login::  password::




cwbe coordinatez:
101
1
19
1734089
1766069
1710424

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::0
total children::5
5 K

show[ 2 | 3] flat


dzamila0
judit.0
holdsun0

citadela

Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat
Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného
v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského
činu, kterým v živote, v díle i ve smrti vskutku
byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancho-
lií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem
pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholúm
mužné moudrosti = zatímco je pointou patnácti let
meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění
pojímanému v jeho plnosti.

PIERE-HENRI SIMON
kritik a literární historik


Saint-Exupéry potřebuje letadlo; spolu s perem je to
od něho neodmyslitelný nástroj. Letadlo mu vyhovovalo,
právě ono mu nejdříve dovolilo přenášet poštu,
tuto řeč lidí oddělených velkými vzdálenostmi, a
tak umožňovalo "vytvářet pouta". "Přepych lidských
vztahú" nebyl pro Saint-Exupéryho prázdným úslovím.
Jestliže byl zbaven letadla, chyběla mu i vřelost
vztahú mezi lidmi kolem letadla, přítomnost kamarádú,
s nimiž se shledával při mezipřistáních a s nimiž
se dělil o práci, chléb, přátelství a riziko, o všechny ty
prvky, jež ho spojovaly nejen s nimi, ale "skrze ně se
všemi lidmi".

MARCEL MIGEO
autor životopisu Saint-Exupéryho


00000101000000010000001901734089017660690171042402638971
holdsun
 holdsun      18.09.2006 - 09:12:27 (modif: 03.12.2006 - 17:26:24), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!
-

pokracovanie nabuduce...

..snad ;)

00000101000000010000001901734089017660690171042402468418
holdsun
 holdsun      19.06.2006 - 14:41:56 (modif: 23.02.2007 - 20:31:47), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

PŘÍTELEM JE v první řadě ten, kdo nesoudí. Ten, kdo
otevře své dveře tuláku, jeho berli, jeho holi odložené do
kouta, a nežádá od tuláka tanec, aby ho pak mohl podle
tance soudit. A když žebrák vypráví, jaké bylo tam venku
na cestě jaro, pravý přítel to jaro pojme do sebe. A když
vypráví o hrůzách hladovění ve vsi, odkud přišel, přítel
s ním trpí hlad. Jak jsem ti říkal, přítel je ta část člověka,
která je obrácena k tobě a otevře ti dveře, jež možná nikdy
jindy neotvírá. A tvůj přítel je pravdivý a pravdivé je
všechno, co říká, a miluje tě, i když tě v jiném domě třeba
nenávidí. A přítelem v chrámě, člověkem, jehož jsem potkal
a našel z milosti boží, je pro mne každý, kdo ke mně
obrací stejnou tvář, jakou mám já, tvář ozářenou stejným
Bohem, neboť pak jsme jednotní, i kdyby byl jinak třeba
kupcem a já kapitánem, nebo zahradníkem a já námořníkem.
Nalezl jsem ho nad tím, co nás rozděluje, a jsem mu
přítelem. A mohu vedle něho mlčet, což znamená, že se
nemusím bát o své niterné zahrady a pohoří, strže a pouště,
neboť on do nich nevkročí. To, příteli, co ode mne s láskou
přijímáš, je cosi jako vyslanec říše mého nitra. A ty jsi
k němu laskavý a vyzveš ho, aby se posadil, a popřeješ mu
sluchu. A jsme šťastni. Nikdy jsi přece neviděl, když jsem
já přijímal vyslance, že bych je nechal stát stranou nebo je
odmítl přijmout jen proto, že v jejich říši, vzdálené tisíce
dní cesty, se jedí jídla, která nemám rád, anebo proto, že
tam jsou jiné mravy. Přátelství je v první řadě příměří
a velký koloběh ducha, povzneseného nad nízké podrobnosti.
Kdo sedí za mým stolem, tomu neumím nic vyčítat.
Neboť si pamatuj, že cestou pohostinnosti, zdvořilosti
a přátelství se v člověku setkáváme s člověkem. Co bych
pohledával v chrámě, jehož bůh by měl námitky proti
postavě či tloušťce svých věřících, anebo v domě přítele,
který by nechtěl přijmout mé berle a nutil by mne tančit,
aby mne mohl soudit.
Na světě potkáš ještě soudců až dost. Máš-li být nově
uhněten a utvrzen, přenech tu práci svým nepřátelům.
Však oni se jí zhostí, tak jako bouře, jež hněte cedr. Tvůj
přítel je k tomu, aby tě přijal. A když vstupuješ do chrámu,
uvědom si, že tě Bůh nesoudí, nýbrž přijímá.

