jakými toto působení dostat pod kontrolu, a naplánovat odpovídající firemní strategie.


Étos open source, díky kterému každy, kdo rozumí zdrojovému kódu programu, může program upravit i zcela přepracovat podle svým potřeb, je Jeffem Howem přepracován na "crowdsourcing", díky kterému korporace mohou opět těžit z práce skutečných lidí - a bez dalších nákladů. Termín "virální média" je přeložen Malcolmem Gladwellem jako "společenská nákaza", nebo Timem Draperem jako "virální marketing" - techniky, které pomáhají oddělením marketingu směřovat povědomí o lidském potenciálu do omezující škatulky možností zvolitelných z role zákazníka.

Se sklonem k decentralizaci, který sebou nové médium nese, se tedy počítá jen do chvíle, než mozky v područí trhu přijdou s opatřeními, která jejich šéfům umožní pokračovat v původních praktikách jako by se nechumelilo.

Mezitím, než se tak stane, korporátní libertariánské think tanky ve svých závěrech prezentují evoluční teorie Richarda Dawkinse, aby pomocí nesedících přirovnání podepřeli chaotickou logiku kapitalismu, a zároveň radí politikům, jak ve svůj prospěch mohou využít víru fundamentalistických křesťanských kreacionistů, případně jak zmanipulovat veřejnost a způsobit, aby lidé za seberealizaci považovali možnost si všechno koupit, či jak posilovat nedůvěru v sociální stát. Je to neuvěřitelně cynické.

Není třeba být géniem nebo vědcem, aby člověk mohl pochopit, že způsob, jakým jsou nastavena dnešní ekonomická pravidla, nebere ohled ani na lidské hodnoty ani na zákony fyziky. Trh, narozdíl od červeného posuvu vzdalujících se hvězd, nemůže narůstat donekonečna. Kolik znáte živočichů, kteří by se snažili co nejrychleji nahromadit dostatek tukových zásob, aby si pak mohli dovolit odejít na zbytek života do důchodu? Jak by mohla metrika, jakou je hrubý národní produkt, ukazovat na stav ekonomiky, když se jevy jako úniky toxických látek či epidemie nemocí počítají jako krátkodobé plus?

Internet opravdu může fungovat jako rhizom, kořen, ze kterého může v kterékoliv části vypučet rostlina, ale stále je poháněn měnou, která sice byla zamýšlena pro nejrůznější účely, ale rozhodně ne jako neutrální médium. Většina lidí nadšených novými obchodními možnostmi Internetu schvaluje úsílí Google stavět otevřené systémy, podobně jako jejich předchůdci schvalovali dar otevřeného trhu, který rozvojovým zemím světa věnovala Světová banka - tedy zcela bez pochopení a zájmu o to, čemu že se vlastně země třetího světa otevírají.

Ať už se bavíme o fenoménu Web 2.0, Wikipedii, sociálních sítích nebo možnostech mobilního připojení, síť nabízí lidem možnost budovat ekonomiky postavené na jiných pravidlech a stojící mimo dnešní ekonomickou mapu, mylně pokládanou za samotné území lidských interakcí.

Rozjet startup či postupně zvětšovat firmu je možné s minimem peněz i zcela bez nich. Banky a investiční kapitál, na kterém bylo dříve podnikání závislé, je v těchto případech zbytečný. To je skutečný důvod dnešní takzvané ekonomické krize: o možnost půjčit si a s úroky splácet, na které je založená dnešní shora řízená hra, už není takový zájem. Dokážeme vyvinou místní a doplňkové měny, barterové sítě a další výměnné systémy nezávislé na centrální bance, a provádět s jejich pomocí a za použití mobilního telefonu bezpečné transakce.

Když tyto možnosti začneme využívat, uvědomíme si, že může existovat trh založený na jiných prinicipech, než je nedostatek - což je nutné, pokud někdy máme přijít na způsob, jak do našeho světa potencionálně začlenit pokročilé energetické zdroje, nabízející nadbytek energie. Dnes již totiž nejde o to, že bychom neměli možnost používat obnovitelné zdroje energie - jen zatím nikdo nepřišel s konceptem trhu, který by si se vzniklým nadbytkem dokázal poradit. Buckminster Fuller by nás ujistil, že nejde o problémy přírody, ale o problémy designu.

