login::  password::




cwbe coordinatez:
101
63533
1177684
1177686
1177712
1177766
1177746
1255443

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::14
6 K

show[ 2 | 3] flat


urza0
vykĺbená z...0
chory nos0
cierny0
mkrsp0
Jay to the Zee0
blazon0
.tove1

ZEBRY


Africké savany na jih od rovníku obývají zebry, z nichž nejpočetnějším divoce žijícím lichokopytníkem je zebra stepní (Equus burchelli). Zebry jsou typické svými černobílými pruhy. Ty mají hned několik funkcí.

Zoologové se domnívají, že pruhy poskytují zebrám ochranu před útočníky (predátory) hned několika způsoby. První je jednoduché maskování, takové jaké se používá pro maskování vojáků. Vlnité pruhy zebry splývají se stejným vzorkem okolního travnatého porostu kolem. Není důležité, že zebří pruhy jsou černobílé a okolní tráva žlutá, hnědá nebo zelená, protože její hlavní nepřítel, lev, je barvoslepý. Vzorek maskování je mnohem důležitější než barva, když se zebra skrývá před svými nepřáteli. Když zebra stojí nehybně splývajíce s okolím, lev jí kompletně přehlédne.
Tato výhoda může osamocené zebře pomoci v některých situacích, ale větší význam mají pruhy zeber ve stádu. Zebry často cestují ve velkých skupinách, v noci stojí pěkně vedle sebe. I přes maskování zeber, je nepravděpodobné, že by stádo zeber uniklo lví pozornosti, ale i tento fakt dokáží zebry obrátit ve svou výhodu. Když se celá skupina zeber drží pohromadě jako jedna velká masa, vzorek každé zebry se prolíná se vzorkem zebry sousední. Toto je matoucí pro lva, který vidí velkou pruhovanou hýbající se masu pruhů. Lev má pak velké problémy vybrat si jednu jedinou zebřičku ze stáda, a tak si nemůže dost dobře naplánovat svůj smrtící útok. Dokonce je pro lva i nesmírně obtížné zjistit, kterým směrem se která zebra zrovna pohybuje. Představte si rozdíl mezi pronásledováním jednoho zvířete a celého jednolitého pruhovaného kolosu. Lví nemožnost sledovat jednotlivá zvířata také způsobuje, že si nemůže vybrat slabého jedince, kterého by chytil snáze.
Takže zebří pruhy matou stejně jiné zebry jako matou lvy? Ale kdeže, jestliže pruhy dělají zebry nerozlišitelnými pro jiné zvířata, pro samotné zebry jsou pomůckou, jak poznat jedna druhou. Tyto pruhy u zeber fungují stejně, jako otisky prstů u lidí. (Ještě že nejsme zebry, no představujete si to "snímaní pruhů pro policejní účely"?) Každá zebra má unikátní vzor. Zoologové si myslí, že zebry podle pruhů rozlišují jednotlivé členy stáda. Toto přináší samozřejmě své ovoce. Klisna i mládě se mohou ve stádu navzájem identifikovat a sledovat jeden druhého. Zebra také může rozeznat své stádo od cizího. Toto pomáhá i lidem sledovat jednotlivé zebry.
Povídá se, že pruhy slouží i k termoregulaci - ve dne, kdy hodně peče slunce je mezi čenými a bílími pruhy velký rozdíl teplot, čímž vzniká ochlazující proudění vzduchu; a v noci zebru ohřívají (kromě kamarádek kolem) nahřáté černé pruhy.

