http://www.aikidovrable.sk/

ahojte.
myslite,ze je v bratislave skola aikida aj pre 5 rocne dieta??

Co hovorite na vyuzitie aikida pri realnom boji. Chodil som na tradicne aikido, a viem ze v reale vizeraju situacie trochu inak. Skor aikido beriem ako umenie, nie ako prostriedok k obrane, aj ked par vychytavok sa da vyuzit. Naucilo ma hlavne vyuzivat silu taziska a vymakene paky. Je to super vec.

niekto skusenosti s http://www.yoshinkan-aikido.cz/ ?

Tohle je pusobive: http://meditace.com/VID/KI_PRO.mpg

hidzikime-osae!
jo...boli casy, aktivne som sa venoval.

Steven Seagal: The Path beyond Thought (dokument,ENG)
http://img247.imageshack.us/img247/8/aikidosspathscreenmd8.jpg

http://rapidshare.com/files/98659242/a_ss_path.part1.rar
http://rapidshare.com/files/98649935/a_ss_path.part2.rar
http://rapidshare.com/files/98640605/a_ss_path.part3.rar
http://rapidshare.com/files/98522465/a_ss_path.part4.rar
bez hesla

nejake fotky od kosicanov zo staze a skusok
http://www.dojo.sk/aktuality/tamuralinz2008/view
http://picasaweb.google.com/adk.kosice/TamuraSenseiLinz

http://en.wikipedia.org/wiki/Main_Page

Chcem sa spytat, ci niekto nepoznate nejaku dobu skolu Aikido v BA. Takisto Tai Chi by ma zaujimalo.
Any tips?
thx

Při vstupu do dojo i při odchodu, je správné uklonit se směrem ke kamize, obrazu O´Senseie, případně k čelu dojo. Ukloňte se též při příchodu i odchodu z tatami.

Nevstupujte na tatami v obuvi, v dojo mimo tatami používejte přezůvky.

Dostavte se na cvičební hodinu včas. V případě, že přijdete pozdě, vyčkejte na okraji tatami, dokud Vám učitel nedá pokyn, po kterém se můžete zapojit do tréninku.

Neodcházejte z tatami v průběhu cvičení, případně z dojo bez svolení učitele.

Neseďte na tatami zády ke kamize, obrazu zakladatele. Také neseďte s nataženýma nohama a neopírejte se o zeď. Seďte v seize, případně v sedu se zkříženýma nohama, vždy však s narovnanými zády.

Před tréninkem sejměte hodinky a další šperky. Nehty na rukou i nohou udržujte ostříhané a čisté. Na tatami nenoste pití, stravu, žvýkačky atd.

Omezte mluvení na minimum.Jak při výkladu učitele, tak při samotném cvičení. Konverzace by měla být omezena na téma AIKIDO.

Máte-li problémy s pohybem, technikou, nepokřikujte na učitele, pokuste se “okoukat” od ostatních, případně vyčkat na vhodnou příležitost a požádat učitele o radu a pomoc.

Provádějte příkazy učitele ihned, aby na Vás ostatní nemuseli čekat.

V průběhu cvičení nepodléhejte hrubým způsobům a hádkám. Nepřevlékejte se na tatami. Snažte se, aby Vaše gi bylo čisté, v dobrém stavu, bez silných vůní či zápachů. Mějte čisté ruce i nohy.

Nezapomeňte, že jste na tréninku, aby jste se něco naučili, ne aby jste uspokojili svoje ego.

Chovejte se dle zásad slušného chování, buďte ohleduplní, opatrní, slušní. Nezapomínejte na to.

http://www.youtube.com/watch?v=1nj_7ctIWbM
http://www.youtube.com/watch?v=QkVy569CAnI
http://www.youtube.com/watch?v=0R4NfzLtzCs
http://www.youtube.com/watch?v=IQ9V0CcIcps
http://www.youtube.com/watch?v=CNtTsslgl40

V sobotu podvečer je tréning iba pre pokročilých aikidoka (od 1.kyu). Ak nie si držiteľom aspoň tohto technického stupňa, výnimka sa ti môže udeľiť na doporučenie inštuktora tvojho dojo priamo na mieste prípadne mailom alebo telefonicky ešte pred samotným seminárom. Pokročilí aikidoka, ktorí si zaplatia poplatok za celý seminár (800SK) majú tréning pre pokročilých zdarma.

http://www.dojo.sk/aktuality/g2007

s kurillom som skoncil, nema to uz obdoby, 8000 za rok, ked si chcete platit mesacne tak 1200, a ked som nemohol pol roka chodit a mal som zaplatene dopredu na rok aby som usetril tak mi ani nevysli v ustrety a ten pol rok mi prepadol, dakujem neprosim viac. Idem niekam inam v BA.

From the first foreigners to "The Last Samurai," "budo," that mysterious way of the warrior, has lured the culturally curious to Japan. The era of honor by sword may be gone but its allure remains. Today, the budo-minded master martial arts to hone spirit and character. At Aikido World Headquarters in Shinjuku's Wakamatsucho, it’s taught to help students grapple with life’s persistent questions — and each other.

In a spacious room carpeted with padded tatami, students grab and lob one another with varying degrees of intensity. Some glide willing partners to the floor into a graceful pin; others counter swift attacks, slamming them to the mat in earnest. It's an enigmatic spectacle of maneuvers that seem alternately choreographed and potentially lethal.