Pokud věda může zpochybnit koncept Boha, neměla by se bát ani trhu. Obojí je konec konců výtvorem člověka.

Musíme přestat udržovat v oběhu výmysly o tom, že samotná existence se řídí neměnnými zákony ekonomiky. Tyto takzvané zákony jsou ve skutečnosti ekonomickými mechanismy vládců z 13. století. Ti z nás, kdo se zabývají výzkumem digitální kultury a jejích dopadů na trh musí veřejnosti odhalit, že ekonomika je jen umělou konstrukcí. Ačkoliv může být podrobena věděckým metodám a matematickému bádání, není to přírodní věda. Je to aplikace teorie her, obsahující v základech soubor předsudků, které mají jen pramálo společného se skutečnou genetikou, neurologií, evolucí nebo přírodními systémy.

V minulosti věda objevila nepříjemný astromický fakt - totiž že Země není středem vesmíru. Tento postoj ohrozil stávající společenský řád a ti, kdo s ním přišli, se nesetkali s porozuměním. Dnes má věda podobnou možnost: odhalit chybné předpoklady, na kterých stojí náš dnešní ekonomický model, místo snahy jej krátkodobými kroky zpevnit tak, aby odolal vlivům vynálezů a objevů které tento náš sdílený přelud ohrožují.

Současný ekonomický systém se prostě zadrhnul nadobro. Je na čase přestat předstírat, že vlastně odpovídal potřebám našeho dnešního světa.

text prevzaty z http://www.kerray.cz/2009/douglas-rushkoff-ekonomie-neni-prirodni-veda/cs/

stastne a zelene, hrmskspssko

00000101000635330002189605064054
Calwin
 Calwin      11.12.2009 - 22:48:45 , level: 1, UP   NEW
život tu bol už pred nami... nik nevie čo vlastne bolo pred nami a neverím tomu že niekto dokázal pomocou jedného šutra zistiť "veľký tresk". Teória je logická, všetko má svoj počiatok a zánik. Dinosaury boli tiež len súčasťou evolúcie bachol do nich asteroid a prišli sme my :D bachne do nás asteroid alebo čo ja viem čo a príde niekto ďalší možno sa mu nepodarí rozmýšľať tak ako nám ale bude to tiež živá bytosť

0000010100063533000218960506405405154389
wiro
 wiro      29.01.2010 - 09:18:49 , level: 2, UP   NEW
velky tresk nieje zisteny podla jedneho sutra.
Teorii vzniku vesmiru ako ho pozname my bolo viacero. Z kazdej teorie vychadzal urcity fyzikalny model a taktiez urcite dalsie podmienky. Ako vznik a existencia urcitych castic. Prave predpoklad existencie tychto castic bol zaklad pre potvrdenie teorie velkeho tresku.

Tieto castice sa nakoniec nasli a takto sa tento jeden fyzikalny model z mnohych potvrdil.
Takze teorii bolo viac, z kazdej logicky vychadzali urcite predpoklady a podmienky a jedine predpoklady a podmienky ktore sa splnili boli prave z teorie velkeho tresku.

00000101000635330002189605031953
toxygen
 toxygen      25.11.2009 - 02:57:10 , level: 1, UP   NEW
nemate niekto knizky v prahe na pozicanie? nechcem to kupovat, drahe to je :)

0000010100063533000218960503195305032789
sova_dlhochvosta
 sova_dlhochvosta      25.11.2009 - 15:32:49 , level: 2, UP   NEW
lovellockova GAIA stala vo vydavatelstve abies 250 korun. tvrda vazba. dobra cena

000001010006353300021896050319530503278905033329
toxygen
 toxygen      25.11.2009 - 20:47:21 , level: 3, UP   NEW
no, az taka dobra cena to nie je :)

00000101000635330002189605031953050327890503332907285489
hooger
 hooger      11.08.2013 - 07:56:54 , level: 4, UP   NEW
250,- za knihu je vela?! studoval si niekedy na VS?