všechny zebry můžeme rozdělit do 4 druhů:
- zebra Grévyho (Equus grevyi)
- zebry horské (Equus zebra)
Zebra obecná (Equus zebra zebra)
Zebra Hartmannové (Equus zebra hartmanne)
- zebry stepní (Equus burchelli)
zebra Bömova (Equus burchelli böhmi)
zebra Chapmanova (Equus burchelli chapmanni)
zebra damarská (equus burchelli abtiquorum)
zebra Burchellova (Equus burchelli burchelli)
- zebra kvaga (Equus quagga)

pár zajímavostí:
- zebří kopnutí má takovou sílu, že i ve vodě dokáže zabít krokodýla; proto si krokodýlové radši počkají na nějakou antilopku nebo se snaží ukořistit mláďata
- zebry si často své těžké hlavy opírají navzájem o hřbet, kdyby totiž odpočívali na zemi, tak by je hned dostal zlý lev
- zebry žijí ve stádech, stáda jsou tvořena mnoha pevnými skupinkami o 4-5 zebrách, kterou vede jeden dominantní samec; ten se chodí zdravit "očenicháváním čenichu" s ostatními dominantními samci
- při každoročních dlouhých poutích za vodou v Africe, jsou zebry vedoucí zvířata a za nimi až teprve jdou antilopy atd..

a ještě perlička na závěr:
An interesting fact about the word 'zebra' is that all dictionaries get its origin wrong. They invariable say it's from some African language, and some of them stick their neck out and plump for an Ethiopian or Congolese language. You will hunt in vain for it in any such language.
It appears in fact to be a slightly irregular form derived from Latin equi-ferus 'wild horse'. In early stages of Spanish this gave subsequent forms something like ecifera > ecefra > cebra; most of these sound changes are regular, and can be instanced in other Latin words preserved in Spanish, but a couple are just slightly odd (e.g. -qui- > -ci- too early).
However, all documentary evidence for the word supports the Latin origin, and none a supposed African origin.
Source: an Indo-European linguistics mailing list




jedna galerie na internetu




ZEBRY JSOU KRÁSNÉ ;]


Zebel nebo osbra? - o tom, jak to dopadne, když se zebřička začne kamarádit s oslíkem ;]






000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544305181806
farebna
 farebna      17.02.2010 - 17:00:19 , level: 1, UP   NEW
ďakujem;)

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544303001520
haVRANok
 haVRANok      20.03.2007 - 16:44:25 , level: 1, UP   NEW
Zeedonk, zebrass, zebronkey, zonkey, zebadonk, zenkey, zebrinny, or deebra



http://en.wikipedia.org/wiki/Zeedonk


Zorse

http://en.wikipedia.org/wiki/Zorse

http://img1.photographersdirect.com/img/15615/wm/pd514198.jpg

Zebra hybrid is cute surprise
http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/1408717.stm

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301940505
dita
 dita      16.09.2005 - 16:03:58 , level: 1, UP   NEW

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301932025
urza
 urza      13.09.2005 - 12:10:32 , level: 1, UP   NEW

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301697317
dita
 dita      12.06.2005 - 11:59:21 , level: 1, UP   NEW

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301697311
dita
 dita      12.06.2005 - 11:56:57 , level: 1, UP   NEW
Koně v pyžamu

Zebry se spolu s ostatními koňovitými vyvíjely na Zemi více než dva miliony let (jejich první přímí předkové velcí jako pes se ovšem na Zemi objevili již před 54 miliony let) - a přežily až dodnes. Jejich výstřední zbarvení proto musí mít nějaký význam, musí jim přinášet nějaké výhody. Zvláště když si uvědomíme, že toto zbarvení se objevuje hned u tří druhů, zatímco ostatní koňovití (koně, osli, poloosli - všichni však, stejně jako zebry, patří do rodu Equus) pruhovaní nejsou. Jednotlivé druhy zeber se přitom vyvíjely zcela samostatně - svědčí o tom rozbory DNK. Příbuzenské vztahy mezi nimi jsou prakticky stejné (tedy dostatečně vzdálené) jako příbuzenské vztahy s ostatními nepruhovanými zástupci koní. Jaké výhody tedy může toto nápadné zbarvení přinášet?