00000101000000010000001901734089017660690171042402400619
holdsun
 holdsun      25.05.2006 - 12:04:43 (modif: 23.02.2007 - 20:33:00), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

NEPLEŤ SI LÁSKU s vlastnickým šílením; z něho pochází
to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného
mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu
vlastnictví, který je opakem lásky. Jestliže miluji Boha,
budu se především snažit, abych ho přinesl druhým, třebas
bych měl jít i pěšky a tvrdě se plahočit. A nebudu si dělat
z Boha otroka. Z toho, co dá on druhým, budu živ i já.
A proto člověka, který doopravdy miluje, poznám podle
toho, že nikdy nemůže být podveden. Nemůže být podveden
říší člověk, který pro říši zemře. Ten či onen člověk
může snad být nevděčný, ale jak by mohla být nevděčná
říše? Říše je vybudována z toho, co jí dáš, a jaké by to
bylo špinavé počtářství, žádat od ní projevy vděku! Ten,
kdo svůj život věnoval chrámu a za chrám se směnil, ten
doopravdy miloval. Jak by se však mohl cítit podveden
chrámem? Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic
nečekáš. A je-li k tomu, aby se člověk naučil milovat lidi,
tak důležitá modlitba, pak právě proto, že na ni není
odpovídáno.

Vaše láska je v jedné rovině s nenávistí, neboť jste se
spokojili pouze ženou či mužem jakožto svou sklizní, a sotva
by někdo po té potravě zašilhal, začínáte hned nenávidět.
Jako psi, obcházející okolo misky žrádla. A téhle sobecké
žravosti říkáte láska. A stejně jako v onom falešném přátelství,
i z onoho svobodného daru lásky začnete hned dělat
služebnost a otroctví a od první minuty, kdy jste milováni,
se cítíte podvedeni. A abyste zotročili ještě víc,
schválně své trápení vystavujete na odiv. Pravda, vy
skutečně trpíte. Mně se však nelíbí právě ten pocit utrpení.
A co bych měl na něm také obdivovat?

Je pravda, když jsem byl mlád, také jsem přecházel sem
a tam po terase pod hořícími hvězdami kvůli uprchlé otrokyni,
v níž jsem viděl svůj lék. Abych ji dobyl zpátky, byl
jsem schopen povstat s armádou. Hodit jí k nohám celé
provincie, jen aby byla mou, ale Bůh je mi svědkem, že
jsem nikdy nesměšoval smysl věcí a že jsem toto dobývání
kořisti, i když v něm šlo třeba o život, nikdy nenazýval
láskou.

Přátelství poznám podle toho, že nikdy nemůže být zklamáno,
a pravou lásku podle toho, že nikdy nemůže být podvedena.

Kdyby ti někdo řekl: "Tu ženu zavrhni, podvádí tě ...",
trpělivě ho vyslechni, ale své chování neměň, neboť kdo
má tu moc, aby tě podvedl?
A když ti někdo řekne: "Zavrhni ji, všechna tvá snaha je
marná ...", trpělivě ho vyslechni, ale své chování neměň,
neboť jsi jednou zvolil. Cos dostal, mohou ti snad ukrást,
kdo by ti však mohl ukrást, cos dal?
A když ti někdo řekne: "Tady ti jsou dlužní. Tam ne. Tady
si váží tvých rad, tam se jim smějí", zacpi si před takovým
počtářstvím uši.