00000101000635330002189604926538
@OMs
 @OMs      29.09.2009 - 13:36:11 (modif: 29.09.2009 - 13:38:42) [2K] , level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
:)
;))
JosephineWallBreathofGaia.jpg

E:sry ak OT, klido sa zmazem

: ..

0000010100063533000218960492653804934640
toxygen
 toxygen      04.10.2009 - 12:31:12 , level: 2, UP   NEW
vobec nie si OT, pekne to je :)

00000101000635330002189604641663
SYNAPSE CREATOR
 Odi      13.04.2009 - 13:28:01 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Poľovníci sú mnohokrát označovaní za ochrancov prírody. Nie je tomu tak a napriek obrovskej pozitívnej publicite, ktorá sa im dostáva v médiách, sú tým najväčším nebezpečenstvom nie len pre divokú prírodu, ale aj pre život v nej.

Prečo?


Ročne sa obeťami striel z pušiek poľovníkov stávajú státisíce zvierat. Najviac na lovcov s puškami dopláca jelenia, diviačia a srnčia zver. Trofejnými kusmi to obrovské číslo dopĺňajú vlci, rysy, medvede. Pod paľbou ďalej končia sluky, jastraby, myšiaky, vrany, straky, sojky... Okrem toho je každoročne doložených niekoľko prípadov usmrtenia človeka – náhodných návštevníkov lesa, turistov alebo sa zastrelia aj sami medzi sebou.

Je to obrovské množstvo nič netušiacich zvierat, ktoré si vyberie na mušku strelec. Nie všetci ľudia však s týmto klamlivo nazývaným „športom“ súhlasia. Nájdu sa aj takí, ktorí podnikajú rôzne akcie, či osvetovú činnosť, aby toto nezmyselné vraždenie zastavili. Názor väčšiny našej spoločnosti, že poľovníctvo je len akousi formou zvrátenej zábavy je na mieste. Rozum a etika tu skutočne nehrajú žiadnu úlohu. Nech už sa civilizácia uberá akýmkoľvek smerom, niečo tu v tomto prípade nesedí.

Najdôležitejším faktom proti strieľaniu zvierat v našich lesoch je predovšetkým negatívny dopad na stav, zdravie a populáciu zveri. Človek s puškou veľmi nepriaznivo zasahuje do prirodzeného výberu v prírode. V slovenských lesoch už dávno neplatí, že prežíva len najsilnejší jedinec, ktorý svoje dobré vlastnosti odovzdá potomstvu. Zvieratá žijúce v divokej krajine už dávno nedisponujú prirodzeným výberom hodnôt pre svoj život. Čo je ale najhoršie, zmenila sa najdôležitejšia súčasť prirodzenej úpravy stavu zveri v prírode – predátor. Tým už dávno nie sú dravé mäsožravé zvery, ale človek, vedomý si svojej moci a tak kontrolujúci stavové počty, ako keby vlci, rysy a iné lesné tvory stratili pojem o svojej prirodzenej úlohe a životnom poslaní. Naše dravce sú zárukou zachovania prírodného kolobehu, ktorý sa takto silne narúša. Ich prínos je predovšetkým ten, že inštinktívne dokážu rozoznať, ktoré zviera už do prírody „nepatrí“. Choré alebo tie najslabšie jedince často krát ohrozujú celé stádo, preto sa stávajú najčastejšou potravou našich dravcov. Od poľovníka sa však predátori líšia predovšetkým tým, že ich korisť má vždy šancu uniknúť – a každé zdravé a silné zviera ju aj využije. Naproti tomu výstrel zo zálohy a zásah z veľkej vzdialenosti do nič netušiacej obete si zaslúži opovrhnutie ako zbabelá vražda.