Pruhy proti nepříteli

Jakou barvu má zebra?První přírodovědci si vznik pruhů vysvětlovali celkem prostě - pruhy, stejně jako např. skvrny u žiraf, se vyvinuly jako přizpůsobení životu v prostředí s ostrými přechody světla a stínu; v řídkém porostu plném slunečních skvrn by bylo jednobarevné zvíře příliš nápadné. Tato teorie se udržela poměrně dlouho, ale nová pozorování ji nepotvrdila, zebry se totiž mnohem častěji zdržují v otevřené krajině, kde se žádné světlo a stíny nestřídají.
Přesto se stáda zeber zcela v klidu popásají i na místech, kde žijí a loví jejich úhlavní nepřátelé, lvi. Jako by byly přesvědčeny, že je jejich zbarvení dokonale skrývá. Podmínkou však v tomto případě je ono stádo. Jednotlivá zebra je nesmírně nápadná - snadno viditelná a zranitelná. Naproti tomu ve skupině toto zbarvení znesnadňuje, ne-li přímo znemožňuje nepříteli rozlišit jednotlivé zvíře ve stádě a soustředit svůj útok pouze na ně. Pruhy totiž rozbíjejí celkový obrys zvířete, které se tak zdá být i větší. Jejich průběh je mimoto velice rafinovaný - uprostřed hřbetu se pruhy náhle větví do tvaru Y a opticky tak rozdělují zvíře na dvě poloviny. Pozorovatel proto může nabýt dojmu, že před sebou nemá jedno zvíře, ale dvě. Ale hlavně - kresby jednotlivých zvířat nahloučených těsně na sebe splývají a vzájemně se prolínají. Přírodovědci proto toto zvláštní zbarvení nazvali zbarvením rušivým (na rozdíl od např. zbarvení krycího či výstražného).

Řeč těla

Jakou barvu má zebra?Pruhy jako ochrana před nepřítelem nejsou všemocné - i přes jejich matoucí a rušivý vliv se zebra velmi často stane kořistí velkých šelem, nejčastěji lvů. To znamená, že tento jejich význam není jediný, pruhy musejí zebrám přinášet i nějaké další výhody. Srovnání jednotlivých zvířat ve stádě rychle prozradí, že pruhy zeber lze přirovnat např. k papilárním liniím na prstech člověka - nenajdeme v něm dvě zvířata, která by měla shodnou kresbu. Kresba tedy nepochybně slouží i k tomu, že se podle ní jednotlivá zvířata ve skupině navzájem poznávají a mohou spolu komunikovat. Pozorování tuto teorii potvrdila - zebry se vzájemně rozpoznávají zrakem a jedinci, kteří mají pruhy uspořádané nějak nezvykle, bývají ostatními zvířaty zcela přehlíženi. Podle pruhů se zebry poznávají i na dálku a v případě náhlého ohrožení usnadňuje nápadné zbarvení zvířatům roztroušeným v savaně rychlou orientaci a shluknutí se do stáda, v němž jsou mnohem bezpečnější. To by mohla být i jedna z odpovědí, proč se pruhy nevyvinuly i u jiných koní. Osli žijí především v pouštích, které jsou snadno přehledné, takže nápadné zvýrazňující barvy nepotřebují. A lesní druhy koní zase obývaly chladné oblasti a pruhy ztrácely význam kvůli pravidelnému línání.


Černý kůň s bílými pruhy, nebo naopak?

Podle tvaru , šířky a hustoty pruhů lze dobře rozlišit jednotlivé druhy zeber: zebra Grévyho; zebra horská; zebra BöhmovaJe zebra černá s bílými pruhy, nebo naopak bílá s černými pruhy? To je otázka! Na první pohled by se mohlo zdát, že její základní barva je bílá - zebra má bílé břicho a odtud se směrem ke hřbetu rozšiřují černé pruhy. Jenže různé nepravidelnosti ve zbarvení se vždy týkají bílých pruhů - někdy jsou přerušované, někdy dokonce vytvářejí jen nepravidelné skvrny na černém podkladě. Z toho je tedy zřejmé, že základní zbarvení zebry je černé s bílou kresbou. A to bílé břicho? To není nic jiného než barevné přizpůsobení - maskování v prostředí. Z větší vzdálenosti totiž pruhy splývají a zebra vypadá jako jednobarevná. Šelmy vnímají svou kořist na sluncem ozářené savaně jako tmavší skvrny. Nejsvětlejší je přitom hřbet směřující ke slunci, zatímco břicho je ve stínu. Pokud by zvíře bylo jednobarevné, břicho by se jevilo jako tmavší - šelma by tak svou kořist viděla trojrozměrně, což by jí usnadňovalo zaměření útoku. Většina zvířat má proto výrazně světlejší břicho než hřbet - šelma ho tak může vidět pouze jako dvourozměrnou skvrnu na světlém pozadí a její odhad vzdáleností je mnohem nepřesnější. To se týká i různých skvrn a pruhů - např. gepardi mají na hřbetě výraznější kresbu a skvrny hustší a větší než na břiše. A zebrám se směrem k břichu vytrácejí černé pruhy. Nebo naopak a přesněji - přibývá bílého zbarvení.