It's no wonder. Aikido, which literally means "the way of harmony," has been touted as an art of peace and love, yet showcased in Steven Seagal movies as a means to mete out bone-snapping justice to bad guys. Even long-time practitioners struggle for words to describe its draw.

"It's hard to say ... More than anything, it's the feeling of learning how to use your body effectively — it's mysterious," says John Presley, 25, who left North Carolina for the dojo three years ago. "Aikido is very soft yet very powerful. If I'm relaxed and focused, I can easily move another human being. Meeting that other person's motion and moving with them is pretty interesting." He's not the only one who thinks so.

This home, or "hombu," dojo was established by the founder of aikido and is headquarters of the Aikikai Foundation, which oversees accreditation for dojo in some 40 countries that follow its style of aikido. (Other dojo such as Yoshinkan, made famous in Robert Twigger's bestseller "Angry White Pyjamas," practice different styles of aikido and have their own accredited networks.)

300 students attend daily classes

Aikikai draws hundreds of pilgrims like Presley, who take up residence in Tokyo specifically to train there. About half of its nearly 1,300 members are active and pay monthly dues. On average, 300 students attend daily classes, says Assistant Director Masaki Tani. Over the decades, the number of foreign students has surged to about 20% and can comprise up to half of some classes.

"More than 20 years ago the nationalities of most foreigners were those from the United States, France and a few other Western European countries," Tani says. "Now we have many different nationalities that practice here, especially from Eastern Europe, Iran, Bulgaria, Russia, South America and Spain."

Didier Boyet, 60, began studying aikido and iaido, or traditional Japanese sword drawing, in 1972. He left France first for England where his mentor, Shihan (master) Kazuo Chiba, then taught aikido. Four years later, his training brought him to Japan. "I said, 'If I want to study aikido and iaido I have to go to Japan.' I thought I'd be here two years," he says.

After three decades, Boyet is now a sixth dan "shihan," one of the highest ranking foreign members of the dojo. "This is where the founder established his dojo. It's really special; it supposedly has the best teachers in the world and offers an array of people that you can practice with. This is the heart of aikido. If you really want to study it you have to be here for a number of years."

Gaute Lambertsen, 33, feels the same way. After a decade in Kyoto he jumped at a job offer in Tokyo that would bring him to the dojo he had pined for since starting aikido 15 years ago in Norway. Now the third dan says he trains there daily. "When the company asked what I wanted for an apartment, I said two things: price and location — I wanted to be close to the dojo. I was really lucky; I got an apartment just three doors down."

International seminar draws martial artists

The Hombu Dojo isn't the only thing drawing modern-day warriors, or bushi, from abroad. Last month's 18th International Seminar of Budo Culture, which Aikikai participated in, drew scores of martial artists from North and South America, Europe, Asia and elsewhere.

In recent years, aikido has been the discipline most practiced by participants in this four-day event for foreign martial artists, followed by karate, judo and kendo, according to Nippon Budokan officials. International Budo University (IBU), Nippon Budokan, Japanese Budo Associations, and the Japanese Kobudo Association host the annual state-supported seminar to meet growing gaijin interest in the ways of Japan's warriors of old. It aims to foster international understanding of budo principles that build character as well as proficiency in martial arts.

Professor Ryuji Bunasawa is the director of the Budo Specialization Program at IBU in Katsuura, Chiba where part of the seminar was held. He says these days, the budo arts of old are embodied in nine disciplines: aikido, judo, kendo, kyudo, sumo, karate-do, shoringi kempo, as well as naginata and jukendo.

"These budo differ from other sports in that they stress not only 'keiko,' practice, and 'shugyo,' austere training ... but also character formation, or 'shin-gi-tai,' which involves the spirit as well as mind and body," Bunasawa explains.

Aikido is relatively new as far as Japanese martial arts go. It was the brainchild of Morihei Ueshiba (1883-1969). He mastered classical martial arts such as jujutsu, judo and kenjutsu while developing an intense spirituality based on Shinto principles. Along with his character, Ueshiba's fabled ability to anticipate and avoid bullets on the Russo-Japanese battlefield (where he was honored for bravery), defeat a kendo master in a duel without raising a hand, and pin an ex-sumo wrestler with one finger all helped distinguish this new martial art.

Over time, Ueshiba earned numerous national honors and taught dignitaries as well as other martial artists at a military academy, police stations and elsewhere around the country. In 1931, he opened the Kobukan dojo in Wakamatsu. It has since grown into Aikido World Headquarters, a five-storied ferroconcrete building with three separate training halls.

His grandson, Moriteru Ueshiba, now heads Aikikai as its third "doshu" after his father, the late Kisshomaru Ueshiba. He says the blend of martial austerity and gentleness of aikido describes the man as much as the discipline he devised. "I remember him as very kind," says Ueshiba, adding that in his grandfather's latter years they lived in the same household and often watched TV and roughhoused together. He would also give impromptu talks and demonstrations in his father's classes at the nearby dojo. "But when I would go to the dojo as a student, he was completely different. That made a deep impression on me."

The elder Ueshiba's somber intensity was due in part to the task at hand; he was pushing the bounds of ordinary budo. "Aikido includes 'riai,' or the 'principles of harmony' of traditional Japanese martial arts, but it highly values a spirituality of cultivating oneself and respecting others," Moriteru Ueshiba says. "The founder created aikido because he realized the true essence of martial arts is the complete cultivation and evolution of the individual through self-discipline and practice — not the act of fighting. He used to say, 'Aikido is the way of absolute self-realization.'"