Človek – poľovník zabíja najčastejšie tzv. kapitálne kusy. Ide o najsilnejšie a najzdravšie jedince z celého stáda alebo svorky, čo sa úplne vymyká pravidlám prirodzeného výberu. Nemôžeme sa potom diviť zlému stavu našej zveri. Na jednej strane človek zabíja najsilnejšie jedince, na strane druhej kvôli trofejam vyvražďuje dravce ako sú – vlci, rysy, medvede, ktoré sú mnohokrát mylne označené ako škodná zver. Tým, že človek berie prírode samo regulovanie jej stavu a obyvateľov, prakticky narúša krehkú líniu vzťahov medzi prírodou, zvieratami a samým človekom. Tak sa dostáva do úlohy akéhosi správcu či opatrovateľa lesa a myslí si že, v takýchto prípadoch je príroda odkázaná výlučne na jeho pomoc a zásah. Opak je však pravdou.

Je to práve človek – poľovník, ktorý svojimi zásahmi tvrdo zakročil voči prirodzenému procesu, narušil kolobeh trvajúci milióny rokov a ako malé dieťa sa nepoučil z chýb a stále pokračuje v drancovaní a nezmyselnom vyvražďovaní. Podľa poľovníckych združení je situácia v ich revíroch natoľko vážna, že jedine odborné ľudské zásahy dokážu regulovať a primárne kontrolovať stav zveri. Niečo si musíme priznať všetci. Neodborné poľovné zásahy skutočne narušili prirodzený priebeh života zvierat v našich lesoch, ale ďalšie takéto „hospodárenie“ určite nie je riešením.

Najčastejšou odpoveďou poľovníkov na opodstatnenosť svojho konania je premnoženie zveri – či už srnčej, jelenej alebo diviačej. Nehľadiac na to, kto je v tomto prípade skutočný vinník, človek zase len podporuje tento neprospešný stav veci. V zime zvieratá prikrmuje senom alebo rôznymi lesnými plodmi. Na prvý pohľad súcitné konanie smelo zakrýva ľudskú vypočítavosť. Nedostatok potravy v zimnom období je jednou z najdôležitejších spôsobov regulácie lesnej zveri. Jednoducho povedané, zima je skúškou pre zvieratá, v ktorej uspejú len tie najsilnejšie jedince. Nech sa nám zdá tento spôsob akokoľvek nehumánny, je súčasťou obrovskej spletitosti zákonov prírody a predovšetkým je jediný skutočne pravý.

Ďalším argumentom za svoje činy usmrcovania predátorov je napádanie ľudských obydlí, vkrádanie sa do kontajnerov, možná hrozba napadnutia človeka, strhnutie dobytka, či iné násilné vpády do ľudskej spoločnosti. Je pravdou, že možnosť stretnúť sa v lese s medveďom tu skutočne je, lenže sme to opäť práve my ľudia, ktorí svojou chamtivosťou čoraz viac narúšame prirodzené biotopy zvierat. Tie sa neuváženými zásahmi stále zmenšujú a zver tak už nemá prakticky kam ísť. K tomu im dopomáhajú tzv. vábničky, ktoré sú osadzované na okraji lesov v podobe zabitého dobytku, zver sa láka na odpadky, či zle skonštruované ploty a ohrady dávajú priestor pre divú zver, ktorá skúša šťastie aj pri ľudských obydliach. Je však jasné, že takýchto prípadov je veľmi málo. Na Slovensku prakticky neexistuje záznam za posledných sto rokov, ktorý by dokumentoval zabitie človeka vlkom. Od ovčiarskych psov, cez spevnené zábrany plotov, kvalitné zabezpečenie pozemkov by mali byť prioritou proti zásahom divých jedincov pri vstupe k ľudským obydliam. Človek sa preto dokáže zabezpečiť rôznymi spôsobmi. Pre lepšie vysvetlenie. V Európe žije v súčasnosti okolo 50 000 vlkov, čo je permanentne menej ako má Slovensko poľovníkov vo svojich združeniach. Nemusím opodstatňovať, že vlk je trofejná zver a predpokladám že každý z týchto lovcov u nás by chcel získať kontrolu minimálne nad jedným vlčím životom. Následky si viete predstaviť sami.