NÁVRAT KVAGY?

NÁVRAT KVAGY?Když v roce 1882 uhynula poslední zebra kvaga v zoologické zahradě v Amsterodamu, nikdo ze zaměstnanců této zoo netušil, že od tohoto okamžiku už nikdy nikdo živou kvagu nespatří. Vždy? podle jejich informací obývala tisícihlavá stáda těchto jen zpola pruhovaných zeber celou jižní Afriku. Jenže poptávka po jejich mase a neobvyklé kůži zavinila, že lovci tento druh ve volné přírodě dávno vystříleli. O více než sto let později německý preparátor Reinhold Rau přišel s nápadem vzkřísit tohoto vyhynulého živočicha. Když v sedmdesátých letech pracoval v jihoafrickém muzeu, zjistil, že jednou z nejcennějších položek jeho sbírek je kůže malého hříběte kvaggy. Tato hrubě vypreparovaná kůže byla vlastně jen vysušená, zůstaly na ní zbytky usušené svaloviny i krve. Začal proto zjiš?ovat, zda by se z těchto tkání nedaly odebrat vzorky DNK a po vzoru Jurského parku oživit tento dávno vyhubený druh. Kvagga vypadala jako kůň, ale měla na části těla pruhy jako zebra. O jaký druh tedy šlo? Odpověď na tuto otázku mohly přinést výsledky rozboru DNK a jejich srovnání s DNK dosud žijících druhů zeber v jižní Africe. Ty naznačují, že kvaga možná vůbec nebyla samostatným druhem, pouze poddruhem stepních zeber. Ačkoliv jsou tyto zebry pruhované po celém těle, jejich zbarvení obsahuje tím víc hnědého zbarvení, čím dál žijí k jihu. Není proto vyloučeno, že kvaga je nejzazším extrémem tohoto trendu a že tendence ke ztrátě pruhů a k hnědému zbarvení mají geneticky zakódované i současné zebry. Rau strávil posledních 16 let křížením stepních zeber a do chovu vybíral především jedince, kteří se zbarvením co nejvíce blížili kvagám. Doufá, že po čase získá zvířata, která ponesou převahu dominantních genů pro hnědé zbarvení kůže, a získá tím zebry vypadající jako bývalé kvagy. Ale - jak pravil jeden zoolog - jednou se může narodit člověk vypadající jako Napoleon, ale to neznamená jeho návrat.

PRUHOVANÝ SVĚT

Pruhované nejsou jen zebry, známe celou řadu jiných pruhovaných živočichů: černobílé či jinak výrazné pruhy mají na hřbetě skunkové a jim příbuzní, ale i různí mloci, žáby, hadi a mnozí další. U celé řady těchto druhů však jde o zbarvení výstražné, které má případného útočníka varovat, že živočich je nechutný nebo dokonce jedovatý.