The ultimate goal is up to the practitioner

Aikikai's aikido classes are free of explicit esoterics and instructors and students alike say the ultimate goal of the art is up to the practitioner. But the strictly physical training does aim for more than mere "Karate Kid" "wax-on, wax-off" techniques, and it causes some to wax philosophical.

Masatoshi Yasuno, a 57-year-old seventh dan "shihan," says it's about, "practicing with many people to become aware of one's power and heart — to be sensitive to one's own self." He says what attracted him to aikido at age 18 was his own "self-realization during training which allowed me to move and think in new ways." Similarly, sixth dan Shihan Takeshi Kanazawa, 41, says he was drawn to aikido as a teen by an inherent "spirituality in the art form."

Kanazawa, Yasuno and others all say continuous training is essential for reaping the benefits of aikido. "By studying the form, one can preserve one's independence and creativity," Yasuno says. He adds that the biggest challenge some foreigners have with aikido is understanding that "instead of trying to 'learn' it, they should try to imitate or embody it. I want people to appreciate how to use budo in everyday life."

That's what attracted Boyet, from France. "Aikido is my life, the way I live. It's a path for me, a way to deal with life and death. I have to train every day or I feel I'm missing something," he says. "I don't adhere to any religion; perhaps this kind of replaces that. The founder was a very religious person, a Shinto practitioner. I think that this way of life is what aikido was created for."

To illustrate his point, Boyet quotes his mentor: "Chiba sensei always says, 'You have to practice aikido with the idea that you could die any day.' When your partner applies a technique, your life is on the line; then he releases you."

A role for budo in daily life

Bringing budo into daily life is also the mission of International Budo University, which was founded in 1984 for that purpose. It offers accredited undergraduate and graduate courses in physical education, international sports and sports training as well as budo. In addition to the annual International Budo Seminar, it also touts an international exchange program.

"We believe the spiritual elements of budo — the budo spirit —can be applied constructively in other areas of human endeavor," says Bunasawa, who also heads the university's judo club. "The budo spirit motivates the practitioner to pursue excellence in everything pertaining to self-improvement. Moreover, a person trained in budo will be refined and highly respectful of others. The daily budo classes at IBU stress all these elements of budo that are highly valued by contemporary society. This is why Japanese budo is becoming world-renowned.

"We would like to provide foreign practitioners living in Japan with the opportunity to understand the essence of the theory and techniques of budo, as well as its historical and scientific aspects," Bunasawa says. "In doing this, we also contribute to the deeper understanding of traditional Japanese budo culture around the globe."

Such goals can be as much about reeducating the world about budo as educating it. Nippon Budokan's charter notes the organization's push to promote the deeper principles of budo stem, in part, from the "recent trend toward infatuation just with technical ability compounded by an excessive concern with winning, which is a severe threat to the essence of budo." It's less of a problem with aikido, in which only cooperative training is allowed, not sparring and competition.

"Aikido maintains the original idea of budo," Aikikai assistant director Tani explains, "things you can practice but not compete in. To have a competition in aikido, it would have to be like a duel. Or if we compete we must make rules such as not using certain dangerous techniques. Then you lose that original budo."

That’s not to say Aikikai Foundation isn't busy promulgating aikido abroad. In addition to the many that come to the dojo to learn, its more than 30 traditionally trained instructors regularly teach at dojo around the world. Tani insists, however, that far from proselytizing, over the years Aikikai Foundation has only responded to increasing international demand.

"I haven't practiced aikido in order to spread it," says current Aikikai "doshu" Ueshiba. "In the midst of practicing it solely for self-training, I showed through my own example that aikido is an amazing thing, and because of that it spread throughout the world. My grandfather called for 'world peace,' but I think that it is the respect one shows for one's opponent that is widely recognized by society and has thus made it popular."

It would seem the spread of aikido through practice, instead of preaching, are in line with the goals of founder Morihei Ueshiba, a visionary who, indeed, sought to use the highest principles of budo to craft a world of peace. "I have come to Hawaii to build a silver bridge," he said of his first trip abroad in 1961 to share this new martial art. "I wish to bring the different countries of the world together through the harmony and love contained in aikido. I think that aiki (love or harmony), offspring of the martial arts, can unite the people of the world in harmony, in the true spirit of budo."


zdroj: http://www.japantoday.com/jp/feature/1076
hombu dojo: http://www.aikikai.or.jp/eng/index.htm

Jsem si jist, že při prvním pohledu na titulek článku bude spousta Aikidistů naštvaných. Budou mít pocit, že je to útok na důvěryhodnost Aikidó od někoho, kdo cvičí jiné bojové umění. Ale jsou úplně mimo, protože Aikidó cvičím již od roku 1956. A před tím jsem cvičil Judo v Kenshiro Abbe School of Budo, studoval jsem Karate u Harada senseie a Kendo s Tomio O´Tani senseiem. Takže mám pocit, že k tomu mohu něco říct.