V súčasnosti je Slovenský poľovnícky zväz „záujmová“ organizácia s najväčším počtom členov na Slovensku, ktorí získavajú poľovné lístky na základe povrchných vedomostí a vo väčšine prípadov ide týmto ľuďom len o ekonomický prospech, či radosť zo zabíjania. V poľovníctve je zaužívaný trend záujmu o tzv. devízových strelcov. To sú strelci, ktorí si môžu zastreliť akékoľvek zviera, ak si za to zaplatia. Samozrejme okrem členov poľovníckych združení, medzi ktorými sa nachádzajú majetnejší podnikatelia, či poslanci a vládni predstavitelia, sa k týmto vrahom zo záľuby pripájajú čoraz viac aj slávne osobnosti.

Zisky zo zabíjania zvierat nie sú nikdy ani zďaleka také vysoké ako škody napáchané na prírode a tak z ekonomického hľadiska na poľovníctvo doplácame úplne všetci.

Keďže nežijeme v dobe ľadovej, a nie sme ani jaskynní ľudia prinútení k lovu, môžeme dospieť k názoru, že poľovníctvo nie je z ľudského hľadiska nič iné ako len potupné hierarchizovanie ľudskej osobnosti nad všetko živé, vzbudzujúce tak klam a životný omyl, že jedine človek je pánom všetkého života na Zemi. Rovnako možno povedať, že v psychike človeka nemá miesto „poľovný pud“, ktorým svoje konanie ospravedlňujú mnohí poľovníci, dalo by sa to skôr nazvať chorobnou vášňou. Takže ak nabudúce pri prechádzke lesom začujete v diaľke výstrel, netrápte sa utekajúcim srncom, alebo vlkom, ale pomyslite na toho bezbranného tvora, ktorý sa s puškou v ruke prediera húštinami dokazujúc si svoju slabosť a ľudskú hlúposť. Ale pozor, v takom to prípade môžete prísť o život aj vy!
http://realita.tv/cs/lovu-zdar

00000101000635330002189604634743
Kwisatz Haderach
 Kwisatz Haderach      08.04.2009 - 20:54:28 , level: 1, UP   NEW
ked uz tak preco sa obmedzovat na zem? ta by tiez nefungovala ako funguje bez zvysku vesmiru okolo... zem je mozno iba malinkou castou prstu (alebo ineho udu) nejakej vesmirnej bytosti. a my sme len malinkymi castami tej malinkej vecicky. ale dokazeme ju znicit, parada :).

a zaujimave citanie o symbiotickom vzniku eukaryotickych buniek a evolucii podporovanej symbiozou:
http://www.edge.org/documents/ThirdCulture/n-Ch.7.html

0000010100063533000218960463474304635742
sova_dlhochvosta
 sova_dlhochvosta      09.04.2009 - 10:53:05 , level: 2, UP   NEW
nedokážeme ju zničiť, proste nie, nevieme to.

000001010006353300021896046347430463574204636072
Kwisatz Haderach
 Kwisatz Haderach      09.04.2009 - 12:54:19 , level: 3, UP   NEW
imho len otazka casu a kym sa niekto vyhecuje...

00000101000635330002189604634743046357420463607204636220
sova_dlhochvosta
 sova_dlhochvosta      09.04.2009 - 13:37:33 , level: 4, UP   NEW
zem ako teleso neznicime,
a zivot ako entitu tiez nie, nejake bakterie vzdy preziju.
ak znicime 90 percent zivota na zemi, bude to iba dalsia
"katastrofa" v poradi, uz tu take bolo a nie raz.

tym nechcem povedat ze by sa mi to lubilo,
davam veci do kontextu.