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301697304
dita
 dita      12.06.2005 - 11:50:34 , level: 1, UP   NEW
k tomu aligatorovi

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301593515
xado
 xado      01.05.2005 - 18:14:17 , level: 1, UP   NEW


000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301255452
urza
 urza      11.12.2004 - 13:37:35 , level: 1, UP   NEW

ZEBRA GRÉVYHO


Zebra Grévyho (Equus grevyi) je ze všech největší; dospělá dosahuje až 160 cm v kohoutku a její hmotnost je 300-400 kg. Má také ze všech zeber největší rozšíření; obývá křovinaté oblasti Etiopie, Somálska a jižního Súdánu. Nápadné je její husté, úzké pruhování, zřetelně vyznačené i na končetinách až po kopyta. Jen na krku jsou pruhy širší, zatímco břicho a kořen ocasu pruhování postrádají, na ostatním těle tmavá barva pruhů převládá nad světlou barvou podkladu. Grévyho zebry se také vyznačují neobyčejně dlouhými, na konci lžicovitě zaoblenými ušními boltci, nápadně připomínající boltce oslů.. Také hlas těchto zvířat není, jako u ostatních zeber, řehtání, ale známé oslí "i-ááá" se silně vyráženým, hlučným koncem. zajímavá jsou hříbata Grévyho zebry: hříva jim narůstá po celé délce hřbetu až po kořen ocasu.
Grévyho zebra byla popsána ze všech zeber nejpozději, až v roce 1882 a to podle zvířete, které zaslal habešský císař Menelik tehdejšímu francouzskému prezidentu Grévymu. Menelik tak neučinil z nějaké zoologické vášně, ale navazoval tak na tradici svých předků. Podobný dar od něho obdrželi i státníci Anglie, Itálie, Rakouska-Uherska a Německa. Několik Grévyho zeber se dostalo již koncem minulého století z Habeše do evropských zoologických zahrad i běžnou cestou - přes obchodníky se zvěří.



000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301255451
urza
 urza      11.12.2004 - 13:37:15 , level: 1, UP   NEW

ZEBRY HORSKÉ


Do skupiny horských zeber (Equus zebra) řadíme Zebru obecnou (Equus zebra zebra) a Zebru Hartmannové (Equus zebra hartmanne).

00000101000635330117768401177686011777120117776601177746012554430125545101255455
urza
 urza      11.12.2004 - 13:39:05 , level: 2, UP   NEW

ZEBRA OBECNÁ

(Equus zebra zebra) je ze všech nejmenší, nebo? dospělá dorůstá sotva 125 cm v kohoutku. Jejím domovem jsou hory nejjížnějšího cípu Afriky-Kapska. V porovnání s Grévyho zebrou, přes nápadný rozdíl ve velikosti a vzdálenosti míst výskytu, má horská zebra obdobné pruhování: husté a na celém trupu rovnoběžně probíhající od hřbetu na břicho. Také končetiny jsou hustě pruhovány až nad kopyta. Na zadní kýtě dosahují pruhy neobyčejné šíře, zatímco na břiše se, podobně jako u předcházejíhí druhu, téměř zcela ztrácejí. Uči mají tvar více oslí než koňský. Na hrdle je vytvořen kožní lalok. Obecné zebry nikdy netvořily početná stáda, přesto se ale vyskytovaly velice hojně. S kolonizací jižní Afriky však jejich počet rychle klesal, až jim nakonec hrozilo úplné vyhubení. Opravdu v hodině dvanácté byly vydány zákony na jejich ochranu. V roce 1931 žilo všeho všudy 27 těchto zvířat soustředěných v Národním parku asi 40 km západně od Cradocku. V roce 1977 bylo několik malých stád chráněno ve dvou rezervacích Jihoafrické republiky a zcela ojedinělé kusy jsou umístěny v zoologických zahradách. Celkový počet všech na světě žijících obecných zeber nepřevyšuje počet 70-80 zvířat.