Aikidó, které jsem poprvé viděl na demonstraci Abbe senseie v roce 1956, bylo bezpochyby pozitivním bojovým uměním. Byl jsem okamžitě unesen jeho pozitivními technikami a energií a tenkrát jsme já a můj kamarád byli svědky naprosto účinné formy sebeobrany. Abbe sensei se začal věnovat bojovým uměním v pěti letech a stal se legendou již za svého života. V osmnácti byl nejmladším vítězem Japan Judo champion a také nejmladším držitelem 5. danu proslulého Kodokanu. Později se, ve svých třiatřiceti letech, stal vůbec nejstarším držitelem titulu Japan Judo champion .

Když Abbe sensei přišel v roce 1955 do Velké Británie, měl 8. dan Judo, 6. dan Karate, 6. dan Kendo, 6. dan Kyudo a 6. dan Aikido. A já se ptám, jestli by tento mistr Budo studoval Aikidó, kdyby nevěřil, že se jedná o bojové umění.

Osobně si však myslím, že by Abbe sensei dnešní Aikidó nestudoval.

Prosím, zlom můj prst

Jako student Abbe senseie jsem se ho jednou během cesty na seminář zeptal:“Sensei, jak jsi se stal studentem O´Senseie a Aikidó?“ On se usmál a trochu se zasnil, než mi začal vyprávět následující příběh. Říkal, že byl ještě mladý a v té době byl japonským šampiónem Judo, a cestoval vlakem na další soutěž. Ve stejném voze naproti němu seděl starý muž, který se snažil zapříst hovor. Abbe měl zavřené oči a snažil se usnout, když mu starý muž povídá:“Já vím, kdo jsi.“ Abbe sensei mu celkem mírně odpověděl:“ Každý ví, kdo jsem. Jsem Kenshiro Abbe, šampión Japonska,“ a slušně se ho zeptal, kdo je on. „Jsem Morihei Ueshiba, zakladatel Aikidó.“ Abbe sensei slušně pokýval hlavou a navrhl, aby zkusili spát. Z ničeho nic ten stařík natáhl ruku a nabídl svůj malý prst tomuto mladému muži v plné síle. Abbe byl ohromený, když mu ten starý muž velitelským hlasem říkal:“ Prosím, zlom můj prst.“ Abbe si pomyslel, že mu zláme vaz, jestli nebude spát. Ten starý muž ho začal pěkně rozčilovat, a tak okamžitě pevně chytl jeho prst a zkusil s ním škubnout. Přiznal si, že chce ten urážející prst zlámat. Ke svému úžasu ležel v mžiku na podlaze, přemožený a neschopen pohybu. A v tu chvíli věděl, že by se měl učit od tohoto mistra, a tak O´Senseie požádal, aby směl být jeho žákem. O´Sensei souhlasil a Abbe s ním zůstal celých deset let.

O´Sensei strávil studiem různých bojových umění spoustu času. Věřím, že umění Daito-ryu a Jiu-jitsu měly větší vliv na vývoj Aikidó než cokoliv jiného, co studoval. A víme, že O´Sensei odešel bojovat do Mongolska, kde mohl své umění skvěle otestovat v pravém boji. Takže nemůže být pochyb, že tento neuvěřitelný muž byl opravdový válečník a moderní samuraj.

Nůž pro mého nepřítele

A právě tento původní pozitivní styl Aikidó přinesl Abbe sensei v roce 1955 do Velké Británie. Ve stejné době se v Evropě objevil první japonský mistr, Tadashi Abe sensei 6. dan, který vyučoval ve Francii. Byl to vzrůstem malý muž i na japonské zvyklosti, ale podle mě to byl nejtvrdší muž, jakého jsem kdy potkal. Byl podobný Kazuo Chiba senseiovi, kterého jsem viděl v Londýně. Když cestoval, vždy měl u sebe nůž. To nebylo pro jeho vlastní bezpečnost, ale proto, aby mohl šokovat svého nepřítele větou:“Prosím, toto je pro tebe.“ Říkal, že muž s prázdnýma rukama není pro něj žádnou výzvou, ale muž s nožem už je mnohem zajímavější. Myslím, že můžeme s jistotou prohlásit, že tito učitelé byli tak tvrdí a rozhodní, protože takový styl Aikidó se vyučoval v Hombu dódžó. To bylo Aikidó, které učil O´Sensei jako mladý muž. Aikidó, které se vyučuje dnes, je Aikidó starého muže. Není pochyb o tom, že lidé s věkem ztrácejí energii mládí a stávají se mnohem více filozofy. Stejně jako můj otec, který byl v mládí považován za nejtvrdšího muže ve městě, našel na sklonku života největší potěšení na procházkách se svým psem.

Věřím, že dnes máme dva druhy Aikidó. Tím prvním je Aikidó tradiční, a tím myslím opravdu tradiční (tohle slovo bývá často zneužíváno), které má zároveň bojovou tvář. Tím druhým je Aikidó v tanečním stylu, které můžeme zařadit do kategorie „Umění“. Opravdoví aikidisté nebudou brát tento článek jako útok, avšak tanečníci se pravděpodobně budou cítit napadeni, což mne však pramálo trápí. Opravdu věřím, že toto měkké Aikidó nemá právo být nazýváno bojovým uměním, stejně jako synchronizované plavání nemá právo být olympijskou disciplínou.