Odpověz všem takto: "Milovat mne, to v první řadě znamená
se mnou spolupracovat."
Stejně je tomu s chrámem, určeným pouze pro přátele, ale
těch přátel je bezpočet.

00000101000000010000001901734089017660690171042402399993
holdsun
 holdsun      25.05.2006 - 08:14:45 (modif: 23.02.2007 - 20:34:00), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

TEĎ TI VŠAK POVÍM něco o horoucnosti. Bude ti totiž
třeba překonat mnoho výčitek. Žena ti bude například
vyčítat všechno, co věnuješ něčemu jinému než jí. Neboť
co je na jednu stranu dáno, to je podle lidí jinde ukradeno.
Takovými nás udělalo zapomenutí Boha a užívání zboží.
Skutečnost je totiž taková, že když dáváš, nestáváš se
menším, ale naopak získáváš další bohatství, abys mohl dál
rozdělovat. Jestliže člověk miluje lidi skrze Boha, miluje
jednoho každého z nich nekonečně víc, než kdyby miloval
jednoho jediného a zahrnoval prostě svého druha do ubohého
pole vlastní osoby. Právě tak jako člověk, čelící kdesi v
dálce válečným nebezpečím: dává své nic netušící milé
víc -- neboť jí dává kohosi, kdo je --, než jí může dát ten,
kdo ji hýčká dnem i nocí, sám vsak vlastně neexistuje.

V těchto věcech nebuď nikdy skoupý. Vždyť hnutí srdce
nejsou zboží, na němž by se dalo ušetřit. A darovat, to
znamená, jako bys vyklenul most přes propast samoty.

A dáváš-li, nikdy se nestarej, komu. Budou ti totiž říkat:
"Ten člověk si to nezaslouží!" Jako by tu šlo o nějaké
zboží, kterého je škoda. Dokonce i člověk, od něhož nemůžeš
čekat, že by ti sám něco dal, i takový člověk ti může
posloužit, když dáš ty jemu, neboť skrze něho tím posloužíš
Bohu. Dobře to vědí takoví lidé, kteří neroní slzy nad
vředy služebnictva, ale bude-li třeba ulevit od vředu tomu
poslednímu ze sluhů, ochotné nasadí život a budou putovat
bez oddechu třeba sto dnů skalami. A jsou nízcí a ponížili
se před sluhou jen tehdy, pokud od něho žádají díky,
neboť i kdyby si vyrval všechno maso z těla, nemůže tím
zaplatit jediný tvůj pohled, je však pokladníkem, skrze
něhož jsi odevzdal dar Bohu, a klanět se máš ty, že byl tak
laskav a přijal ho.

00000101000000010000001901734089017660690171042402349129
holdsun
 holdsun      05.05.2006 - 09:53:18 (modif: 23.02.2007 - 20:34:08), level: 1, UP   NEW !!CONTENT CHANGED!!