Horské zebry, do kterých zebra obecná patří, udržují v menších skupinách jisté vzdálenosti mezi jednotlivými zvířaty

U horských zeber útočí říjná klisna na samce a ten se jen naznačovaným protiútokem snaží udržet od ní v bezpečné vzdálenosti

Grévyho zebry tvoří jen menší, úzce semknuté skupinky Grévyho hřebec se chová, zejména v době říje vůči členům stáda značně násilně

00000101000635330117768401177686011777120117776601177746012554430125545101255454
urza
 urza      11.12.2004 - 13:38:43 , level: 2, UP   NEW

ZEBRA HARTMANNOVÉ

(Equus zebra hartmanne). Patří do blízského příbuzenstva obecné zebry, je ale o něco větší, pruhování má poněkud užší a řidší a podkladovou barvu o poznání tmavší. Velmi nápadný je hrdelní kožní lalok.
Zebra Harmannové je rozšířena severozápadně od území obývaného zebrami obecnými. Jako samostatnou rasu ji popsal až na samém konci minulého století zoolog Matchies, a to podle lebky a kůží, které mu byly zaslány z tehdejší Německé jihozápadní Afriky do berlínského muzea. pojmenoval ji na počest obětavé průvodkyně objevitele a dárce.


000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301255449
urza
 urza      11.12.2004 - 13:36:54 , level: 1, UP   NEW

ZEBRY STEPNÍ


Do skupiny stepních zeber (Equus burchelli) zahrnujeme zvířata s útlejší hlavou a kratšími boltci. Jsou rozšířeny po celé východní a jihovýchodní Africe a patří k typickým kopytníkům tohoto kontinentu. Délka těla stepní zebry se pohybuje mezi 200-220 cm, výška kohoutku 110-140 cm a hmotnost hřebce je 250-360 kg.

patří sem:
zebra Bömova (Equus burchelli böhmi)
zebra Chapmanova (Equus burchelli chapmanni)
zebra damarská (equus burchelli abtiquorum)
zebra Burchellova (Equus burchelli burchelli)

00000101000635330117768401177686011777120117776601177746012554430125544901255461
urza
 urza      11.12.2004 - 13:41:43 , level: 2, UP   NEW

ZEBRA BöMOVA:

Nejseverněji ze stepních zeber žije zebra Bömova (Equus burchelli böhmi). Obývá široké území od Rudolfova jezera na severu po řeku Zambezi na jihu, od Tanganického jezera na západě až po pobřeží Indického oceánu na východě. Přes různé barevné odchylky zachovává v celé oblasti rozšíření svoji typickou kresbu srsti: černé pruhy, které se pravidelně střídají s bílým podkladem;) končetiny jsou pruhovány až po kopyta. Nad černou tlamou bývá zřetelně vyvinuta hnědá nosní skvrna. Tato zebra dostala jméno po mladém badateli Bömovi, který zemřel ve východní Africe při výzkumu tamní zvěře na sklonku minulého století.
Bömova zebra bývá nejčastěji ze všech chovaná v zajetí. To je důsledek nejen jejího rozšíření a početního stavu v přírodě, ale i poměrně klidné povahy a důvěřivosti k člověku.


00000101000635330117768401177686011777120117776601177746012554430125544901255459
urza
 urza      11.12.2004 - 13:41:03 , level: 2, UP   NEW

ZEBRA CHAPMANOVA:

Jižně od řeky Zambezi, tj. v Transvaalu, Bečuánsku a jižní oblasti Mosambiku, žije zebra Chapmanova (Equus burchelli chapmanni).
Velikostí se neliší od Bömovy, má ale mezi širokými černými pruhy vyznačeny ještě tmavohnědé mezipásy. Pruhování končetin dosahuje sice téměř až nad kopyta, pruhy jsou ale úzké a zejména u jedinců z jižní oblasti rozšíření málo výrazné a kolem holeně neuzavřené. Bílá základní barva srsti dospělých zvířat má žlutavohnědý odstín.
Chapmanovu zebru můžeme poměrně často v evropských zoologických zahradách. Při vhodném ošetřováníse, podobně jako Bömova zebra, i pravidelně rozmnožuje a s Bömovou se také snadno kříží. Obě rasy se dobře přizpůsobují našim povětrnostním podmínkám: ačkoli pocházejí z tropického pásma, mohou se zdravá, silná zvířata bez úhony chovat celou zimu venku.