Tvrdý trénink

Trénování a cvičení bylo dříve velmi tvrdé a fyzicky náročné, obsahující kopy a údery z karate jako nedílnou součást rozcvičky. Následovalo 200 kliků na kloubech. Často, když byl člověk v poloze nahoře, Abbe sensei požádal jiného studenta, aby si sedl na jeho záda. Důvodem toho byl fakt, že jsme jako jediná skupina 5. danů ve Velké Británii cvičili v jednom dódžó, abychom pak stejné cviky učili i jinde. Dnes jsme jedinou organizací, která tyto cviky užívá k tréninku, zatímco puritáni říkají: "Kliky pro tebe nejsou dobré." Avšak jediným důvodem tohoto tvrzení je, že oni sami to nedokáží, a tak se nad původním Aikidó stahují mraky.

Divadlo

Aikidisté jsou často při cvičení obviňováni ze "secvičeného Aikidó", a abych byl upřímný, musím připustit, že tyto výtky jsou velmi často oprávněné. Uke (útočník) se připravuje na pád dlouho před tím, než opravdu zaútočí. Útok nevede na ronováhu, takže provede velké množství různých technik s minimálním využitím síly, načež technika toriho (obránce) vypadá "fantasticky". Smutné na tom je, že tito lidé věří, že cvičí dobré Aikidó.

Kenshiro Abbe sensei nám vždycky zdůrazňoval, že se při cvičení učí oba! studenti. Jeden je uke, který se učí vést útok, druhý je tori, který se učí obrannou techniku. Jakmile se ukeho chodidlo nebo pata během tréninku útoku zvedla z tatami, Abbe sensei mu okamžitě uštědřil pořádnou ránu bambusovým mečem (shinai), kterou provázel slovy:„Moje angličtina je velmi špatná, avšak můj shinai hovoří plynně.“ Jestliže uke útočí na rovnováhu, je samozřejmostí, že toriho technika musí být dobrá a silná, aby útok odvrátil. A jak řekl Abbe sensei mnohokrát - trénují oba studenti - uke trénuje útok, tori cvičí obranu. Mark Eastman, silný mladý 1. dan, byl se mnou nedávno na semináři, kde ho 6. dan odmítl jako ukeho se slovy:„Nemohu s tebou cvičit, protože nejsme v zájemném souladu.“ On přitom nebyl nemotorný či nepoddajný, on pouze útočil na jeho rovnováhu.

Ošizený trénink

V současnosti se všechna tradiční cvičení a tréninkové metody změnily na jednoduché rozehřívací cviky s poskoky, provázené spoustou hlubokomyslných diskuzí. Obtížná cvičení jsou nyní považována za agresivní a porušující harmonii pravého Aikidó. Abbe sensei říkal, že obtížný trénink rozvíjí ducha. Během ranných začátků, kdy demonstroval svoje techniky, zároveň odkazoval na Ki. Když byl žádán, aby vysvětlil pojem „Ki“, říkal, abychom si s ním nedělali starosti, že se stane součástí našeho tréninku a rozvoje. Říkal: „Až dosáhnete 1. danu, budete schopni porozumět pravému pojetí Ki jako dalšímu rozšíření vašeho Aikidó.“ Stále věřím této myšlence. Instruktoři v našem dódžó však o Ki hovoří velice zřídka, ačkoli je důležitou a nezbytnou součástí našeho tréninku a studia.

Ki Aikidó

Ačkoli je za Ki všeobecně považována mysl a dýchání během použití techniky, každý učitel i student nabídne širokou paletu rozličných, a občas až bizarních, vysvětlení tohoto tak často zneužívaného pojmu. Hlavní problém vyvstává a je vytvářen učiteli samotnými, kteří velmi často mystifikují své studenty. Ti pak dokonce věří, že Ki je určitou formou magie. Následující úryvek z prominentního Aikidó časopisu je toho neklamným důkazem.

Titulek: Duch ochrany
Jsem pokrývač a mám 2. kyu Aikidó. Pracoval jsem v novém domě na nějakých úpravách. Právě jsem skončil práci a zamířil ke schodišti, když jsem zaregistroval dvouletého syna majitelů, jak míří ke schodišti z opačného směru. Jakmile se přiblížil k vrcholu schodiště, uviděl mě a přestal sledovat směr své cesty. Byl jsem příliš daleko, abych ho zarazil, takže jsem na něho vykřikl „irimi“ a vystřelil jsem svou ruku směrem k němu. Moje Ki prošla tváří chlapce a vystoupila vzadu z jeho hlavy, on upadl dozadu a začal plakat. Jeho matka uslyšela pláč a vyběhla po schodech. Když jsem jí vysvětlil, co se vlastně stalo, děkovala mi. Odvětil jsem: „Neděkujte mně, poděkujte Aikidó.“

To ubohé dítě může být nyní stejně rozrušeno jako autor článku.

Harry Potter Ryu

Našlo by se mnoho matoucích příkladů, ke kterým se budu vracet v pozdějších článcích. Právě tenhle druh nesmyslů přivádí hodnověrnost Aikidó v pochybnost. Obávám se, že každé bojové umění má svou verzi magie „Harryho Pottera“. Co jsem však nepochopil je fakt, že Aikidó je těmito pověstmi opředeno mnohem více, než ostatní bojová umění.