0000010100063533000218960463474304635742046360720463622005154396
wiro
 wiro      29.01.2010 - 09:26:58 , level: 5, UP   NEW
to je otazne, velmi dobre sa to porovnava s biologiou.
Bunku tiez dokaze znicit ina bunka, bunku dokaze aj poskodit ta jej najmensia cast ktora je prirodzenym produktom jej samotneho fungovania. Samozrejme to predpoklada absenciu urcitych prvkov a to uz z roznych dovodov (slaba vyziva, zle stravovanie, ...).

V kontexte s gaiou a s teoriou ze zem je len malinkata cast vacsej bunky, sucast vacsieho gigantickeho organizmu, moze v nasom pripade byt absencia urcitej duchovnej zrelosti. Absencia tohto prvku moze nevyhnutne sposobit destrukciu casti organizmu jej vlastnym prirodzenym produktom, niz zvlastne stava sa to v tele kazdy den, nahradi tu cast nova.

Je otazkou casu a duchovnej inteligencie kedy clovek vyuzije svoje schopnosti a znalosti na to aby nasu zem roztrhol na kusy, da sa to technologia tu na to bola uz pred 50timi rokmi.

Ci uz svoju vlastnu zem znicime alebo nie, nic to nemeni na tom ze to bude prirodzeny proces zivota vesmiru ako organizmu.

0000010100063533000218960463474304635742046360720463622004645857
adhara
 adhara      15.04.2009 - 14:10:05 , level: 5, UP   NEW
ono ta "katastrofa" sa vzdy v pravidelnych intervaloch opakuje.. je to sucastou kolobehu zivota imho..
na zemi vsetko funguje v intervaloch a cely zivot ako taky je jeden kolobeh. katastrofy sa deju pravidelne, len je to v tak obrovskych intervaloch ze to my nedokazeme vnimat (nas zivot je na to prilis kratky/bezvyznamny)

imho kazda ludska kultura raz dospeje do bodu, kedy sa sama znici, nie je to nic pre zivot neprirodzene (tak ako zivot a smrt kazdeho ziveho tvora). mame silu znicit seba, ale nebudme taki egotripperi aby sme si mysleli ze mozme znicit zivot ;)

0000010100063533000218960463474304635742046360720463622004637339
Kwisatz Haderach
 Kwisatz Haderach      09.04.2009 - 23:20:48 , level: 5, UP   NEW
pravda, to mi nedoslo... a mozno by ta katastrofa ani nebola odveci, aspon by sa zem zregenerovala :)

0000010100063533000218960463474304635742046360720463622004636231
zviera
 zviera      09.04.2009 - 13:41:16 , level: 5, UP   NEW
je to uzasna sila..

00000101000635330002189604240644
dontbelight
 dontbelight      17.10.2008 - 05:00:09 , level: 1, UP   NEW
hare rame rama hare gaia

00000101000635330002189603844170
SYNAPSE CREATOR
 greensun      31.03.2008 - 18:23:14 (modif: 31.03.2008 - 18:29:27) [13K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK !!CONTENT CHANGED!!

00000101000635330002189603708916
SYNAPSE CREATOR
 haVRANok      17.02.2008 - 00:13:41 , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Väčšina "mýtických" záchrancov/obnoviteľov ľudstva, medzi ktorých patril napríklad Noach/Noe po environmentálnej katastrofe vychádzala zo zásad environmentalizmu (často navodených ekologicky zmýšľajúcim bohom – učiteľom), lebo okrem párov hospodárskych zvierat zachraňovali aj voľne žijúce živočíšne druhy a voľne rastúce rastlinné druhy (nezriedka zo zbierky ich semien). Podľa mýtov (legiend, bájí, povestí, ság, upanišad, véd, purán, chýrov...), prenesených aj do náboženských, magických a ľudových piesní a rituálov, u niektorých národov dokonca došlo miestami k ich stotožneniu so stvoriteľom sveta a stvoriteľom ľudí (demiurgom), často považovaného za ich prarodiča.

http://www.sazp.sk/slovak/periodika/enviromagazin/enviro2007/enviro1/17.pdf

00000101000635330002189603686105
SYNAPSE CREATOR
       09.02.2008 - 11:47:23 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK


http://varimevegansky.blogspot.com