00000101000635330117768401177686011777120117776601177746012554430125544901255458
urza
 urza      11.12.2004 - 13:40:43 , level: 2, UP   NEW

ZEBRA DAMARSKÁ:

Tato zebra patřící mezi zebry stepní dostala své jméno podle středu svého rozšíření - Damarska v jihozápadní Africe; mimo to ještě žije v jižní Angole a západním Bečuánsku (Botswana). Ve své domovině je vzácnější než obě předcházející rasy, a proto také se s ní řidčeji setkáváme v zoologických zahradách a v zajetí vůbec. U nás je možné spatřit několik kusů v zoologické zahradě ve Dvoře královém.

00000101000635330117768401177686011777120117776601177746012554430125544901255457
urza
 urza      11.12.2004 - 13:40:22 , level: 2, UP   NEW

ZEBRA BURCHELLOVA

(Equus burchelli burchelli), patřící mezi zebry stepní žila donedávna na malém území v Bečuánsku, jižně od oblasti rozšíření damarské zebry.
Vyznačovala se tím, že již téměř ztratila páskování na zádi a její končetiny zůstaly, až na jeden nebo dva proužky, úplně bílé. Základní bílé zbarvení mělo červenavě žlutý odstím. Brehm poznal toto zvíře pod hottentotským jménem "dauw".
Ještě v 70. a 80. letech minulého století se dovážely Burchellovy zebry nezřídka do evropských zoologických zahrad, kde vynikaly svým nezkrotným temperamentem. Ve volné přírodě byly vyhubeny na počátku našeho století, v zajetí uhynula poslední v hamburské zoologické zahradě roku 1911.

000001010006353301177684011776860117771201177766011777460125544301255447
urza
 urza      11.12.2004 - 13:36:20 , level: 1, UP   NEW

ZEBRA KVAGA


Zebru nazývanou kvaga (Equus quagga) stihl podobný osud jako zebru burchellovu - byla vyhlazena. Bylo to zvíře, které svým zbarvením činilo vyjímku mezi ostatním příbuzenstvem. Pruhy, výrazný znak u zeber, se kvagy zachovalo jen na hlavě, na krku a na přední části hřbetu; ostatní tělo bylo pokryto hnědou srstí se žlutým nádechem, nohy pak byly téměř bílé. Rozhodně nedělala kvaga na pozorovatele tak pěkný dojem jako celopruhované zebry a laik ji mohl považovat za nějakého křížence zebry a koně.
Ještě na počátku minulého století žila kvaga ve velkých stádech na stepích jižně od horního toku řeky Orange. Jihoafričtí Búrové v přesvědčení, že všechno nekřes?anské, tedy i zvířata, jim musí sloužit, bez milosti po stovkách a tisících stříleli tyto kopytníky. Maso pojídali, kůže vydělávali a nebo z nich jednoduše šili pytle na obilí. Ani rodilí Evropané nezůstali v nesmyslném vybíjení kvag pozadu. H.Lichteinstein, který doprovázel s vojskem r. 1804 guvernéra Jansena po jižní Africe, se ve svém deníku poznamenává: "Dnes jich bylo složeno víc, něž mohla naše početná společnost zkonzumovat." Není třeba pochybovat, že měl guvernér ke své ochraně prakticky celou armádu.
Na jiné hromadné ničení afrických zvířat vzpomíná Schilling; v 60. letech minulého století byl na počest vévody z Coburgu-Gothy uspořádán hon, na němž bylo zabito přes 6000 kvag, Burchellových zeber a různých antilop. Během několika desítek let zůstaly z nepřehledných stád kvag již jen trosky. Poslední kvaga ve volné přírodě byla zastřelena roku 1878; v zajetí zašla poslední 12. srpna 1883 v amsterdamské zoologické zahradě.
K úplnému vyhubení těchto zeber došlo tak rychle a neočekávaně, že zoologové nestačili ani zareagivat a pokusit se o jejich záchranu chovem v zajetí. V zoologických zahradách bylo v 70. letech minulého století těchto zvířat již málo a většinou to byly staré kusy, neschopné se rozmnožovat.
Jedinou památkou na kvagy jsou dnes tři její fotografie, devatenáct kůží a několik lebek, chované jako ohromná vzácnost v největších světových muzeích.