Příčina, proč tak kritizuji a poukazuji na Aikidó, tkví v tom, že denně vidím tyto lidi, jak ženou ke dnu toto úžasné bojové umění, jehož studiu, učení a propagaci jsem zasvětil posledních 46 let svého života. Často se mě ptají: „Sensei, které bojové umění je, podle tvého názoru, nejlepší a které nejhorší?“ Vždy odpovídám stejně: „ Všechna bojová umění jsou dobrá. Pokud je někde nějaký problém, vždy jsou za ním lidé, kteří to určité umění nereprezentují tak, jak by si zasloužilo.“

Obrácení

V předchozích odstavcích jsem popsal rozvoj Aikidó na západě a jeho dopad na ostatní bojová umění. Rozvoji a rozmachu Aikidó ve Velké Británii pomohly návštěvy již existujících dódžó rozličných bojových umění a nabídky bezplatných demonstrací a výuky v naději, že se podaří rozběhnout malé třídy na více místech. Jistě si dokážete představit, že to byl nelehký úkol, neboť v mnoha případech se naše nadšení nesetkalo s přílišným porozuměním. Nakonec se však pozitivní styl ranného Aikidó vydal na vítěznou cestu. A zde bych rád zmínil velice důležitý fakt, a to, že většina nových studentů Aikidó přišla z řad studentů jiných bojových umění. Nevěřím, že bychom dokázali „obrátit“ tolik studentů k Aikidó, kdyby nebylo tak silné a efektivní.

Špatné dýchání

Zmínil jsem mnoho změn v Aikidó za posledních 46 let, od historie, přes trénink, divadlo, Ki Aikidó až k mnoha Harry Potterům dnešního Aikidó. A výsledek? Byl jsem kontaktován jednou studentkou Aikidó z Velké Británie, která mi sdělila, že přestává s tréninkem, protože její učitel se rozhodl, že bude učit své studenty „dýchat pomocí prstů na nohou.“

Pojďme tančit

Nejdůležitější změnou, která se udála v posledních 46 letech je určitě změna v technikách a jejich použití. Ranný styl Aikidó byl velice kompaktní a efektivní, od chvíle svého představení ve Velké Británii bylo Aikidó vždy vyučováno jako bojové umění otáčivého pohybu s torim v centru veškerého dění. Jakmile uke (útočník) zaútočí, tori se otáčí ve svém kruhu a snaží se provést svou techniku na co nejmenším prostoru zhruba 4 čtverečních stop (asi 1m2). V současnosti potřebuje aikidoka ke svému výkonu prostor o velikosti fotbalového hřiště. Viděl jsem mnoho těch, kteří si říkají „mistr“, jak roztáčejí ukeho konečkem prstu a před rozplácnutím se na tatami stihnou provést několik piruet.

Souznění

Kenshiro Abbe sensei vždy učil, že uke může „pokračovat“ pouze v případě, že je technika efektivní. Často jsem slyšel i viděl lidi, kteří tvrdí, že dokáží odvrátit protivníka bez jediného dotyku, někdy i dýcháním či přenesením své Ki. To nedokážete, pokud někdo útočí na vaši rovnováhu. Nikdy jsem neviděl, že by na někoho z mých studentů působila taková „kouzla“. Samozřejmě, pokud útočíte na rovnováhu, často býváte obviněni z toho, že se nesnažíte být v souladu s protivníkem.

Aikidó v praxi

Četl jsem rozličné zprávy o prvních Američanech, kteří se věnovali Aikidó na začátku šedesátých let. Byli to Američani, kteří se učili Aikidó ve Velké Británii na konci padesátých let v „The Hut“, což byla Abbeho škola budo. Američani byli členy USAF umítěných ve Velké Británii. Často se ptali: „Jak to může fungovat na ulici?“ Většina našich lekcí pak končila na parkovišti před The Hut, kde jsme se účastnili reálného Aikidó. Samozřejmě všichni v dobrém rozpoložení a posilněni několika pivy. Nedělní rána byla vyhrazena všem, kteří dosáhli danu. Ti potom společně bojovali jako v reálném boji, což byla jediná cesta, jak zhodnotit techniku. Při jedné takové příležitosti jsem bojoval se senseiem Ken Williamsem (The British National Coach), když mě náhle tvrdě udeřil a já se sesunul k zemi držíc si hrudník a lapajíc po dechu. Protože jsem byl známý tím, že nebývám poražen ani nepůsobím zbytečný rozruch, pozornost všech se upřela ke mně. Zatímco se sensei William nade mnou skláněl s otázkou: „Harry, jsi OK?“, moje pěst bleskově zasáhla jeho hlavu. O krok ustoupil a kopl mě do hlavy, což učinilo přítrž mé prohnanosti.

Nejmenším z danů byl Eric Dollimore, měřil pouze 5 stop a 6 palců a vážil kolem 130 liber. Vždy jsem cítil, jak se mi Eric během těchto cvičení snaží vyhnout. Jakmile byl na odchodu z tatami, řekl jsem mu: „Ericu, chceš to zkusit se mnou?“ Jen se otočil a povídá: „Promiň, Harry, ale dnes jsem pozvaný ke své přítelkyni na oběd,“ načež odešel. Usmál jsem se a pomyslel si: „To jsem předpokládal.“ Moje samolibost neměla dlouhého trvání, protože se najednou za mými zády ozvalo: „ OK, Harry, zvládneme to rychle, musím vypadnout.“ Byl to Eric. Chvíli jsem byl překvapený, potom jsem si pomyslel - jestli to má být rychlé, přizpůsobím se. Přesunul jsem se, abych ho mohl složit jedinou ranou, a v příštím okamžiku jsem prorazil stěnu dódžó. Zatímco jsem omráčený ležel na podlaze kanceláře, slyšel jsem Erica, jak volá:„Uvidíme se v pondělí, Harry, musím letět!“ Pro mě to byla velice důležitá lekce, protože od té doby jsem přestal své soupeře podceňovat.