CENU MA POUZE CESTA. Pouze ona trva, kdezto cil je
iluze poutnika, kracejiciho od hrebene k hrebeni, jako by
smysl byl v dosazenem cili. A prave tak nemuzes pokrocit,
pokud neprijmes, co je. Z ceho ustavicne vychazis.
A v odpocinek neverim. Nebot drasa-li cloveka nejaky
rozpor, neni spravne volit nejisty a nehodnotny klid za
cenu slepeho prijeti jednoho ze dvou prvku rozporu. Vy-
hyba se snad cedr vetru? Co by tim ziskal? Vitr ho drasa,
ale i otuzuje. Kdo by dokazal oddelit dobre od zleho, byl
by veru moudry. Hledas, jaky dat zivotu smysl, ale smys-
lem je predevsim stat se sam sebou, a ne pominout rozpor
a tak dosahnout uboheho klidu. A kdyz te neco drasa
a stavi se ti na odpor, doprej si volnost rustu, nebot to
zapoustis koreny a promenujes se. Bud blahoslavena ta
otevrena rana, z niz se zrodis: vzdyt zadna pravda se ne-
ukazuje a neni k dosazeni v tom, co je zjevne. A pravdy,
jez se ti nabizeji, jsou urceny jen k pohodli a podobaji se
praskum na spani.
Pohrdam lidmi, kteri se sami otupuji, aby zapomneli, nebo
se pro osobni klid sami zjednodusuji a udusi v srdci nekte-
rou z tuzeb. Pamatuj si, ze kazdy neresitelny protimluv,
kazdy nesrovnatelny rozpor te nuti rust, abys ho do sebe
pojal. Nabiras v uzlu svych korenu beztvarou zemi, jeji
kremen a humus, a k slave bozi budujes cedr. Jen takovy
chramovy pilir dosahl slavy, ktery se zrodil v prubehu dva-
ceti pokoleni ze sveho stretavani s lidmi. A chces-li rust ty
sam, stretej se se svymi rozpory: vedou te k Bohu. To je ta
jedina mozna cesta. A proto rostes, prijmes-li utrpeni.
Jsou vsak i malatne stromy, ktere poustni vitr neuhnete.
Jsou i malatni lide, kteri se nedokazi presahnout. Zabiji
nejprve velkou cast sebe sama, a pak sve stesti hledaji
v prostrednosti. V jedine hospode zustanou na cely zivot.
Sami sebe nedonosili. Je mi lhostejne, co se s takovymi
lidmi stane, i zdali vubec ziji. Krci se nad svou ubohou
sklizni a nazyvaji to stestim. Nechteji videt nepritele ven-
ku ani v sobe samych. Nechteji slyset hlas bozi, ten hlas,
ktery je potrebou, hledanim a nevyslovitelnou zizni. Ne-
hledaji slunce, nepodobaji se stromum v houstinach lesa,
stromum, ktere nikdy neziskaji slunce do zasoby nebo za-
lohy, nebot svym stinem dusi jeden druheho, ale presto se
zvedaji za sluncem stale vys jako nadherne hladke pilire,
ktere vytryskly ze zeme a cestou za svym bohem se pro-
menily v silu. Buh neni dosazitelny, ale nabizi se cloveku
a clovek se v prostoru vytvari jako koruna z vetvi.

Nehled proto na nazory mnozstvi, nebot te obraceji zpat-
ky k tobe samotnemu a brani ti v rustu. Kazdy opak prav-
dy nazyvaji omylem, zjednodusuji tve rozpory a podnety
tveho vzestupu odmitaji jako neprijatelne, nebot je maji
za plody omylu. Touzi, abys zil uzavren ve vlastni sklizni,
abys byl parazit, vykradac sebe sama a vyrizeny clovek.
Co by te v takovem pripade nutilo hledat Boha, vytvaret
svou pisen a stoupat stale vys, abys navracel horske kraji-
ne pod svyma nohama rad, ci abys v sobe zachranil slunce,
jez nelze ziskat jednou provzdy, nybrz je treba vydavat se
za nim denne?
Nech je hovorit. Jejich rady vychazeji z povrchniho srdce,
ktere te chce mit predevsim stastneho. Prilis rychle ti chte-
ji poskytnout mir, jehoz lze dosahnout teprve smrti, tou
chvili, kdy ti tva sklizen konecne k necemu je. Nebot to
neni sklizen pro zivot, ale med vcel pro zimu vecnosti.

A kdyby ses me zeptal: "Mam toho cloveka probudit, nebo
ho nechat spat, aby byl stastny?" odpovim ti, ze o stesti nic
nevim. Kdyby vsak byla stestim polarni zare, nechal bys
pritele spat? Clovek nema spat, muze-li ji poznat. Pravda,
ten clovek spanek miluje a libuje si v nem: ale presto
jej z toho stesti vytrhni a vyzen ven, aby se uskutecnil.

00000101000000010000001901734089017660690171042400600252
SYNAPSE CREATOR
 Prospero      20.02.2004 - 15:33:32 (modif: 22.12.2017 - 11:31:51) [13K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK !!CONTENT CHANGED!!
Citadelo, vystavím tě v Srdci Člověka.