Loterie stupňů

V 50. tých a 60. tých letech jsme před každým 5. či 6. danem měli ohromný respekt. Dnes se setkávám s mnoha lidmi, kteří mají vysoký stupeň a abych byl upřímný, někteří z nich by za starých časů nedosáhli ani 1. danu. Jsou si vědomi toho, že pokud by byli vyzváni ukázat svou odvahu, mohou vznést námitku, že je to proti principům Aikidó. Další radostí těchto lidí je předvádět své stupně a navzájem se předhánět v jejich sbírání. Skvělým důkazem této závislosti je článek „British Aikido - The Controversy“ na mém webu. Mitsusuke Harada sensei byl mým učitelem Karate v 60. tých letech v Shotokan dódžó v Tokiu, v té době měl 5. dan a ještě stále ho má. Harada učil Karate USAF v Kodokan dódžó po 2. světové válce. 5. dan získal od zakladatele moderního Karate Gichin Funakoshi senseie v roce 1957 a dnes, po 45 letech, má stále 5. dan. Říká k tomu: „Jakýkoli další stupeň nad 5. dan je absolutně bezvýznamný.“ To je přesně pocit senseie Dereka Eastmana i můj. Jsme dva ze čtyř, kteří patřili do původní skupiny Kenshiro Abbe senseie v 50. tých letech. Měli jsme stejný pocit, že všude kolem je příliš mnoho podivně získaných stupňů, takže jsme se dohodli, že stejně jako Harada, budeme v naší organizaci považovat 5. dan za stupeň nejvyšší.

Opravdové studium

Dám si teď přestávku, protože články jsou kompletní, a zkusím nějaké opravdové „dýchání prsty.“ Pro tuto chvíli to bude můj poslední článek pro CyberKwoon. Chtěl bych poděkovat Mistru Fabienu Senovi, že mi umožnil uveřejnit moje názory v médiu, kterému jsem se tak moc vyhýbal. Nevím, jakým směrem se budou ubírat bojová umění teď, když jsou staré časy pryč.
Překlad Jana Cachová + Martin Škorpil

http://www.cfai.cz/materialy/texty/umeni.html

po pauze planujem zase chodit...
nechodi niekto do hlohovca nahodou ?

dik za vecnu pripomienku.. v kazdom pripade by som sa rad zbavil bokken-u (ci -a?) :) ak ma niekto zaujem tak posta plz....

ai		Harmonie; spojení
aiki		Dosl. "harmonie energií; být v harmonii." Volněji lze přeložit jako vzájemná shoda nebo souznění - má se zde na mysli souznění s útočníkem. Pojem aiki nevznikl současně s bojovým uměním aikidó nebo aiki-jutsu, ale je to slovo mnohem staršího původu a bylo známé samurajům již v době starého Japonska. Sám Ó-Sensei vysvětloval, že aiki je zvláštní přírodní síla usmíření, síla lásky.
aikido		Aikidó. Jeden z možných překladů podle znaků je "Cesta harmonie energií." Podle pozdější interpretace znamená aiki "přizpůsobení se okolnostem," což je překlad, který dobře vystihuje principy aikidó a přitom se vyhýbá jakýmkoli metafyzickým přirovnáním. Viz také aiki
aikidoka		Cvičenec aikidó
aikikai		Asociace aikidó. Používá se k označení organizace, kterou Zakladatel vytvořil, aby soustředila a rozšiřovala aikidó.
arigato		"Děkuji uctivě." Tato slova jsou pronášena při závěrečném pozdravu žáků s učitelem nebo žáků navzájem a vyjadřují poděkování za hezké cvičení. Při obzvlášť formálních příležitostech nebo při vyjádření velké úcty se používá ještě zdvořilejšího výrazu "Dómo arigató gozaimashita."
ashi		Noha; v přeneseném významu může znamenat i "krok."
atemi		"Úder na tělo." Používá se nejčastěji k narušení útočníkovy rovnováhy (jak fyzické tak psychické). To způsobí, že útočník se přestane plně soustředit na svůj útok, a poskytne tím obránci prostor a čas k provedení techniky. Dobře provedené atemi může zároveň posloužit i k přímému vyřazení protivníka.
bokke		Dřevěný meč. Také nazývaný bokutó. Mnoho původních prvků aikidó je odvozeno ze samurajských tradic využívajících meče, bojové hole, apod. V aikidó se studují i techniky s těmito zbraněmi a obrana proti nim.
budo		Cesta bojovníka. Dnešní japonská bojová umění většinou obsahují v názvu znak DÓ (cesta), který představuje Cestu sebeobrany a duchovního rozvoje každého cvičence. Bojová umění však v minulosti byla známa pod termínem bujutsu a byla odrazem samurajského válečnického umění, které svými kořeny sahá až do 9.stol. Viz jutsu.
chudan		Střední úroveň; střední pásmo. Většinou znamená prostřední část těla, která zahrnuje oblast břicha.
chushin		Centrum, a to i v přeneseném smyslu jako centrum stability. Někdy je v tomto smyslu zaměnitelné s pojmem "hara."
daitoryu		Název stylu, který studoval Zakladatel a v němž je možno nalézt kořeny aikidó. Tento styl (celým názvem "Daitóryú aikijutsu") založil již před obdobím Kamakura (1192-1333) jeden ze samurajů rodu Minamoto.
dan		Mistrovská úroveň, symbolizovaná černým páskem. V aikidó je možné nyní dosáhnout 9.danu jako nejvyššího ocenění. Existuje několik málo mistrů, kteří jsou nositeli stupně 10.dan. Tato ocenění byla udělena v minulosti přímo Zakladatelem a dnes již tedy nejsou udělována.
deshi.gif		Žák, student
do		Cesta. Japonský znak pro cestu (DÓ) je stejný jako činský znak pro taoismus (TAO). Cestou se má na mysli životní náplň, sebezdokonalování a celkový způsob života.
dojo		Dosl. "místo Cesty." Tedy většinou hala, kde se provozuje bojové umění. Podle pravidel tradiční etikety se každý, kdo vstupuje nebo odchází, musí uklonit směrem ke středu dójó nebo směrem ke kamize (přední strana, většinou s obrazem Zakladatele).
dosa		"Činnost." Je zde myšlena jakákoliv akce nebo pohyb.
doshu		Dosl. "hlava/vedoucí Cesty." V současné době tuto funkci zastává Ueshiba Moriteru (vnuk Zakladatele). Představuje nejvyšší autoritu v aikidó.
fudoshin		"Nepohybující se mysl." Jeden z klíčových principů bojových umění. Představuje stav duševní vyrovnanosti. Mysl v tomto stavu je klidná a neroztěkaná okolními vlivy, tudíž je "nehybná." Jako samurajův meč, který dává smrt i život zároveň, i nehybná a vyrovnaná mysl by měla být schopna posoudit okolnosti a zachovat se přiměřeně v dané situaci, bez jakýchkoliv zbytečných akcí navíc.

tu je to cele
http://www.karlin.mff.cuni.cz/~kubat/aikido/

komu sa to chce dokoncit? hodim to potom pokope do topicu

nadhera toto forum tu dlho chybalo. Chodi niekto ku kurillovi btw?

http://www.metacafe.com/watch/94751/steven_seagal_7th_dan_aikido/

http://www.metacafe.com/watch/108121/steven_seagal_compilation/

http://www.youtube.com/watch?v=H0VcOtneCRU

http://www.journaled.com/MA/Aikido/SSeagal/main.htm

inac, s kimonom prichadza aj problem ako viazat uzol na opasku, tu je pomocka


http://en.wikipedia.org/wiki/Obi_(sash)

book

pozeram ze Nebi Vural, chodieva niekto do Mladosti ?

zaujimava linka s technikami:
http://honkadori.radek.sk/EnglishVer/techniky.php

Nebi Vural

(b. 29 September 1951). 6th dan TD EURASIA AIKIDO, conferred by .. B. Kars ,Turkey. First taught Aikido by . in 1972.

"Nebi Vural Sensei was born on 29 September 1951 in Kars (a city in Eastern Turkey) and, since his father was an officer in the army, has lived in many different cities. He started studying karate in Ankara when he was 15 years old. He later joined self defense, judo and ju-jitsu classes in the army academy. After receiving a scholarship in 1972, he went to France to continue his education where he came into contact with aikido, which he has been studying for the last 30 years. Nebi Vural Sesei is a student and close follower of renowned Japanese master Nobuyoshi Tamura Shihan (8th dan). He has had the opportunity of studying with many other aikido masters such as Kisshomaru Ueshiba, M. Ueshiba (Doshu), K. Osawa, S. Arikawa, R. Shirata, M. Saito, K. Iwata, M. Nakazano, N. Ichihashi, M. Kobayashi, K. Chiba, Y. Yamada, M. Ikeda, T. Ichimura, M. Kanai, M. Sasaki, S. Sugano.

Nebi Vural Sensei gives classes in his own dojo in France during the week and on the weekends he regularly gives seminars in France and in other countries such as Cuba, Turkmenistan, Azerbaijan, Israel, Turkey, Poland,Slovakia and Tunisia . He is the technical consultant for the French Aikido Federation and holds a French government diploma for Aikido. He also serves as technical consultant to a number of other aikido federations. He is the highest ranking Turkish aikido instructor and is known around the world for practicing precise, realistic, traditional Aikido.
He has 2 children and lives in Blois, France where he holds a full time position with an American company as a high level manager."

AikidoJournal.com

Nebi Vural (6. Dan, Francie)

16-18. 2. 2007, Brno

Několik základních informací

Předběžný rozpis tréninků:
Pátek 18.00-20.00 SKP Kometa
Sobota 10.00-12.30 16.00-18.00 SKP Kometa
Neděle 10.00-12.30 SKP Kometa

Poplatky za tréninky: Za jeden trénink 350 Kč, za celou stáž 650 Kč.
Rozhodně sebou nezapomeňte vzít jo, bokken a tanto

http://www.aikido.cz/wiki/doku.php/akce/nebi_vural_brno_2007

Nepozna niekto nejake treningy aikida v prahe? chcel by som chodit...